Ctěným čtenářům, kteří očekávají, že povídka hýří detailně popisným masturbačním sexem předesílám, že nepatří do této kategorie ačkoliv je o sexu celá. Jen poněkud skrytě. Říkám to proto, abych jim ušetřil čas nad ní strávený. Že se ocitá právě zde na Storyboardu má jedinou příčinu. Nenalezl jsem vhodnější (kultivovanější) server a čtenáře. Kdo nechápe sex jen jako prostředek k „vypuštění páry“, ale také jako fenomén prohlubující city nebo naopak způsobující zvraty možná někdy i potíže pak je tu na správném místě. Snad tady najde své příznivce.
Pavel alias „Oldman“.

Zásady seriozní ženy

Šla rychlým krokem po chodníku mezi paneláky. Kapucu kabátku měla přehozenou přes hlavu a hlavu sehnutou proti silnému protivnému větru nesoucímu téměř vodorovně krupici sněhových krystalků přímo do jejích očí. Jednou rukou si pod krkem přidržovala klopy kabátku, protože vlezlý studený vítr ji nepříjemně zalézal až do výstřihu. Měla pod kabátem jen oblečení vhodné pro odpolední společnost. Protivné krystalky ji bodaly do očí. Snažila se jít poslepu s hlavou odkloněnou jen chvílemi opatrně pootevřela oči aby se ujistila, že nesejde s chodníku. Vítr hučel a tvořil rychle se pohybující víry sněhových krystalků tříštících se o rohy paneláků a lomcoval vysokými tenkými stožáry výbojkového osvětlení. Výbojkám se to nelíbilo a tak střídavě zhasínaly a opět se po chvíli rozsvěcely. Chodník byl kluzký a včerejší rozbředlý dnes přimrzlý sníh pod tím čerstvým popraškem se pokoušel ji chůzi značně znepříjemnit. Když ráno odcházela zdálo se, že bude pěkný den. Odpoledne po práci nešla domů, ale ke kamarádce, která slavila narozeniny. Během té doby se přihnalo tohle navzdory všem předpovědím. Ten fakt jí kazil dobrý dojem z celého příjemného odpoledne v dobré společnosti několika známých i neznámých lidí.

Měla veselé dýchánky ráda. Byla společenská a nevynechala možnost občas se nějakého zúčastnit. Nekouřila a pila jen víno v množství, které ji zabezpečovalo plnou sebekontrolu. Jako sekretářka dobře zavedeného podnikatele v oblasti obchodu si nemohla dovolit aby to bylo jinak. Kdekdo ji zde znal. Bylo jí už dvacetšest let, ale stále ještě neměla známost o které by se dalo tvrdit, že je vážná. Své osobní styky s muži udržovala pokud možno mimo zvědavost místní „špionážní sítě“ aby si nekazila image. Věděla o sobě, že je hezká. Bez jisté dávky sebevědomí takovou práci by ani nemohla vykonávat. Její příjemnou a společensky kultivovanou povahu to ale neovlivnilo. Nebyla nafouknutá „vzducholoď“ ani přezíravá „rozhledna“. Naopak ke své kráse uměla přidat i ochotu a milý úsměv. Řeklo by se, že taková žena nemůže mít problém najít odpovídajícího partnera. Ale ouha! Hodně podobných žen vám potvrdí, že to není vždy pravda a že vesnická „husa“ prošlá s vysvědčením s „odřeninami č.4“ základkou, má mnohdy větší úspěch. Nejspíše proto, že má díky svému krátkému rozhledu relativně daleko širší možnost výběru. Stačí ji když chap přinese domů něco peněz, ona mu dá najíst a třikrát týdně večer po televizi ji porazí na záda a přimáčkne do molitanu. Ne! To rozhodně nebylo pro ni přijatelné.

Spěchala protivným podvečerem a aby zahnala rozmrzelost vyvolávala si v paměti zajímavé nebo veselé okamžiky, kterými bylo to odpoledne s kamarádkou a jejími přáteli nabito. – Co to jen říkala ta tříbarevně melírovaná „třicítka“ psycholožka?. Tvrdila takovou neskutečnost, že i taková žena, která jinak dokáže systematicky ovládat své pocity a pudy, může propadnout následkem dlouhé sexuální abstinence náhlému nekontrolovanému vzplanutí a poddá se něčemu co by ji jinak ani ve snu nenapadlo. Dokonce prý s někým koho ani pořádně nezná. Prostě jen tak pro nepřekonatelný hlad po sexu. Stačí prý aby oba mozky nějak „vysílaly na stejné frekvenci“ nebo co a pak prý i nenápadný impuls spustí dosud neprobádanou podvědomou komunikaci. Prý sexuálně hladová žena šíří kolem sebe cosi na co jsou muži jako samci citliví. Je to prý dané přírodou a geneticky zakódováno přes mnohé generace vývoje druhu homo sapiens. Zásady před tímto faktem prý padají na kolena. – To je přece takový nesmysl. Jestliže mám své zásady, tak se mi tohle nemůže stát. Přemítala v duchu cestou. – Mám přece svoji důstojnost. – Přece se nezahodím jen tak po chvilkové známosti. Hledám-li partnera tak to předpokládá nějaký poznávací čas a oboustranné splnění určitých podmínek. Teprve pak bych s ním mohla jít na sex. – Taková ta „láska na první pohled“ se sexem za pár minut a na pár minut ta je dobrá jen pro pisatele erotických povídek, který musí šetřit čtenářův čas aby se tak co nejdříve dostal k „jádru věci“ a nenudil. Tohle přece není vztah, to každá seriozní žena musí potvrdit. – Já už jsem neměla mužskýho víc jak tři měsíce. – No a co!!, meditovala dále sama se sebou. – Netvrdím, že bych nerada, že netoužím po pěkně probdělé noci v náručí šikovného milence, který by mi to udělal i několikrát za sebou, …- pane jo, posteskla si nad tou představou, – to by bylo něco. – Partneři i při „nevážném“ vztahu přece o sobě nejdříve musí něco vědět! Vrátila se k původnímu tématu. – Nemůžu se přece převalit na záda a zvednout nožky jako šťastné štěně kdykoliv se na mě nějaký playboy mlsně podívá, no ne? – Pha, kam bych to klesla, kdyby to tak bylo. Kolikrát už by se mi to muselo stát, kdyby to byla pravda. Už bych se nemohla podívat do zrcadla a pak vylézt na ulici. Měla bych neodbytný pocit, že to každý ví a směje se mi za zády. – Brr! Takhle virtuálně masírovala svoji mysl a upevňovala své nepřekročitelné zásady zatím co se prodírala větrem k domovu.

Díky sugestivním představám vyvolaným myšlenkami, které jí právě prolétly hlavou, zapomněla pootevřít oči a udělala pár nekontrolovaných kroků po slepu, které byly později příčinou, že musela všechny tyto zásady hluboce přehodnotit. Zrádný zmrazek na který stoupla způsobil, že ji noha ujela dopředu a ona si celou vahou sedla na zadek, ale na neštěstí na druhou nohu. Děsná bolest ji projela celou nohou a nemohla se ani pohnout. Každý pohyb vzbudil bolestivé repete. Byla na ulici úplně sama. Uvědomila si to okamžitě, že nastanou krušné časy. Zatínala zuby bolestí. Domů to sice bylo jak ke vzteku jen doslova pár kroků. Ale za stávající situace se ji zdálo, že to bude na druhém konci světa. Co teď??. Chtěla se rozhlédnout a začít řešit vzniklou situaci. Zadek ji studil. Než to ale stačila udělat jakási neznámá síla ji uchopila pod rameny a nadzdvihla ji opatrně. – Au, ..au, vyjekla bolestí, když se ji noha uvolnila. Síla přestala působit a ona v ní zůstala zavěšena. – Nezkoušejte se postavit! Ozval se nad ní příjemný chlapský hlas do hukotu větru. – Asi budete mít výron v kotníku, pokračoval hlas neznámého. Nevěděla odkud se ten člověk vzal. Nejspíše pro hluk větru neslyšela kroky za sebou. Neznámý musel jít poměrně blízko za ní, protože byl u ní téměř okamžitě. – Zkusím vás pomalu zvednout. Nepomáhejte mi, jste štíhlounká a nejste těžká, řekl neznámý. Poznámka ji potěšila i přes bolest v kotníku. Cítila jak ji jeho síla zvedá jak pírko. Přitiskl si ji k sobě bokem aby nemusela na tu nohu. Vítr a sněhová tříšť ji opět oslepila, ale stačila si v tom okamžiku všimnout, že je to statný muž o hlavu větší než ona. Do obličeje mu dobře neviděla pro kapucu, kterou měl silou větru přitisknutou na obličej. – Nestoupejte na to vahou. Zkuste jen položit nohu na zem. Zkusila došlápnout. Bolest opět eskalovala. – Máte to domů daleko?, optal se starostlivě, když viděl jak se ji zkřivila tvář. – Ne, to je naštěstí zrovna tenhle dům. Děkuji vám, že jste mi pomohl jste velmi laskav. Za chvíli to jistě přejde a já nějak dojdu sama. – To si bohužel nemyslím. Něco o tom vím a věřte, že jak vás pozoruji tak potřebujete pomoc. Zlomené to nejspíš není to byste vyváděla jinak. Výron to ale je parádní zcela jistě. – Co mám ale dělat, řekla nešťastně. – Uděláme to takhle … nelekněte se. Popadl ji pod zadkem a pod rameny její ruku si přehodil kolem krku a jako nic ji zvedl a nesl ji ke dveřím domu. Nestačila ani překvapením vyjeknout. – Proboha co to děláte ??, řekla jen pro formu. Přišlo jí to trochu trapné. – Přece se se mnou nebudete takhle tahat, řekla. V duchu ji ale cosi zahřálo a ji napadla hříšná myšlenka. – Škoda, že to není alespoň kilometr. Takovej chlap. Nechala bych se od něj nosit každý den. Tu pitomou nohu bych u toho ale nemusela. Opatrně ji postavil na zdravou nohu. – Dejte mi klíče, řekl nesmlouvavě. Podala mu je poslušně bez námitek. Odemkl. Vítr do otevřené chodby zahnal chumel sněhové tříště. Popadl ji opět do náruče a vynesl do výtahu. Vyvezl ji do patra. Vyžádal si povolení dopravit ji do bytu. Náhle nevěděla proč, ale nebyla schopna odporu ačkoliv se jí to zdálo být nevhodné. Pomohl ji svléknout kabát opatrně zout a usadit ji do křesla. Nechápala proč to nechala dojít tak daleko. Poskytl ji pár rad a nabídl se ji s omluvami, že by se ji na ten výron podíval. Protestovala s námitkou, že už ho obtěžovala dost a že si váží jak se k ní zachoval galantně. Mávl odmítavě rukou. Teprve teď v klidu měla možnost si ho dobře prohlédnout. Byl to mladý muž asi v jejím věku atletické postavy. Bundu si nesundal, jen kapucu. Líbil se jí na první pohled. Byl vysoký asi stoosmdesát, vlnité černé vlasy až do čela s očima uhrančivě tmavýma. Byl to takový jižanský typ něco jako Ital nebo Jugoslávec. Koukala na něj. Nemohla si pomoci, ale v mysli se ji opět zcela proti jejím zásadám zrodila další hříšná myšlenka. Tentokrát již poněkud pikantnější. V hlaní roli byla postel. Ihned ji ač nerada zahnala.

Stál rozpačitě nad ní a díval se starostlivě na jeji bolavou nohu. – Ukažte!?, a už žádné protesty, potřebuje to nějakou péči. Nebojte se, jsem sportovní fyzioterapeut. Dělám rehabilitace. Máte náhodou štěstí, že jsem šel pár kroků za vámi. Po těch slovech napětí z přítomnosti neznámého v její mysli poněkud opadlo. Klekl si před ni vzal jeji nešťastnou nohu a položil si ji na koleno. Trochu bolest, ale také i podivné teplo, které k tomu nepatřilo ji prošlo lehce tělem. Sundal ji opatrně ponožku. Zase chtěla zaprotestovat, bylo ji to trochu trapné, ale přistihla se, že není schopna vyslovit námitku. Čekala odevzdaně co bude dělat. Jemně jako doktor ji prohmatal okolí kotníku a šlach. Zvláštní teplo z jeho jemných doteků ji opět prostoupilo. Zkusil opatrně hybnost a seznal, že nebude tak zle. – Chtělo by to na noc octanový pevný obklad. Vyžádal si a donesl potřebné věci. – Zítra s tím radši zajděte k lékaři a vyžádejte si rentgen, řekl když byl hotov s octovým obvazem.

Podivné! ..Nezdálo se mu to? Ta žena měla v sobě něco co ho strašně přitahovalo. Dlouho již ten pocit nezažil. Nebyl na ženské triky citlivý. Žen měl denně v rehabilitačním centru pod rukama několik a občas se o něj některá i pokoušela. Vůbec ji neznal a nikdy ji nepotkal nebo si ji nevšiml, ale ona kdoví proč a jak vysílala bezděčné signály. Neudělala pro to nic, ale vytvářela kolem sebe zvláštní energetické pole, které na něj silně působilo. Neuměl si to vysvětlit. Něco ho nutilo aby tu její nohu pohladil, ale uvědomil si, že na to nesmí ani pomyslet, bylo by to neprofesionální, a tak radši řekl: – Půjdu a vy si odpočiňte. Pusťte si televizi a vlezte do postele. – Dobrá rada, pomyslela si. Tu televizi bych ale ráda vyměnila za tebe hochu, řekla si v duchu a  zapoměla zcela na postiženou nohu. Vzápětí se otřásla nad tou strašnou myšlenkou. – Co se to se mnou děje proboha. Zastyděla se sama před sebou. Byl na odchodu a ona si náhle uvědomila, že to nechce. Poslední příležitost a spásná myšlenka. – Nedáte si se mnou trochu kafe nebo čaje?, nabídla rychle aby čas v jeho společnosti prodloužila a doufala napjatě, že bude souhlasit. Zapomněla, že to sama teď nezvládne. Podíval se na ni pobaveně. – Vy mne chcete s tímhle hostit?, a ukázal na tu nohu. Zatvářila se zklamaně. Ucítil ale, že je vítán a byla to možnost jak s touto krásnou dívkou strávit ještě nějakou chvíli. Čas ho netížil. Nikdo na něj nečekal. Řekl proto: – Leda, … a zvedl významě obočí, … leda, že bych obsloužil já vás. Srdce ji poskočilo. Pod slovem „obsloužil“ ji ale na okamžík napadlo něco zcela jiného. – Co je to zase??, já asi blázním pomyslela si okamžitě, ale řekla: – Když vám to nebude vadit, tak tamhle v té skříňce je dóza s kávou kývla hlavou směrem do kuchyňského kouta.

Svlékl si bundu. Udělal kávu a donesl ji na stolek. Podívala se na něj vděčně a měla pocit, že ho zná už nekonečně dlouho. Že sem nějak patří. Sehnul se starostlivě k její noze položené na židličce aby ještě jednou zkontroloval obvaz. Jeho zájem ji náhle tak dojal, že ji v tom pohnutí podivně zatrnulo v hlavě a udělala něco co si až dosud nedokázala představit jako přípustné či vlastně vůbec možné. Dívala se sama na svoji ruku. Náhle ji neovládala, respektive.. neměla nad ní moc. Viděla jak se její ruka zvedá k jeho obličeji a aniž ji k tomu dala vědomý povel….pohladila ho. Zbledla a náhle měla v očích i v hlavě strašný zmatek. Čekala nyní s vykulenýma očima jako kvintánka přistižená při prvním polibku, co se bude dít.

Ucítil náhle na skráni něžné teplo ruky, která sjela po jeho tváři. Zamrazilo jej příjemně v zátylku.
Zvedl překvapeně oči a uviděl ten pohled jejích modrých očí. Měla v nich otázek hned několik. – Co to proboha provádím??, byla první. Tu zjevně kladla sama sobě. – Prominete mi tu opovážlivost??, byla druhá. Ta vyvolávala ten zmatený pohled. – Chceš MĚ!??, byla třetí a nejnaléhavější. Ta vepisovala do jejího pohledu i prosbu. Četl to jasné písmo přímo z jejích očí. Dosud ani jen netušil, že z očí jde tak jasně číst. Zatočila se mu hlava. Neznámá síla ho donutila kleknout si k ní a zvedla jeho ruce k jejím bokům. Neovládal je stejně jako ona své před chvílí. Sklonil se k ní obejmul ji něžně kolem krku a v pase, přitiskl ji opatrně k sobě a dlouze a s neskrývanou chutí ji políbil. Lehce rukama naznačila odmítavý postoj. Ihned litovala.

Neřekla nic. Pustil ji. Pomalu se zvedla na jednu nohu. Díval se na ni tázavě s obavami. – Musím do koupelny, vysvětlovala. Doufala, že tam to ze sebe setřese a nabyde opět své duševní rovnováhy. Nestalo se tak. Nezbavila se nastupující touhy. Pomohl jí a počkal za dveřmi. Po chvíli vyskákala v županu. – Nemůžete takhle poskakovat po jedné, řekl a nečekajíc na svolení ji popadl do náruče. Nebránila se. Nesl ji do pokoje. Měl v úmyslu posadit ji opět na pohovku. – Tam!, řekla tiše a hodila hlavou směrem k zavřeným dveřím do vedlejší místnosti, kde se dala tušit její ložnice. Vůbec netušila proč to řekla, její ústa hovořila za ni. Nešlo to vzít zpět bylo pozdě. Trochu zaváhal, ale poslechl. Loktem otevřel, vstoupil a ve sporém světle dopadajícím otevřenými dveřmi z pokoje zahlédl širokou postel. Položil ji na ni. Vztáhla k němu ruce. Obejmul ji. Horko se rozlilo jejím vonícím toužícím už vůbec neprotestujícím tělem.

Mimo něj samého přestala vnímat vše. Zapoměla na veškerý společenský balast vypěstovaný a zdokonalovaný tisícema generací předků. Pryč byl strach, pryč byl stud a ostych. Pryč byla dokonce i tak omezující etika. Byl jen ON! Člověk je jediným druhem živočicha, který myšlenky produkuje ve větách své mateřštiny a tak její mysl byla naplněna jedinou útržkovitou větou: – Jsem jeho!!, chce mne, patřím mu, vyhovuji mu, dám mu vše a nesmím ho zklamat. Chci aby mne miloval !!

Zapoměl proč a jak sem původně přišel, zapoměl vše co se dosud stalo. Cítil jen neuvěřitelnou touhu po té krásné ženě ležící tu před ním v rozhaleném župánku. Mozek odhodil všechna etická klišé a soustředil se jen na NI. Už ani nevěděl jak zbavil sebe šatstva a ji županu. Ocitl se s tou dívkou v pevném objetí. Ocitl se již vícekrát v objetí ženy a pokaždé měl stejné myšlenky. Něco jako: – To je krásný sex, je dokonalá, je fantastická, ta to ale umí, má tak krásné tělo, a podobně. Tentokrát ale měl jedinou a zcela jinou utkvělou myšlenku: – Vybrala si MĚ, chce jen mne, potřebuje mě a odevzdala se mi, nesmím ji zklamat. Chci ji milovat !! Poprvé myslel na ženu ve své náruči a ne na svůj vlastní prožitek. V této vypjaté chvíli mu nedocházelo, že právě to je ten motor, který roztáčí opravdovou lásku. Vůbec se nepozastavil nad krátkostí času ve kterém se vše přihodilo. Stejně jako ona. Bylo to osudové.

Necítila nic krom jeho těla v tom svém. Propukla v ní animální touha samice po spáření. Extatické vlny vzrušení se co chvíli rodily nedefinovaně kdesi uvnitř dole a zanikaly někde zcela jinde v návalech zbavujících ji na okamžik vědomí. Chvílemi jej objímala rukama i nohama, chvílemi naopak ležela odevzdaně s roztaženými údy a zatínala své pěstěné nehty do látky lůžka nedbajíc zda si tu drahou úpravu nepoláme. Dýchala rychle a nahlas občas krátce vykřikla. Házela hlavou a bušila pěstmi i dlaněmi do postele. Dával ji to vzrušení vypít plnými doušky a pásl se na tom jak jej slastně přijímá. Oba tak sytili svá rozpálená těla sexem spojeným s citem, který si vzájemě nabízeli. Neptali se na techniky, nediskutovali, nediktovali si polohy. Vše šlo samo až dospělo k závratnému společnému vrcholu. Vykřikla v neovladatelné extázi a strhla jej sebou do společného zaslouženého orgasmu.

Opojení z úžasného orgasmu a nádherného sexu pomalu opadalo. Zůstali v objetí. Nemluvili. Hladil ji a oba v tom setrvalém tichu za chvíli usnuli.

Probrala se první asi po dvou hodinách sladkého spánku. Cítila se neskonale spokojeně a šťastně. Začínala opět myslet střízlivě. Otočila vleže hlavu a podívala se na něj. Ještě spal. Hrozná myšlenka ji najednou projela hlavou a udeřila do jejího mozku jako kladivo do kovadliny. Donutila ji aby se prudce posadila na posteli a rozsvítila lampičku. Přitáhla si stydlivě přikrývku těsně až na prsa a dívala se na něj vytřeštěně. Ležel na zádech a oddychoval. – He, he, uniklo ji po chvíli, ale její úsměv byl křečovitý. – He, he,.. pssha.. to snad není skutečné, asi ještě sním, řekla nahlas a přiložila si obě dlaně na obličej. Probral se a podíval se na ni překvapeně. – Co je!, ..co se děje??, vyštěkl vyplašeně a posadil se také. Zakroutila nevěřícně hlavou. – He,he, opakovala urputně, ale neusmívala se. Dívala se mu chvíli upřeně do očí pevným pohledem. – Jak se jmenuješ???, vypálila otázku jako výstřel. – Co, ..cóóó???!!,.. nojo,..aha, ..panebože, procitl zcela. – Já jsem Mi..Michal, Michal Janouch. Odpověděl značně zmaten tím co začínal chápat teprve teď. – A ty?? – Já jsem Věra. – He, he, ..nojo,…je to tak, rozhodila nevěřícně rukama, – Tak,.. docela obyčejná,.. nějaká, ..úplně cizí Věra,.. Věra Otradovcová, rozhodila opět rukama a znovu zakroutila hlavou. – Jsi ženatý??, vypálila opět starostlivě. – Ne, nejsem, odpověděl pravdivě ještě stále konsternován tou skutečností. – Nemám nikoho, dodal. – Uff, .. no, ..ještě že tak, řekla trochu uklidněna. – Jak je to vlastně s námi teď??, položila důležitou otázku a přemýšlela jak se jí tohle vůbec mohlo stát. – Nevím jak se to stalo, ale já jsem náhle k vám…zarazil se, – teda,.. jako k tobě pocítil něco,.. něco co nemohu dost dobře definovat. Ale mohu-li po tak krátké době si dovolit to tvrdit tak je to dobrý začátek lásky. – Ano, zcela jistě.. láska. Bude to znít možná kýčovitě, ale uhranula jsi mě a já jsem se zamiloval dřív než jsem se ti stačil představit můžeš-li tomu uvěřit. Není pro to jiný výraz. Promiň. – He,he, vypadlo z ní opět, teď již z náznakem úsměvu. No to je dobrý, já se chystala právě říc, že jsi uhranul ty mě a že jsi ve mně probudil tak silnou touhu, že jsem začala hrát „vabank“. Ta touha dokázala zlomit moje jinak dost pevné zásady. Ale rozhodně toho nelituji, dodala spěšně a tišeji. Natáhl k ní ruce. Okamžik zaváhala, ale pak se stočila a sesunula se mu do náruči. – Au, au, vyjekla jak ji zabolelo v kotníku. Uvědomila si teprve teď, že během jejich krásného milování vůbec necítila ani jedinkrát žádnou bolest ačkoliv při tom co všechno dělali, ..no teda!!

Ta zatracená „tříbarevná“ psycholožka měla tehdy pravdu, říkala si Věra o čtyři měsíce později, když stála se svým snoubencem Michalem Janouchem před oddávajícím, který monotónním hlasem přednášel předepsanou oddací řeč. Myslela na to jak se její láska k tomu muži, který se za okamžik stane jejím manželem a ona jeho ctěnou paní Janouchovou, zrodila nečekaně jak Venuše z jezerní pěny. Bez podmínek, beze jmen, bez známosti, bez dlouhých zbytečných řečí a slibů. Prostě JEN TAK. Spadla na ně oba z nebe jako ten sníh, který to koneckonců způsobil. – Panebože, meditovala v duchu Věra. – Tak nebezpečně se zamilovat, zcela proti všem zásadám seriozní ženy. ..Jak krásné a vzrušující!!

Konec