Dost jsem byl na rozpacích, zda mám vyprávět ještě jeden příběh, který jsem s Hankou prožil. Nakonec jsem ustoupil pochybám, protože si myslím, že někoho může pobavit, či dokonce inspirovat. Kdo ví??
Stalo se to také kdysi dost dávno na chatě mého kamaráda Karla, od nějž jsme si občas vypůjčili na víkend klíče. Bylo to asi rok po naší svatbě. Tehdy už jsem znal dost dobře Hančiny způsoby, když se snažila realizovat nějaký nový nápad. Když nad něčím přemýšlela, vždy se to projevilo tak, že chodila jako „kocour kolem horké kaše“. Buď kladla nenápadné otázky, nebo se zamýšlela nad objekty, které s jejím nápadem nějak souvisely, a soustředěně je zkoumala. Pokaždé, kdykoliv jsem ji shledal v tomto podivném rozpoložení, nastražil jsem pozornost a čekal, co se z toho vyvrbí. Tento princip, (díky za tu fantazii ) uplatňovala i v oblasti erotiky a sexu.
Leželi jsme na dece za chatou. Hanka měla v ruce nějaký časopis, který našla v košíku na staré noviny a soustředěně jej studovala. Pár minut už nepromluvila, což bylo u ní signálem o hlubokém zaujetí. Bylo mi to divné, ale v ten moment jsem byl docela rád, že je zticha a nemusím tudíž na nic odpovídat. Leč tato idyla neměla dlouhého trvání.
„Hele!.. tady člověče píšou, že někde na Indonézských ostrovech žije nějaký domorodý kmen, který má ve svatebních zvycích novomanželskou soulož na liánové houpačce, přičemž tomu fandí celý kmen. A tady se pak k tomu vyjadřuje nějaký „MuDr. Pudr“ sexuolog, že tenhle způsob je tak rajcovní, že se by se udělal i stoletej dědek.“
Cítil jsem, že nebude stačit jen něco zabručet nýbrž, že odpovědět musím, poněvadž je to ode mne zjevně očekáváno:
„Pokud by se ovšem na tý houpačce ten dědek vůbec udržel,“ zapochyboval jsem sarkasticky.
„Navíc, nejde o soulož, ale o souhup,“ pokusil jsem se bagatelizovat vědecké pojednání. Asi to nebyla uspokojující odpověď, poněvadž reakcí Hanky na ni bylo jen pohrdavé odfrknutí a replika, na kterou jsem si neprozřetelně nahrál.
„Třeba jsou tam stoletý dědci, kteří to dokáží, na rozdíl od místních šestadvacetiletých.“
Tohle nešlo přeslechnout, poněvadž jsem tyhle narozeniny právě před týdnem měl. Urazil jsem se, zalehnul na břicho a trucovitě odvrátil hlavu. Že se pokusí Hanka tenhle nápad realizovat jsem strach neměl, protože houpačka daleko široko nikde, liany také ne a to publikum by asi taky nedala dohromady. Hanka bývá totiž dost důsledná.
Asi za tři týdny jsme si víkend na téže chatě zopakovali. Přijeli jsme, zabydleli se a já otevřel okenice do zahrádky za chatou. V ten moment mi nic divného nepřišlo. Divné to začalo být až asi za půl hodiny, když se Hanka ztratila někam ven a podezřele dlouho se nevracela. Vyhlédl jsem před chatu. Nic…. Okénkem jsem podíval za chatu. Stála tam bytelná kovová úplně nová řetízková houpačka. Té jsem si prve při letmém pohledu nevšiml. Uvědomil jsem si, že přítel má dvě děti ve věku, kdy se po houpačce mohou utlouct. Zřejmě podlehl jejich žebronění a tak jim ji zhotovil. Určitě ho stejně jako mě nenapadlo, jaké zatěžkávací zkoušce bude ten jeho výrobek podroben. Kolem houpačky totiž poludovala v opalovačkách zamyšlená Hanka. Tahala nedůvěřivě za řetízky pak dlaní zkoušela sedátko a nakonec si na ni sedla. Neviděla mne. Začala se houpat jako malý fakan a na jejím výrazu bylo znát, že ji to působí dětinskou radost. Stále ještě mne nenapadlo, že její myšlenky už zdaleka tak dětinské nejsou. Na tu epizodu s časopisem jsem už zapomněl. Jenže nebylo mi souzeno zůstat v této amnezii příliš dlouho.
„Hele!.. houpačka,“ oznamovala Hanka, když jsem přišel na zahrádku.
„No jó!.. To udělal Karel pro ty svý cvrčky,“ komentoval jsem překvapující existenci houpačky.
„Je pěkná,… co?,“ pochvalovala si sugestivně Hanka.
„Hmm,…“ zahučel jsem neurčitě stále ještě nechápajíc, co se Hance honí v hlavě.
„Taková se zdá pevná,… viď?,“ řekla a zacukala řetízkama. Asi jsem měl nějak reagovat podle jejích představ, ale jelikož se tak pro mou nechápavost nestalo, otočila se ke mně a s podivným důrazem v hlase pronesla: „Myslíš, že by unesla i dva dospělé?“
Rázem jsem byl v obraze. Stačilo se podívat do jejích netrpělivě upřených krásných očí. Bývalo to tak vždy, když se snažila něco bláznivého prosadit. Nečekala rafinovaně, až si to srovnám v hlavě a naberu dech k pochybnostem. Rozhodla se pro přímý útok, než začnu „budovat obranu“.
„Miláčku!… Nemáš chuť se se mnou trochu pomilovat?“
Bylo jasné, že tato otázka v souvislosti s tou předcházející tvoří jeden nedělitelný celek. Moje mysl zapracovala rychle a snažila se domyslet důsledky. 🙄 Věděl jsem dobře, že Hanka se nemiluje nikdy jen „trochu“. Zvláště mi dělalo starost, jak budu vysvětlovat Karlovi, proč jeho nová houpačka, kterou jeho děti nejspíše ještě ani neviděly, utrpěla újmu a jak k tomu vůbec mohlo dojít. Karel není zrovna žádný myslitel, ale tolik důvtipu jistě má, aby si dokázal představit, že tohle mohli způsobit společnými silami jen dva vandalové najednou. I při jeho inteligenci jej zcela jistě napadne, jak si mohou dva dospělí lidé sednout na řetízkovou houpačku. Když mu řeknu pravdu budu riskovat, že jej nemine mrtvice. Když si budu vymýšlet nesmysly, tak budu za blbce a v hospodě se to dozvědí tak jako tak. A tak jsem se rozhodl odvrátit katastrofu. Začal jsem takticky manévrovat. Nasadil jsem radostný výraz.
„To víš, že ano miláčku. Taky se mi chce. Pojď honem,.. jdeme do chaty.“ 🙂
Našpulila dětsky uraženě pusu.
„Já chci ale tady!,“ řekla s roztomilou zarputilostí.
„Co?… Tady?.. Na zahrádce?,“ Snažil jsem se o úhybný manévr s kouřovou clonu, jenž měla znásobit moji domnělou nechápavost v pošetilé představě, že to Hanku přejde.
„Jo tady!… Tady!!.. Na houpačce.,“ řekla už bez roztomilosti zato s notnou dávkou vášně :love: v hlase a ukázala prstem na sedátko pro případ, že bych chtěl v průhledné hře na úhoře pokračovat.
„Jen si to představ, jaké to musí být pěkné,“ přesvědčovala mne sugestivně. Abych se moc necukal, nasadila hned ještě silnější kalibr.
„Nebuď přece takovej suchar, miluješ mě, ne?…. no táák!!“ :prosim: :mls:
Objala mne a upřela na mne psí pohled. Tohle bylo nad moje síly a pro ni naprosto typické. Přitiskla se ke mě a já věděl, že ji jako vždy nebudu umět odmítnout i za tu cenu, že houpačka podlehne zkáze. Moje představy o tom aktu dostaly spád a já uznal, že to opravdu může být dobré. Obešel jsem několikrát pro jistotu konstrukci a snažil se odhadnout, zda se nepřevrátí, kdybychom to snad přehnali. Shledal jsem houpačku technicky způsobilou. Naštěstí sem nebylo odnikud vidět, protože chata stála trochu stranou. Nebezpečí, že bychom způsobili někomu radost a ze zálohy se k nám přidal, bylo tudíž minimální.
Znovu mne objala a zajela mi rukama pod plavky na zadku. Studené bříško přitiskla na mé. Rozvázal jsem jí všechny tkaničky opalovaček. Uvolnili jsme objetí. Opalovačky spadly jako lístky z růže. Přes to, že jsme byli manželé už více jak rok, její tělo na mne vždy zapůsobilo jako erotická bomba. V okamžiku jsem byl připraven.
Chytla moje plavky za okraj a stáhla mi je až na zem. Beze slova mne donutila sednout si na houpačku. Zůstala přede mnou klečet v trávě. Vzala mého „chlapce“ do své něžné ruky, stáhla mu „rolák“ a zmizel pomalu a jemně v jejich ústech. Mé tělo v mžiku zaplavila vlna rozkoše. Její ústa pracovala soustředěně. :felace: Dívala se mi při tom vzhůru do očí. Měl jsem co dělat, abych se nepustil řetízků. Přesně vystihla okamžik, kdy jsem byl „dost“ a držíc se za řetízky nad mou hlavou vyskočila nohama na sedátko.
„Tak a teď ty!.. Hezky si mě připrav!,“ vzdychla roztouženě, poklesla v kolenou a roztáhla nohy, jak to jen šlo.
Svoji rozkvetlou „orchidej“ mi smyslně přistrčila až před nos schválně, abych nasál její dráždivě vyzývavou ženskou vůni.
Ruce jsem ji podstrčil vnitřkem stehen a dlaněmi ji chytil zespoda za zadeček. Palci jsem ji otevřel „cukřenku“. Zabořil jsem do ní náruživě svůj nos a jazyk spustil slastný taneček kolem už nedočkavého poštěváčka. Její husté chloupky mne šimraly nad nosem a na čele. Nohy se ji rozechvěly a za pár okamžiků nektar její touhy mi tekl po bradě a chutnal sladko-slaně. Jazyk příjemně klouzal tím teploučkým mokrým prostředím, a když zabloudil hlouběji dolu vyvolával u ní prudké vzdechy rozkoše, která se přenášela i na mne. Kdyby teď omylem pustila řetízky. Spadli bychom oba jako hrušky. Byl jsem tak vzrušen, že jsem cítil, jak je mi kůže na penisu malá.
„Už mě pusť nebo to už nevydržím,“ řekla po chvíli.
Pomalu si mi sedala do klína. Zavrtěla zadečkem, až svojí dírkou našla můj kolík a nechala jej proniknout dovnitř své horké mokré jeskyňky. Opatrně dosedla, uvelebila se a spustila nohy na druhou stranu sedátka. Pak se zaklonila a napnula nohy.
Houpačka začala plnit svůj skutečný účel. Střídavě jsme udržovali houpačku v pohybu. Už po několika zhoupnutích jsem musel uznat, že ten nápad byl fakt dobrý. Těžko by se mi podařilo popsat pocity. Ti z vás, kteří máte dost fantazie, si to alespoň trochu budete umět představit a jistě pochopíte. Zvláště příjemně drsné byly okamžiky, kdy houpačka procházela nejníže nad zemí. Odstředivá síla společně s gravitací přitlačovala Hanku do mého klína a průniky byly tak intenzivní, že jsem cítil uvnitř její tuhý čípek.
Nahoře naopak docházelo k nádhernému uvolnění. Hanka zavírala slastně oči ústa otevřená hlavu zakloněnou.
Vyrážela dravě hrubé vrčivé zvuky samice, které jsem u ní dosud neslyšel a silně mě vzrušovaly.
Ruce jsme oba měli zaťaté do řetízků. Snažili jsme se udržet tu vzájemnou slast co nejdéle. Ale příroda pomalu vítězila. Nedalo se tomu totiž zabránit. Tohle nebyla postel a rozjetá houpačka si nenechala poroučet. Prostě tady se nedalo za jízdy vystoupit. Pochopil jsem rázem moudrost indonéských domorodců. Cítil jsem, že Hanka je už také na „hraně“.
„Hanko!!… už musím,.. neudržím to,“ vydechl jsem.
„Děléééééj!!…“ zařvala mi v odpověď hrubým hlasem rozvášněná Hanka, a v následujících vteřinách jsem ucítil prudké sevření v jejím vnitřku. Za ním hned následovalo další a další. Propadla se do silného orgasmu. To způsobilo, že jsem ji okamžitě následoval a začal jsem mezi jejími stahy intenzivně plnit jeji horkou jeskyňku svým životem.
Houpačka pomalu dojížděla a my jsme zůstali v tom nádherném spojení, dokud se docela nezastavila.
Ani pak jsme nebyli schopni, a ani jsme nechtěli, se od sebe odpoutat. Bez nadsázky jsme tehdy prožili nejlepší a nejsilnější společný orgasmus. Ještě asi minutu trvalo, než jsem „zvadnul“. Nakonec jsem z Hančiny jeskyňky vypadl. Hanka mne objala a spokojeně vrněla. Neměli jsme sílu z houpačky slézt.
Čekalo mne ještě jedno překvapení. Jak Hanka seděla, najednou mi položila ruce na ramena a trochu se odklonila. Podívala se na mne s rošťáckým pohledem. Ucítil jsem ostré šimrání na svém zvadlém penisu. Vzápětí se k tomu přidalo smyslné horko v mém klíně, které rychle zaplavilo celý můj nástroj a rychle postupovalo po sevřených stehnech pod Hančiným zadečkem až na kolena a po holeních nohou až k palcům.
„Hanko!!…. Ty čůráš?!,“ vydechl jsem překvapeně. Její rošťácký pohled se změnil na teatrálně překvapený.
„Hmm,…“ přikývla.
„Já jsem ti to minule neřekla všechno?.. asi jsem zapomněla,“
„Co jako??,“
„No,.. že ta indonézská nevěsta se pak má nakonec počůrat.“
„Cože??.. počůrat?,.. a proč?,“ vyhrkl jsem udiveně. 😯
„No,.. prý proto, že si před tím vždy nechá něco v měchýři tak, aby to netlačilo. Pak má prý intenzivnější prožitek při tom houpání. Nakonec to pustí a tím podle rituálu prý dává najevo, že si užila krásné vzrušení a má to vyznít něco jako její dík manželovi. Měl bys to taky nějak ocenit drahoušku… Co myslíš?.“ Počkal jsem si až se „doděkuje“ a mezi tím jsem přemýšlel s jakou rafinovaností to dokázala odůvodnit.
„Tvoje mokré díky po vzoru Indonézských nevěst přijímám. Bylo to docela příjemné,“ řekl jsem se smíchem a políbil ji. Slezli jsme opatrně z houpačky. Opět jsem zažil něco nevšedního díky nevyčerpatelným nápadům mé ženy. 😀
Umyli jsme se a věnovali se dále letnímu životu na chatě. Hanka navečer něco dělala venku před chatou.
Já jsem byl uvnitř a cosi jsem hledal a nenašel. Zato jsem našel košík s odloženým čtením. Hlavou mi cosi blesklo. Začal jsem hledat ten časopis, co před časem Hanka četla. Chtěl jsem si ten článek o Indonésii přečíst.
Měl jsem štěstí. Ještě ho Karel nevyhodil. Začal jsem ho číst. Bylo tam všechno přesně tak, jak to Hanka prezentovala. Jen o tom čůrání tam nebylo ani slovo.
„Ta ještěrka jedna. Zase mě dostala,… no počkej!,“ řekl jsem si.
Nepředpokládala, že ten časopis najdu, a že mne bude zajímat.
Po večeři jsme seděli na verandě. Položil jsem najednou před Hanku ten časopis a řekl jsem:
„Jak je to s tím mokrým „děkováním“ Indonézských nevěst?.“
Očekával jsem, že ji přivedu do rozpaků, ale skončil jsem v nich sám. Vůbec to s ní nehnulo a klidně odpověděla:
„Drahoušku!.. Nesmíš se zlobit,“ řekla s provinilým výrazem v očích. „Já vlastně nevím proč,… mě se najednou strašně zachtělo tě z lásky počůrat, protože tě tak miluju. Tak krásně jsi mi to udělal, tak jsem myslela,… a vymyslela tu hroznou lež…,“ Těm jejím očím nešlo nic vyčíst. Pohladil jsem ji a políbil. Zavrněla jak kočka a stulila se mi šťastná do náruče. Vyhrála jako vždy.
Přemýšlel jsem o těch jejích posledních slovech. Věděl jsem, že nelže a že tohle může být v takové situaci od ní taky projev lásky. Hanka totiž byla odjakživa k těmto věcem velmi vstřícná a hravá.
Za nějaký čas se Hanka začala chovat nějak jinak. Navenek se nezměnilo nic jen jsem cítil, že něco skrývá. Co to bylo jsem se dozvěděl, až když jsem se jednoho dne vrátil z práce. Byla už k mému překvapení doma a oči ji zářily. Prudce jsem ji obejmul a přitiskl k sobě.
„Pozor divochu!!… Ať nám neublížíš.“ Zatmělo se mi před očima a adrenalin se mi prohnal tělem od hlavy až do nohou. Pochopil jsem a doufal, že nepřeslechl.
„Hanko!.. Ty jsi???,“
„Hmm,….“ přikývla s rozzářenýma očima. 😀
„Ode dneška nás budeš miláčku muset oslovovat v množném čísle,.. víš. Ne aby ses spletl! Ten človíček tam dole také chce, abys ho nepřehlížel, když sis ho udělal.“ Její nevtíravá chytrost byla úžasná.
„Jistě,.. a moc rád….. Kdy to???..“ Větu jsem nedokončil v jejích polibcích.
„To ta houpačka víš. Neřekla jsem ti tenkrát, že už neberu antibaby. Kdybych ti to řekla, začal bys o tom moc přemýšlet a plánovat.“ Měla opět pravdu a proto jsem radši mlčel.
Za třičtvrtě roku náš domov přivítal naši první dceru. Jen jsem si uvědomil, že to dítě se nikdy nesmí dozvědět, jak došlo k jeho početí. Těžko by uvěřilo, že si to vymyslela jeho vlastní maminka. Ostatně mě napadá. Asi málo kdo ví za jakých okolností vaši rodiče,.. no nechme to být. Domnívám se, že alespoň pětina z nás by se dobře bavila nebo by se nestačila divit. Možná proto se to taky nikdy nedozvíte.
A Hanka? Hanka je opravdu nevšední žena. Ani věk na tom nic nezměnil. Tyhle její excesy mne neustále překvapují. Drtí jimi stereotypy, ke kterým má všední život občas tendenci sklouznout. Tak se vás ptám.
„Co myslíte vy??… Je možné nemilovat takovou ženu?“
Nejlepší Porno
