Isabel se vrací

Doplácal jsem se domů unaven z práce po nevalném obědě v kantýně asi v 15.30. Pohled na poštovní schránku mi také neudělal radost. Vše co dostávám jsou obvykle výzvy abych něco zaplatil nebo reklamní letáky. V horším případě upomínky. Jinak mi nepíše nikdo. Ze schránky na mne vypadl lísteček z pošty, abych si vyzvedl rekomando. -Je to ještě horší než jsem čekal, řekl jsem si v duchu naštvaně. Otočil jsem se na podpatku a s lístkem v ruce jsem se vydal zpět na poštu, která jako naschvál je poblíž místa kde pracuji. Nechtěl jsem to odkládat na zítřek, protože jsem si řekl, že bude lepší, když mi to má zkazit náladu tak alespoň o jeden den méně.

Paní za přepážkou, když jsem ji ukázal průkaz se na mne přísně podívala přes brýle a beze slova začala přehrabovat pořadač listovní pošty. Zvyšovala moji netrpělivost tím, že se vůbec nenamáhala spěchat a navíc to nemohla najít ani na třetí pokus. Zavolala kamsi za roh: -Janičko, nemůžu najít tady tu "pánovu" poštu, a podala lístek přicházející "Janičce". Ta po krátkém zkoumání rozjasnila tvář a řekla: – A není to náhodou ten list s tou exotickou známkou??, co si vzal poštmistr sebou. Zbystřil jsem pozornost a mazal do kanceláře, kde se mi poštmistr omluvil za zdržení a vysvětlil mi, že má o známku zájem a proto list zadržel. Obálka letecké pošty a známka ve mne vyvolala příjemné chvění ještě dříve než jsem stačil přečíst první slovo zpáteční adresy. "Isabel Rodriguez" stálo na začátku. Už ani nevím jak jsem se dospěchal domů.

Položil jsem dopis na stůl a chvíli jsem se oddával duševnímu masochismu tím, že jsem jej neotevřel. -Co mi asi píše?, snažil jsem se uhodnout. Nakonec jsem podlehl a obálku rozlepil. V přeloženém dopise byla její
fotografie jak sedí s přehozenýma nohama držíc se sepjatýma rukama za koleno s dráždivým úsměvem v tváři. Moc jí to slušelo. Vypadala jako nějaká "movie-star". Důležité bylo i prostředí. Seděla v křesílku u okna v místnosti, kterou jsem důvěrně znal, protože kdysi byla na čas mým domovem. V kraji fotografie byla jen jakoby náhodou, jen malou částí, zachycena postel na kterou do smrti nezapomenu. – Byl to úmysl či nikoliv?, kladl jsem si otázku. Nedokázal jsem si odpovědět tak, abych sám sobě věřil. Fotografii jsem opřel o cukřenku abych na ni viděl a nedočkavě jsem rozbalil list. Hltavě jsem četl její pozdravy a různá drobná sdělení až jsem narazil na nejdůležitější část jejího psaní. Psala, že uzavřela dvouletou smlouvu s cestovní kanceláří jako agentka Dominikánské republiky pro Českou republiku se stálým působištěm v Praze. 😛

Nevěřil jsem svým očím. Srdce mi skákalo nezvladatelnou radostí. Vyskočil jsem od stolu a začal křepčit středem pokoje jako indián a křičel jsem -Jóóóó to je ono,.. jóó,..jóó, ..jóó. Jestli mě slyšela ta zatracená baba od vedle, co má muže v kriminále, tak bude mít až do večera oko na kukátku s nemravnou nadějí, že uvidí nějakou ode mne odcházet. – Však se dočkáš bosorko!, řekl jsem si, když mi to došlo. -Až ji jednou uvidíš, tak s tebou konečně čert vyrazí díru v stropě jako s Faustem, živil jsem se zlomyslně sadistickou nadějí.

Nadešel čas jejího příletu. Stepoval jsem už hodinu předem na venkovní galerii letiště. Moje netrpělivost dosahovala stupně, kdy jsem začínal duševně i fyzicky trpět a očima jsem doslova postrkoval ručičky hodinek a propichoval oblačnost nad letištěm. Neviděl jsem ji dva roky a dva měsíce. Za celou tu dobu jsme si stačili vyměnit jen pár pohlednic. Pak najednou ani nevím odkud se vynořilo letadlo a zvolna dosedalo na dráhu. Narolovalo na stojánku a já spěchal do příletové haly. Trvalo ještě dobrých deset minut než jsem ji zahlédl v řadě turistů. Mávala na mne a koulela legračně svýma krásnýma očima, pro které bych se nechal vyzvat i na souboj. Sotva prošla turniketem rozběhla se přímo ke mě a padla mi do otevřené náruči. Přivítání bylo bouřlivé a veselé. Všiml jsem si závistivých pohledů některých evropanů a byl jsem hrdý na to, že mám takovou „kočku“ v náručí. Oba jsme měli v očích slzy. Její ani moje city i přes ten dlouhý čas a vzdálenost neochladly.

Doprovodil jsem ji na hotel a zbytek dne jsme prochodili Prahou a skončili na večeři v příjemné restauraci.
Další den jsem ji musel oželet, protože si musela zařídit nástup a agenturou rezervované bydlení. Domluvili jsme se, že si uděláme příjemný víkend cestováním po pamětihodnostech. Pro ni profesně nedocenitelná možnost.

Očekával jsem ji v sobotu ráno s autem před domem, kde bydlela. Byl hezký teplý den pozdního léta slibující příjemný výlet. Zavezl jsem ji na jeden z našich nejznámějších hradů na vysokém kopci, ze kterého nám průzračné počasí dopřálo pohled snad na celé Čechy. Při pohledu z výšky byla jak dítě. Oči ji jen svítily. Naši zemi znala jen z fotek bedekrů, ale skutečný pohled na ni ji fascinoval. Bylo to pro ni stejně exotické, jako její země pro mne. Začal jsem ji trpělivě a opatrně učit češtinu. Domluvila se sice dobře, ale skloňování a časování je oříšek pro každého cizince. Při té příležitosti se mi stala malá nehoda. V jednu chvíli nevědomky promluvila španělsky a dost dlouhou větou a já jsem reagoval tak, že jsem ji odpověděl zcela správně plynně a bez rozmýšlení. Podívala se překvapeně na mne a čekala. Malér. -Já, ..já jsem se celou tu dobu učil španělsky, víš, snažil jsem se honem vysvětlovat. -No, tak to ty musel mít teda dobryho učitela. A proč jsi nemluvil, když jsem přiletěla?, otázala se logicky. -Já jsem se styděl. -Proč?, když mluviš uplně spravně? nenechala se zmást. Začal jsem kecat nesmysly a zaplétal jsem se čím dál víc. Nějak jsem to nakonec ustál, ale byl jsem si už jist, že mi moc nevěří.

Šli jsme pomalu cestičkou dolů k vesnici, kde jsme nechali auto. Chvilku šla přede mnou a poskytla mi tak možnost opět ji pozorovat. Bylo poměrně teplo a tak měla na sobě krátké džínové kalhoty s roztřepenými nohavicemi odkrývající celé její nádherné štíhlé hnědé nožky a krátkou bílou blůzku se zdviženým límečkem, odhalující bříško a roztomilé dolíčky nad zadečkem. Na krku její nezbytný zlatý křížek a v uších známé velké kruhy vyčnívající pod bohatou záplavou hnědočerných vlnitých vlasů. Rafinovaně zvolená barva lesklé rtěnky ji dodávala jakousi erotickou nedočkavost. Přes rameno měla přehozenu barevnou sportovní lehkou bundičku a malou taštičku s nejnutnějšími potřebami ženy. Na nohou měla tentokrát sportovní turistické boty. Ani ty však nezměnily nic na její krásné trochu houpavé chůzi modelky, při níž její kouzelná prdelka vykonávala ohromě provokativní pohyb. Šla takhle přede mnou jen chvilku, protože pěšinka byla pro dva úzká. Stačilo to však k tomu, abych začal podléhat opět tomu vzrušení, kterým mne dostávala do varu. Intenzivně jsem přemýšlel. O vzájemných citech jsem pochybnosti neměl, ale zda je to skutečná láska jsem jistotu neměl. Byl tu dlouhý časový odstup. O její "věrnosti" jsem si také nedělal velké iluze. Byla to ve všech směrech svobodná emancipovaná žena, která své sexuální potřeby jistě neuspokojovala jen sama. Nemohl jsem si dělat žádné nároky ani se na to ptát, ale ta myšlenka mne dráždila. V duchu jsem žárlil na všechny její domnělé milence. Věděl jsem, že pokud budu chtít získat celé její srdce, budu muset svést "sexuální souboj" s nejlepším z nich aniž bych ho znal a musím v něm zvítězit. Přemýšlel jsem, jak to navléct a kam ji vlákat, aby to bylo prostředí vyhovující jejím kvalitám. Vůbec jsem nepřipouštěl možnost povalit ji do vysoké trávy jako vesnickou holku a očekávat, že se jí to bude líbit.

Odbočili jsme z hlavní pěšiny abychom se vyhnuli zvědavým pohledům turistů-mužů a pronikavě nevraživým pohledům jejich žen či přítelkyň i vykuleným očím dětí. Vydali jsme se do vesnice zadem kolem zahrad a stodol. Byl jsem překvapen. Všechno se jí tady líbilo, na vše se ptala a projevovala z toho poznávání téměř dětinskou radost. Šla chvilku za mnou a já prorážel cestu vysokou travou za stodolami. Náhle jsem měl divný pocit, že ji za sebou necítím. Otočil jsem se a opravdu. Nebyla tam. -Iso!, zavolal jsem polohlasně, ale nic. Spatřil jsem v zadních vratech stodoly, kterou jsme právě minuli, dvě vyvrácená prkna a povalenou trávu. Instinktivně jsem tam nahlédl, ale byl jsem oslepen venkovním sluncem a moc jsem toho neviděl. Odsunul jsem prkna visící jen na horních hřebících, překročil jsem trámek vratového svlaku a ocitl se v přítmí stodoly. Než jsem se stačil rozhlédnout ozvalo se odněkud stranou z té polotmy: -Tady! Upřel jsem zrak tím směrem a uviděl zvláštní "černé divadlo". Jen bílé dámské spodní prádlo na pozadí slunečního paprsku, který sem pronikal dírou ve střeše. Zarazil jsem se a málem jsem se rozesmál. Její tmavá kůže zanikala v polotmě a k tomu prádlu se přidaly ještě její oči. -Tady!, ozvalo se tiše a už zbytečně, protože postoupila kousek vpřed. Paprsek světla stačil k tomu abych ji viděl jako obraz svaté v kostele až na to, že ta by nestála jen ve spodním prádle. Přistoupil jsem k ní a popadl její tělo v pase až se prolomila. Její paže vylétly nahoru a pomalu smyslně klesaly a objaly mne kolem krku. Přisála se mi hladově na rty. Ucítil jsem opět ta její krásná známá prsa na svých. Nemohl jsem po nich jen toužit už více jak dva roky. Musel jsem je mít a to hned. Sáhl jsem dozadu a rutinovaným hmatem rozepnul sponu. Uvolnila ruce jednu po druhé. Aniž by přerušila vášnivý polibek, shodila ramínka, popadla padající podprsenku a položila ji opatrně vedle ostatních svršků přehozených přes trám, který procházel stodolou asi ve výši mých kolenou. Začal jsem ji zlehka hladit nejdříve po zádech pak po jejích kouzelných bocích. Nepřestali jsme se líbat. Dýchala zhluboka nastupujícím vzrušením. Začala příst jako kočka. -Hmmmrrrrrr. Ten zvuk se dral přidušeně a poživačně z jejího hrdla. Cítil jsem jak mě dostává do "otáček". Nyní už jsem měl plné ruce jejich prsou s nedočkavýma velkýma bradavkama. Hrál jsem si s nimi, něžně je dráždil. Sehnul jsem se trochu a začal jsem tu sladkou krásu opracovávat svými ústy. Přidala na zvukových efektech, kterými neuměla šetřit. jjjháá, -sííí,…sííí, vzpoměla na mateřštinu. Pomalu jsem se sunul do podřepu a líbal její hladké tělo vonící vzrušením. Když jsem dospěl až k jejímu klínu sjel jsem pomalu rukama k lemu jejích kalhotek. Stáhnul jsem je až k jejím kolenům. Zbytek nedočkavě dokončila sama. Stála tu nahá, krásná a svůdná v obyčejné české vesnické stodole. To prostředí ji nijak neubíralo na přitažlivosti. Naopak vonělo dobrodružstvím. Nebyla tak útlocitná a „sterilní“ jak jsem si myslel. Najednou z ní byla úplně obyčejná venkovská holka, která si chce užít se svým klukem. Jen ta exotická barva kůže sem trochu nezapadala. Zula i boty. Stoupla si do paprsku, který tvořil na zemi dlouhou elypsu jako divadelní bodový reflektor. Využila toho. Zvedla ruce jako orientální tanečnice a začala se v něm otáčet. Světlo na jejím těle v tom pohybu dělalo divy. Směrovaný paprsek vytvářel stíny a její tělo dostávalo větší plasticitu. Její stín tančil s ní. Dráždila mne a vzrušovala. Hladila se po prsou přes břicho a celé tělo propínala jako barová tanečnice. Dívala se mi provokativně do očí. Její ruce zabíhaly až do klína. Rychle jsem se zbavil svršků a hladově ji popadl do náruče. – Panebože, to je holka. Vše začalo znova. Líbání, její prsa a boky, klín, ale tentokrát už tam nebyly ty kalhotky, které by mne zastavily. Klekl jsem si a můj jazyk se do něj zabodl. Nos jsem měl zabořen do jejích tvrdých kudrn nad tím jejím pokladem. -Hhhaíííí, Vyjekla vzrušeně, tím začínala vždy. Zvedla jednu nohu a položila ji na trám a zaklonila hlavu. Rukama si nadzdvihla slabiny. Její roztoužená „mazlinka“ se mi nastavila a rozevřela. Ta známá velká "perlička" a vůně jejího sekretu připomínající směs mořské vody, písku, šťáv mladých palem a sukulentů, mne opět téměř zbavily sebekontroly. Chytil jsem ji za její kulaté hýždě a zaryl jsem se jazykem do té mokré horké věci. Lehce jsem kroužil naplocho celým jazykem mezi jejími tmavými hladkými pysky bez chlupů, a rozkošnicky slízával její sekret z pramene mezi jejími závojíčky přímo u "brány rozkoše". Nešetřila s ním. Nemohla křičet aby na nás neupozornila a tak jenom hekala -ha.. ha.. ha..sssss..ssst a vyrážela neuvěřitelné další varianty krátkých zvuků. Náhle se vzchopila a rychle nasedla na trám a do široka roztáhla nohy. Když jsem opět nenasytně sklonil hlavu k její "mazlince" a jazyk vrátil tam, kde jsem skončil popadla moji hlavu oběma rukama a přitiskla si ji tak, že jsem se málem nemohl nadechnout. Nechala se uspokojovat jazykem na „bráně lásky“ a tam co holky čůrají, při čemž si z mého nosu udělala bez výčitek svědomí dráždítko na poštěváčka a lehkými krátkými přírazy a třením si ho dráždila pomáhajíc si rukama na mé hlavě. -Hhhhjjjéé, osedlala si můj nos a co chvíli vydechla tiše v slastném opojení a občas přitom vystříkla trochu svého nasládlého vonícího „džusu“ komentujíc to vždy tichým -háááá. Já s mokrým obličejem a plnými ústy byl rád, že jsem tím nástrojem, který ji to umožňuje. Pak se otočila a nastavila mi svůj zadeček. Naklonila se hodně dopředu rukama opřena o ten trám. Už jsem se trochu rozkoukal a tak paprsek slunečního světla dopadající kousek od nás mi stačil k tomu, abych dobře viděl tu její sladkou "hvězdičku" do prdelky i roztouženou "mazlinku" pod ní. Jen krátký okamžik jsem tu vzrušující scénku pozoroval. Její růžová "perlička" vykukovala teď dole u přídě její „lodičky“ a tvořila se na ní kapka sekretu, která téměř ihned ukápla do prachu stodoly. Vzbudilo to ve mě pocit jako by říkala: -Tak už dělej, když sis mne připravil. Místo toho řekla: – Neboj, beru „anti-baby“. Utopil jsem nedočkavě svůj penis v hloubce její vaginy. -óóóchrrrr, zařičela tentokrát dost nahlas. Břichem jsem se opřel o její krásný zadeček a začal jsem ji znova pomalu uspokojovat. Spustila svoje známé tiché ale naléhavé, -sííííí…sííííí…sííííí, a po chvíli zrychlila. Šla zadečkem proti mě. Věděl jsem, že to na ni jde, nutila mne zrychlit. Síííí… sííí…síí.. sí.sí.si.si.si, jéé..jéé. .ááááchsííííí, vyrazila hlasitě, prohnula záda dolů. Penis mi vypadl. Vystrčila zadeček proti mě a prudký horký proud jejího „džusu“ vystříkl daleko dozadu pod mé nohy , -ó..ó..óóóch!!, dotáhla svůj nádherný mokrý orgasmus. Jejím tělem probíhaly záchvěvy a nohy se jí třásly a já ji přidržoval prstem přitisknutou „perličku“ aby si to mohla dokonale vychutnat. Oddechli jsme si a změnili jsme polohu. Sedl jsem si na trám a ona na můj klín čelem ke mě. Netrpělivě se na mne nabodla až na doraz objala mne pod rameny přitiskla se silně na má prsa a objala mne nohama kolem boků patama až na zadek. Já ji chytil dlaněmi za tu její čokoládovou prdelku zaťal do ní prsty vzrušením a přimáčkl ji na svůj penis. Věděl jsem už co příjde. Spustila to své fantastické umění vaginální kopulace, které ovládala mistrovsky. Cítil jsem jen jak svaly jejího bříška vně i uvnitř systematicky pracují. Dělala to rafinovaně. Když cítila, že bych dosáhl vrcholu, přestala a čekala přisátá jak mořská sasanka bez hnutí. Pak pokračovala. Udělala to ta černá ďáblice s dlouhýma mohama několikrát než se slitovala. Pak vyvolala v mém podbřišku bouři a já začal plnit její vaginu v dlouhém omamném orgasmu. Cítila jej, srovnala se mnou rytmus a dokončila ho třemi silnými přírazy při kterých jsem jí pomáhal rukama na jejím zadku s pocitem, že ji tu mistrovskou nenasytnou černou kundičku roztrhnu. Už nevím, měl jsem tmu před očima, ale myslím, že jsem taky vykřikl. Vydrželi jsme se pak v objetí sedíc na tom trámu stále spojeni a vzájemně jsme se hladili a líbali. Ještě párkrát hravě a úmyslně sevřela pochvu a pomalu z ní vyteklo co jsem jí „natropil“. Dlouho trvalo než jsme se uklidnili a vydýchali to sladké opojení ze vzájemného prožitku.

Tím ale naše dobrodružství nekončilo. Naopak. Já jsem byl už napůl oblečen, ale Isa ještě neměla podprsenku a blůzku. Vyšli jsme na mlat, kde bylo poněkud více světla díky spárám mezi prkny vrat, když tu jsme zaslechli za druhými vraty stodoly podezřelý šramot. Pokud někdo stál za vraty nemohl nás před tím vidět. Najednou jsem zaslechl za malými dvířky ve vratech tichý chlapecký hlas, jak někomu říká s důrazem na poslední slovo: -Ty vole, to jsou ale kozy, a druhý podobný k tomu dodává, – a je černá jako čert. Isa se na mne tázavě podívala. Nejspíše nerozuměla a ani nechápala co se děje. Opravdu byla rozcuchaná vlasy ji nad čelem stály a tak po pravdě řečeno v tom přítmí čerta připomínala. – Kdo je tam??, zvolal jsem hlasitě. Moje otázka vyvolala za vraty překotný pohyb. Náhle malá dvířka do stodoly vypadla ze závěsu a dovnitř přes práhový trám upadla jak dlouhá tak široká asi čtyřletá holčička. Zvířila při tom mrak prachu. Vyvrácenými dvířky jsem viděl tři vesnické kluky jak peláší pryč. Holčička měla letní šatičky a dva blonďaté dlouhé cůpky až k pasu, zakončené beruškami s mašlí, které když upadla přistály daleko před ní do prachu mlatu. Klidně vstala, oprášila se a bez sebemenší známky zmatku v hlase řekla: -Dobrý den, ty jsi Mikuláš?, a kde máš anděla?, položila hned dvě otázky jedním dechem. -Proč myslíš, že jsem Mikuláš?, zeptal jsem se v rozpacích do jakých jsem se už dlouho nedostal. – No, když máš sebou čerta??, podala logické vysvětlení a ukázala na Isu aniž by ji vadilo, že zmíněné mýtické osoby jsou jaksi v "civilu". A kde máš ty kozy??, pokračovala holčička opět nečekajíc odpověď na předcházející otázky, nejspíše pod dojmem toho co říkali ti kluci. Nepochybně měla na mysli hospodářská zvířata stejného názvu, která z nějakého důvodu měla ráda. Vybuchl jsem smíchy a řval jsem div jsem se neválel. Dívenka stála překvapena tim co je mi na tom k smíchu. Chudák Isa vůbec nevěděla o co tu jde. Koukala vyjeveně chvíli na holčičku a chvíli na mne očekávajíc nějaké vysvětlení stále ještě s podprsenkou v ruce. Holčička zachovávala klid a spoléhala na totéž. Isa se vzpamatovala a rychle se dooblékla. Když jsem konečně potlačil smích, přidřepl jsem k holčičce a zeptal se jí: -Jak se jmenuješ. -Maruška. -Maruško, já nejsem Mikuláš a  tohle není čert. -To je jedna paní a ona se hodně opalovala na sluníčku, tak je taková hnědá. -Hmm, no jo dobře, a kde jsou ty kozy!, nedala se jen tak odbýt Maruška a netrpělivě se rozhlížela. -To jsi asi špatně slyšela, snažil jsem se mlžit a v koutcích mi cukalo. – Ne ne, Tonda říkal, že máš tady kozy. -Tak to si z tebe udělal Tonda pěknou legraci. Dalo mi hodně přemáhání, abych se znovu nerozesmál. – Podívej, rozhodil jsem rukama, žádné kozy tu nejsou. Holčička nahlédla do stran stodoly a řekla zklamaně: -Hmm, tak nashledanou. Anděla už tím pádem nepostrádala. Otočila se a tentokrát opatrně překročila práh, který byl příčinou jejího neslavného "ántré" a rozběhla se za těmi kluky. Po pár metrech přestala běžet a přešla v dětský krok-sun-krok rozhazujíc při tom rukama a cůpky ji při těch poskocích poletovaly kolem hlavy. Isa stála překvapeně na jednom místě a strnulým hluboce zaujatým pohledem beze slova sledovala vzdalující se holčičku. Opustili jsme stodolu stejnou cestou jakou jsme přišli. Musel jsem si dát pak hodně záležet aby se mi podařilo Ise po cestě vysvětlit o co vlastně šlo. Když to konečně pochopila nebyla smíchy k utišení.

Vyhledali jsme parkoviště s naším autem a vydali se směrem do Prahy. Když Isa dlouho nepromluvila podíval jsem se kradmo na ni. Koukala před sebe, ale ne na cestu. Její zrak byl obrácen kamsi dovnitř. Její duch bloudil někde jinde. Nabyl jsem dojmu, že to ticho už začíná tížit, tak jsem se zeptal: -Iso, na co myslíš? Po krátkém zaváhání odpověděla tiše a jaksi zasněně. -Na tu holčičku. -Co je s ní?, zeptal jsem se. -Já chtěla by takovou mít. Báác. -Cože? Neudržel jsem klidný tón. -Já chtěla by takovou holčičku nebo kluka!, odpověděla opět zasněně a zcela vážně. Pak pokračovala: -Mám dvacetčtyři let. Než skonči smlouva bude mi dvacetšest. Už hodně času pro ženu aby byla máma. Pochopil jsem. V Ise se hnul mateřský pud. -Do dva roky já chtěla by hodneho tatinka pro děti. Otočil jsem k ní pohled a v jejích očích jsem uviděl odevzdanou nejistotu a zároveň tichou otázku. Náhle jsem pochopil. Ať už bylo cokoliv, ona mě opravdu po celé ty dva roky nepřestala milovat. Vzpoměl jsem na svůj slib tehdy na pláži. Chce se přesvědčit zda stále platí. Zajel jsem na krajnici a zastavil. Odpoutal jsem oba pásy. Dívala se překvapeně a trochu vylekaně. Podíval jsem se dlouze na ni a pak jsem do těch upřených tázavých očí řekl: -Chceš-li, díváš se právě na něj. Miluju tě Iso a jestli myslíš, že bych to mohl být já, tak tady mě máš. Já tě také chci. Vrhla se mi kolem krku a z jejích krásných, hnědých, zamilovaných očí vytryskly velké slzy. -A mimochodem, dodal jsem, -španělsky umím dobře a už dávno před tím než jsem tě poznal. Zvedla hlavu. Její tvář zalitá slzami se roztáhla do šibalského úsměvu. -Ty jeden podvodnik!, řekla vyčítavým tónem, žďuchla mne do žeber a položila mi opět láskyplně hlavu na prsa do mé šťastné náruči.

Konec.

Hodnocení
[Celkem hodnotilo: 2 návštěvníků   Průměr: 4]

Napište komentář

Inzerujte zde! Máte zájem o reklamu? Textová reklama i bannery na storyboard.cz