Nejmilejší dárek

-Hergot, zaklel Lukáš a plácl rukou do dveří ledničky. Zase jsem zapomněl, že tu nic nemám. Lednice opravdu zívala prázdnotou a těch několik načatých maličkostí neskýtalo naději, že z nich půjde něco jedlého stvořit. Zítra je Štědrý Den a já jsem si nic nenakoupil abych přežil. Lukáš žil sám od té doby co umřela jeho babička. Rodiče neměl už dávno. Za peníze, které podědil si koupil garzonku a věnoval se svému zaměstnání jenž mu bylo i koníčkem. Tato kombinace způsobovala občas, že se zanedbával. Vzdychl odevzdaně, oblékl se a popadl tašku.

Vyšel do chladného prosincového večera. Cestou kolem autobusové zastávky si všiml, že u tabule s jízdním řádem stojí dívka s batohem přes jedno rameno a úporně se snaží v té tmě něco vyčíst z poškozených listů. -Holka, tak nevím, ale teď už ti asi nic nepojede, řekl si pro sebe Lukáš znalý místní situace. Napadlo jej, že dívka asi jede na „blind“, když to neví. Nebyla odtud. Přestal se tím zabývat a spěchal do samošky pro nějaké potraviny hodlaje se zásobit na delší dobu. Trvalo mu to nejméně půl hodiny než se vyvalil ven s plnou velkou taškou a ještě jednou igelitkou. Vracel se kolem zastávky a všiml si, že dívka sedí zkroušeně pod přístřeškem s kapucou bundy přes hlavu. Nedalo mu to a udělal několik kroků zpět a dívku bez pozdravu oslovil.

-Obávám se, že zde čekáte marně slečno, teď už nic nepojede až do pozdních nočních hodin. Dívka zvedla pomalu hlavu a podívala se na Lukáše. Oči měla plné slz a tvářičky mokré. V ruce žmoulala kapesník nejspíše už také promočený. Mohlo jí být osmnáct nebo devatenáct. Nevsázel by ale na to vzhledem k tomu jak vypadala. -Kvůli tomu, že vám nejede autobus nemusíte plakat. Bylo mu jasné, že tohle není pravý důvod jejího smutku. -Nepláču proto, že mi nejede autobus, řekla rovněž bez pozdravu a nabyla opět duševní rovnováhy. Víc ale neřekla. -Nemůžete takhle tady sedět to je o zdraví. Pojďte se mnou. Dám nákup domů a zajdem spolu do hospody a já tam s vámi počkám. -Ne, nechci vás obtěžovat řekla odmítavě. Nebude se mnou žádná zábava, však vidíte. -Ale jo, nedal se Lukáš a vzal ji jemně za rukáv. Tak si mi postěžujete a třeba se vám udělá lépe, když to s vámi někdo probere. Zvedla se váhavě a šourala se odevzdaně s Lukášem směrem k domu kde bydlel.

-Vemte si jen doklady a peníze a ten bágl mi dejte já vám ho nechám u sebe. Až půjdeme zpět, tak vám pro něj skočím. Přikývla a udělala důvěřivě co jí řekl. Zašli do blízké restaurace. Když se dívka zbavila bundy a načechrala si zplihlé vlasy a upravila obličej po rozmazaném makeupu, stala se z ní velice krásná modrooká blondýnka.

Dali si večeři. -Já jsem Lukáš, jak se jmenujete vy? -Jmenuju se Marta. -Tak co se vám vlastně stalo Marto, začal Lukáš s výslechem. -Měla jsem přítele, začla dívka váhavě a byla na rozpacích má-li pokračovat. -A dál!, pobízel Lukáš. -No, v poslední době nějak přestal odpovídat na mé SMS a tak jsem se rozhodla, že s ním strávím Štědrý Večer. Chtěla jsem ho překvapit. Odmlčela se. ..Kéž bych mohla ten blbej nápad vzít zpátky. Překvapená jsem zůstala jen já. Přišla mi otevřít nějaká polonahá přivožralá děvka a šetrně mi sdělila, že je ruším, když „do to bušejí“. Přesně tak to řekla a já na ni čuměla jako opařená.

-Netrapte se. Je hloupé, že jste se to dozvěděla zrovna v tento den a takhle. Je to ale lepší než žít v dlouhé nevědomosti. Třeba se ještě dočkáte satisfakce za to překvapení. -No jo, ale co teď mám dělat. Jsem až z Moravy a nevím jak se dostat včas domů. Co tomu řeknou rodiče. Byla jsem zasnoubená. To na Moravě něco znamená. Zkazím jim svátky. Lukáš mlčel a přemýšlel. Uviděl v rohu u stolu známého autobusáka. Šel za ním, vysvětlil mu situaci a zeptal se ho jestli neví jak dívku dopravit do Prahy a domů. -Ty nevíš, že je třiadvacátého Prosince?, řekl tázaný. -Dneska v noci a zítra ráno už nepojede nic. -No to je prima. A co já teď s ní. Autobusák pohlédl na dívku pak na Lukáše a významě mrkl. -Já bejt tebou tak neváhám a nabídnu jí nocleh. Mohlo by to být zajímavé. -Jdi do prčic!. Ta chudák má za sebou trauma z rozchodu a její nálada na „hrátky“ bude nejspíš pod bodem mrazu. Navíc nechci vypadat jako sexuální oportunista. Vztekal se Lukáš.

-Ty jsi ale blbej, vyjel na něj autobusák. Copak ji musíš zvalchovat tělo hned první den. Ukecej ji na celý svátky. Navíc zhrzená ženská se chce pomstít a ještě si při tom užije. Kdyby to mohl vidět ten její bejvalej na vlastní voči, tak bys ji o to ani nemusel prosit. Stejně se jí po tom všem moc domů nechce, řekl prozíravě ten znalec života, a hodil okem po dívce.

Lukáš usoudil, že na tom něco je. Ale jak to té holčině navrhnout. Zkusil šikovně využít pravdy. -Slečno Marto, je to zlý, dnes už nic nepojede a zítra budete muset dopoledne vlakem. -Ještě horší je situace s noclehem. Jediný penzion co tady je, je obsazen Ukrajinci a tam vám nedoporučuju nocovat ani kdyby tam nebyli. Lukáš nelhal. -Já bych vám mohl pomoci, ale nesmíte to chápat jako zneužití situace z mé strany. -Můžete zůstat u mne. Lehnu si na chodbě do spacáku. -Jste hodný. Věřím vám, ale nechci vás omezovat. Jak k tomu příjdete kvůli mému problému. Projevila své pochybnosti nad tím návrhem. -No jak myslíte, ale zvažte co budete dělat. Nechcete zůstat na ulici, že? Sklopila oči. -To je snad ještě horší než ten penzion nebo já. To zapůsobilo.

Šli večerem pomalu k Lukášovu domovu. Marta ostýchavě vstoupila. Bylo na ní vidět, že ji ta situace trápí. -Tak už se přestaňte žinýrovat, řekl Lukáš. Usmála se. -Mohu se u vás upravit a převléct? Lukáš beze slova ukázal na dveře s vaničkou. Zmizela za nimi i s částí obsahu svého batohu. Vydržela tam dost dlouho. Vyšla z koupelny a Lukáš ztratil dech. To co teď stálo před ním nebyla jen obyčejná dívka z Moravy. To byl přírodní úkaz. Nádherná štíhlá přírodní blondýnka, vlasy bohaté polodlouhé, poměnkové oči. Krásné svůdně vykrojené rty. Nevtíravě voněla. Nosík trochu sebevědomě zvednutý. Pěkné domácí volné večerní kimono nezakrylo plné boky a prsa. Na nohou měla legrační papučky. Lukáš si vedle ní připadal náhle jako bezdomovec. Zmizel na chvíli také v koupelně.

Když vyšel bylo to už lepší. Seděla na pohovce, kterou jinak používal jako postel. Zapálil svíčku. Zhasl lustr a nechal svítit jen lampičku na stolku vedle pohovky. Přemýšlel jak je možné, že někdo opustí tak nádhernou ženu a podvede ji z nějakou courou. Po těch pár hodinách už poznal, že tahle dívka si to ničím nejspíš nezasloužila. Byla milá a kultivovaná. Zdálo se, že sexu má v sobě víc než je na první pohled patrné. Zapnul televizor. Dívali se spolu na večerní film, ale oba nebyli schopni jej plně vnímat. Tak jej zase vypnul. Každý byl ponořen hluboko do svých vlastních úvah. -Neměli bychom si tykat?, když už nás osud tak svedl dohromady, řekla po chvíli Marta a podívala se na Lukáše smutně. -Rád přijímám, řekl. -Je mi líto toho co se ti přihodilo. Vidím, že tě to trápí, nemůžu ti nějak pomoci zapomenout?. -Říkal jsi, že toho neholáš zneužít….to opravdu nechci, skočil ji do řeči Lukáš. -Nenechal jsi mne domluvit, pokračovala Marta. -Chtěla jsem říci, ..tak mě pohlaď po vlasech, mám to ráda. Dělávala mi to máma, když jsem měla nějaký splín.

Lukášovi poskočilo srdce. -Jde to rychleji než jsem čekal, pomyslel si a pohladil ji jak nejněžněji uměl. Položila mu hlavu na rameno a spustila slzy. -Hlaď mě…prosím. Vyžeň ho z mé hlavy. -Hlaď mě ..ať mohu chvíli zapomenout na tu mrchu v jeho dveřích.

Seděla dlouho s hlavou na jeho rameni a tiše plakala jako děcko. Lukášovi bylo Marty líto a bylo mu z toho všeho úzko. Vůbec neměl náladu ji dobývat. Myšlenku na sex přes všechnu její přitažlivost a blízkost odmítl v okamžiku, kdy ho napadla s pocitem svatokrádeže. Stačilo mu to, že mu tak bezmezně věří. Nepřestával ji něžně hladit po vlasech a po tváři. Přestala plakat a na tváři se ji objevil spokojenější výraz. Asi po půl hodině ticha se přitočila k němu objala ho rukou a položila mu hlavu na prsa. Dlouze a unaveně vzdychla a….usnula. Asi si tu důvěrnost vůbec neuvědomila. Byl to pro ni opravdu těžký den.

Lukáš si ji dlouho prohlížel. Tiše oddychovala. Přestal ji hladit aby ji neprobudil. Natáhl opatrně ruku a zhasl lampičku. Zůstala jen svíčka. Lukášovi se zdálo, že sní. Snil, že mu v náručí spí krásná dívka podobná vánočnímu andělu. Anděl, který přilétl kdoví odkud a přistál omylem nejdříve na autobusové zastávce malého města a později na jeho pohovce a v jeho náruči. A  ten sen byl skutečný. Bál se pohnout aby tu křehkou krásu okamžiku nenarušil a tak v této nepohodlné pozici usnul nakonec i on.

Plamen svíčky se zatřepal několikrát pohasl a opět se vzpamatoval než zhasl docela a zanechal v pokoji jen vůni spáleného vosku. Nejdříve se probudila Marta. Byla ještě tma. Strašně se lekla. Sporé světlo dopadající do bytu z veřejného osvětlení stačilo aby si uvědomila cizí prostředí. Zážitky včerejška se jí slily rázem v jeden chumel postrádající časovou kontinuitu. Nedokázala rozlišit co se jí v tu noc zdálo a co se skutečně přihodilo. Jedno ale věděla jistě. Že je v cizím bytě a strávila noc v náručí neznámého muže. Pomalu se vyprostila z Lukášova objetí. Ten se náhle s leknutím probudil a chtěl rozsvítit lampičku. Ale nešlo to. Ruku měl přeleženou a odkrvenou. Nemohl se pohnout. Celé tělo měl jako kdyby ho právě vybalili z krabice. Marta sice byla subtilní, ale i ta její malá váha stačila na to aby Lukáše zcela fyzicky paralyzovala. Marta vystřelila jako by ji píchl někdo nožem. V polotmě hledala vypínač lampičky, ke které v přítmí směřoval Lukášův prosebný a bolestný pohled.

-Panebože, my jsme usnuli, vyjekla Marta. -Omlouvám se vám to je tak trapné, Já jsem vás….ježíši to je ostuda, spustila a už se ji začal vybavovat včerejší hektický večer. Lukáš se konečně pohnul a se zkřivenou tváří bolestí řekl: – My si už netykáme?, a pomalu vstával. -Jo jistě, promiň jsem tak zmatená. -To jsem tě ale zřídila. Je mi to líto. -To už by stačilo, dost těch omluv. Mě to zas tak moc nevadilo. Ještě nikdy mi žádná krásná žena neležela celou noc v náručí. Bylo mi to příjemné a docela bych si to zopakoval, řekl Lukáš provokativně. -Neříkej!!, a nevadilo by ti, že jsem odhozenec a že o mě nic nevíš.

-Ne to by mi rozhodně nevadilo. Zhrzené ženy přece rády vyhledávají novou náruč. -No, a pak že toho mého problému nechceš využít, řekla Marta, ale v očích měla čertovské jiskřičky. Náhle byla pryč její včerejší skleslost a smutek. Vyspala s ze své pošlapané lásky a byla to náhle zcela jiná dívka než ta, kterou včera tak nezištně zachraňoval. :)

-Budu muset jet abych do večera byla doma. Moc ti děkuji za záchranu a neboj se zůstanu ti vděčná. Napíšu ti. Bylo mi včera s tebou hezky. Jsi fajn kluk… Docela bych takového chtěla. Řekla to tiše jakoby se styděla. Nebyla tohle nabídka??, uvažoval rychle Lukáš a umínil si, že tuhle šanci nesmí propást. -Já zas bych strašně chtěl takovou krásnou a milou holku jako jsi ty abych ji mohl pořád zachraňovat. Nějak se mi to zalíbilo. Přestala se hrabat v ruksaku a strnula. Pohlédla na Lukáše vděčným ale tázavým pohledem. -Lukáši, víš vůbec co jsi právě řekl?? -A víš co jsi řekla ty před chvílí, smečoval Lukáš. Oba vstali a blížili se pomalu k sobě přitahováni neznámou silou. Natáhl k ní ruce a ona mu vlétla do náruče. Nebyla v ten okamžik na světě síla, která by mohla zabránit jejich krásnému dlouhému polibku.

-Škoda, že se budeme muset alespoň na čas rozejít, řekla Marta když konečně popadla dech. -Škoda, …ale dnes ještě ne, řekl Lukáš. Marta stála a překvapeně koukala. -Zůstaň tu se mnou Marto, stejně tě doma nikdo nečeká. Možná, že tvým rodičům by to co se stalo zkazilo svátky. -Zůstaň Marto… prosím! Nebyla schopna vymanit se z překvapení, ale uvědomila si, že má Lukáš vlastně pravdu. Rozhodla se zůstat.

Byl Štědrý Den a strávili jej spolu šťastni a ten jediný den stačil aby našli vzájemné zalíbení a snad i lásku. Vyšli jen na chvíli aby se dokoupilo to co potřebovali k přípravě svátečního večera. Přiblížil se večer. Marta připravila sváteční stůl s nezbytnými svíčkami a vínem. Byla šikovná hospodyně. Proč ne, byla to venkovská holka z Moravy. Z mála vytvořila bezvadnou večeři. Pustili si štědrovečerní program dali si dobré víno zapálili několik svíček a zhasli světlo. Přitulili se k sobě v láskyplném objetí. Tiše si povídali a sváteční večer se nenápadně měnil v noc zázraků. Lukáš vypnul televizi a do přehrávače vložil CD Norah Jones. Pokoj naplnil tichý eroticky zadýchaný hlas této vynikající zpěvačky v jejích pomalých písních vzbuzujících touhu. Lukáš nedokázal už v této situaci ovládnout svou chuť po těle Marty.

Hladil ji nejprve po vlasech pak po krku pod ušima pak pod krkem na hrudi a jeho horká ruka ničím nezadržována prošla mezi knoflíčky kimona k jejím kulatým teplým dívčím prsům. Plamínky svíček vrhaly tančící stíny po stěnách pokoje a Norah zpívala jen pro ně. Protahovanými koncovkami zastřeného hlasu zvyšovala jejich vzájemný požitek a touhu pustit sex na svobodu. Lukáš hladil něžně a pomalu ty dva nádherné teplé kopečky dívčí krásy. Kdosi mu kdysi řekl, že dívčí prsa jsou páté skupenství hmoty. V případě těch, co měl nyní v moci svých rukou mu to připadalo opravdu trefné. Marta cítila jak se jeho ruka prodírá mezerou mezi knoflíčky a nedočkavě si přála aby se mu to už povedlo. Nejraději by to zatracené kimono už roztrhla sama odshora až dolu. Snila už, že mu dá konečně celé své tělo a věřila, že jeho ruce budou něžné a že přitom zapomene na potupu, kterou si musela prožít. Přála si už strašně aby zahájily průzkumnou cestu všude, kde si on bude přát. Tušila, že kamkoliv sáhne vyvolá bouři sladkých pocitů.

Konečně ucítila teplo jeho ruky na jednom prsu. Vzepjala se jako by mu jej chtěla vtlačit do té ruky a začala příst přes zavřená ústa. Její ruce se ovinuly kolem jeho krku v nenásilném objetí. Lukáš cítil na dlani tvrdou bradavku. Hladil a střídal jeden pak druhý prs a dráždil dlaní i prsty její bradavky. Marta ale chtěla víc. Nedokázala už čekat až na to přijde sám. Začala si překotně rozepínat kimono. Cítila horko dole až tam, kde se ukrývá fyzická touha žen. Nerozhodovala už sama i když to vnímala. Rozhodovalo teď její tělo proti její vůli a studu. Chtěla ho. Strašně ho chtěla cítit vně i uvnitř svého těla. Strhla vršek kimona. Popadla kalhoty za okraj, zvedla nohy a spěšně si je sundala. Byla nahá.

-Proboha co to dělám, říkala si v duchu, to ještě nemohu, co si pomyslí, tak se stydím, ať to sakra už udělá sám. Ale naléhavé povely přicházející zdola nemohla neposlechnout. Lukáš byl ohromen ale nezaváhal. Popadl ji pod koleny a prudce ji stáhl zadkem na okraj pohovky. Klekl si před ni rozevřel ji nohy do široka a jazykem jedním dlouhým pomalým tahem projel odspoda od hrázky až nahoru její horkou a mokrou „holčičkou“ přes toužícího poštěváčka až k chlupatému blonďatému trojúhelníku. Nohy ji vylétly a vykřikla slastí. Také Lukáše zasáhl silný úder vzrušení, když ucítil vůni a slano-nakyslou chuť sekretu dívčí touhy, který jí už tekl až na zadeček. Také nezadržel slastný zvuk, který se mu vydral z hrdla. Začal dráždivě a pomalu jazykem zpracovávat celé to růžově závající mokré hnízdečko té dívky Marty.

Vydávala přitom tiché dlouhé vzdechy z polootevřených úst točíc přitom prudce hlavou ze strany na stranu a odkudsi z utajeného místečka mezi závojíčky její štěrbinky neustále prýštil ten dívčí „olejíček“ chutnající po moři a slabounce vonící rybami. -Pojď a vem si mne, řekla náhle Marta netrpělivě. -Neboj se beru anti, dodala tiše. Položil ji něžně na pohovku a začal ji opět hladit po celém těle. Chvěla se. Záškuby slasti ji projížděly tělem. Stehna měla sevřená a ruku si držela mezi nimi. To ještě dosud nikdy nepoznala. Přesto, že ji jen hladil prožívala takový nápor slasti, že chvilkama měla pocit, že orgasmus příjde a ona ho nezadrží.

Lukáš ji začal olizovat jemně bradavky. Vzpínala se a krátce vykřikovala. Pak jí opatrně roztáhl nohy. Uvolnila se a nabídla mu slastnou „hostinu“. Její otevřená vagina se leskla touhou. Lukáš neodolal a naklonil se nad ni. Přisál se něžně svými rty na její rty a zlehounka tiskl penis na její poštěváček. -Hmmmm, vydralo se jí z hrdla a oči zvrátila v sloup. Sjel penisem pomalu dolu. Mokré závojíčky se rozestoupily a toužící vagina přijala pomalu a něžně vstupující penis. Nepřerušil polibek. -Hmmááááááá, utrhla se od jeho rtů aby mohla nabrat dech k dalším výkřikům. Cítila jak se penis noří do hloubky jejího těla. Přála si aby ten pocit neměl konec. Cítila ten něžný tlak nahoře i uvnitř. Nohy ji opět vylétly a prudce ho jimi obejmula a přitiskla je na jeho zadek v touze po ještě větším průniku. Pomalé houpavé pohyby je oba dováděly až na hranici orgasmu. Ani jeden z nich si však nepřál aby se to stalo. Po několika minutách museli ten požitek přerušit.

-Lehni si na záda!, špitla Marta. Poslechl. Sedla si nad něj, povystrčila zadeček. Ucítil na penisu jejího tvrdého poštěváčka. Vzdychla slastí a udělala kočičí hřbet. Penis projel mezi závojíčky a utopil se ve vagině. Přitiskla se. Opět ucítil tu slast z pronikání těla i duše. Začala sama kopulovat jen kyčlema a z rukama opřenýma na jeho prsou. Nevýslovná slast je oba polévala. Cítila, že už nemůže oddalovat to co se samo dralo ven neuvěřitelnou silou. I Lukáš náhle cítil sevření v jejích útrobách. Neodolal té výzvě jejího těla a povolil zadržovanou touhu. Vykřikla několikrát krátce lapajíc po dechu a Lukášův orgasmus začal naplňovat své poslání a její horkou vaginu. Ta na oplátku polykala náruživě vše co ji Lukáš dával. Krásný společný orgasmus spaloval jejich těla a obestíral smysly. A Norah jako by věděla, přispěchala na pomoc a tiše zpívala svým hlasem plným erotiky drtíc jejich duše smyslným prožitkem v mihotavém světle svíček v té noci kouzel. V té mimořádně štědré noci po krásném Štědrém Dni.

Odpočívali šťastni, že nalezli jeden druhého. -Lukáši, nemyslíš si, že jsem nějaká taková co to rychle střídá, viď? Trochu se stydím. -Ne, to si teda nemyslím. „Nějaká taková“ by nedokázala naplnit sex tak hlubokým prožitkem s tak velkou oddaností. Cítil jsem, že mi dáváš srdce i tělo, …miluju tě Marto. A stačil k tomu jen tak krátký čas. Marta tiše přemýšlela. Vzpoměla si na předvčerejší den. Nic jí ale neříkal. Byl to ubohý prázdný den ve kterém se vůbec nic nestalo. To co bylo dosud zapadlo do nenávratného zapomění. Ten odosobněný sex jaký dosud poznala nezanechal ani stopu v její mysli. Nová láska k Lukášovi vymazala beze zbytku vše. -Ani jsem ti včera nedala žádný dárek za tvou azylovou pomoc. -Ale dala, odpověděl Lukáš. -Ty jsi a budeš už navždy můj nejkrásnější dárek, který mi spadl přímo z nebe. -To já jsem ti nic nedal! -Ovšem že ano, odpověděla Marta. -Ty jsi pro mě také ten nejkrásnější dárek. Podívali se na sebe usmáli se a úplně jim oběma ty dárky stačily k pocitu neskonalého štěstí. 😀 😀

Hodnocení
[Celkem hodnotilo: 1 návštěvníků   Průměr: 5]

Napište komentář

Inzerujte zde! Máte zájem o reklamu? Textová reklama i bannery na storyboard.cz