Více o soutěži Tato povídka je soutěžní. Pokud se vám líbí, podpořte autora svým hlasem! Hodnotit můžete na konci povídky.

Lot a jeho dcery

Toto jest příběh Lota, syna Háranova, jenž byl bratrem Abraháma, jakož i jeho dvou dcer.

Bůh v Sodomě

Hospodin na cestě po Zemi spočinul jednoho večera ve městě Sodomě. A procházel večerními ulicemi, aby poznal, jací jsou lidé toho města. Spokojeně se usmál, když ze stínů v temné uličce zaslechl své jméno.

„Ach Bože… Bože můj…“ slyšel vzlykat dívčí hlas a spokojeně vykročil blíž, aby požehnal té bohabojné ženě, která zřejmě v modlitbě vzývala Jeho jméno.

„Bože… ach Bože… velký… moc velký“ a Hospodin pyšně pokýval hlavou, neb se domníval, že žena ta velebí velikost pána svého Hospodina. Leč žena pokračovala.

„Bože… ten je velkej! Moc velkej… vždyť mi ji roztrhneš!“ a tu Hospodin přikročil blíže a seznal, že žena ta sice na kolenou klečí, ale Boha nevzývá. Naopak rukama se o zem opírá jak rozháraná fena a za ní muž chlípný klečí a oběť svou na mužstvím svým protýká!

„Nečiň násilí panně té, hříšníku!“ zahřímal Hospodin, když viděl ten obraz chlípnosti.

„Jaké panně?“ tázal se oslovený muž. „Žádnou zde nevidím!“ a zasmál se smíchem zvučným, až jeho úd s hlasitým mlasknutím opustil ženin klín. Chopiv se však svého moudí, sunul je zpět. Však vinou rozrušení svého a šera vůkol panujícího, minul správný cíl.

„Strkáš mi ho do zadnice, paznehte!“ vykřikla žena, ale muž nevzrušeně opáčil: „V nouzi nejvyšší je každý přístav dobrý“ a protestů nedbaje, prudkým výpadem zasunul svůj stožár do úzké dírky.

„Ježišikriste… aaah…“ zavyla žena nečekanou rozkoší „To je ono… ještě! Ježíšikriste! Aaahhh…“ a sama se s vervou nabodla na mužův trčící úd.

Bůh odvrátil zrak od těch ohavností a vydal se jinou cestou. Slova ženy mu však stále zněla v hlavě. Ježíši Kriste, Ježíši Kriste… opakoval si. Docela pěkné jméno, pomyslel si. To užiji, až někdy jméno hledati budu.

Vtom spatřil smutné děvčátko, sotva dvanáctileté, na prahu domu sedící. Velké slzy stékaly po tváři její.

„Proč jsi smutné, mé dítě?“ pravil Hospodin a posadil se vedle děvčátka.

„Pláču, protože nemám žádného chlapce a jsem ještě panna.“ Vzlyklo děvčátko. „Všechny mé kamarádky již vědí, kterým rohem chlapci trkají, stále si o tom vyprávějí, jen já ještě nepoznala muže.“

„Co pravíš?“ nevěřil Hospodin „Vždyť stav panenský ten nejkrásnější a Bohu milý jest!“

„Fakticky!“ vzlykla dívka a obrátila uslzené oči k Hospodinovi. „Jsem nedotčená panna! Jenom strejda mně minulou neděli vyprstil, protože táta s ním prohrál v kartách a neměl už čím zaplatit, ale to se nepočítá. Jsem stále neposkvrněná.“ Utřela si nos do rukávu a nesměle špitla: „A vy byste neměl zájem, pane? Já bych na vás byla hodná, a vy byste mi kupoval dárky…“

„Dítě nešťastné!“ zahřímal Hospodin, „Víš ty, kdo já jsem?“

„Nooo…„ protáhla dívenka, „Jste docela zachovalej, a podle toho oháknutí co máte na sobě asi nebudete mít hluboko do kapsy. Já bych vás nepřišla draho, uvidíte!“ a sáhla mu mezi nohy, tam, kde mají normální mužové přirození. Ale protože to byl Bůh, cítila, jak v roce třímá obrovské nadpřirození. Trochu vyděšeně polkla a pak dodala: „Ale musel byste na mně opatrně, pane. Hooodně opatrně. Aspoň zpočátku, než si zvyknu. A do zadečku… to až časem.“

To sevření nevinné dětské ručky probudilo v Hospodinu znepokojující pocity. Všecek rozechvělý vstal, pohladil dívku po vlasech a zadrmolil „Dobrá dobrá milé dítě, dávám ti rozhřešení, chval Hospodina, neboť je dobrý“ A vzdaloval se nejistým krokem, snaživ se urovnat své roucho způsobem, který by zahalil jeho probuzené nadpřirození.

Spěchal nočními ulicemi a všude viděl jen spoušť, neřest a ohavnosti. Namísto chrámů a modliteben všude vykřičené domy, herny a kasina, bary a podobná hnízda morálního úpadku. Proto rozhodl se učinit tomu bezbožnému počínání přítrž.

Hospodin dále pravil: „Křik ze Sodomy a Gomory je tak silný a jejich hřích je tak těžký, že už musím sestoupit a podívat se. Jestliže si počínají tak, jak je patrno z křiku, který ke mně přichází, je po nich veta; zjistím si, jak tomu je.“ Genesis 18, 20-21

Poslové Boží návštěvou u Lota

Hospodin chtěl vše živé v městě Sodomě vykořenit, ale na přímluvu Abrahama seslal nejprve dvé andělů do města hříchu řka:

Když najdete deset spravedlivých v Sodomě, ušetřím to město. Nebude-li však ani desatero bohabojných v městě tom, pak vyhladím vše hněvem strašlivým.

Andělé vstoupili do města Sodomy a u brány potkal je Lot, synovec Abrahamův, pokorný služebník boží. Nabídl jim nocleh, jídlo a pití, jakož i nekvašené chleby, které pojedli.

Ale když do Lotova domu vstupovali, spatřili je mužové sodomští. Andělé měli vlasy bujné a kučeravé a postav byli ztepilých. Jejich těla se leskla a zažehla neuhasitelný chtíč v mužích sodomských, kteří do blízkého Gay clubu směřovali, kde neřestné mužské lásce holdovati hodlali.

A muži ti zahořeli chtíčem k těm poslům božím a Lotovi na dveře bušiti počali, křičíce hlasy rozříjenými „Hej Lote, co to máš doma za fešáky! Dej nám je, ať si s nimi pohrajeme a jejich zadnice vyzkoušíme!“

Lot však ctil povinnosti hostitele a nechtěl jim své hosty vydati. „Hleďte, mám dvě dcery, které muže nepoznaly. Jsem ochoten vám je vyvést a dělejte si s nimi, co se vám zlíbí. Jenom nic nedělejte těmto mužům! Vešli přece do stínu mého přístřeší.“

Hleďte, mám dvě dcery, které muže nepoznaly. Jsem ochoten vám je vyvést a dělejte si s nimi, co se vám zlíbí. Jenom nic nedělejte těmto mužům! Vešli přece do stínu mého přístřeší. Genesis 19, 8

Dcery jeho na sebe vzájemně pohlédly, a lubrikační gel hledati počaly, aby bolesti která je čeká předešly.

Však andělé když viděli to spuštění, sami zasáhli. Muže nadržené, kteří na vrata tloukli, slepotou ranili, takže oni nenalezli ani vchod do Lotova domu, ani vchod do Gay clubu, ani vchod do zadnice bližního svého. Pročež velmi smutni byli a plakali velmi.

Poslové Boží seznali, že v celém městě Sodomě ne deset, ne devět, ne osm, ne šest, ne sedum, ale pouze jediný spravedlivý jest a tím spravedlivým jest Lot. Proto kázali mu město opustit, protože celé město zničeno zugrunt bude a žádný živý zde nezůstane.

Když je Hospodin vyváděl ven, řekl: „Uteč, jde ti o život. Neohlížej se zpět a v celém tomto okrsku se nezastavuj. Uteč na horu, abys nezahynul. Genesis 19, 17

Útěk ze Sodomy

Lot vzal věci k živobytí potřebné a manželku a dvě dcery, aby to měl kdo nést a opustil Sodomu. Pak Hospodin začal na město chrlit oheň a síru a vše živé zahynulo krutou a bolestivou smrtí k větší slávě Hospodina.

Útěk Lota a jeho dcer ze Sodomy, Albrecht Dürer 1498
Spasen byl jen Lot a jeho dvě dcery, které dosud nepoznaly muže. Neboť Lotova žena neposlechla příkazu Božího a ohlédla se, aby zrakem vlastním spatřila to genocidu, za což byla spravedlivě potrestána a proměněna v solný sloup.

Lot pak se svými dcerami usadil se v jeskyni s výhledem na doutnající města ruiny a tam přebývali.

Zplození Moába a Ben-amího

Tu dcery Lotovy, dosud neposkvrněné dotekem mužského údu, pocítily nepoznaný neklid. Jejich těla začala dospívat a dožadovat se přirozených potřeb, které však neměly jak ukojiti, mužů nemajíce.

Když otec Lot je neslyšel, v příšeří jeskyně si špitaly.

„Ach sestro má, mé lůno hoří touhou. Já bych šukala až bych brečela!“ svěřovala se první. A druhá, osušivši sestře slzy ze tváří promluvila vlídně: „Je tuze špatné dopustiti se smilstva. Leč hle! Nemáme synů ani dcer, vždyť vyhyneme po meči i po přeslici! Pojď, dáme otci napít vína a budeme s ním ležet. Tak dáme život potomstvu ze svého otce.“

Pojď, dáme otci napít vína a budeme s ním ležet. Tak dáme život potomstvu ze svého otce. Genesis 19, 32
A daly otci napít vína tak, že začal sám jenu i druhou objímat a po celém těle hladit. Obě sestry svlékly jej z roucha a odložily i roucha svá. A třely vonnými oleji jeho tělo, od špiček prstů až k vrcholku jeho údu, který tím třením stával se větším a pevnějším, až tyčil se vzhůru nad ležícím tělem zmámeného Lota.

Lot a jeho dcery, Hendrick Goltzius 1616
Tu prvorozená dcera jeho obkročila tělo otce svého a lůnem svým nasedla na jeho mužství. Cítila bolest, když její panenství se porušilo. Vzápětí však pocity rozkoše převážily a nutkaly ji sunouti se nahoru po otcově dříku a poté zpět s mohutným mlasknutím na jeho klín usedati. To vše stále se rychleji a důrazněji opakovalo a její výkřiky zpočátku tiché stále sílily. Steny její nesly se temnou jeskyní, kde echo je násobilo a mladší sestra to vše pozorující cítila netušené vzrušení, které se proměnilo v pramínek šťáv, z jejího lůna vytékající.

Prvorozená dcera náhle nazad zvrátila svou hlavu a její prsty se zaryly do otcovy hrudi. Ústa se jí otevřela v němém výkřiku a tělo se rozechvělo. Její útroby se svíraly a lůno tisklo mužův úd tak, že začal ronit životodárné šťávy. Mocný výstřik Lotova sémě vynesl prvorozenou na oblaka rozkoše, odkud pomalu, jak padající list se navracela zpět na pevnou zem.

Její rozechvělé tělo se svezlo stranou a otcův pyj, již opět malý a měkký, spočinul mu volně na podbřišku, v kaluži vlastního semene a panenské krvi dcery jeho prvorozené.

Druhý den pak daly mu opět vína, aby i druhorozená dcera počíti mohla.

Příštího dne řekla prvorozená té mladší: „Hle, na dnešek jsem ležela s otcem já. Dáme mu pít víno i této noci a vejdeš ty a budeš s ním ležet. Tak dáme život potomstvu ze svého otce.“ Daly mu tedy pít víno i této noci a mladší přišla a ležela s ním. Genesis 19, 34-35
Lot se nevzpíral, nepamatuje si ničehož. Domníval se, že měl jen krásný sen, kdy znásilněn byl nádhernou pannou, která na něm jako na hřebci rajtovala. Proto když i další noci opojen byl, radostně vztahoval roce ke svým dcerám, majíc je za přeludy.

„Pojďte ke mně, víly vnadné“ hladil jejich ňadra, neb ony se opět obě obnažily, aby probudily chlípné touhy jeho. Leč když za vlasy svou prvorozenou uchopil, přes kámen ji ohnul a zezadu vstoupiti do ní se chystal, tu druhorozená zadržela jej.

Lot a jeho dcery, Albrecht Altdorfer 1537
„Pohleď na mé tělo, což nelíbí se ti?“ pravila hlasem medovým a uchopila jej za vztyčený jeho úd. Poklekla před otcem a pojala jej do svých horkých úst. Lot se v mžiku roztekl jako kapka medu na sluncem rozpáleném kameni. Pustil svou prvorozenou a slastně si narážel hlavu dvé druhorozené na nadržené moudí.

Tu prvorozená pokynula sestře, aby nechala otce vstoupit do lůna svého, aby jeho sémě do úst neprýštilo a nazmar nepřišlo. Druhorozená tedy na kámen ulehla, kde dříve sestra její spočívala a zády k Lotovi se obrátila.

„Ukaž mi tedy, cos sestře mé chtěl učiniti, když za vlasy jsi ji držel!“ a se stehny rozestřenými očekávala vstup rudého beranidla do klína svého.

Lot pokleknul za druhorozenou a jedním mocným pohybem z ní učinil ženu. Ta se do dlaně kousla, aby bolestí nevykřikla.

Zprvu se bála, že ji otec zranil, neb bolest cítila a horký krve pramínek jí po stehně stékal.

Leč překážka již byla překonána a lůno její zalily šťávy, které bolest zmírnily a pohyby otcova údu příjemným, ba rozkošným učinily.

Po chvíli již i druhá dcera nazad jak smyslná vačice proti kyji otce svého přirážela, přičemž hlasité vzdechy jí z hrdla vycházely. Sestra její se ňadry k ní přivinula a zadní tváře jí rukama doširoka roztahovala, aby vstup mužského údu hladký a nerušený byl.

„Vydrž, sestřičko, ještě vydrž, už to bude!“ dodávala jí sil. Ale nebylo toho zapotřebí. Druhorozené vířily hlavou nestoudné myšlenky a přála si, aby toto neřestné spojení nikdy neskončilo.

Leč po chvíli cítila, jak píst nořící se do jejího těla začíná pulzovat. Také prsty Lota, zaryté do jejích boků ztuhly a sevřely se netušenou silou.

Výron horkého sémě v jejím lůně byl tak prudký a silný, že i její svět náhle zmizel a ona padala do hlubin rozkoše, tělo rozpolcené mocným údem ze kterého prýští životodárný mok. S každým výronem semene radostně zasténala, toužila ho svým lůnem stisknout a vysát do poslední krůpěje.

Když Lot vysunul dosud tepající úd z klína své dcery, vyřinul se ven červenobílý pramínek jeho mízy, krve a ženských šťáv. Stékaly jí po stehnech a ona šťastná a spokojená je stírala, zatímco její starší sestra čistila vlhkým klůckem otcovo moudí, aby ráno nic nepoznal.

Tak obě Lotovy dcery otěhotněly se svým otcem. I porodila prvorozená syna a nazvala ho Moáb (to je Z otce zplozený) ; ten je praotcem Moábců až podnes. A mladší porodila také syna a nazvala ho Ben-amí (to je Syn mého příbuzného) ; ten je praotcem Amónovců až podnes. Genesis 19, 36-38
Více o soutěži Tato povídka je soutěžní. Pokud se vám líbí, podpořte autora svým hlasem!
Hodnocení
[Celkem hodnotilo: 49 návštěvníků   Průměr: 3]

Komentáře na téma “Lot a jeho dcery” (celkem 2)

Napište komentář