Támar a Amnón

Král David měl mnoho žen a ještě více dětí. A není divu, že i mezi jeho dětmi začaly vznikat různé vztahové propletence.

Davidův syn Amnón jednou seděl v hospodě se svým přítelem Jonadábem a vzdychal.

Proč tak usedavě vzdycháš, můj příteli? ptal se Jonadáb.

Znáš mou sestru. Támar? odvětil zasmušilý Amnón.

Ano, znám, odvětil Jonadáb. Je to nejkrásnější žena, kterou znám.

No právě, dodal Amnón. Má krásné vlasy, které rámují něžný obličej s malým rozkošným nosíkem. Její oči jsou jako dvě perly a ústa přímo svádějí k polibkům. Štíhlá postava s drobnými ňadry se doslova vznáší nad orosenou trávou, když kráčí po louce a ptáci ustávají ve zpěvu, když vidí její krásu.

Tobě se líbí? zeptal se mírně retardovaný Jonadáb.

Když na mne promluví, přestávám dýchat a musím se dívat na její rty. Občas mezi nimi problesknou bělostné zoubky, a její dech je rozkošný jako jarní vánek. Kamaráde, já bych píchal až bych brečel!

No tak ji pozvi na rande! radil protřelý Jonadáb.

Když já nevím… ona je panna, víš? Je v těchto věcech nezkušená a navíc velmi cudná. Ještě nikdo neposkvrnil její tělo nečistým dotekem. Copak si to můžu vzít na svědomí? A kromě toho jsem to už zkusil… a odmítla mne.

Tu Jonadáb poradil: Víš co? Hoď se marod. Předstírej že je ti zle. Holky bývají útlocitné a rády pomáhají slabým a nemocným. A pak už ji nějak ukecáš!

Tu Amnón zaplesal a rázem ochuravěl. Když viděl jeho otec, král David, jak postonává a kroutí se v bolestech, optal se ho, zda má poslat pro lékaře.

Není třeba, odvětil obmyslný Amnón. Ale pošli prosím pro mou sestru Támar. Ta když mi připraví nějaký dobrý pokrm, dozajista mne vyzdraví.

Guercino: Amnón and Támar (mezi roky 1649 a 1650)
David tedy poslal svou dceru Támar k Amnónovi. Běž a udělej mu něco k jídlu, neboť churaví. A Támar šla a uvařila bratrovi chutný pokrm.

Ale Amnón nechtěl jíst. Ať jsou všichni pryč! poručil. A všichni šli pryč a Amnón s Támar osaměli.

Támar se posadila na kraj postele a šátkem otřela Amnónovi z čela pot.

To mi velmi ulevilo! pochvaloval si Amnón, a poprosil. Ještě se potím na prsou, utři mne i tam. A Támar mu svlékla košili a utřela mu prsa.

Nechceš abych ti na oplátku utřel prsa já? nabízel se Amnón, ale Támar nechtěla. Já nejsem nemocná, bratříčku, pravila. Já musím pečovat o tebe.

Dobrá, tedy otři mne ještě, a tentokráte trochu níž, žadonil Amnón.

Níž? zeptala se Támar. Na bříšku?

Ještě níž! zapředl Amnón a stáhl si kalhoty.

Po několika minutách ticha odtrhla Támar oči z jeho vztyčeného mužství a cudně je sklopila. Co to říkáš, bratříčku?

Neříkej mi bratříčku! nasupěl se Amnón. A pojď ke mně! Stejně jsem nemocný jen kvůli tobě!

Tamar a Amnon
Jan van Dornicke: Amnón dotírá na Támar (cca. 1520)
Bláhová Támar si myslela, že Amnón stůně láskou k ní a řekla si, že koneckonců se stejně někdy musí vdát. A že vlastně ani nejsou pokrevní sourozenci, protože ji král David vyženil s její matkou Maacah, zatímco Amnóna měl s jinou manželkou, jménem Ahinoam. Ale zatímco tak přemýšlela, Amnón nezahálel.

Bratříčku, vrať mi moje oblečení. Půjdeme za naším otcem, králem Davidem, a ten nám jistě nebude bránit ve sňatku, prosila Támar a snažila se vymanit ze sevření Amnóna který z ní strhal šaty.

Jasně, jasně… kýval Amnón. Ale pohled na obnažené tělo Támar ho zbavil smyslů. Její drobná a pevná ňadra se chvěla pod doteky jeho prstů. Její klín pokrytý chmýřím tmavých chloupků omamně voněl a lákal.

Sevřel její tělo a zasypal ji polibky. Támar se bránila, ale marně. Jeho rty se vpíjely do bělostné kůže a kroužily kolem pevného bříška. Když se svezly níže, prudkým pohybem rozevřel stisknutá stehna. Jako žíznivý poutník se vrhnul k pramínku lásky, který prýštil z panenského klína.

Ne, ne… nech mne, bratříčku prosím! sténala Támar, která dosud nic podobného nezažila. Snažila se Amnóna odstrčit, ale ten byl jako v tranzu.

Její ruka nahmatala na zemi pohozený sandál a začala jím Amnóna tlouct.

Tak ty takhle! zvolal Amnón, vytrhl jí sandál z ruky a odhodil pryč, Uchopil křehké dívčí tělo a hodil je na lůžko bříškem do peřin. A než se Támar vzpamatovala, již ležel na ní. Cítila jeho zduřelé mužství mezi půlkami svého zadečku, jak se tře tam a zpět a rozdmýchává bratrovu vášeň.

Ne prosím… ušetři mého panenství, zasténala tichým hlasem, ale Amnón se již neovládal. Jediným přírazem vnikl do panenského klína a bělostné podušky se zbarvily krví.

On však na to nedal a neposlechl; zmocnil se jí, ponížil ji a spal s ní. Druhá kniha Samuelova 13, 14
Aaah… zakřičela tichým hlasem dívka měnící se v ženu. Její ruce sevřené do pěstí zpočátku bezmocně tloukly do lůžka, avšak postupně se odmítání začalo měnit v odevzdanost a ta na smyslnou vášeň.

Protože seznala, že i násilí může oběti přinášet stejnou rozkoš jako násilníkovi. A že pocity pronikání toho obrovského mužského údu do jejího klína působí libé, dosud nepoznané pocity, které se slastně rozlévají po celém těle.

A tak v okamžiku, kdy Amnón s hlasitým zaržání vítězného samce dosáhl vrcholu a zalil sestřin klín záplavami vroucího semene, její prsty se v křeči rozkoše zaryly do prostěradla. Jejich spojená těla se leskla potem a chvěla se prožitou vášní.

Po chvíli se Amnón s funěním odvalil stranou a Támar se konečně pořádně nadechla. A zatímco si její prznitel naléval víno, rozkošnicky se protáhla.

A když to bude holčička, budeme ji říkat Barbie. To je pěkné jméno pro děvčáto! Že drahý? zasnila se Támar.

Pro mne za mne… utrousil Amnón. Teď, když ukojil svou touhu, si všiml nevzhledné bradavičky na jejím nosíku, který ostatně nebyl tak malý a rozkošný, jako jej vnímal před hodinou. A vlasy již nebyly tak zářivě lesklé a ani postava nebyla tak zcela bezchybná, jak ji viděl dřív. A co se ňader týče… vždy se mu líbily pěkně macaté holky, které bylo za co vzít, kdežto tahle…

Víš co? Raděj vypadni, obořil se na zneuctěnou sestru a zvolal sluhu, kterému přikázal dívku vyhodit.

Zprzněná Támar si posypala hlavu popelem, roztrhla si suknici a s kvílením utekla ke svému bratru Absolónovi. Vše mu vypověděla a Absolón jí poskytl útočiště.

Absolón dlouho přemýšlel, jak Támar pomstít. Až se jednou konala taneční zábava, na které proradný Amnón roztáčel v kole místní krasavice.

A Absolón řekl svým kamarádům: až řeknu tři, tak si toho cápka pěkně podáme. A když všichni souhlasně přikývli, Absolón pravil: Tři!

A všichni se vrhli na Amnóna a tloukli ho, dokud nevypustil duši.

I přesto, že i král David odsoudil Amnónovo chování, Absolón po tomto činu raději uprchl k Talmajovi, synu Amíchúrovu, králi Gešúru. I truchlil David pro svého syna po všechny ty dny.

Jak však plynul čas, král David se smířil se smrtí svého syna Amnóna a odpustil Absolónovi. A tak se Absolón vrátil do Jeruzaléma a stal se populistou, aby se zmocnil královské koruny.

Hodnocení
[Celkem hodnotilo: 43 návštěvníků   Průměr: 3.2]

Napište komentář