Šukavý velikonoční zajíček

Naši jsou celkem fajn. Ale jsou tak trochu střelený. Milují oslavy a svátky a to jak původní, tak ty importované, včetně Dne svatého Patrika nebo Helloweenu, dokonce jsou schopni slavit i výročí přistání na Měsíci a každou akci dokumentují stovkami fotek, které pak archivují a umisťují na všechny možné sociální sítě. A že se slaví se vším všudy. Po kýčovitě vyzdobeném domě pobíháme v tematických kostýmech a i když mi je už devatenáct, musím se toho účastnit, jako by mi bylo šest. Na dušičky dlabeme dýně a vyrábíme masky, na vánoce kromě tradičního stromku a Betlému máme i soby a Santu Klause, na Mikuláše k nám chodí celá parta maškar (a já se musím naučit básničku!) a tak dále… Už dávno jsem je mohla poslat víte kam a vykašlat se na to, ale naši to strašně prožívají a já jim zkrátka nechci kazit radost, tak to nakonec vždy nějak přetrpím.

Teď jsou zrovna Velikonoce. Všude kraslice, zajíčci, kuřátka a navrch nás matinka navlékla do  růžových (strašných) šatiček a na hlavu narazila čelenky s růžovýma zaječíma ušima. Á, tady se už žene taťka s foťákem, vlastně teď už s mobilem. „Podívej, jak to té naší holčičce sluší“ rozplývá se mamka nadšením a div mě neštípe do tváře. „Tak se hezky usměj, ať máme pěknou památku.“ Pak se ke mně nakloní a tajuplně pronese: „Mám pro tebe překvapení…“ Jenom to ne, pomyslím si, tahle věta většinou znamená nějaké další ponížení. „Ta dááá,“ vykřikne šťastně, když do místnosti vejde velikonoční zajíček.

Tedy zajiček…, zajíc jako hrom, normálně dospělej člověk navlečenej do nevkusného kostýmu kostýmu. Tohle už je vážně moc. „To koukáš, co?!“ halasí mamča vítězoslavně. No, to tedy koukám. „Martin od vedle byl tak hodný, že slíbil, že nám udělá zajíčka na velikonoční fotky! No není sladkej?! Že je sladkej?“ rozplývá se mamka. Martin je soused, normálně pohodář, ale udělat mi tohle… vyčítavě jsem se podívala jeho směrem. Zachytil můj pohled a jenom omluvně pokrčil rameny. „Tak pojďte, pojďte!“ nedočkavě nás svolával táta, „rovnou si uděláme fotečku!“

Obrátila jsem oči v sloup a trucovitě se postavila vedle plyšového hlodavce. „Moni, prosím tě, tvař se trochu veseleji“ usměrňoval mě otec, když zkontroloval první várku snímků a můj výraz se mu vůbec nelíbil. „No jó,“ protáhla jsem otráveně a nasadila plastický úsměv č.7. Zaslechla jsem spokojené „Vidíš, že to jde“ a už zase začala cvakat spoušť. U nás, když se fotí, tak se fotí dlouho. Taťka nás nutí pózovat jak v televizní šarádě a dělá doslova bambilión snímků.

„Pojďte blíž k sobě, teď se nakloňte sem, zajda krůček dozadu… víc se na sebe přitiskněte ať se mi tam vejdete… ještě trochu… Mončo trošku víc se předkloň, teď se posuň o chlup doprava… to je moc… teď doleva…“ dirigovala nás hlava rodiny jak na manévrech NATO. Najednou jsem si uvědomila, že v místě, kde se na mě zajíček tisknul a kde ještě před chvíli byla jen měkká látka, mě tlačí něco mnohem tvrdšího. Zvědavě jsem naslepo zašátrala za sebou a to, na co mi dlaň narazila, se nedalo s ničím splést. No páni, pod kostýmem se rýsoval pěkně ztuhlý (a celkem velký) penis. Jak s námi táta šíboval, neustále jsem se otírala zadečkem o Martinův rozkrok a tohle byl přirozený důsledek. Neudržela jsem se a musela si rýpnout: „Ty sis přinesl i pomlázku?“ Zajda na to nic, ale matinka, která samozřejmě nevěděla která bije, se chytla posledního slova a potěšeně reagovala: „Pomlázku? Tak to je príma, to pak můžeš Moničku pěkně vyšupat, aby nám neuschla!“ Nóóó, vyšupat v tomhle případě není úplně přesný výraz, ale je to hodně blízko, doslova o písmenko.

No počkej, ušklíbla jsem se v duchu, taky ti to osladím a trochu si s tebou pohraju. Když se naši zabrali do prohlídky právě pořízených snímků, znovu jsem hmátla po bouli v jeho rozkroku a začala ji hníst a třít, jen ať se nám chlapec trošku zapotí! Jenže kdo mohl tušit, že úbor nemá v poklopci zip ale jen tak přehrnutou látku a koho by napadlo, že to čuně vleze do kostýmu bez spodního prádla?! Takže jak tak pígluju hlavní vůdcův stan, ten ťuhýk si nějak našel cestu mezi záhyby látky a najednou mi vklouznul do ruky v celé své tvrdé nahotě. Ucukla jsem překvapením a polekaně jsem se ohlédla po staroušcích. Ti si ale ničeho nevšímali a zrovna si spolu dělali selfíčko, aniž by tušili, že se jim za zády objevil pořádný kus urostlého chlapa. No tak to je úlet! Svírám horký, tvrdý penis, nic netušícím rodičům rovnou za zády! A navíc ten pták patří velikonočnímu zajdovi!

Bizarnost nastalé situace mě pěkně rozpumpovala a rozhodla jsem se proto v nebezpečné hře pokračovat a hezky jsem milého zajdu začala honit. Úplně jsem cítila, jak mi ztepilá kláda rezonuje v dlani potlačovaným vzrušením a jenom se modlila, aby tátovi nepřístál na zádech nechtěný lepkavý dáreček. I když jsem Martinovi neviděla do obličeje, z jeho křečovitého postoje bylo možné vytušit, že se bojí toho samého. Ale neucuknul ani o cenťák. Vysvobodil ho otcův povel k dalšímu focení. „Hele, tyhle jsou nějaký mázlý,musíme je udělat znovu.“

A už jsme se zase řadili a pózovali jak na vánoční besídce. Martinův přítelíček zůstal trčet venku a já se pečlivě stavěla mezi něj a objektiv, aby nedošlo k nějakému skandálnímu odhalení. Najednou, jak tak stojím předkloněná a křením do objektivu, cítím, jak mi po vnitřní straně stehna šplhá cizí ruka. Ruka v chlupaté, měkoučké rukavici. Její dotyk byl tak hebký a příjemný a… vzrušující. Sametová packa doputovala do místa, kde se obě nohy potkávají a rozpoutala tam úplnou bouři. Heboučká kožešinka mi jemně šimrala a laskala zadeček a citlivou kundičku. Bylo to tak něžné a zároveň tak intezivní, že ze mě za malou chviličku vytryskla šťáva, jako když zmáčknete zralý pomeranč. Navíc mi o stehno a prdelku každou chvíli zavadil horký, naběhlý penis.

Neuvěřitelně jsem se rozpálila. Ještě chviličku a já se snad udělám! Žhavé škádlení ale z ničeho nic ustalo. Zklamaně jsem stiskla zuby a otráveně jsem si odfrkla. „Mončóóó, vydrž to ještě chvilku!“, špatně si vyložil můj výraz táta, „A víc se sem nahni, utíkáš mi ze záběru. A tvař se trochu veseleji!“ „No jo, furt…“ nasupeně jsem splnila rozkaz. Najednou mi do prciny zajelo torpédo. Bez varování, tvrdě a neomaleně, ale díky bohaté vlhkosti naprosto hladce.

Překvapením jsem spolkla žvýkačku a oči mi málem vystřelily z důlků. No ten se snad posr…co si kurva myslí, že dělá?! A co mám dělat já? Uhnout nebylo kam, vytáhnout ho aniž by si toho všimli rodiče se také nedalo a nemohla jsem přece jen tak říct: „Byl bys tak laskav a přestal mě prcat?“ Navíc mi jen splnil to, co jsem si ještě před malou chvílí sama přála. A rodiče vůbec nic nezaregistrovali, máma mě jen napomenula ať se přestanu vrtět, že budu zase rozmazaná. No tak fajn, jdu do toho!

Zakroutila jsem trochu prdelkou, aby se ptáček v kundičce hezky uhnízdil. Martin nenápadně přirážel, pohyboval klackem v pičce jen po milimetrech a já se snažila při každé příležitosti napíchnout o něco hlouběji na horké péro, samozřejmě jen tak, aby si nikdo ničeho nevšiml. A přitom jsme museli potlačovat jakékoliv náznaky rozkoše. Nevím, jestli si to dokážete představit, ale takové mikrošukání a v takové situaci dokáže vytstřelit vzrušení do závratných výšek. Třásly se mě nohy, horko těžko jsem v sobě dusila slastné vzdechy, kundí šťávička mi stékala po stehnech málem po kapkách a jediné, po čem jsem toužila, bylo povalit zajdu na záda a vší silou na něj naskočit a zrajtovat ho do bezvědomí.

„Uděláme si ještě rodinnou fotečku! Zajdo, můžeš teď prosím uhnout ze záběru?“ požádal taťka. Martin se s tlumeným zasupěním sesunul na pohovku za jeho zády. Sranda byla, že díky výšce otomanu a mému postoji ani nemusel opouštět útulné vlhko mé jeskyňky. Jenom jsem se ještě o něco pokrčila v kolenou a trochu víc vyšpulila zadeček. Dramaticky se ale změnil úhel, pod kterým do mě zajíždel. Žilnatý stvol se teď intenzivně třel o můj klitoris a žalud mířil vzhůru, kde napínal citlivé místečko pod anální hrází. Navíc se zajíček, skrytý před pohledy rodičů, mohl hýbat podstatně čileji a já jsem při tom ani nevypadla ze záběru. Páni, to bylo něco! Nejraději bych se rozeřvala na celé kolo. Vzrušením jsem zapomínala dýchat a snažila se udržet alespoň trochu civilní výraz v obličeji. Asi se mi to moc nedařilo, protože mamka mě několikrát napomenula, ať se přemůžu a přestanu se blbě ksichtit.

Náhle se táta rozhodl, že fotek už máme dost a začal to balit. Mamča do mě při vstávání trochu strčila, já ztratila rovnováhu a zprudka dosedla na čnící kolík. „Úúúú“ zaúpěla jsem nahlas, když do mě péro zajelo až nadoraz a hlavička penisu tvrdě narazila do dělohy a způsobila nečekanou explozi rokoše. „Co je?“ zvedl táta podezřívavě obočí. Byla jsem přesvědčená, že teď všechno natuty praskne. „Uúúž je to všechno?“, snažila jsem se zachránit situaci, „nevyfotíš mě ještě se zajíčkem?“

Kupodivu si nikdo ničeho nevšiml. Oni jsou snad úplně slepí? Naši ale viděli jen to co chtěli: jejich roztomilou holčičku, jak s nevinným výrazem a vykuleným očkama způsobně sedí na klíně velikonočního maskota. Maminka se dokonce rozplývala: „ No vidíš, že se ti to nakonec líbí. Já jsem ti to hned říkala…“ a dál nadšeně štěbetala, zatímco hlava rodiny pořídila pár posledních obrázků a spokojeně prohlásila, že ji zařadí do alba vedle fotky, kde sedím na klíně Santa Klausovi.

Pomyslela jsem si, že za podobných okolností jsem ochotná rozšířit sbírku o momentky s čertem, Mikulášem nebo Leprikonem. Mamča chytla povídavou slinu a neměla se k odchodu a já cítila jak ve mně ta velikonoční nádivka rychle měkne. Netrpělivě jsem pohledem staroušky postrkovala ke dveřím. Pomohla až poznámka, že letos asi stihne soused pověsit fotky na Instagram dřív než my. V tu chvíli otec popadl mámu za ruku a se slovy „to se vsaď že ne“ ji doslova odtáhl pryč.

Sotva za nimi zaklaply dveře, seskočila jsem ze zajdy a sklonila hlavu nad jeho klínem, abych napravila škody způsobené vynucenou přestávkou. Byl chudinka celej takovej gumovej a ulepenej od mojí zasychající šťávičky. Stačilo ale trochu pozornosti – hezky olízat od kořene až ke špičce, pak ho stisknout mezi rty a hezky vláčně pokouřit – a byl z něj zase pěknej tvrďák formátu Rocka Dwayna i s tou lesklou hladkou hlavičkou.

K velikonocům přece patří i koledy, blesklo mi hlavou a hned jsem se toho nápadu chytila. Popadla jsem žilnatý prut do ruky, pohybem jako bych šlehala pomlázkou ho honila a k tomu rytmicky odříkávala první, co mi slova přinesla na jazyk: „Hody, hody, doprovody, dej mi klacek pěkně tvrdý, vraž mi ho do kundičky, postříkej mi kozičky.“ A co na to zajda? Mlčí, ale zato dál hezky tvrdne!

Pak už jsem nevydržela ani o sekundu déle a s široce roztaženýma nohama mu zase hupsla do klína. Tvrdý kolík znovu zajel až na dno rozdováděné a tolik potřebné kundičky. Tentokrát jsem už nemusela krotit vášně a hlasitě se rozvzdychala. Chvíli jsem se na něho divoce narážela, ale uznejte – šukat velikonočního zajíčka a přitom na něho pořádně nevidět? No to ne! Tak jsem si přesedla obráceně, popadla zajdu za uši a znovu se na něho s gustem napíchla.

„Vostrouhám ti tu mrkvičku až na dřeň“ vyhrožovala jsem mu zadýchaně. Ale nevydržela jsem moc dlouho. Přece to všechno neoddřu sama. „A víš ty co, zajíci? Vopíchej mě jako králík!“ rozkázala jsem mu, klekla si na pohovku a vystrčila na něho prdelku. Martin nezaváhal, popadl mě za boky a prudce přirazil. Asi při tom něco zařval, ale z ušaté hlavičky se ozývalo jen nesrozumitelné huhlání. Zato mě bylo rozumět naprosto zřetelně.

„To je ono, táááák, píchej mě… ještě… ještě… tááák… teď šoustáme jako králíci!“ neudržela jsem vášeň na uzdě. „Vyšlehej mě tou svojí pomlázkou, dělej, ať to bolí áááá!!!“ povzbuzovala jsem ho hlasitě.

Martin mě z ničeho nic převalil na záda, popadl mě za kotníky a znovu do mě napral to tvrdé potěšení. Přestal se úplně ovládat a ničil mi prcinu mohutnými přírazy. Svíjela jsem se blahem a pokřikovala na něho poměrně sprostými výrazy.

Náhle mi podbřišek vybuchl extází, která se mi v mžiku převalila do celého těla. Orgasmus mi vyrazil z úst dlouhé, hlasité zasténání a svaly v kundičce se prudce stáhly. To byla poslední kapka i pro Martina a zvuky vycházející z pod chlupaté masky daly tušit, že výstřik na sebe nenechá dlouho čekat. O to jsem nesměla přijít: svezla jsem se z pohovky, popadla naběhlý úd a zamířila si jeho špičkou rovnou do pusiny a honila ho rychlými tahy. O několik sekund později v něm prudce zaškubalo a rty mi zaplavila horká, hustá, bělostná sprška.

Co nastříkalo do úst jsem hladově polykala a zbytek jsem se snažila olízat ze rtů. Hmmm, to je dobrota… však jsem si tu koledu také zasloužila. Páni… to bylo něco… tomu říkám pořádná oslava velikonoc. Náhle jsem začala rodinné oslavy vidět v úplně jiném světle. Ještě mi ani nestekl zbytek semene po bradě a já už začala v duchu listovat kalendářem, co se bude slavit v nejbližší době.
Hodnocení
[Celkem hodnotilo: 162 návštěvníků   Průměr: 3]

Jeden komentář na téma “Šukavý velikonoční zajíček”

Napište komentář