Služební cesta

Dnes už je to všechno pryč, takže můžu zodpovědně prohlásit, že moje avantýry nikomu neuškodily. Možná dokonce naopak. Mně rozhodně pomohly, a Petře podle všeho také. Ani její partner se to nikdy nedozvěděl a podle toho co mi vyprávěla, náš tajný vztah jí pomohl v rozhodnutí rozvést se s mužem, který jí dělal z domova peklo.

S Péťou nám naše tajemství vydrželo několik let. Vím, není to pěkné někoho podvádět. Ale od té chvíle, co jsem se začal vídat s Péťou, byl jsem v pohodě a i doma s manželkou nám začalo docela dobře klapat. S Péťou jsme se vídali téměř pravidelně jednou za týden a bylo to skvělé. Měli jsme to k sobě dvě hodiny cesty autem, ale ani to nám nevadilo. Spíš naopak. Scházeli jsme se v hotelu, který byl někde v polovině cesty mezi námi a díky tomu bylo riziko prozrazení hodně malé.

Pravda, jednou jsem měl namále. Manželka byla právě v koupelně, a já poslal své Pétě SMS – UZ SE TESIM, AZ TE ZASE POLIBIM NA MUSLICKU! Odeslal jsem, a… vtom mne polilo horko. Podíval jsem se ještě jednou na displej, a… opravdu. Zprávu jsem neposlal Pétě, ale manželce! Sakra sakra sakra! Začal jsem zmatkovat a horečnatě přemýšlet co s tím. První co mne napadlo, bylo předstírat, že jsem se na ni tak těšil, a proto jsem poslal SMS… nu… právě byla v koupelně… nic moc výmluva. Pak mne osvítil Duch svatý! Kde má mobil? Často ho nosila v kapse bundy… vystartoval jsem do předsíně. Bingo! Byl tam. A další klika – neměla ho zamčený. Navíc stejný telefon, jako jsem měl já. Pár kliknutí, a… kompromitující zpráva byla smazaná. Uf. Sedl jsem si na lavici, otřel studený pot a zhluboka se vydýchal. Od té doby si dávám zatracený pozor na to, komu píšu.

Stále jsem vymýšlel způsoby, jak se vídat o něco déle, než na těch pár hodin. Jednou jsem měl naplánovanou služební cestu a napadlo mne, že bych si ji mohl o něco protáhnout. Hned jsem vzal telefon a zavolal Petře. Bylo dopoledne, takže byla v práci a mohli jsme si v klidu promluvit „Mohla by ses příští týden zdržet přes noc? Ze čtvrtka na pátek?“ Nu, chvíli přemýšlela a zjišťovala co a jak, a… prý by to šlo.

„Počkáš na mně v hotelu, ano? Objednám tam pokoj jako vždycky, dorazím kolem osmé večer. Dám ti pusu na čelíčko, na rty… pak na krk, na jednu bradavku, na druhou… pomazlím se s nimi jazýčkem, políbím tě na bříško, pak ještě kousek níž, roztáhnu ti stehna, přejedu jazykem tvoji štěrbinku… pak ještě jednou…“ ve sluchátku bylo slyšet vzrušené dýchání. „Zajedu jazýčkem dovnitř, ochutnám tě… moc mi chutnáš, víš? Zajedu do tebe co nejhloub, abych si tě mohl pořádně vychutnat… pak do tebe zajedu prstem… přidám druhým… budu je hezky zasouvat do tebe… a zpátky… a špičkou jazyka najdu tvůj poštěváček… a hezky se s ním pomazlím…“ ve sluchátku jsem uslyšel tiché zasténání. Chvíli jsem se odmlčel „Ty Darebáku!“ ozval se zastřený hlas na druhém konci. „Ale těším se na tebe!“

Služebka proběhla v pohodě. Nemám tohle cestování rád, ale tentokrát mi nevadilo, že jsem si cestu ještě o něco prodloužil. Byl jsem utahaný jako kotě, ale únava ze mne spadla když mi na cestě zapípal mobil. SMS od Péti – CEKAM TE NA POKOJI 312.
Když jsem za tři hodiny poté zaparkoval na náměstí před hotelem, bylo už šero. Prošel jsem recepcí a vzal za kliku pokoje. Bylo odemčeno, uvnitř tma. Péťa ležela v posteli, spala. Odložil jsem plášť a Péťa se v posteli zavrtěla. Posadil jsem se k ní, přitulila se k mému stehnu a zavrněla „To je dobře, že jsi tady, Darebáčku!“. Pohladil jsem ji po vlasech. „Víš, jak jsi mi volal, tak to od tebe nebylo vůbec hezké. Víš co jsem musela udělat?“ Zavrtěl jsem hlavou. „Byla jsem zrovna v práci… musela jsem jít na záchod… tam jsem si pořádně umyla ruce… a pak… jsem si to musela udělat. Darebáku jeden!“

Znovu jsem ji pohladil a trochu si poposednul, protože když vám tohle zakončení telefonického hovoru popíše krásná holka, jejíž voňavé tělíčko oblečené jenom v tílku se vám choulí k noze a jejíž drobná ručka vám rozepíná poklopec… prostě pak jsou vám kalhoty najednou malé.
Ani nevím, jak jsem se dostal z obleku. Jen si matně vzpomínám, že když jsem zápolil s kravatou a přetahoval si košili přes hlavu (je to rychlejší než rozepínat všechny knoflíky), Péťa měla plnou pusu mého údu a dělala mi dobře. A sobě podle všeho taky. Stál jsem vedle postele, ona klečela přede mnou a kouřila mne o sto šest. Konečně jsem se zbavil šatů a pohladil Péťu po vlasech. Vstala a přivinula se ke mně.

blow-job

Tentokrát nebyly žádné vítací ritály, žádné polibky za ouško. V pokoji bylo šero, nechali jsme zhasnuto, jen okny za závěsy prosvítalo osvětlení z ulice. Moc jsem neviděl, ale cítil jsem, jak je mokrá. Chytil jsem ji za zadek, hodně jsem si podřepl (Péťa byla maličká) a nasadil nalitý žalud do škvírky v jejím rozkroku. A pak… mmm… vyrazil jsem směrem vzhůru a nabodl to krásné voňavé tělíčko na svůj ztopořený úd. Péťa jenom vykřikla, pak se mi zakousla do ramene a celá se roztřásla. Pevně jsem ji sevřel v náruči, protože se natolik oddala své rozkoši, že se vykašlala na gravitaci a… prostě jsem ji musel držet, aby nespadla. Svíral jsem ji, tiskl ji k sobě a přitom nedočkavými výpady zajížděl hloub a hloub. Ještě… ještě… oooh…

Svalili jsme se na postel a já pokračoval v přirážení. Bylo to jako neskutečně vzrušující. Péťa se svíjela v orgasmech, které přicházely jeden za druhým, zalehl jsem ji pevně svým tělem a pronikal divokými přírazy do jejího klína. Zvrátila hlavu a zachroptěla „Já už zase… bu-du!“ a zaťala mi nehty do zad. Ta bolest mne vyprovokovala k ještě tvrdším výpadům. Vnikal jsem svým penisem do její promočené mušličky až po kořen a cítil jak mé vzrušení kulminuje. Snažil jsem se to ovládnout a oddálit ten vrcholný okamžik. Vysunul jsem se ven, jen můj žalud zůstal v ústí její štěrbinky, ale tím se moje touha po vyvrcholení jen posílila. Na okamžik jsem strnul a cítil, jak to přichází. Už… to… bu… AAARGH!

Zařičel jsem rozkoší a zaryl svůj úd do toho sladkého promočeného klína. Péťa vykřikla a já cítil, jak stříkám své horké sperma do jejího lůna. Oooh… a ještě… a další… S každým stahem jsem přirazil znovu a znovu.

misionar

Chvíli jsme leželi bez hnutí, jenom krůpěje potu stékaly z našich těl. Po chvíli jsem si uvědomil že křečovitě svírám to vášnivé tělo pode mnou a začal jsem postupně uvolňovat jednotlivé prsty, jako by byly na zámek. Políbil jsem Péťu na chvějící se rty. „Proboha, co to bylo?“ zamrkala jako by obživla. „Co mi to děláš, Darebáčku?“ Litoval jsem, že je šero a nevidím jí do tváře. „No, trochu jsme se pomilovali“ zašeptal jsem jí do ouška. „Trochu? Víš kolikrát jsem byla?“ opáčila. Tohle jsem miloval. Každému chlapovi lichotí, když partnerku přivede do ráje víc než jednou za večer a já jsem na to byl obzvlášť vysazený. „No, kolikrát?“ zeptal jsem se po chvilce. „Počkej, neruš, počítám!“ odbyla mne naoko a v očích jí zajiskřilo.Tu noc jsme toho moc nenaspali.

Hodnocení
[Celkem hodnotilo: 13 návštěvníků   Průměr: 3.8]

Napište komentář