Král David vyslal Joába s vojskem, aby vyhubil Amónovce. Páté přikázání sice znělo „Nezabiješ!“, ale v případě Amónovců to nebylo zabíjení, ale běžná genocida. Sám David se tažení nezúčastnil, zůstal v Jeruzalémě ve svém paláci.

Jednou v podvečer tak močí na svém pissoiru a přitom se dívá z okénka ven na město zalité zapadajícím sluncem. Vtom najednou jej do královského oka píchne záblesk. Jako když nějaký nezbedník pouští zrcátkem prasátka. A znovu! A opět!

Okem pátrá v pestré scenerii podvečerního města a co nevidí? O dvě ulice dál stojí domek s terasou a na terase vana plná vody. A jak se vodní hladina ohýbá ve vlnkách, tu a tam se sluneční paprsek odrazí až se to zablýskne.

Ale původou těch vlnek není vítr, je to opálené ženské tělo, převalující se slastně v lázni. S každým pohybem se voda rozčeří a tisíce záblesků vyrazí do všech stran.

Teď žena natahuje štíhlou snědou nohu vzhůru a tře si ji žínkou. Drobné kapičky stříkají kolem v radostném reji. Král bez dechu sleduje jak žena protahuje prsty, jak tře krásně modelované lýtko houbou, jak ze sametové kůže stékají kapky.

Stál jako uhranutý, když ruka s žínkou zmizela pod vodou a podle pohybů třela ta krásná stehna i klín, který je spojoval. Trup ženy se napřímil a královské oko zřelo něžně modelované prsy s tmavými bradavkami, trčícími výbojně vzhůru.

Vtom si král uvědomil, že on sám sice stojí na toaletě, ale již dávno nevykonává malou potřebu, jak prve zamýšlel. Ale stojí, v ruce stále drží to, co držel na počátku, ale jeho úchop je zcela jiný a také držený úd nabyl odlišného tvaru, velikosti i směru.

Upravil si oděv, vrátil se do komnaty a zavolal služebníka. „Ten dům co je o  dvě ulice dál, není to obydlí Chetejce Uriáše? Toho co je teď pod velením Jóaba na tažení proti Amónovcům?“

„Tak jest!“ pravil služebník, neb to byla pravda.

„Dobrá tedy.“ zamnul si ruce nadržený vládce. „Jdi do toho domu a přiveď mi jeho ženu Bat-šebu. Teď už bude okoupaná.“

„Prosím pane?“ otázal se služebník domnívaje se, že nedobře slyšel.

„Chci říci: přiveď ji, potřebuji s ní cosi důležitého projednat.“ odvětil bez rozpaků panovník a pro jistotu a pro všechny případy napsal dopis, ve kterém se vší královskou zdvořilostí zve Bat-sebu Uriášovou do královského paláce.

Bat-šebu, dceru Elíamovu, manželku Chetejce Urijáše přijal David v ložnici. „Necítíš se někdy osamělá, když tvůj muž prohání faldy Amónovcům?“

Bat-šeba pohlédla Davidovi do rozdychtěné tváře a pak o něco níž a rázem seznala kterým směrem se vine jeho řeč. Být manželkou prostého setníka Uriáše nebylo žádné velké terno. Naproti tomu být královskou milenkou…

„Jsi tak pozorný, můj králi, že se zajímáš i o prostou ženu svého služebníka, kterou svírá samota, zvláště takhle navečer, když uléhám do prázdného lože.“ uronila Bat-šeba slzu a naklonila se směrem ke králi tak, aby mohl pohlédnout do úžlabiny mezi jejími prsy.

Po chvíli ticha král odtrhl oči a nasuchu polknul. „Kdeže jsme to přestali?“

„Ach králi, i ty musíš být bez svého vojska tak opuštěný, tak osamělý…“ přisedla si Bat-šeba k panovníkovi a uchopila jej za ruku.

Král David se rozvzpomněl na své panovnické pravomoci. Sevřel krásnou sousedku do náruče a pokryl její hrdlo polibky. Bat-šeba jen zvrátila rozkošnicky hlavu a aby učinila povinnosti zadost, zašeptala „Ach ne… ne…“

David pak pro ni poslal posly. Ona k němu přišla a on s ní spal; očistila se totiž od své nečistoty. Potom se vrátila do svého domu. Druhá kniha Samuelova 10, 4

Leč rozříjená královská krev vzkypěla a překvapená Bat-šeba cítila, jak nedočkavé ruce trhají její šat, jak obnažují její tělo, které vzápětí královské rty pokrývají polibky.

„Bože, jste tak silný, můj králi!“ zašeptala obdivně, zatímco se nahá ukládala na lůžko, s očima cudně sklopenýma a rukou chránící klín, ale hladká stehna doširoka roztažena. Král ze sebe strhal svůj šat a ulehl do takto rozkošnicky rozestlaného lože.

Cítil, jak je k této krásné ženě přitahován jakousi neznámou silou. Jaké to zvláštní puzení, projelo mu hlavou. Snad jsme si my dva souzeni a nečiníme hříchu, když jakási čarovná energie mne vtahuje do jejího klína!

Nebyla to však čarovná energie, ale ruka Bat-šeby, která přestala chránit klín své majitelky a starala se zkušeně o hladký průběh audience.

David cítil, jak se jeho úd dotýká horkého lůna Bat-šeby, jak špička jeho žaludu hladce projíždí po okraji její mušličky. Její milostné šťávy byly hojné a násobily slastné pocity panovníkovy.

Prudce zajel svým mužstvím do roztoužené svatyně lásky a Bat-šeba vykřikla vzrušením. „Ach, můj králi… jste tak silný, tak velký… nedokážu vás pojmouti!“ ale David již nepotřeboval podobného pochlebování. Jeho ruce pevně sevřely křehké tělo, kterého se divoce zmocnil.

Bat-šeba zaryla nehty do královských zad a z hrdla se jí vydral skutečný výkřik slasti. S překvapením seznala, že počáteční vzrušení, předstírané pro potěšení panovníka, se mění ve vzrušení skutečné a to pak v dosud nepoznanou rozkoš. Snažila se tlumit své výkřiky tím, že přitiskla svá doširoka rozevřená ústa k paži která ji svírala. To však jen vystupňovalo její vzrušení, kterému zcela podlehla. Zakousla se svými bělostnými zoubky do královského svalu který měla v ústech tak silně, až ucítila krev.

Bolest však jen vystupňovala extazi jejího svůdce. Cítil jak se tělo v jeho náruči zmítá v křečích rozkoše, kouše jej do paže a nehty drásá jeho záda. Prudce zarazil svůj úd do klína, který se křečovitě stáhl kolem něj, a vystříkl.

Oba milenci zbrocení potem se svíjeli na bělostném loži v orgastickém opojení. David v pravidelných intervalech zarážel své mužství do Bat-šeby a s každým přírazem vyronil další porci životodárné tekutiny. Přestali vnímat čas a oba, ještě spojeni, upadli do sladkého spánku.

Ani králové však nejsou ušetření trampot smrtelníků. Po několika týdnech obdržel David stručný dopis: „Jsem v tom. Tvoje Baťka“.

David nelenil a vzkázal veliteli Jóabovi, aby mu poslal zprávu z bojiště a tu zprávu aby mu donesl Chetejec Uriáš. Když setník Uriáš přišel a podal hlášení, David mu poděkoval: „Teď běž domů a potěš se se svou ženou, než se vrátíš zpět do boje!“.

Uriáš se však ohradil: „Pane, archa úmluvy, Izrael i Juda sídlí v stáncích, můj pán Jóab i služebníci mého pána táboří v poli. A já bych měl vstoupit do svého domu, jíst a pít a spát se svou ženou? Jakože jsi živ, jakože živa je tvá duše, něčeho takového se nedopustím!“ a přenocoval na schodech královského paláce.

David seznal, že se nepodaří vydávat plod jeho hříšné lásky za legitimního Uriášova potomka. Proto jen pokrčil rameny a napsal dopis, který druhý den ráno dal Uriášovi, aby jej předal veliteli Jóabovi.

Jóab si dopis přečetl a pátravě se zadíval na Uriáše. Ale nepříslušelo mu kritizovat rozkazy nadřízených. Svolal si všechny setníky a řekl jim: zítra zaútočíme na město Rabu. Nejtěžší boje budou u hlavní brány, tam povede úrok setník Uriáš.

„Provedu“ zakřičel nadšeně Uriáš a hrdě se nafoukl v očekávání vojenské slávy.

„Tak, Uriáši, běžte se připravit, ostatní tady ještě chvíli zůstanou“ zavelel Jóab. A když Uriáš odešel, Jóab pečlivě zamkl stan a tiše pravil: „A až proti nám obránci vyrazí do protiútoku a já třikrát písknu, tak se všichni okamžitě stáhnete zpět do tábora. Jasné?“ A aby to bylo na beton, dodal: „A Uriášovi o tom říkat nemusíte.“

A tak zanedlouho David oznámil Bat-šebě že je vdova, ale že nemusí plakat, protože si ji vezme.

Hospodin se tuze zachmuřil a ztrestal Davida za jeho hanebné chování. Jeho syn, počatý v hříchu, onemocněl a zemřel. Takže trest vskutku exemplární! Však se také král David se kál a sypal si popel a tím si opět Hospodina udobřil. Po čase mu Bat-šeba dala jiného syna a tomu dali jméno Šalomoun.