Jako student jsem míval hluboko do kapsy. Proto jsem chodil na brigády. Vždycky o prázdninách, a někdy i během semestru. Podle toho jak jsem na tom byl s penězi a časem. Nejraději jsem měl brigády kde byl klid, a kde se dalo v případě nouze i učit. A přesně taková byla brigáda v takovém malém vetešnictví. Prodávalo se tam miliony věcí. Většinou hodně levně, ale zboží nebylo zrovna nejnovější a taky ten krámek nebyl zrovna na ráně. Díky tomu tam byl klid pro čtení skript nebo mimo zkouškové období o zajímavějších věcí.

Ten den jsem zrovna neměl na učení moc náladu a tak jsem byl rád když občas někdo přišel a já si měl aspoň s kým popovídat. Přeci jen to potom rychleji uteče. Očima jsem hypnotizoval hodiny nemohl se dočkat zavíračky. Pár minut před šestou jsem se sbalil a užuž nakračoval ke dveřím když se otevřely a v nich se objevil poslední zákazník toho dne.

Když říkám zákazník, tak vím že je to nepřesné. Ale marná sláva, kdybych řekl zákaznice, tak to taky nevystihuje podstatu. Ještě lepší by bylo napsat Zákaznice s hodně velkým „Z“, ale pořád to není ono. Byla to prostě holka s postavou gazely. Krásně štíhlá, jenom v džínách a tričku… ale ona nešla. Ona skutečně plula tím špinavým krámkem až k pultu. Její dlouhé nohy se zastavily kousek ode mne a ona nasála zatuchlý vzduch v mém vetešnictní. Usmála se, a pronesla:

„Miluju tyhle malé krámky… často se tam dá najít tolik vzrušujících věcí…“
Ano. Skutečně řekla vzrušujících. Ale neřekla to směrem ke mně, ale jen tak… všeobecně. Rozhlížela se mezi stohy krabic, zboží a poházeného harampádí.

Procházela se tak ladně, jak jen jí to malá plocha krámku o rozloze většího kapesníku dovolovala. Mohl jsem nerušeně pozorovat její ladné křivky, protože ona si mne vůbec nevšímala. Jako bych byl vzduch. Měla oči jen pro ty krámy v regálech. Náhle jí zasvítily oči a rukou sáhla mezi vystavené boty.

„Přesně tyhle jsem si vždycky přála!“ vydechla radostně a rozhlížela se, kde by je vyzkoušela. Posadila se na židli u pultu a poprvé se podívala na mne s otázkou.
„Nemáš lžíci?“

Připouštím, že jsem té chvíli myslel na úplně jiné věci než na zkoušení bot. Daleko větši kapacitu mého mozku totiž právě zabírala úvaha o tom, jak velká má asi ňadra. Byla krásně štíhlá, a k ní by se ani velké poprsí nehodilo. Pod tričkem měla ještě podprsenku, která mohla skrývat nějakou tu zradu ve formě vycpávek, takže… hm… jedničky – dvojky… něco mezi tím…

„Povídám! Nemáš lžíci???“ vytrhl mne z úvah její hlas. Znáte to. Když vás někdo probudí ze snění, nejsou vaše myšlenky vždycky nejbystřejší.
„Ne… já se chodím najíst tady vedle…“ to už mi bylo jasné že neodpovídám tak úplně přesně na její dotaz a můj hlas se pomalu vtrácel „…do hospody…“ až se vytratil zcela.

Zaklonila hlavu a začala se smát. Krásně, upřímně… a docela mile. Tak mile, že jsem se prostě musel přidat a smát se s ní.

„Promiň…“ ukončil jsem tu humornou vložku a zároveň přistoupil na její tykání. „Mám toho už za celý den dost.“ přehnal jsem tím své pracovní vytížení o několik stovek procent. „Ale jestli chceš, tak ti pomůžu. Náš zákazník, náš pán!“
„Díky, myslím že to zvládnu sama.“ řekla a začala si boty zkoušet. „Víš, tohle je přesně ten tvar který miluju!“

„Hm… sedí ti perfektně!“ řekl jsem tónem znalce a přejel jí prsty po nártu. „Netlačí?“ hladil jsem pod různými záminkami její nohu v nové botě. Tvářil jsem se, že se prodávající musí do detailů přesvědčit, zda má zákazník zboží správné velikosti. Zarazila mne až při tvrzení že v těchto botách často trpí lýtka, a proto je potřeba vyzkoušet napnutí svalů na noze… což jsem vzápětí začal dlaněmi zkoumat. Hladil jsem jí lýtka, potom kolena, pak stehna, která se začala slibně roztahovat od sebe…
„Počkej… tady ne…“ řekla zadýchaně. Zaregistroval jsem slůvko tady a zároveň si vzpomněl na její první větu se slovem vzrušují.

Hbitě jsem vstal a zamkl vstupní dveře.
„Já už mám padla!“ prohlásil jsem a objal poslední zákaznici toho dne. Neodtáhla se. Objímal jsem její štíhlé tělo, na hrudi cítil lehounký tlak jejích drobných ňader. Zpočátku jen stála, nebránila se když jsem ji hladil po zadečku… teprve když jsem ji políbil, prudce vydechla a přisála se k mým rtům. Do úst mi vnikl její mrštný jazýček, kterým přjížděla mezi mými zuby, a ohledávala je jeden po druhém.

Když se odtrhla, zhluboka se nadechla.
„Teda… tomu říkám rychlá obsluha!“. Usmál jsem se na ni a začal jí rozepínat džíny.
Za chvíli už seděla na pultu, kalhotky jí visely na kotníku, a já lízal její kundičku. Byla hladce vyholená do posledního chloupku a voněla vzrušením. Zajížděl jsem jazykem do její štěrbinky a poslouchal jak vrní blahem jako spokojená kočka.

Opřela se rukama o pult, položila si svá štíhlá stehna na moje ramena, a se zvrácenou hlavou si vychutnávala moje laskání.

Po chvilce jsme si vyměnili role. Já jsem se postavil (myslím postavil na nohy, ON mi stál už hezky dlouho) a ledoval jsem jak mi krásné štíhlé prsty rozepínají kalhoty a osvobozují můj nadržený úd.

Nejprve se jej lehounce dotýkala špičkou jazyka, pak jej vzala do dlaní a jemně stiskla. Pomalounku přetáhla předkožku a obnažila nalitý žalud. Olízla jej, políbila, a potom si zasunula mé mužství hluboko do svých úst. Cítil jsem hbitý jazýček, jak osahává můj penis, mazlí se s ním, a oplácí mu všechny ty slasti které jsem před chvílí poskytoval té sladké mušličce.

Vzal jsem svou krásnou zákaznici za paži, aby se i ona postavila. Usmála se na mne a políbila mne na ústa. Otočil jsem si ji zády k sobě, trochu si dřepnul a ona… automaticky, jako bychom byli už léta sehraní, zvedla jednu nohu abych do ní mohl snáze vniknout.

Vložil jsem žalud do brázdy její lasturky a lehounce přitlačil. Chytila se pultu a s hlasitým vydechnutím se sama narazila na můj pyj. Byla tak vlhká vzrušením, že do ní zajel jako po másle. Chytil jsem ji za boky a začal přirážet.

Ona jen hlasitě sténala rozkoší. Netrvalo dlouho a naše přirážení se dostalo do obrátek. Šoustali jsme jako o závod. Zepředu, zezadu, na koníčka… Zkrátka: náramně jsme si to oba užívali.

Když jsem cítil že přichází má chvíle, hlasitě jsem zasténal. A opět se ukázalo, jak krásně jsme sehraní – jako kdybychom se znali a milovali se už roky. Klekla si přede mne a začala mne zpracovávat rukama a ústy, aby mohla vychutnat můj výstřik plnými doušky.

Honila mi ho rukou, a jen občas ho zasunula do úst aby si ho mohla pokouřit. Stačilo pár okamžiků a tělem mi projela vlna rozkoše.

Hlasitě jsem vykřikl a z penisu mi vylétla první sprška semene přímo do nastavených lačných úst. A za ní druhá, třetí… další… Se zavřenýma očima jsem si vychutnával to vzrušující vyvrcholení, v zatuchlém krámu s neznámou krásnou zákaznicí…

Představili jsme se až za chvíli, při večeři na kterou jsem ji pozval do té hospůdky, do které se chodívám najíst. Přiznala se mi, že ke mně nezabloudila tak docela náhodou. Chodí kolem z práce, a párkrát mne viděla když jsem v otevřených dveřích vyhlížel zákazníky. A taky moc dobře věděla, že v šest hodin zavírám, a že tam večer nemívám moc lidí.
Inu: Nevěřte na náhody!