Jo, svlíknout poldu je lehčí, než byste řekli. I když v mým případě to bylo trochu ztížený tím, že jeho kámoši to chtěli mít oficiálně potvrzený v protokolu. On ten Jindřich nějak nebyl v kolektívu oblíbenej, nebo co, a tak mně poprosili jestli bych jim s tím nepíchla. No jasně žesem byla pro. Já sem pro každou srandu a taky mi slíbili nějakou tu provizi, jakože když stát ušetří na platu jednoho špatnýho policajta, tak já dostanu z toho ušetřenýho deset procent. Já teda řekla na rovinu, že procenta si můžou strčit někam tím špičatým koncem napřed, protože co si koupíte za procenta? Prdlačku! Žejo? Tak oni hnedka věděli že nejsem na hlavu padlá a slíbili mi pět kilo a to už je slušný.

A že to byli kámoši, tak mi taky trochu píchli, že mně vzali na nějakou předváděčku co měl ten Jindřich na starosti. A vysvětlili mi, že je to něco jako konkurs, a jeden maník tam bude vybírat tu nejlepší. A když mne vybere, tak právě ten Jindřich si mne pak odvede do jedný místnosti a pak už bude na mně, abych to nějako zaonačila.

Takže první byla ta předváděčka. Ale to bylo úplně v pohodě. Páč jsme tam byly jenom tři, a ty dvě… to fakt nebyla konkurence. Úplně trapně voblečený, žádnej mejkap, a zvlášť ta jedna se úplně klepala potila jak dveře vod chlíva. A stály sme za sklem co nejni moc dobře vidět skrz, ale já věděla že za tim sklem je ten špatnej Jindřich a pak ten co má vybrat tu nejlepší.

Tak sem nahodila svádivej úsměv a trochu zapózovala. Ono moc nebylo vidět jak se na to ti chlapi tvářej, tak sem ro jistotu ukázala trochu kozy, protože ty mám při vší skromnosti dost dobrý. No, když to srovnám s těma dvěma šmudlinkama, tak prostě neměly šanci. No a taky že jo. Kluci co byli za tím sklem mi pak vyprávěli, že ten co měl vybírat měl voči vyvalený jak koblihy a koukal jenom na mně a úplně jim tam z druhý strany poslintal to sklo. A když se ho ptali „Tak pane svědku, poznáváte ji určitě, je to ona?“, tak on jen polykal sliny a v rozkroku se mu udělal mokrej flek, takže jsem jednoznačně vyhrála a postoupila do dalšího kola.

A v tom dalšim kole mně fakt vodvedli vedle a tam ta mnou přišel ten Jindřich. Řikám mu „Nazdar Jindro, jaká sem byla?“ a myslela sem že mně pochválí. Ale on byl takovej komisní a že si mám sednout a že mne ten humor přejde.

Mluvil strašně složitě, jako že jsem nadržená a že se mnou sepíše nějakej protokol. Sem mu řekla že to teda trefil hlavičkou na hřebíček, že sem nadržená furt a že mám úplně mokrý kalhotky. Nějak se začervenal a ukázalo se, že sem asi špatně rozuměla, protože on říkal zadržená a já slyšela nadržená.

No tak dobře, normálně sme se posadili a on vám měl takový dotěrný otázky. Prej jako kdy sem se narodila a kolik je mi let. Tak na takovýdle věci se přece žádnej slušnej chlap neptá, ne? Ale nechtěla sem to nějak řešit aby se necítil jako buran, taksem to jako obrátila do srandy. Sem mu ukázala kozy a dala mu hádanku: No, co bys tak řek že mi je? Co?

No ale ten polda byl fakt nějakej protivnej. Zkusila sem mu rozepnout kalhoty, abychom se jako dostali tak nějak k věci ale on vám začal vykřikovat jako že mu osahávám orgán a že to jako nejde. Řikám, že mu toho ptáka neukradnu, že se nemusí bát, ale byl úplně nepříčetnej. Normálně vstal, sundal klepeta a přikurtoval mně ke stolu! A že prej ať to nezkouším, že se štětkama on umí zatočit. No, debil!

Tak sem mu vysvětlila, že já nejsem žádná štětka, poněvač štětky dou s každým za prachy. Kdežto já sem dobrovolnej dárce! Tak sem mu to vysvětlovala, přikovaná k tomu stolu jako ten Prométeus a volnou rukou sem mu trošku hladila nohu a koleno a pak stehno a pak ještě vejš po stehně a on vám začal roztávat a už nemluvil tak přísně a trochu se zadejchával a zadrhával a mně se v ten moment ulevilo že není teplej. Protože chápejte – já proti buzíkům nic nemám, ale ono se s nima těžko něco dělá. Když něco potřebuju od normálního chlapa, tak stačí poprosit, když je přísnej tak se usměju a když je to fakt votrapa nerudnej, tak maximálně rozepnout knoflíček. Ale s teplejma tohle prostě nefunguje. Tak co pak taky s nima? Žejo?

No, a tendle polda byl fakt tak přísnej, že už jsem se bála, že je teplej. Ale on byl asi jenom nějakej zakřiknutej, protože když jsem na něj chvíli mluvila a trochu ho hladila, tak se vyklidnil. A když jsem přidala nějakou tu lichotku, jako že je velkej a silnej chlap tak se celej nadmul a taky sem mu na kalhotách viděla, že je to normální zdravej borec, kterýmu to nádobíčko zřejmě docela dobře funguje a po chilce jsem už tušila, že to jeho nádobíčko bude nejenom funkční, ale taky velikosti XXL, teda jestli mi rozumíte.

A když jsem jen tak mezi řečí prohodila, že mně strašně vzrušujou velký chlapský nástroje a že je moc ráda kouřím a jestli by mi neukázal toho zepelína co má v kalhotách, tak se trošku začervenal, ale pak si nechal říct a vytáhl toho svýho macka na světlo boží. No byl to kus! A řeknu vám, skoro mi ho bylo líto, když jsem ho vzala do pusy a trochu se tím macatým ptákem podrbala na mandlích! Byl fakt perfektně tvrdej a velikostí přesně odpovídal tomu, co má moje kundička nejraděj.

Ale úkol zněl jasně: Dostat toho poldu z uniformy. Tak jsem jen vzdechla a dala do toho kouření všechno. Vášeň, touhu, i nadšení. Protože fakt bylo cítit, že tenhle pták dokáže velký věci!

Chtěla jsem být romantická a tiše jsem zašeptala „Věděla bych o pěkným hnízdečku, pro takovýho velkýho ptáka!“ ale fakt to nevypadalo, že by mu to doteklo. Tak jsem sáhla k osvědčenýmu zjednodušení. Rozepnula jsem si džíny a vybalila to narovinu: „Ošukej mně!“

Vyskočil jako čertík z krabičky, ohnul si mne přes stůl a už byl ve mně! A řeknu vám, nebylo to vůbec špatný. Musím tedy přiznat, že jsem už byla docela mokrá, protože ať chcete nebo ne, když máte v krku TAKOVEJHLE klacek, tak vás to prostě poznamená. Zarazil mi ptáka do kundičky až to začvachtalo a já hlasitě vyjekla.

„Jo… jo… JOOO…“ zasténala jsem a vůbec to nebylo hraný. „Šukej mě, pořádně! Ještě… JEŠTĚ!“ Fakt mne rajcovalo, jak mi projížděl mušličku tím ocelovým pístem. Ale potřebovala jsem víc.

„Když mně odvážeš, můžeme se pořádně odvázat!“ neodpustila jsem si slovní hříčku. „Chtěla bych tě ještě chvilku kouřit!“

No, nemusela jsem to říkat dvakrát. Asi tak za půl femtosekundy byl z mé kundy venku, já byla odvázaná a mandlema masírovala jeho naběhlý žalud.

No, nebudu vás zdržovat nudným popisem toho, co všechno jsme spolu dělali. Stůl mne sice trochu tlačil, ale zase to bylo tak nějak příjemně spontánní, když si mne položil na pracovní desku a šukal mne chvíli na boku, chvíli na zádech, obracel mne jako pečínku nabodnutou na rožni a asi vám nemusím vysvětlovat, co tím rožněm myslím.

To už byl dávno svlečený a můj úkol byl vlastně u konce, ale nedalo mi to. Nechala jsem se napichovat všemi způsoby, které vymyslel. Poručil mi třeba abych si lehla na záda a zaklonila hlavu. Otevřela jsem doširoka pusu a už byl ve mně!

Popravdě – daleko jsme se nedostali, protože při jeho rozměrech se do mne vešel tak akorát žalud, zakloněná hlava nás dál nepustila. Ale tenhle handicap vyrovnával tím, že jeho ruce zkoumaly všechna zákoutí mého těla nevynechala ani ta nejintimnější.

Zkrátka, stihli jsme toho docela dost a mám pocit, že ten stůl budou muset vyměnit. Ale užila jsem si to náramně. Moje kundička byla spokojená a usoudila jsem, že nadešel ten správný čas.

Chopila jsem se jeho ptáka hezky ho podojila. Vytryskl z něj gejzír spermatu, jaký jsem nečekala. Měla jsem plná ústa horkého mlíčí a pramínky semene mi stékaly po krku, spojovaly a stékaly úžlabinou mezi mými prsy až na bříško. Místností se rozlila vůně „tady někdo šuká“. Přesně to jsem potřebovala.

Zbývala poslední věc: přivolat někoho, kdo to zaprotokoluje. Naposled jsem polkla husté mlíčí a začala křičet: „TAKOVEJ TEN DIVNEJ KŘÍŽEK, JÁ TAKY“. Protože jsem věděla, že takle se to to teď dělá. „#JÁ TAKY, #JÁ TAKY!“.

Za chvíli byla místnost plná poldů, kteří mně střídavě litovali a střídavě fotili, protože prej pro protokol. Pak na mně někdo hodil deku tak fotit přestali a jenom mně litovali. Jindřich nešel do basy, ale jen do civilu. Prý když znásilněná křičí „Ještě, ještě“, tak to není tak docela znásilnění. No ale kámoši říkali že je to fuk, hlavně že je ten debil pryč. Takže hlásím: Mise splněna!