Začínal horký letní den a tak i tato skupinka žen se po ránu na něj připravila a všechny byly oblečeny jak nejlehčeji to šlo. Jedna z nich mne ale poprvé zaujala. Nejprve jsem ji ani nepoznal. Popravdě řečeno nepatřila k těm o kterých se říká, že jsou hezké, ale úplně ošklivá nebyla. Teprve v tom lehkém odění jsem zaznamenal, že je na ní přece jen něco zajímavého. Ona vůbec mi připadala jako by byla sestavena ze dvou zcela jiných žen. Byla poměrně vysoká hezky štíhlá, ale měla strašně dlouhý krk čehož jsem si nikdy před tím nevšiml, protože měla delší špinavě blond vlasy s melírem vždy splývající na ramena. Tentokrát si ale upletla dva uličnické copy. Měla chudinka obličej, který mi připomínal trochu mého papouška Robika. Ale zato "podvozek", jóó to bylo něco. Dlouhé hezké laní nohy a krásný zadek vězící v bílé krátké vypasované sukýnce odkrývající stehna až nestydatě vysoko. Navíc skrze tu tenkou sukýnku prosvítala bílá tanga zdůrazňující tu pěknou prdelku.
Šel jsem celou cestu jen asi dva či tři metry za skupinkou a žárlivě jsem tento odstup chránil, aby mi nikdo nemohl vlézt do výhledu a celou tu dobu jsem od ní nemohl odtrhnout pohled. Bůh mě netrestej, ale nevím co se od té doby se mnou stalo. Každé ráno jsem za ní takhle cupital abych o ten pohled nepřišel. A to i tehdy, kdy byla oblečena daleko seriózněji. Nějak jsem si ji oblíbil a dal jsem jí jméno "Žirafa" pro ten její dlouhý krček. Takhle jsem to vydržel asi dva měsíce. Pak jsem se v slabé chvilce přiznal svému kolegovi ze zaměstnání se svojí "úchylkou". Docela jsem ho pobavil. – Co tomu říká ona ?, zeptal se. – No nic proboha, ona o tom samozřejmě neví, odpověděl jsem zděšeně. Strašně se rozesmál a jelikož nejde pro přiléhavý komentář daleko, tak řekl:
– Aháá, tak ty za ní chodíš každý den celou cestu z nádraží a pícháš ji vočima do prdele a vona vo tom neví, jó?? – Ty seš ale naivní. Na tohle sou ženský strašně citlivý. Ta už tě určitě buď rajcuje nebo čeká na vhodný okamžik a pak ti ji někde natáhne. To první by mi nevadilo, ale té druhé možnosti jsem se lekl. Od té doby jsem začal od této skupinky udržovat větší odstup nebo jsem šel k mé neskonalé lítosti občas i před nimi. Dosud jsem nevěděl vlastně kam chodí. Nezajímalo mne to.
Jednoho dne jsem si odskočil z práce na městský úřad pro nějaké daňové tiskopisy. Řekli mi kam mám jít a já hledal podle čísel dveří příslušnou kancelář. Vedle dveří byla cedulka s názvem odboru a jméno Ing. Soňa Štibingerová. Zaklepal jsem a na výzvu pokorně vstoupil. Pozdravil jsem ženu sedící u počítače. Velký monitor zakrýval její obličej. Odpověděla přívětivě na pozdrav a vzhlédla přes monitor ke mě a já zapoměl co jsem vlastně chtěl. Byla to "Žirafa". Chvilku jsem polykal naprázdno a ona trpělivě čekala co ze mne konečně vypadne. Než jsem se ale skoncentroval řekla: – My spolu dojíždíme, že? – A…ano. – Promiňte, právě to mě trochu překvapilo, řekl jsem. Usmála se mile svým papouščím ksichtíkem. Dostal jsem o co jsem požádal a s díky a pozdravem jsem se odpoklonkoval. Po této epizodě jsem ji pak dlouho neviděl.
Jednoho rána jsem jel do práce autem. Když jsem vyjížděl z areálu garáží, šla "Žirafa" právě na nádraží. Zahlédla mě a mne nenapadlo nic lepšího než na ni kývnout a nabídnout jí odvoz. – Jedu do práce, nechcete vzít ?? Měla to být jen formální nabídka, ale k mému překvapení "Žirafa" ji bez sebemenšího upejpání přijala. Něco jsem celou cestu žvanil a ona tiše voněla nějakým drahým parfémem. Uvědomil jsem si teprve teď, že se vlastně luxusně, ale vkusně strojí a upravuje. Uvádělo mě to do stále větších rozpaků. Také se mi začalo zdát, že vlastně není tak nehezká jak jsem původně myslel. Náhle řekla: – Všimla jsem si, že každé ráno vám to vychází tak, že jdete kousek za námi. Byla to jasná opatrná narážka. Kolega měl pravdu. Chtěl jsem to nějak smáznout vtipem a tak jsem řekl: – Nojo asi mě na vás něco přitahuje. – Neříkejte a co jako?? Ocitl jsem se ve vlastní pasti. – Kdybych vám to řekl, tak byste mi musela dát pár pohlavků abyste nepřišla o dekórum. – To vypadám tak nepřístupně ? Jen to klidně řekněte, jsem zvědavá co je na mě tak zajímavého. – No tak tohle teda nevím jestli by bylo to pravé co chcete slyšet. Otočila ke mně udivený pohled a řekla povzbudivě: – Ven s tím ! Mlčel jsem rozpačitě. – Já vím, asi nohy nebo zadek co?, řekla trochu posmutněle, když se nedočkala odpovědi. – Říkají mi to. Ostatně čeho jiného si chlap na mě může všimnout, vzdychla zklamaně. Náhle mi jí bylo trochu líto. – Netrapte se tím, vždyť to mají ženy také rády. – To jo, ale nemají problémy najít partnera. – Vy nikoho nemáte??, řekl jsem udiveně. – Vy jste si mě asi špatně prohlédl. – Vždyť vypadám jako pták a víte jakou mi dali přezdívku? Říkají mi "Žirafa", informovala mne plačtivě. Málem jsem vyprskl smíchy, ale zachoval jsem kožený obličej a náhle jsem si uvědomil, že ta inteligentní žena trpí komplexem a možná, že právě to je zdrojem její smůly více než její exteriér. – Já myslím, že to není pravda, oponoval jsem, – a i kdyby, tak i to může být pozitivní. Až se o vás začne nějaký muž zajímat bude to jistě proto jaká jste a ne jak vypadáte. – No, jen aby se nějaký objevil, odtušila pochybovačně. Jsem daňová referentka. Ke mě v práci se chodí lidé většinou se mnou pohádat.
– Proč jedete dnes autem?, změnila téma hovoru. – Mám nedávno nové auto a jedu na garanční prohlídku. – Hmm, taky bych potřebovala nějakou "garanční prohlídku", řekla s ironickým podtextem. Chvíli jsem nevěděl, zda to bylo jen nerozvážné uřeknutí nebo nenápadná výzva. Opatrně jsem se na ni podíval bokem oka a viděl jsem, že se na mě upřeně dívá. – Ona čeká na odpověď, uvědomil jsem si. – To není uřeknutí. Proboha co teď budu dělat. Vždyť ona je o půl hlavy větší než já. Kolik jí může být?, třicet, možná víc a mě je dvacetsedm. Odpovědět jsem ale musel. Vsadil jsem vše na jednu kartu s nadějí, že mne za jízdy fyzicky nenapadne. – No, na auta moc nejsem, ale sympatické ženě bych to rád udělal. Byla to strašně odvážná dvojsmyslnost. Pomalu ke mě otočila hlavu a s klidem řekla jakoby tu poznámku neslyšela: – Dobře se mi s vámi povídá, jestli neodmítnete, tak vás zvu v sobotu odpoledne ke mě na kávu. Už teď se mi ta „káva” zdála silná. – Přijímám, řekl jsem, ale v duchu jsem byl celý rozechvělý. Vysvětlila mi kde bydlí. Dojeli jsme na místo a rozloučili jsme se. – Jmenuju se Radek, volal jsem ještě za ní. – já jsem Soňa, ahoj.
Sobota odpoledne hodina "H". Stojím přede dveřmi jejího bytu v sedmém patře paneláku. Zazvonil jsem. Dveřní závora zachrastila a dveře se otevřely. Stála tam v lehkém hedvábném domácím kimonu a voněla francouzkým parfémem a kupodivu mi nepřipadala dnes tak nehezká. – Co se to s tou ženou děje? proč jsem si kdy vlastně vůbec myslel, že není hezká. Pravda, je to opravdu neobvyklý typ. Ale ošklivá, to ani náhodou. A ta její vysoká štíhlá a důstojná postava. Nádherné tělo, známá sebevědomá chůze. – Budu ti říkat Radku a ty mě Soňo, jo?, řekla když zavřela za námi dveře. Kývl jsem na souhlas. Začali jsme se pomalu "oťukávat" a pomalu jsem k ní začal cítit určitou náklonnost. Uvědomil jsem si, že musí být sexuálně hladová. :mrkmls: Asi po dvou hodinách, jedné kávě a dvou deci výborného červeného, jsem cítil, že ji chci. Nebyla to vyloženě láska, ale strašně jsem s ní soucítil. Věděl jsem už, že neodejdu dokud ji nedám to co evidentně potřebovala. Přinesla asi tři fotografie s jasným úmyslem, abychom si museli sednout vedle sebe na velkou pohovku. Prohlédli jsme asi dvě z nich a pak nám vypadly z rukou a oba jsme skončili v pevném obětí. Hladil jsem její teď už nedočkavé tělo. Hladkost hedvábí zvyšovala rychle naši žádostivost. Proměnila se v dravce. Ale nebyla surová. Jen nedočkavá. Dýchala rychle a doslova ze mne strhla tričko a ze sebe celé kimono. Neměla pod ním nic. Začala mi rukama jezdit po těle. Při pohledu na její krásné tělo mi penis ztvrdnul během několika vteřin.
Svlékl jsem za její vydatné asistence zbytek svých svršků a přilepil jsem se opět na její horké vonící tělo. Oběma rukama jsem začal masírovat její krásná i když malá, ale pevná prsa. Mručela přitom jako panter a třela se o mne v ohromném návalu žádostivosti. Byla v extázi. Brala si sama co potřebovala s náruživostí dospělé, zralé nespoutané ženy. Moje ruka zajela mezi její stehna. Nohy se jí okamžitě rozlétly a nabídla mé ruce svou horkou, kluzkou kyprou "holku". Měla ji do hladka vyholenou a nad ní jen úzký, ale hustý proužek chlupů. Můj nedočkavý ukazovák projel od hrázky až k "perličce", na které se jen s velmi mírným tlakem zastavil. To je velmi dobrý trik, který mi vždy vycházel. Reakce byla ohromná. Prohnula se napnula tělo a nekontrolovaně vykřikla, -hhhhháááááááúúú, držel jsem ten ukazovák na "perličce", což ji přinutilo sebou strašně házet a přirážet k mé ruce a sama si tak navozovala stoupající rozkoš. Držela přitom můj penis v ruce a hrála si s ním. Nebyla nezkušená, jen ji asi dlouho nikdo neuspokojil. Vyskočila a rychle a nedočkavě dosedla na můj klín. Přitiskla se prsama ke mě. Pevně mě objala a zarejdila v kleče svým krásným zadkem, až kluzkým ústím své vaginy nalezla špičku mého penisu a doslova jej spolkla. :jizdmo: – hhááááá ..rrrrrr, zařičela hlasitě a poživačně. Nevěděl jsem jak se udržet, abych ji nenaplnil vaginu hned na začátku. -Až to příjde, řekla tiše, můžeš do mne. Začal jsem myslet usilovně na něco jiného, abych jí mohl dopřát dost času na vyřádění. Jinak se to co pokračovalo nedalo nazvat.
Začala na mém penisu jezdit. Ale jen pohybem kyčlema. Ruce měla položené na mých ramenech, hlavu mírně zvrácenou na svém dlouhém krčku a samotným tělem ani nehnula. Její zadek při tom pohybu udržoval vzrušující trajektorii. Když šla směrem ke mě, tak dosedla pevně na můj klín a penis vnikal hluboko do její vagíny tak, že ho jakoby nabrala. Když dosáhla nejsilnějšího přitisknutí obou ohambí tak se prohnula v bocích směrem vpřed a nahoru takže penis unitř dráždil její G-spot. Při pohybu zpět se nadlehčila a povystrčila zadek, penis šel celý ven až mezi její labie. Při každém šestém až osmém takovém pohybu silně zaječela nebo vyrazila krátké, – ha, Vůbec to nebrzdila. Chvilkami zuřivě začala házet hlavou tak, že mě její dlouhé blonďaté melírované vlasy šlehaly do obličeje. Pak si je zas přehodila během "jízdy" dozadu a pokračovala. Tak úžasnou soulož jsem ještě nikdy nezažil. Ona byla sexuální umělkyně. S penisu se mi stal doslova klacek. K mé radosti jsem cítil, že ho po prvním návalu vzrušení už ovládnu a držel jsem se ať si to užije. Cítil jsem s ní tu nespoutanou radost z prožitku a užíval jsem si s ní. Pak přišlo to co nejspíš po delším půstu potřebovala. Pomalu spomalila tempo a přitiskla se na mne. Penis byl celý uvnitř a já cítil nad jeho kořenem její tvrdý klitoris. Zastavila se. Oči měla zavřené ústa otevřená a dech se jí zastavil. Cítil jsem jak se jí vagina uvnitř uvolňuje. Náhle se rychle odtáhla a v následujícím okamžiku se na můj penis doslova narazila, zaťala mi prsty do zad a já jsem náhle ucítil silné krátké sevření ve vchodu a další a další. Znova se odtáhla a narazila. Po každém stahu něco v její vagině jakoby sjelo po mém penisu směrem dovnitř. Můj mozek neodolal té výzvě a uvolnil mé ejakulační cesty. Začal jsem strašně silně stříkat do její lačné horké vaginy. Cítil jsem sám ty proudy spermatu jak prolétají mou trubicí a opouštějí s nádherným zalechtáním můj žalud. Moje stahy byly v synchronu s jejími. Když její stahy ustoupily nadechla se prudce a děsně zařvala. – áááááááááááá…jjjéééééé. Ani já jsem se neudržel a ačkoliv jsem nechtěl, stejně jsem se slyšel jak křičím. Zažili jsme společný fantastický orgasmus. Opět jsme začali dýchat, ale setrvali jsme ještě asi minutu naraženi na sebe v úžasné extázi.
Ještě dlouho jsme pak leželi na pohovce a já ji hladil po celém těle a dopřával jsem jejímu vzrušení pomalý ústup do reality. Díval jsem se na ni. Ležela přede mnou krásná inteligentní žena. Jak jsem si jenom mohl myslet, že není krásná. Proč jí proboha říkají „Žirafa“. Vždyť tak vůbec nevypadá. Rozhodl jsem se, že už ji nikdy "Žirafa" říkat nebudu. :nene:
Není ošklivých lidí, jsou jen ošklivé duše.
Konec.
Nejlepší Porno
