Vlak do stanice „Náhoda“

Bylo červencové ráno a začínaly prázdniny. Ranní vlak, kterým dojíždí Tom do práce nebývá kupodivu příliš plný a tak pravidelní pasažéři mají již "svoje" místa na která jsou zvyklí. Tom k nim patří a nemá rád, když mu místo obsadí nějaký ranní vetřelec, který jede jen náhodou a nejspíše naposledy.

Vlak zastavil, dveře pantografu se se syčením otevřely a Tom se vřítil dovnitř jako každé ráno a hodlal dopadnout na "své" místo hned za dveřmi. Je sice označeno jako místo pro postižené, ale za celé ty roky co dojíždí jej nemusel žádnému postiženému uvolnit. Suverénně za dveřmi nabral směr a málem upadl přes ohromnou tašku na kolečkách, která stála mezi sedadly. Celé dvousedadlo proti jeho očím bylo zaplněno velikou sportovní taškou a sedadlo hned u dveří zase plným turistickým ruksakem. Na jediném sedadle u okna mezi tím vším sedělo něco co mu na okamžik vyrazilo dech. Bylo to zrzavé s polodlouhými jakoby nedbale učesanými vlasy oblečené do džínového kompletu a … neuvěřitelně krásné. Tom ještě nikdy neviděl tak nádhernou zrzku. Zarazil se na okamžik, už jen proto, že další krok by způsobil pád k jejím nohám. Nebyl si jist, že by to ocenila. Zrzka na jeho vpád nereagovala. Ona totiž spala. Tiše se stáhnul na sedadlo přes uličku, sedl si aniž by z ní spustil oči. Chvíli mu trvalo, než si to uvědomil. Hrozilo nebezpečí, že se zrzka probere a všimne si, že ji pozoruje. Natož pak možnost, že pozoruje nenápadně ona jeho. Nasadil tedy nezúčastněnou grimasu a dělal, že ho nezajímá. Vydrželo mu to asi tak jednu minutu. Byla tak okouzlující, že to nešlo. Jal se ji pozorovat co nejméně nápadně. Spala. Spala ale tak neobvyklým způsobem, že mu to přišlo legrační a roztomilé. Ve vlaku člověk obvykle odpočívá tak, že si nějak opře hlavu. Ona ne. Seděla vzpřímeně, hlavu vzhůru jako v bdělém stavu, ale měla zavřené oči a krásná zrzavá hlavička se jí kymácela na štíhlém krčku ze strany na stranu s každým pohybem vagonu. Tomova ranní cesta vlakem trvá jen asi deset minut. Je to jen jednu stanici. Bylo mu dnes výjimečně líto, že bude tak krátká. Vlak pomalu zastavoval a Tom se zvedl k odchodu. Vrhl ještě jeden pohled k tomu kouzelnému stvoření a chystal se na chodbičku. Vlak konečně zastavil a dveře opět zasyčely. Náhle se zrzka probrala a s vyjeveným pohledem začala překotně zbírat svoje objemná zavazadla. Když Tom viděl, jak jí to všechno padá a nemůže to srovnat do rukou, ucítil svoji příležitost a přiskočil dva kroky zpět, než to udělá někdo jiný. – Mohu vám s tím pomoci slečno?, řekl , – vidím, že toho máte moc. Zvedla k němu překvapený pohled krásně poměnkových očí a řekla: – Jé, to jste hodný. Málem jsem zaspala. Děkuju vám. Kromě krásných očí měla i sladký sytý hlas. Zněl příjemně eroticky. Obdařila ho přitom milým skromným trochu rozpačitým úsměvem. Nesl tu velikou sportovní tašku a ona měla ruksak a táhla tu tašku na kolečkách. Šel za ní asi dva kroky a v duchu hodnotil to co bylo vidět. Stáří asi devatenáct let. Byla vysoká ne víc než stošedesát centimetrů, štíhlá v pase, sportovní typ, hezky vytvarovaný zadeček. Škoda, že nebyly v těch džínách vidět nohy. Určitě by to nepřineslo zklamání. Džísku měla rozepnutou a pod těsným tričkem s nedefinovatelným nápisem se rýsovala nevelká, ale jistě o to krásnější prsa. Vyvedl ji až před nádraží a řekl: – Mohu vám pomoci až k vašemu cíli. Je to někde tady? – Ne, ne já ještě budu pokračovat dál autobusem. Je to trochu jiným směrem. Škoda, řekl Tom. – Škoda ?? podivila se. – Proč škoda? pokračovala zvědavá otázka. – No myslel jsem, škoda pro vás, napravoval Tom to ujetí, – nemusela jste se dřít s tou taškou. – Aha, opáčila zklamaně, ale nějak se jí nechtělo jít. – Mohu vědět jak se jmenujete?, zeptal se Tom. – Proč to chcete vědět? – Jen tak, zapomeňte na to. Jsem rád, že jsem vám mohl pomoci. – Jmenuji se Natalie, vyhrkla spěšně jakoby si to rozmyslela. – Já jsem Tomáš. – Smím vědět kam to všechno přepravujete. Usmála se. – Hele, vy jste ale zvědavej. Ale pokračovala: -Je to vlastně náhoda. Zaskakuji za kamarádku, jako skupinová vedoucí na letním dětském táboře. – Tak hezké prázdniny Natalko. Docela jste mi zpříjemnila den, díky. Pohlédla na něj překvapeně. – To je od vás milé, já vám také děkuji Tomáši, a říkají mi Natašo a kdybychom se náhodou někdy potkali tak si budeme tykat, jo??. Kývl na znamení souhlasu. – Sbohem Natašo, řekl Tom a zdvihl ruku k pozdravu. Také mu mávla a otočila se k odchodu. Nemohl přestat na ni myslet. – Proč jsem se já pitomec nepokusil dozvědět něco více, říkal si v duchu. – Třeba bych ji mohl někdy zatelefonovat. Nezdálo se mu, že by byla nepřístupná. Teď je ale konec. Tak hloupě zabitá příležitost.

Uplynul necelý měsíc od této epizody, když jednoho rána strčil do dveří dílny hlavu vedoucí a řekl: – Tomáši, vem auťák prosím tě a zajeď do oblasti Skryty. Nejde jim do táborů už druhý den telefon. Je tam spousta dětí, tak je to urgentní. Byl to rajon Tomova kolegy, který si vzal dnes náhodou dovolenou. Opravil linku během chvilky a "zlodějkou" zavolal do tábora, aby si mohl zapsat jméno toho, komu to hlásil. – Tady tábor Skryty-Olešák, ozval se telefonem ořezaný ženský hlas. – Já jsem opravář a potřebuji jen nějaké jméno, abych mohl do protokolu napsat, komu jsem to hlásil. – Aha, tak díky za opravu, napište si Lobinovová. – To zní rusky, zažertoval Tom. Máte pravdu, já jsem původem ruska, dodala žena sebevědomně. Z neznámého důvodu, ačkoliv to nebylo třeba Tom najednou začal být zvědavý jak asi zní celé to ruské jméno a proto řekl: – Nezlobte se, ale mohl bych znát celé jméno? – Ach ano, samozřejmě, napište si Natalie Lobinovová. Zaskočilo mu v krku, polilo ho horko. To je přece moje roztomilá "náhoda", zrzka Nataša. teď už poznával i ten hlas. – Halo, jste tam ještě, ozvalo se po chvilce sluchátko. – A,.. a, ano, jen si to píšu, zalhal Tom, – tak vám děkuji a mějte se hezky. Zalezl do auta a pomalu se snažil strávit už potřetí tu náhodu. – To už není jen tak. Nějaká vyšší moc se snaží dát nás dohromady buď jak buď pomyslel si Tom, – a snaží se o to opravdu úsilovně. Proč tomu tedy nepomoci a rozhodl se jednat.

– Tomáši ?? Jsi to ty ?, co tady děláš? Řekla překvapeně Nataša, když ji Tom jakoby náhodou potkal potom co v sobotu před obědem dorazil do tábora. Ucítíl jak se mu do tváří vlévá horko a srdce pracuje silněji. – To je ale náhoda. Člověk by řekl, že jsme si vzájemně něco dlužni. – To už je snad osud nebo co, řekla Nataša prozíravě. Tom se rozhodl, že o té náhodě s telefonem ji zatím nic neřekne. Nechtěl aby věděla, že přijel jen za ní. Vymluvil se takticky na zcela jinou náhodu. Usadili se na dlouhé dřevěné lavici poblíž a chvíli byli zticha. Nikdo z nich nechtěl začít první. Tom se rozhodl to prolomit. – Jsem rád Natašo, že tě zase vidím. – Víš, věř nebo ne, stýskalo se mi po tobě. Podívala se na něj chvíli zkoumavě a pak nevěřícně řekla: – Vážně?, ale vždyť mě vůbec neznáš !. – No, třeba bych tě rád poznal. Nataša vykulila oči. – Povídej, to mě zajímá. Tom to radši už dále nerozváděl a řekl: – Mohu tě občas tady navštívit? – Jistě, odpověděla okamžitě, – ráda tě uvidím, dodala již o poznání veseleji. – Dám ti telefonní číslo sem. Zavolej než budeš chtít přijet, abych si mohla zařídit nějaké to volno. Už už chtěl říci, že to číslo zná, ale naštěstí si to včas uvědomil.

Seděli tak asi hodinu a povídali si o všem možném. Dozvěděl se hodně o jejím původu a rodičích. Její pradědeček přišel do Čech s vojskem na konci druhé světové války a nechtěl se vrátit ke Stalinovi. Oženil se tady a netušil chudák, že mu ke svobodě bude zanedlouho chybět ještě asi tak 200km.
Tom cítil, že ho Nataša i přesto, že se znají jen několik málo hodin, stále více a více přitahuje. Čas pokročil a museli se rozloučit. To už ale bylo veselé loučení. Oba věděli, že se zase brzo uvidí. Tom navštívil takhle Natašu ještě pětkrát. Vzájemné pouto mezi nimi sílilo. Už se stali něčím víc než náhodnými přáteli. Zatím si to oba nechtěli přiznat, ale byla to dosud nevyřčená oboustranná láska.

Přiblížil se konec prázdnin a přišlo poslední táborové setkání. Nataša si vzala volno na celé odpoledne. Když pak nadešel večer, řekl Tom smutně: – Budu už muset jet. – Mám dnes volno i v noci, informovala ho honem Nataša. – Vezmou to za mě holky. Jestli nespěcháš, zůstaň ještě chvíli. Můžem se jít projít podél potoka. Je to tam moc pěkné. Tom souhlasil s neskrytým nadšením. – Počkej !, řekl, – vezmu z auta deku, kdybychom si chtěli sednout. Kývla na souhlas. Šli večerem proti proudu potoka asi půl kilometru. Úzký pás louky mezi cestou a potokem voněl mateřídouškou a kvetoucí trávou. Tom držel Natašu v pase a tiše si cestou povídali. Bylo jim oběma sladce a přitom trochu smutno. Došli až k zátočině, kde se louka mezi cestou a potokem trochu rozšiřovala. Sedli si na složenou deku vedle sebe. Nataša opřela bradu do kolen, rukama objímala nohy a hrála si se stéblem trávy, kterým se šimrala mezi prsty na nohou. Byla tím tak zaujatá, že ji Tom nechtěl vyrušit aby mohl to kouzelné stvoření pozorovat. Prohlížel si ji. Dnes ale ne jen tak popisně. Nasával ji. Byla to nádherná dívka. Svoje zrzavé vlasy měla dnes vzadu stažené do gumičky a odkrývaly tak její uši. Měla typicky kulatý slovanský obličej jako dětská panennka s malým trochu zdviženým nosíkem a krásné provokativně široké sexy rty. Pleť měla kupodivu čistou bez pih, které jinak bývají u zrzek obvyklé. Oblečená byla do krátkých kalhot, které umožňovaly pohled na celé její krásné štíhlé nohy modelky. Na sobě měla bavlněné tričko s logem nějakého sportovního klubu. Hluboký výstřih trička dovoloval vytvořit si představu o tom co asi tričko skrývá. Ta teplá letní večerní atmosféra, do ticha šumícího potoka a přítomnost této krásné dívky v Tomovi vyvolávala lechtivý pocit. Neměl ve zvyku být k ženám útočný a tak si nevěděl rady. Přemýšlel jak na ni nenápadně působit aby to strávila a necítila příliš tlak jeho touhy. Měl pocit, že i ona čeká na to aby už konečně něco udělal. A tak seděli a nedělo se nic.

Opět zasáhl osud a seslal další náhodu. Stačí jen velmi málo, tak jako již několikrát ve spojitosti s touto dívkou. Způsobil to zcela malý pavouček, který se jí spustil na své pavučince s keře přímo vzadu na holý krk. Začala se ošívat a snažila se marně setřást to co ji lechtalo. Nabídl jí pohotově svou pomoc, ale pavouček byl rychlejší a spustil se níže pod tričko za krkem. Nataša, když poznala, že takhle vetřelce nedostane, tak bez rozpaků tričko sundala. Seděla tu jen v bílé podprsence. Tom začal pavoučka honit po jejích zádech a dostal nápad. Našel pavučinku, kterou za sebou pavouček vlekl a na ní ho zvedl. Jelikož mu zvyky pavouků nebyly cizí, věděl, že se okamžitě spustí dolů. Tom zajásal, – už ho mám, a snažil se jí ho jako ukázat. Zvedla hlavu a pavouk udělal to co se od něj očekávalo. Sjel jí za podprsenku. Tom teď čekal co Nataša udělá. To co se ale stalo, bylo mimo všechno jeho očekávání. Sáhla klidně dozadu, rozepla háčky a celou podprsenku bez náznaku studu sundala. Tom zůstal sedět s očima dokořán. S klidem chvíli honila pavoučka po prsou a břiše. Nakonec ho přece jen chytla a řekla, – na, tady ti ho vracím a dík za ten nápad a pustila mu ho do klína. Spadla mu čelist a ona se rozesmála. Seděla před ním s rukou opřenou za zády s krásnými nahými ňadry a vůbec nespěchala se obléci. Vrátila mu to i s úroky. Pochopil rázem, že jeho provokaci s pavoukem prohlédla. Dívala se na něj a byla k nezastavení. Smála se z celého srdce. Když se konečně dost vynasmála a Tom nevynadíval, navrhla: – Mohli bychom se vykoupat, co?, – No jo, řekl Tom, ale nemáme ani jeden plavky. – No a co?, odpověděla, tak snad se nebudeme stydět? Tomovi se v hlavě utvořil vír. Než se vzpamatoval stála přede ním nahá a říká: – Tak co je s tebou, ještě jsi neviděl nahatou holku? Přestaň mě už okukovat a pojď. Tom taky nebyl žádný stydlín a tak byl v mžiku bez svršků, ale stále ještě totálně konsternován. Bože, ta byla krásná jak mořská nymfa. Přesto, že ztrávila v přírodě téměř dva měsíce byla její pleť jen krásně velmi lehce opálená. Její tělo svítilo do večerního přítmí. Sestupovala pomalu do mělké vody potoka. Tom zíral na její záda, boky, nádherný zadeček a nohy zcela očarován. Sklonila se, nabrala do dlaní vodu a začala se s ní omývat. Ona se nemyla, ona se s tou vodou mazlila. Čas od času se nahnula aby nabrala do dlaní vodu. Stála v té vodě lehce rozkročená a všiml si, že vždy když ponoří ruce do vody hlouběji pokaždé nevědomky odkryla jeho zraku i něco více … "lodičku" pod svým zadečkem. Tom začal mít oprávněné obavy, že se otočí a on před ní nijak už nezatají svoje vzrušení. Vletěl rychle do vody a honem si cákal studenou vodu nenápadně na břicho. Pohlédla na něj překvapeně. – To nemusíš, řekla náhle polohlasně jakoby ani nechtěla aby to slyšel, jsem ráda, že tě vzrušuji. – Cítím, že jsi nesmělý a galantní, věř mi, že to velice oceňuji. Pojď nějak se osušíme. Vylezli na břeh a ona řekla, – stůj !, setřu ti vodu. Tom zůstal stát a ona mu zezadu přiložila obě studené dlaně na krk a pomalu jela dolů a stírala tak z jeho těla vodu. To bylo neuvěřitelně erotické. Tom nikdy nic podobného nezažil. Udělala to několikrát. Pak si stoupla zepředu a začala pod krkem přes prsa a břicho. Vyhnula se kritickému místu a pohlédla mu vzhůru do očí s němou otázkou zatím co on stál a zatínal zuby vzrušením. Tom se obával, že vypadá asi trapně, protože jeho vzrušení nešlo zapřít. Nataša to přešla taktickým klidem a když nabyla dojmu, že je již dostatečně zbaven vody tak řekla: – Teď ty mě. Tom použil stejný postup. Dotýkal se ale jejího těla tak jemně jak jen bylo možné aby jí to dělalo dobře. Stahoval ji vodu přes záda a zadek dolu po nohou až k patám. Stála s hlavou mírně zakloněnou a cítil jak zhluboka a rychleji dýchá. Náhle se sama otočila a řekla tiše vzrušeným hlasem: – Ty nevynechej nic. Tomovi se zatočila hlava a bez rozpaků vyhověl rád jejímu přání, ale vyvaroval se na prsou a klíně se byť jen na chviličku pozastavit. Chtěl aby cítila, že je pro něj stejně cenné celé její tělo a ne jen tato dvě místa. Když skončil, už to nevydržel a obejmul ji něžně jako by ji chtěl schovat s jednou dlaní na jejím štíhlém krčku a druhou v místech, kde mají dívky dolíčky nad zadečkem. Přitiskla se k němu a on cítil její studená prsa s vysokými bradavkami ztvrdlými vzrušením a světlé chloupky jejího trojůhelníčku nad jejím "dívčím tajemstvím". Políbil ji nejprve na čelo a pak s notnou dávkou lásky i na její toužící rty. Opětovala polibek vášnivě se zavřenýma očima a zrychleným dechem. Nemohli se od sebe odtrhnout. Začala jim být trochu zima, přestože bylo ještě velmi teplo. Večer už přešel do nočního přítmí a cvrčkové spustili koncert na dobrou noc. Lehla si na deku na bok a řekla: – Pojď, zahřejeme se vzájemně. Lehl si k ní a druhou půlku deky přes oba přehodil. Tom se nemohl technicky vyhnout tomu, aby se svým "chlapcem" nedotkl jejího klína. Sevřela instinktivně stehna, panenský reflex. Pochopil. Pohladil ji a řekl: – Neboj se, neudělám nic co si sama nebudeš přát. Zabořila mu hlavu pod bradu a řekla trochu stydlivě a rozpačitě: – Tomáši, musím ti něco říci, zarazila se na chvíli a pak pokračovala: – Nesměj se mi prosím, vím jak to musí skončit, bude to moje "poprvé", ale já to chci. Chci být tvá. Buď na mě hodný, dodala úpěnlivě. Tom byl dojat a cítil, že má Nataša trochu strach. Byla to pro něj neuvěřitelná čest smět tuto krásnou dívenku proměnit v ženu. Cítil, že je mu svěřen svatý úkol. Dlouho ji pak hladil a líbal, aby vzbudil její důvěru. Potřeboval, aby se uvolnila. Postupně se její strnulost vytrácela se stoupajícím vzrušením a on se směl rukou dotýkat potřebných míst, aby prolomil hráz přirozené dívčí obrany. Byla už dole úplně mokrá kluzká a horká. Voněla pro muže tím nejnádhernějším feromonovým parfémem, který žádná vzrušená žena atˇchce nebo nechce nemůže nikde zapomenout. Její tělo se chvilkami zachvívalo a vydávala tlumené zvuky a Tom věděl, že to nesmí přehnat, pokud jí chce splnit to nádherné přání. Nesmí jí dovolit aby dospěla na konec předčasně. Náhle prudce odhodila deku a lehla si na záda. Její tělo osvětlené teď jen měsícem ztratilo barvy a působilo jako černobílý akt od fotografa, který se ještě nenarodil. Bylo to tělo noční víly. S jednou nohou mírně pokrčenou, ale sevřenýma stehnama. Rukama odevzdaně položenýma podél těla, hlavou mírně natočenou, zavřenýma očima a vlasama rozhozenýma kolem hlavy. Tomáš jen zíral na ten zázrak proměny. Nemohl uvěrit, že je to stále ještě ona, JEHO Nataša.

Klekl si před ni a ruku ji zlehka položil na kolena. Nechal ji ať si to řídí sama. Pomaličku její sevření opadalo a ruka mu propadla mezi kolena. Sevřel jí zlehka koleno zevnitř a rukou naznačil pohyb vzhůru po stehně. Rukama si zakryla oči jako kdyby se právě teď začala stydět. Chtěl svou ruku vyndat, ale ona mu ji rychle zachytla a naznačila tak mlčky, že ji tam má nechat. Tom mírne zatlačil na stehno a ona je pomalu dávala od sebe. Otvíral se mu pohled na její něžnou dívčí "pevnost", která už nebyla tak nedobytná. Právě nad ní zavlál bílý prapor. Klekl si mezi její stehna. Teď už nebylo pro ni cesty zpět. Začal ji opět líbat na krku, na prsou a ústa aby zapoměla na svou bezbrannost a otevřela "bránu". Nejprve se jen lehce dotkl a pak i mírně zatlačil. Penis bez násilí pronikl mezi její měkounké horké kluzké pysky a nadzvedl jeji „perličku“. Zasténala, ale ne bolestí jen vzrušením. Byl to pro Toma těžký test sebeovládání. Byla tak žádoucí a dosud nenasycená. Ale ona si tu opatrnost a něhu zasloužila. Tom věděl, že to pro každou ženu bývá zážitek na celý život a že to může ovlivnit na dlouhý čas nebo i navždy její vztah k sexu a mužům vůbec. Vydržel jen lehounce tlačit a mírně uvolňovat tlak. Klouzal tím horkým prostředím a musel se hodně ovládat aby se udržel. Sténala sladkým vzrušením s každým pohybem a on cítil jak odpor ustupuje. Náhle se nečekaně a sama prudce vydala jemu naproti. Penys prošel úzkou brankou a otevřel ji natrvalo aniž by ji roztrhl. Vyrazila jen slastné, – óóóch, a stala se ženou. Slabounkou bolest bez krve překrylo milosrdně její vzrušení. Nevnímala ji. Penis projel hladce celou její vaginou. To byl pocit, který ještě nikdy nemohla zažít. Její tělo pracovalo samo a vymklo se její vůli. Dalo tak průchod krásnému pudu. Několika prudkými pohyby, které neuměla ovládnout se dovedla na vrchol a prošla "bránou ráje". Vlna milostné křeče ji projela tělem a za ní běžela další a další. Tom měl co dělat, aby jí nezpůsobil pohromu. Uskočil, a zaplavil jí bříško svým horkým „dárkem“. Ona se ale neovládala. Házela sebou a svojí roztouženou „jeskyňkou“ horečně hledala Tomův penys. Bez nebezpečí to nebylo možné. Tom musel naplnit její touhu a pokračovat rychle v uspokojování tím nejpříjemnějším způsobem, který ženy tak milují. Rychle se sesunul mezi její chvějící se stehna. Měla "holčičku" krásně voňavou a panensky sladkou. Když to konečně přišlo vzpínala se a hlasitě vřískala. Prožila si to tak krásně, jak se to podaří jen málokteré panně. Její reakce na ústupu orgasmu byly neuvěřitelné. Chvíli plakala pak se nezadržitelně smála a pak obojí dohromady. Pokrývala Toma přitom polibky a slzami. Tom dělal ještě drahmou chvíli vše aby mohla své emoce zcela uvolnit a dokončit tak to krásné dílko. Když se konečně uklidnila, zůstala tiše ležet prudce oddychujíc. Pak řekla: – Děkuji ti, že jsi se ke mě zachoval tak šetrne. – Vyslechla jsem si už spoustu řečí, které kolují mezi ženami o prvním styku. Hodně z nich si to příliš nepochvaluje.

Noc byla horká a tak ji spolu strávili celou na břehu toho potoka. Zopakovali si svoji lásku nad ránem ještě jednou. Už se nebála a dala hlasitý průchod své nenasycenosti. Bylo jim spolu nádherně. Tom byl do ní bezmezně zamilován. Nataša byla štastná a spokojená. Prázdninový tábor skončil a Nataša se vrátila do Prahy aby mohla pokračovat ve škole.

Uplynul rok a Nataša dokončila školu a rozhodli se, že spojí svoje osudy. O prázdninách se vzali. Od té doby uplynulo již přesně na den pět let a Tom s Natašou sedí na té staré dece u potoka Olešáku na "jejich místě", které jim nikdo nesmí obsadit. Kolem skotačí dvě zrzavé holčičky – dvojčátka a štastná starostlivá máma Nataša je napomíná. Zatím co Tom se dívá nepřítomě do dálky a přepočítává všechny náhody, které z nich učinily tak štastný pár, Nataša sedí s bradou na kolenou, rukama objímá své krásné nožky a stéblem trávy si pohrává mezi prsty na nohou. Na tváři má tajemný zasněný úsměv. Neříká nic, ale Tom cítí, že je naplněná vzpomínkami na tu překrásnou letní noc ztrávenou zde před pěti lety.

Konec

Poznámka autora na závěr.
Celý první odstavec povídky je zcela pravdivý a přihodilo se mi to na začátku prázdnin cestou do práce. Ta zrzavá holka byla opravdu super. To mne také inspirovalo k napsání této povídky. (Kdyby to věděla tak by mi přijela dát pár pohlavků.) Příhoda u potoka je také až na pár maličkostí pravdivá s tím rozdílem, že se ta holka tak nejmenovala, nebyla zrzavá, nebylo to na táboře ne u potoka ale u Labe a přihodilo se to před čtyřicetipěti lety.
„Oldman“

Hodnocení
[Celkem hodnotilo: 3 návštěvníků   Průměr: 3]

Napište komentář

Inzerujte zde! Máte zájem o reklamu? Textová reklama i bannery na storyboard.cz