Petra byla moje kolegyně z vedlejší kanceláře a musím přiznat, že kolegyně velice milá a hezká. Každé ráno se na mě svůdně usmívala a někdy nechyběl ani občasný flirtík v podobě jemně dvojsmyslných narážek, později i letmých dotyků či pohlazení. Jednou, když jsme v práci slavili kolegovy narozeniny a už jsme měli něco upito, jsem Petru nenápadně vzal pod stolem za ruku. Nechala si to líbit a její palec mi zlehounka hladil moje prsty. Nechtěl jsem se pouštět do nějakých milostných dobrodružství, ale když jsme pak večer odcházeli domů, vzal jsem ji před budovou za ruku, otočil jsem si ji k sobě a políbil. Ucukla, ale usmála se na mě a cestou na autobus mi laškovně zamávala. Druhý den přišla za mnou do kanceláře, řekla mi ahoj, sklonila se ke mně a dala mi pusu. Pak odešla a já tam zůstal sedět jako opařený. Jak hodiny ubíhaly, čím dál víc jsem se zaobíral myšlenkou, jak Petru svést a slovo nevěra, při kterém jsem se dříve pomalu otřásl odporem, bylo pro mě pomalu to nejkrásnější slovo na světě.

Druhý den ráno jsem se rozhodl, že zkusím pozvat Petru po práci na skleničku, morálka nemorálka. Když se náhle ozvalo zaklepání na dveře a vstoupila Petra.

„Ahojky“, řekla mi se šibalským úsměvem, „tohle ti posílá šéf, aby sis to přečetl“, a podala mi nějaké podobně záživné čtení, jakým je vyhláška ministerstva financí nebo něco obdobného.

„A jukni do mailu, i já jsem ti něco poslala.“

Otevřel jsem poštu a opravdu tam něco od Petry přišlo. Dokonce s přílohou – byl to nějaký soubor v „empegu“, jak se lidově říká, tedy video.

„Pusť to,“ vyzvala mě a postavila se tak, aby viděla na monitor.

Po spuštění se na obrazovce objevil jakýsi noční podnik, kde právě probíhala zajímavá oslava. Všude bylo plno milujících se párů – na stolech, na barovém pultu, na židlích i na zemi. Bylo to dobře natočené a docela mě to začalo vzrušovat. Polkl jsem na sucho.

„To mi posíláš pěkný věci.“

„Mně to přišlo od kamarádky – pěkný, viď?“, byla její odpověď. „Taky tě to vzrušuje?“

„No….“, nevěděl jsem, co mám odpovědět, „asi jo….“

„Mě hrozně“, vyhrklo náhle z Petry, „jdu si to udělat na toaletu, jinak bych to nevydržela. Jsem strašně nadržená.“

Zatmělo se mi před očima.

V následující vteřině jsem vyskočil ze židle a oběma rukama stiskl její paže. „Nikam nepůjdeš.“ Popadl jsem klíče, vykoukl na chodbu, jestli tam někdo nestojí a pak zamkl dveře zevnitř. Objal jsem Petru, přitáhl si ji pevně k sobě a políbil na ústa. Ani neprotestovala a po chvilce začala mé polibky opětovat. To už jsem ji pomalu tlačil zády ke stolu, rukou ji masíroval ňadra přes tričko a sám jsem cítil své vzrůstající vzrušení. Když už měla zadeček přitisknutý ke hraně stolu, začal jsem jí nedočkavě vyhrnovat sukni a hladit její stehna.

Jedním tahem jsem pak shodil ze stolu papíry i se vším ostatním a posadil na něj milovanou Petru. Všechno bylo tak rychlé… Nechala si vyhrnout sukni až nahoru, stáhnout kalhotky a sama mi při tom rozepínala pásek a knoflíky u mých kalhot. Za chvíli už byly dole kalhoty i slipy, Petra mě vzala do ruky a sama si mě nedočkavě zavedla do své zvlhlé mušličky. Nechala mě dělat to, po čem jsem tolik toužil, a bylo na ní krásně vidět, že toužila i ona. Vášnivě jsme se milovali a naše vzrušení bylo o to silnější, že jsme museli být potichu, aby nikdo z vedlejších kanceláří nic netušil. Vsunul jsem svou ruku pomalu pod její sukni a kromě milování jsem jí současně dopřál i dráždění jejího klitorisu mými dvěma prsty. Svíjela se vzrušením.

„Miláčku, ještě chvilku, ještě malou chviličku……“, šeptala vzrušeně.

Problém byl v tom, že už jsem se nedokázal ovládat ani já. „Péťo, já už taky budu, musím ven, abych ti neudělal děťátko…“

Zavrtěla hlavou, zdvihla svoje nohy a sevřela mě s nimi pevně pod zadkem, takže jsem ven nemohl, ani kdybych stokrát chtěl. „Neboj, neuděláš. Budeme to mít spolu….“

Za okamžik se Petra v mém objetí prudce prohnula, zaryla mi nehty do zad a potichu vzdychala při krásném vyvrcholení, zatímco já jsem ve stejně nádherné chvíli stříkal všechnu svoji šťávu do ní. Orgasmus nás zaplavil v několika neuvěřitelně silných vlnách….

Když jsme se za pár chvil vrátili do reality, ještě dlouho jsme se líbali.

„Nebylo to naposled, viď že ne?“, zeptal jsem se Petry, když už si pak upravovala oblečení.

„Záleží na tobě, jestli se ti to se mnou líbilo, já nejsem proti“, usmála se na mě, ještě naposledy políbila a zašeptala do ucha „Bylo to krásný…..“

Poté jsem ji opatrně vypustil ze své kanceláře, sedl si k počítači, ale až do konce pracovní doby jsem nic kloudného nedokázal udělat.