Jak to bylo s Onanem?

Juda, syn Jákoba, měl se svou ženou Šuou tři syny: Era, Onana a Šelu. Když přišel čas aby oženil svého prvního syna, začal se rozhlížet po místních dívkách, která by byla pro jeho syna nejvhodnější.

„Co třeba sousedovic Nikola?“ navrhla manželka Šua. „Je pracovitá a dostane pěkné věno.“ Ale Juda zavrtěl hlavou. „Br! Je plochá jako prkno, s tou by náš syn neužil žádné radosti.“

„A co ta nejstarší dcera toho pekaře kam si chodíme pro macesy?“ zkoušela to Šua dál. Mají zaběhnutý obchod a nemá žádné bratry, tak by ho mohla zdědit. A určitě umí péct a lidi budou pekaře potřebovat vždycky. Juda se zamračil: „Šilhá, je shrbená a není ani trochu hezká. Mně se vůbec nelíbí, tohle tomu našemu klukovi nemůžu udělat.“

Šua se zamyslela. „A rabínova Hela? Ta má perfektní vychování, a byli bysme příbuzní s rabínem a to taky není k zahození!“ Juda smutně vzdychl. „Vidělas ji někdy? Vychování možná má, ale prsa jí visí jako pytlíky od mouky a zuby má celé žluté a zkažené. Úplně mi běhá mráz po zádech když si představím, že bych s ní měl sdílet lože.“ a když Šua překvapeně vzhlédla, rychle se opravil: „Náš drahocenný syn že by s ní měl sdílet lože.“

Šua jenom pokrčila rameny „A koho by si tedy měl náš Er vzít?“. Jákob si počechral bradku a pronesl: „Já myslím, že nejvhodnější nevěsta pro našeho mladýho by byla Támar.“

„Myslíš tu z horního statku? A co je to zač? Jaké bude mít věno? A je pracovitá? Umí něco?“ zapátrala žena v paměti.

„No zdali!“ mlaskl Juda zálibně jazykem. „Má krásné dlouhé vlasy, černé a lesklé jako havraní peří. Pleť jako samet a poprsí, na které by se člověk dokázal koukat celé věky. Ta když jde, tak se jí to vlní pod šatem jako mořský příboj. Má pevný zadeček, kterým při chůzi kroutí tak, že se kolem zvedá vítr a nožky má jako lama běžící pouští.“ Judovi se rozzářily oči a mimoděk si rukávem utřel slinu.

„A umí vařit?“ zeptala se Šua pátravým hlasem. „Určitě – vždyť je to ženská!“ zněla jasná odpověď.

„A jaké dostane věno?“ rýpala manželka dál. „Určitě věno dostane. A nemysli pořád jen na peníze, v manželství je hlavní láska!“ ohnal se Juda rukou a bylo rozhodnuto.

Byla svatba a uplynul nějaký čas. Erovi se manželka skutečně líbila. Ostatně co si budeme povídat, Er byl po tatínkovi. Ale pak došlo k malé nehodě.

Támar zrovna vařila oběd aby měl Er něco teplého do žaludku, když se Hospodin rozhodl shlédnout dolů na zem. A jak se tak dívá, přestává se mračit, jeho tvář se vyjasní a začne se uculovat. „Hm…. hm… dobře jsem to lidské plemeno vytvořil. Tahleta holka se tedy vyvedla… zrovínka jako pramáti Eva… nojo… to poprsí je tedy NĚCO… a jak hezky kroutí zadečkem když krouží kolem plotny, hned bych si dal říct…“ a z nebe ukápla Boží slina.

Er se zrovna vracel domů a těšil se na oběd, když plesk! Něco mu káplo na hlavu. Podíval se vzhůru ale nebe je jasné, jen vysoko nahoře se vznášel jeden nenápadný obláček. Zavrtěl hlavou a otevřel dveře do svého domu.

Bůh na obláčku se zamračil: „Co mi to tam leze za chlapa? A bere tu roztomilou holku kolem pasu… co mi ji olizuješ, ty dobytku!“ Bůh se zle zakabonil a z čistého nebe sjel blesk a zaburácel hrom.

Er, Judův prvorozený, však byl Hospodinu odporný a Hospodin ho nechal zemřít. Genesis 38, 7
Tak se Támar stala vdovou. Judovi bylo mladé vdovy líto a radil se s manželkou, co dělat. „Taková mladá a v rozpuku, přišla o manžela a nemá ani syna, který by se o ni postaral až bude stará. Já myslím, že je naší povinností zařídit, aby měla nějaké potomky pro klidné stáří. Aspoň jednoho syna aby měla a…“ ale Šua věděla, odkud fouká a hned ho zarazila. „To jsi hodný, miláčku, že na ni myslíš. Už jsem mluvila s rabínem a ten říkal, že musíme dodržovat levirát, takže se jí o potomstvo musí postarat náš druhý syn, Onan.“ a při slově „musí“ si dupla. Juda byl zkušený muž a věděl, kam až je bezpečné zajít. Celý schlípl, svěsil ramena a políbil manželku na tvář.

„Přesně tak, drahoušku, přesně tak jsem to myslel.“ Vzal ze stolu papírové kapesníčky a odešel do ústraní. A zatímco zklamaný Juda ronil do papírových kapesníčků kapky svého zklamání, maminka Šua dávala ponaučení Onanovi:

„Chlapče, protože tvůj bratr Er náhle zemřel aniž by se svou ženou Támar zplodil syna, musíš se postarat o pokračování jejího rodu“. Onanovi zasvítily oči: „Hustý! Takže prvorozerný jsem teď já a Támar teď bude moje?“

„Ne tak docela.“ krotila ho matka. „Ty se postaráš o to, aby Támar měla syna, ale statek zdědí on, protože prvorozený byl tvůj bratr Er. Ty jsi druhorozený a druhorozený už zůstaneš.“ Onan se zasmušil. „Ne že bych se nějak vyhýbal tomu, udělat Támarce děťátko, to ne… klidně i několik. Hm, ale když se ji narodí syn, tak nic nezdědím?“ Matka přikývla „Ano, dědí vždy prvorozený syn a syn prvorozeného syna.“ Onan se na chvíli zamyslel, ale pak se radostně usmál. „Jasně, neboj mami, já se o tu holku postarám!“

Druhý den se už stmívalo, Támar se chystala k spánku a jen tak v průhledném černém župánku (byla přeci vdova) si rozčesávala své krásné dlouhé vlasy. Vtom se ozvalo zaťukání. Za dveřmi stál Onan: „Jdu splnit své švagrovské povinnosti!“ hlásil a lačnýma očima si prohlížel Támařino tělo. Pod černými krajkami se rýsovaly vzrušující křivky, které se při každém pohybu zavlnily a přeskupily se do ještě zajímavějších tvarů. „Sakra švagrová, tobě to ale sekne!“ a jako omámený vstoupil do místnosti a zamkl za sebou dveře.

„Neměla bych aspoň dnes ještě truchlit, nebo tak něco?“ zeptala se Támar nejistým hlasem. „Jo, to potom klidně můžeš“ broukl Onan zatímco se sunul k Támar. Přitáhl si to nádherné tělo k sobě a stiskl v náruči. Támar věděla co je její povinnost a taky už byla nějakou dobu bez muže, takže se jen usmála a laškovně zatáhla za šňůrku župánku. Onan poodstoupil, Támar roztáhla ruce a průhledný krajkový župánek se pomalu snesl k zemi. Támar stála před Onanem nahá, prsy se jí něžně vlnily v rytmu zrychleného dechu. Stála tam jako sochy bohyně odlitá z bronzu a na její kůži se odrážely plameny z krbu.

Onan přistoupil blíž a uchopil Támaru za paže. Prudce ji obrátil zády k sobě a ohnul přes stůl. Přistoupil k ní a pohladil ji po zádech. Jeho ruce jely od krku podél páteře až skončily na jejím pevném a oblém zadečku. Sevřel její oblinky rukama a pevně stiskl. Roztáhl je od sebe a…

Támar si instinktivně stoupla na špičky aby byla výš a usnadnila švagrovi vstup. Ten jen nasměroval naběhlý žalud do lesknoucí se broskvičky a přejel jím po okraji… sotva se jí dotýkal, jen stíral špičkou penisu první kapičky vzrušení, které se na ní začala perlit. „Oooh“ vydechla Támar a zavrtěla zadečkem. Onan rukama sevřel její pevné tělo a jediný pohybem zarazil své moudí do roztoužené studánky lásky. Támar vydechla slastí, když ucítila, jak její klín roztahuje tuhý Onanův dřík.

„Aaaah! To je ono!“ zařičel Onan slastí a začal přirážet jako smyslů zbavený. Těžký dubový stůl se pod divokými útoky vášnivých těl postupně posouval, dokud nenarazil na stěnu. Onan ucítil, že teď může svůj chtíč projevit naplno a zabral dvojnásobnou silou.

Támar byl překvapena bouří vášně svého švagra a nutno říci, že příjemně. Rozpaženýma rukama sevřela desku stolu a vycházela vstříc Onanovým útokům. Nastavovala mu své pohlaví z různých úhlů a několikrát ji zaplavil pocit rozkoše, který dříve nepoznala. Celé její tělo bylo jako v ohni a jen díky pevné opoře pod sebou neupadla.

Onan však také cítil, že chvíle jeho vyvrcholení přichází. Ještě naposledy zanořil svůj úd do slastných hlubin Támařina klína a pak jej rázně vysunul ven. Stiskl svůj mužný nástroj v ruce a tělem mu projela křeč závěrečné rozkoše. „Aaaargh!“ Stříkanci semene skrápěl záda i zadeček své partnerky, jeho sperma se smísilo s kapičkami potu na její sametové kůži. Tak rád by vystříkal její sladký klín… ale přeci jen dědictví je dědictví a v sázce bylo příliš mnoho. Netušil, že Hospodin v té době shlédl dolů na zem a opět uviděl něco, co ho nepotěšilo.

Ónan věděl, že ten potomek nebude patřit jemu, proto když vcházel k ženě svého bratra, vypouštěl semeno na zem, aby nedal potomka svému bratru. To, co páchal, bylo v Hospodinových očích zlé. Proto usmrtil i jeho. Genesis 38, 9-10
„Venku se zase nějak blejská“ zamumlal Juda a podíval se starostlivě k obloze. „Tohle udeřilo zatraceně blízko… ale na déšť to nevypadá.“ a pro jistotu zavřel okno.

Když druhý den zjistili, že i jejich druhý syn byl stižen božím hněvem, rozhodli se, že dál raději nebudou riskovat. Podle rabína sice měl na řadu nastoupit jejich třetí syn, ale Juda to rezolutně odmítl: „Rebe, ta Támar je nějaká divná. Je to hodná holka a má žena ti dosvědčí, že i já sám bych se jí ochotně o dědice postaral. Ale co je moc, to je moc. Už mám posledního syna toho k ní nepustím, protože kdokoli s ní něco má, z toho zůstane jenom mastnej flek.“

Nutno říci, že i jeho žena Šua byla v tomto punktu s manželem zajedno a to z mnoha dobrých důvodů. Támaru přemluvili ať se odstěhuje zpátky k rodičům, i když zůstane bez dědiců.

Od té doby se lidé přou, proč Hospodin ztrestal Onan tak přísným trestem. Někteří říkají že proto, že mrhal svým semenem a stříkal ho mimo místa k tomu Hospodinem určená. Jiní si myslí, že důvodem byla jeho hamižnost, protože nechtěl přijít o své dědictví. Ovšem my víme své.

A jak to dopadlo s Támar? O tom někdy příště.

Hodnocení
[Celkem hodnotilo: 54 návštěvníků   Průměr: 3.2]

Komentáře na téma “Jak to bylo s Onanem?” (celkem 3)

Napište komentář