Dalo by se říci, že Támar měla na chlapy pech. Manžela jí zahubil Hospodin ještě předtím, než jí stihl zplodit syna. Támar se tak stala bezdětnou vdovou, což bylo zlé. V tehdejších časech se proto postupovalo tak, že na místo zesnulého (v tomto případě zahubeného) manžela nastupoval jeho bratr. Ten si nemusel vdovu vzít, ale měl jí zplodit syna. Smůla byla, že tímto synem byl Ónan, jehož slavné jméno dává tušit, jak to dopadlo. Ónan si spočítal, že když zplodí své švagrové syna, nebude po svém otci Judovi dědit Ónan, ale jím zplozený syn. Proto si sice počínal, jako by chtěl Támarce udělat děťátko, ale v poslední chvíli cuknul. Nu, netrvalo dlouho a i jeho stihl boží trest.

Co teď? Správně měl na uprázdněné místo vedle Támar nastoupit nejmladší Judův syn, Šela, ale to už Juda, otec obou zahubených mladíků, nevydržel. „Nemám tolik synů, abych s nimi mohl takhle hýřit! Kdo mně bude v důchodu živit?“ ptal se celkem oprávněně a Támar vzkázal, ať se odstěhuje k rodičům, že je Šela ještě moc mladý a že musí dospět atakdále atakdále… Prostě, nechtěl poslat svého posledního syna na tu smrtonosnou Támařinu postel.

Co si měla ubohá Támar počít? Kdyby počala, bylo by hned každému jasné, že jako vdova musela svést nějakého chlapa, a z toho koukalo buď ukamenování, nebo upálení. Prostě bezdětné vdovy to měly hodně zlé. Ale pak na to přišla.

Očíhla si, kdy půjde její tchán Juda do města Timmy na každoroční slavnost stříhání ovcí a pořádně se na to připravila. Vykoupala se ve vonné lázni a natřela si tělo drahými oleji, až se její kůže sametově hedvábně leskla. Oblékla si to nejrajcovnější oblečení, které sehnala, a které dalo vyniknout jejímu krásnému tělu. Oblé boky přecházely ve štíhlý pas, pevné bříško a nad ním dvojice krásně modelovaných prsů. Tvář si zahalila závojem a rozložila své luxusní tělo u cesty,kde vyhlížela Judu.

„Nazdar fešáku“ zavrkala na něj a jen tak mimochodem si povolila knoflíček. Její prsy napínaly výstřih až k prasknutí a hrozily každou chvíli vyskočit. „Nechceš si trochu užít?“ a zavlnila se v bocích tak, že Juda zapomněl na ovce i na dobré vychování. Nasucho polkl a automaticky zakýval hlavou. Nepoznal svou snachu, protože obličej měla zahalený a kromě toho, jeho oči byly plně zaměstnány sledováním zcela jiných tělesných partií.

Támar se usmála, protože viděla, že má vyhráno. Odvedla si chtíčem zpitomělého tchána stranou a ševelila mu do ouška: „Se mnou se ti to bude líbit. Chlapi co si to se mnou rozdali říkali, že už nikdy nebudou chtít jinou.“ …nebo by to bývali říkali, kdyby to přežili – upřesnila v duchu tu zkrácenou informaci. „Ale to víš, zadarmo to nebude!“

„Neboj se, já mám čím zaplatit!“ holedbal se hned Juda. „Mám velká stáda“ Spoustu ovcí a taky kozy… a taky ovce…“ jeho hlas se pomalu vytratil do ztracena.

„No, takové kůzle…, proč ne? Ale kde je máš?“ zeptala se Támar věcně.

„Nu, doma, ve chlévě… já ti je potom pošlu, ano? Ale už pojďme!“ naléhal Juda.

„Chachá… potom“ rozesmála se Támar docela upřímně. „U mně se holečku platí předem! A hotově!“ a nechala Judu trošku podusit ve šťávě rozvášněného chtíče. Počkala až začne měnit barvu a pak milostivě dodala: „Ale že jsi to ty a že jsi takový fešák, tak stačí, když mi dáš něco do zástavy. Třeba občanku, nebo tak něco.“

„Dám! Dám! Samozřejmě, že dám!“ chytil se Juda nastraženého stébla. „Doklady nemám, ale mám s sebou pečetidlo. Hele… tady je.. je na něm napsáno J-U-D-A jako že je to moje, víš?“ a aby si to pojistil, začal si ještě prohledávat kapsy „A ještě ti dám tady tu šňůrku, co mám v kapse… a… a… tady tu hůl.“

„Tak jo… ono by stačilo i to pečetidlo“ svolila milostivě Támar, ale Juda jí to vnutil všechno. Pro jistotu, jenom aby si to nerozmyslila. Už se viděl jakých rozkoší si s krásnou nevěstkou užije. Bál se jen pomyslet na možnosti, které se mu otevírají… třeba mu dovolí i polohy, které jeho manželka odmítala!

Támar si uložila pečetidlo i se šňůrkou do kabelky a holí popohnala Judu kupředu. „Tak hybaj“ a pro sebe dodala „ať to mám za sebou“.

Otázal se: „Co ti mám dát jako zástavu?“ Odvětila: „Své pečetidlo se šňůrkou a hůl, kterou máš v ruce.“ Dal jí to a vešel k ní. A ona s ním otěhotněla. Genesis 38, 18

K jejímu překvapení se však Judy vyklubal statný a výkonný milovník. Sotva za nimi zaklaply dveře hodinového hotelu, vrhl se na ni jako nadržený jelen v říji. Strhal z ní všechny šaty a Támar měla co dělat, aby jí zůstal alespoň závoj, který ji chránil před prozrazením.

Vzala jemně do ruky Judův ztopořený úd a vedla si ho jako psíka k posteli. Cítila jak je velký a tuhý a začala se dokonce těšit. Dosud poznala jen jeho dva syny a ti byli vybavení docela… docela dobře by řekla. Ale tohle – to bylo něco. V hlavě jí náhle vyskočilo podivné slovo: ZEPELÍN. Kde se to slovo vzalo? A co vlastně znamená? Zatřásla hlavou a soustředila se. Ukázala svému tchánovi, aby si lehl a začala mu přejíždět konečky prstů po těle. Cítila, jak se chvěje nedočkavostí a když její prsty sjely do slabin, začalo mu v penisu škubat. Támar se vylekala, aby vše neskončilo dřív než začalo. To si nemohla dovolit! Nasliněnými prsty si navlhčila svou studánku lásky, aby tak nahradila chybějící vzrušení a vyhoupla se na Judu. Ten, překvapený náhlým zvratem jen s vykulenýma očima sledoval, jak si dívka namířila žalud na ústí své studánky a rázně si na něj nasedla.

„Aaaah!“ zasténal blahem a sevřel Támařiny boky. Cítil v sobě mocnou sílu, která musela ven. Nadzvedl to vzrušující ženské tělo a pak… „ooooh!“ narazil si je na svůj penis, až Támar zalapala po dechu. Viděla, že je její tchán hodně obdařený, ale když ho ucítila v sobě, myslela, že ji snad roztrhá. Roztahoval jí kundičku až na samou hranici bolesti a při plném proniknutí jí projela celým tělem slastná vlna bolesti. A znovu! A ještě! „Ooooh!!! Teda tchá… chci říct neznámý cizinče… ty seš ale kanec!“ zasténala a uvědomila si, že si musí dávat pozor na jazyk, aby se ve víru vášně nepodřekla. „Šukej mne… pořádně mi to udělej! Dělej… prosím!“

A Juda se snažil. Nejen, že dívka měla krásné tělo, které se vlnilo a svádělo k erotickým hrátkám. Vzrušovaly ho i její steny a lichotky, kterými ho doslova zasypávala. Jeho žena Šua mu nikdy neřekla „Vraž mi ho tam až po koule, ty bejku nadrženej!“. Ani nesténala, že ji jeho obří úd roztrhá. Prostě… bylo to něco úplně jiného, než tahle vnadná gazela, která uměla se svým tělem zatraceně dobře zacházet.

„Pojď… pojď do mne… vystříkej mi ji pořádně!“ žadonila ta kráska a Juda cítil, že to už nebude dlouho trvat. Otevřel ústa v němém výkřiku a obě těla na zlomek vteřiny strnula. Vtom se jeho tělo napjalo a… „AAAH!“ Támar cítila ve svém nitru mohutný výstřik tchánova semene. A po něm další a další! A ten výtrysk žhavého spermatu jakoby zázrakem spustil lavinu rozkoše, která se převalila i přes její tělo. Celá se roztřásla a její mušlička se křečovitě stáhla kolem Judova mohutného dříku. Tahle vzrušující masáž ještě prodloužila jeho rozkoš a přidala několik dávek semene do Támařina lůna.

Když přišel Juda domů, je se připitoměle usmíval a jeho žena Šua si myslela, že je zase pod parou. „Kdybys raději dohlédl na pasáky ovcí, ať pořádně makaj! Jo, a byl tady soused, přinesl smlouvu k tomu pozemku. Už je připravená, stačí když ji podepíšeš a dáš tam svou pečeť.“

„Jo, pečeť…“ zahuhlal Juda rozpačitě a začal se bezradně plácat po kapsách. „Hm… Jo… kam jsem to jen… Aha…“ a nenápadně se vytratil ze scény. Poslal jednoho důvěryhodného přítele, aby vyhledal „jistou dámu, které slíbil dodat kůzle“ a taky aby od ní vyzvedl pečetidlo. Ale marně. Po krásné nevěstce jako by se slehla zem.

Uplynuly tři měsíce, a k Judovi se donesly drby. Nepěkné drby. Jeho snaše, Támar, se prý nějak podezřele kulatí bříško, asi bude mít miminko. „Sakra práce“, pomyslel si Juda, „Taková hezká holka, ale co se dá dělat. Smilnila a tím uvrhla do hanby i můj dům, protože i když její muž a můj syn už nežije, je to ostuda. Naštěstí se to dá napravit. Upálíme ji.“

Ubohou Támar už vedli na hranici, ale holka byla dobře připravená. Když šla kolem Judy, tiše prohodila: „Nazdar fešáku! Tak jak sis to užil? A kdepak máš pečetidlo?“ a nenápadně mu ukázala jeho vlastní pečetidlo, které schovávala v rukávu. „Mám to říct ostatním, s kým jsem se spustila? Nebo tu hranici raději uhasíme a nebudeme o tom mluvit?“

Na ta slova Juda prohlédl a uznal, že těhotenství vlastně není hřích, vždyť i Hospodin nám řekl, že se máme množit, takže ona vlastně jen uposlechla jeho příkazu. Amen.

Támar se po nějakém čase narodila dvojčátka, kluci jako buci. Ale se svým tchánem Judou, už více nehřešila. Pravda, tenkrát poprvé si to užila. A i Juda se často díval na své dva syny a vnuky se zavlhlým zrakem a vzpomínal na ta pěkné chvilky, kdy je s Támar plodili. Ale Šua měla oči jako ostříž a dávala si na manžela velký, velký pozor.