„Bylo letní parno a já šla na plovárnu Džbán“, zpívá v jedné své písni Lenka Filipová. Bylo letní parno a já jsem vzal do ruky telefon, abych se domluvil s kámošem Markem, jestli se pojedeme okoupat na rybník za město.

„Kdy tedy můžeš, když ne hned?“ ptám se do mobilu.

„Hele Petře, podívej, matka kuchtí jakousi buchtu a zapomněla koupit cukr. Tak pro něj někam vyrazila. Já musím hlídat telefon, kdyby volal otec ze služebky z Německa. Má se s ní domluvit, kdy ho zítra vyzvedne na letišti. Já si myslím, že se máti za chvilku vrátí, ale víš co, přijď k nám, počkáme na ni a pak pojedeme.“

„OK. Já se tedy za moment stavím“, povídám Markovi a zavěšuji mobil.

Marek Majer bydlel o tři baráky přes cestu od nás. Jeho a mí rodiče se znali od mládí, tak jsme spolu vyrůstali skoro jako dvojčata. Naše rodiny se navštěvovaly, jezdili jsme společně na dovolené, tedy pokud pan Majer, jinak major naší neohrožené armády, dostal volno. Někdy se ovšem stalo, že major Majer musel postavit své udatné vojáky do bojové línie a skákat s nimi po cvičišti z okopu do okopu, aby mohutnou palbou do fiktivního nepřítele uspokojil nečekanou inspekci „shora“. Jednou o prázdninách, to mi bylo patnáct let, také musel dokázat, že jsme jako národ schopni porazit západního kapitalistického zmetka, tak obě rodiny vyrazily na zamluvenou dovolenou do Maďarska k Balatonu bez něj. Psal se rok 1984 a socialistický mír se musel udržovat, dovolená nedovolená. Marek byl nadšením bez sebe, že nebude muset čtrnáct dní poslouchat vojenský dril svého otce a i mně se ulevilo, neboť vidina společného bydlení v jedné chatce bez neustálého komandování, dávala tušit prožití pěkné dovolené. Jak jsem později zjistil, jedinou, koho tato dovolená nepotěšila, byla paní Majerová. Výchovu svého do puberty přicházejícího syna zvládala sice obstojně, horší ale pro ni byly chvíle, když se mělo jít spát.

Jednoho dne, ke konci dovolené, jsem se v noci vzbudil s nutkáním na malou. Marek spal hlubokým spánkem, tak jsem potichu sešel dolů, abych navštívil WC. Ještě na schodech jsem uslyšel divné zvuky . V rozespalosti jsem se zastavil, chvíli naslouchal a jak jsem trochu procitl, hned jsem věděl vo co gou. Z ložnice mých rodičů vycházely hlasité funící zvuky, jak se snažili přivést k životu plánovanou sestřičku. „No nic, neslyším to od nich poprvé v životě, tak se vyčůrám a zase půjdu spát“, plánoval si můj mozek ale v tom okamžiku se otevřely dveře a z vedlejší ložnice si to zamířila na záchod v průsvitné noční košilce Markova matka. V pětatřiceti to byla žena v plném rozkvětu a nepopírám, že jsem vždy rád dětsky obdivoval její vnady. Teď se však ze mne stával muž a pohled na pohupující se ňadra nad černým chlupáčkem udělal své.

Pyžamo s Mickey Mousem se mi našponovalo, jak mi mezi nohama vyplula vlajková loď mého mužství. Jen zaklaply za paní Majerovou dveře, už jsem se krčil u klíčové dírky a doufal, že uvidím zajímavé kino. Nepletl jsem se. Majorova nadržená žena již zřejmě nevydržela každodenní hlasité oplodňování mé matky a na záchodové míse, daleko od zvuků ložnice mých rodičů, rozjela koncert pro své prsty. Úzkou klíčovou dírkou jsem viděl jen na jedno ňadro, na pupík a na začátek chlupatého trojúhelníku, barvitě jsem si však dokázal představit, co její prsty tam dole dělají a že mačkání jedné bradavky bude asi stejné, jako mačkání té, na kterou jsem viděl. Jen jsem tehdy ještě nevěděl, jestli se stejně silné, jako jsem si já mačkal svůj klacek a co to se mnou udělá. Trvalo to snad jen vteřiny, ze záchodu se ozval tlumený výkřik a já zíral s otevřenou pusou jak závozník Otík na pozadí pražačky v jednom dokonalém filmu. Ne však na to, co se dělo za dveřmi ale na to, co se dělo v mojí ruce. V klacku mi mohutně zaškubalo a naráz z něj začala stříkat bílá tekutina. Stříkala na dveře, stříkala mi na pyžamo, stříkala na podlahu.

„To jsem se snad pochcal, nebo, co? Sakra, že by to byl ten orgasmus?“ vrtalo mi v hlavě ale už jsem pelášil po schodech nahoru, neboť paní Majerová zaslechla podivné zvuky za dveřmi záchodu, na němž seděla a chtěla je prozkoumat. Jak šlápla do lepkavé louže jsem neviděl, svalil jsem se na záda do postele a dělal, že spím.

Za chvíli se ve dveřích objevila žena, které jsem právě vstoupil do soukromí. Najisto se chtěla přesvědčit o tom, které prase ji pozorovalo klíčovou dírkou. A odhalit to, nebylo tak těžké. Marek spokojeně oddychoval, zatímco mě prozradil stále stojící stožár a mokré pyžamo. Paní majorová však přišla ke mně, pohladila mne po vlasech:

„Já Peťulko všechno uklidím a vašim nic neřeknu. Neboj“. A tiše dodala: „Tak už je z tebe skoro chlap“. Políbila mne na čelo a odešla pryč. Z ptáka mi vyteklo ještě trochu lepkavé šťávy. Podíval jsem se na spícího Marka:
„Ty vole, právě jsem ti ošukal matku!“

„Crrr.“ Ze vzpomínek mne vytrhl zvonek.

„Ahoj Peťo!“
Za dveřmi stála stejná žena, jen jsme byli oba o patnáct let starší. Ona zachovalá padesátnice, já svobodný třicátník bez závazků.

„Major se mi zítra vrací ze služební cesty a já mu chci připravit bábovku ale zapomněla jsem koupit moučkový cukr. Nemá ho tu trochu maminka? A kdy se to vlastně vracejí z dovolené?“

„Dobrý den, pojďte dál, paní Majerová, já se podívám. Akorát jsem chtěl jít za Markem. Chceme jet na rybník. Naši se vrací až za týden. Posaďte se tady v hale, já se podívám po tom cukru.“ Uvítal jsem sousedku a jako obvykle jsem ihned spočinul očima na jejích vnadách. „Marek mi říkal, že si nechala udělat silikony pro zpevnění, hmmm, stará ženská, ale pořád je to kus“, přemýšlel jsem cestou do kuchyně. Od dovolené na Balatonu jsem se přistihl, že mi ocas vždy reagoval, když jsem ji potkal ve svůdném oblečení. Pokud si toho ale všimla, nikdy nic na sobě nedala znát. „Cukr, cukr, ááá, tady je. To máme dnes horko, že paní Majerová,“ povídám cestou z kuchyně s cukrem v ruce a s menší boulí v rozkroku.

„To tedy ano, to ti řeknu. Stejně jako tenkrát na Balatonu, pamatuješ?“, povídá sousedka.
Jakpak bych si nepamatoval a můj ohon dal jasně najevo, že si to taky pamatuje. Paní Majerová si toho ihned všimla. „Stojí ti stejně, jako tenkrát v noci, když jsi klečel u toho záchodu“, povídá a stahuje si přes hlavu tenký úplet, aby mi ukázala nové čtyřky z umělé hmoty v černé krajkové podprsence. „Co tě tenkrát na mně nejvíc rajcovalo?“ zajímá se a přitom si rozepíná poklopec červených strečových riflí.

Nevím, co mám dělat. Pták mi řve po akci, mozek váhá nad začínající nahotou nejlepší kamarádky mé matky a zároveň matky mého nejlepšího kamaráda. Na padesát let vypadá fantasticky. Vítězí ocas. Klekám si k ní na pohovku a přejíždím jí prstem údolí mezi těma jejíma horama. „Viděl jsem dobře jen jedno Vaše ňadro“, zahákuji ukazováček za krajku a jemně táhnu dolů. Pochopila a ihned nechává sjet ramínka podprsenky dolů po pažích a osvobozuje svou pýchu za šedesát tisíc.

„Dnes se můžeš podívat i na to druhé,“ povídá a stahuje mi přes hlavu letní svetřík bez rukávů. Zkouším jazykem chuť jejích bradavek. Malý světlý knoflíček uprostřed velkých dvorců mi vychází okamžitě vstříc. Žužlám ji napřed jednu, pak druhou, stejně jak jsem to kdysi viděl klíčovou dírkou. Chytám ji oběma rukama za kozy a zkouším ten její silikon, přitom jí jedu jazykem po břichu dolů k pupíku a ještě níž. „Tenkrát jste na sobě ale neměla žádné kalhoty“, povídám a svlékám ji z těsných jeansů. „Ani kalhotky,“ a chci jí stáhnout její tanga ze stejné černé krajky, jako má podprsenku.

„Počkej!“, sedá si na sedačku a já si stoupám k ní. „Tam dole už bys to nepoznal. Už ji nemám tak hustou a černou, jako tenkrát. I vlasy už musím mít odbarvené.“ Povídá a stahuje mi kalhoty. Okamžitě proti jejímu obličeji vystřeluje můj tvrdý ocas. „Vsadím, se ale, že ty jsi tenkrát byl také víc zarostlý,“ usmívá se na mé zcela vyholené přirození. Pak otevírá ústa a dívá se mi do očí. Nedočkavostí jen hořím, kdy už ho strčí dovnitř. Také se na ni podívám. Naše oči se potkaly. Stále ho drží u otevřených úst a pozoruje mne.

„Toto sis přál již dávno, že jo?“, ptá se najednou. „Od té doby, co jsi mne viděl onanovat po mě toužíš, co Peťulko?“

„Ano, toužil jsem po tobě,“ nevěřícně tykám té ženě. „S vidinou tvého dokonalého nahého těla jsem promasturboval spoustu večerů.“
„Tak si sedni na tu pohovku,“ povídá mi s úsměvem a kleká přede mne. Hladí mne rukama po roztažených stehnech a líbá mne na pytlík. „Jsi holý, jako nějaký nezkušený zajíček šmírující u klíčové dírky,“ směje se na mne „a já teď zjistím, kolik jsi od té doby nabral zkušeností,“ chytá mne rukou za ohon a saje mi jemně kulky. Pak se přesouvá jazykem výš a výš a vlhčí mi uzdičku. Přejíždí mi zkušeně po žaludu a když mi jemně vráží špičku jazyka do ústí močové trubice, nebezpečně mi v něm začíná škubat.

„Nespěchej tolik, uklidni se,“ říká mi sousedka.

„Víš, Věrko, jsem teď nějakou chvíli bez ženské a budu asi hodně plný.“

„Tak na to půjdeme pomalu,“ projevuje svou zkušenost paní majorová, Věrka Majerová. Nechává můj klacek, ať si trochu oddechne od té rozkoše a lehá si na záda na pohovku. „Tak se pojď podívat, co mám pod těmi kalhotkami.“ Klekám si k ní a sundávám jí černá tanga. Je pravda, že její porost už není tak huňatý, jak jsem ho kousek zahlédl u Balatonu, ale zase není tak „divoký“ a je pěkně upravený pravidelným holením. Pročesávám jí jednou rukou ochlupení a druhou ji hladím po stehně. Jazykem si rozrážím vlhkou cestičku mezi jejími stydkými pysky k růžové perličce. Věrka si drtí prsty bradavky a vzdychá jako kdysi na tom záchodě.

„Jazyk máš šikovný, Peťulo, teď mi ukaž, co dovedeš s tím svým kámošem,“ roztahuje ještě víc nohy moje sousedka.

Klekám si na jednu nohu k ní na pohovku, před její roztažené nohy a můj naběhlý klacek ani nemusím rukou zavádět na místo určení. Vklouzl do ní jako po másle. Opět mi v něm ihned zaškubalo. „Věrko, promiň, ale už se asi udělám. Je toho ve mně strašně moc a ty mě navíc děsně rajcuješ.“

„Nechej ho tam chvilku jen tak, ať si ptáček zvykne na nové hnízdo,“ uklidňuje mne má nová učitelka sexu. „Pak to zkusíme a když to nepůjde, nic se nestane,“ usmívá se na mne tím svým krásným způsobem.

Zkouším udělat pár pohybů ale cítím, že to moc nepůjde.

„Víš co, já si na tebe zkusím sednout, třeba to tak bude lepší,“ navrhuje Věrka a sedá si na můj ohon, zády ke mně. Nabodla se až po koule a já jen zasyčel zadržovanou touhou.

Očekávám její divokou jízdu a svůj „pád“ ale Věrka není žádný nováček. Jen na mně sedí a ani se nehne. Hladí se na poštěváčku a přejíždí si po bradavkách a já cítím, že napětí v ocase mi trochu polevuje.

Chytám ji za zadek a naznačuji tlakem rukou, aby to zkusila. Naklání se dopředu a palcem a ukazováčkem mi pevně obepíná ptáka a tlačí dolů na varlata.

„Přidržím ti kulky takhle dole, to zpomaluje výron semene,“ povídá mi zkušeně a já začínám být rád, že po své dlouhé abstinenci mám na sobě napíchnutou právě ji. Trochu se zkouší pohnout na mém pístu a jde to. Že by si ptáček opravdu trochu zvykl na nové hnízdo?

Dívám se, jak pravidelně mizím v jejích útrobách a chci jí při tom masírovat její malou perličku mezi nohama. Chytám ji rukou za bok a přitahuji více k sobě. Pouští mé varlata a naklání se ke mně. Rukou jí zajíždím ihned mezi nohy ale než jí začnu masírovat poštěvák prosí: „Sundej mi, prosím, tu podprdu. Nepříjemně mne škrtí.“

Uvolňuji její umělé melounky se zajetí podprsenky a hned jednou rukou začínám zpracovávat její bradavku, zatímco druhou jí čaruji v klíně. Sedí s mojí lokomotivou zajetou ve svém tunelu a ni se nehne. Vlastně stejně jako v chatce u Balatonu na záchodě. Chytla se za druhou bradavku a pomohla mi vystupňovat její dráždění. Pokrývám jí záda polibky, když se náhle prohne vykřikne. Tak tohle jsem už tenkrát neviděl, protože ve chvíli, kdy se udělala jsem pelášil po schodech. Svalila se mi na hruď a chvíli nahlas oddechovala. „Tohle jsem už dlouho nepoznala. Udělal jsi mě přímo fantasticky. A teď ty, Peťulo, jak to máš rád?“

„Chci si tě vzít zezadu.“

„Tak pojď,“ a povídá Věrka a nastavuje mi své pozadí. Vnikám do ní s vědomím, že když se udělám i za vteřinu, nic nepokazím. Začínám silně přirážet. Věrka vrní blahem a otáčí ke mně hlavu.

„Peťulo, klidně můžeš i do mě, už mi to nemá jak uškodit,“ usmívá se sousedka. V tom mne něco napadlo. „Víš Věrko, stříkal jsem již do několika kundiček, ale nikdy mezi silikony. Nebyla bys proti tomu, že ne?

„To víš, že ne. Tak pojď ty divochu,“ lehá si na záda na pohovku.

Klekám si jí nad bříško a zasouvám svůj ohon mezi dokonalou práci plastických chirurgů. Věrka mi s nimi svírá ocas a já rozjíždím svou poslední jízdu. Vyplazuje svůj jazyka a já na něj narážím špičkou žaludu.

„U-už, už, už jsem,“ křičím po hale a mezi nohama mi vybuchuje sopka. Proud horkého semene letí přes její rameno a přes opěradlo pohovky na parkety haly,

druhá salva končí v jejím obličeji. Zbytek jí stéká po krku na dekolt, kde začíná tvořit pěknou kaluž. Kácím se vedle ní na pohovku a chvíli nehybně ležím. Věrka se na mne usmívá a hladí mne po vlasech:

„Teď to Peťulko všechno uklidíme a vašim nic neřekneme. Neboj“. A tiše dodala: „Už jsi opravdový chlap“. Líbá mne na čelo a vstává z pohovky. Zvoní mi mobil.

„Ahoj Marku… Co?… No, víš… trochu jsem se zdržel… Co?… Aha, matka se ti ještě nevrátila… Dobře, tak se pojedeme koupat až zítra… Jasně, že to nevadí… Zajdeme večer alespoň na pivo?… OK, jsme domluvení… Ahoj.“ Usmál jsem se na Věrku a pomyslel si:
„Ty vole, kdybys tak věděl, právě jsem ti ošukal matku!“