Jana k neutahání

Paní Jana si souseda všimla, jak si sedla za volant. Zatvářila se rozmrzele. Ne že by měli nějak špatné vztahy, to spíš právě naopak. Soused se k Janě choval vždy velmi slušně, skoro až úlisně a to Janě trochu vadilo. Dávno si všimla, že jeho pohledy při každém setkání končí na jejích ňadrech. Ono tedy u Jany bylo na co koukat. Věkem zralá žena, ale byla přesně tím typem, kterému se říká atraktivní blondýnka. Vlasy měla obarvené, ale vypadalo to přirozeně a hodilo se to k ní. Navíc je měla elegantně pečlivě sestříhané a dodávalo jí to šmrnc. Ve tváří jí byl věk už znát, ovšem Jana kvůli zaměstnání a i svému postavení chodila často pečlivě nalíčená a to jí dodávalo hodně půvab. Co ovšem asi nejvíc poutalo nejen sousedovy pohledy, byla právě její ňadra. Rozhodně spíš větší ale hlavně plná, baculatá.

Janě ovšem sousedovi pohledy připadaly nejen chlípné, ale až perverzní. Vždy si říkala na co asi vše myslí, když na ní tak zírá. Nicméně teď se jí zdálo nevhodné nebo nedůstojné, tvářit se jako , že ho nevidí. Zvlášť , když bylo zřejmé, že projde kolem jejího auta, které zná.

Stáhla okýnko, z povinnosti se usmála a zavolala: „Dobrý den! Jdete z nákupu ?“ pan Miloš se překvapeně podíval, ale hned se rozzářil. „Dobrý den, dobrý den ,“ rychle úslužně odpovídal. „Chcete svézt?“ nabídla Jana doufajíc, že to třeba odmítne, ale kdepak. Soused se hned hnal kolem přední kapoty auta, aby se mohl usadit na místo spolujezdce. Jakmile se tam uvelebil i s nákupem v tašce, zašvitořil : „Paní Jano jste moc hodná,“ a jak čekala, oči mu sjely do jejího výstřihu. Zákonem schválnosti, Jana měla zrovna na sobě přiléhavé šaty s úzkým, ale spíš hlubším výstřihem. Hned jí napadlo, že takhle ze strany je jí vidět snad až do podprsenky.

„Dnes nakupujete vy? Místo paní ?“ Zkusila Jana trochu nuceně, rádoby vesele. Aby odpoutala jeho pohled. „Jo jo, manželka je v lázních,“ také vesele odpověděl soused. „Áá to budou mít myšky pré že,“ zasmála se Jana. Byla ráda, že je o čem mluvit a že je to v té zábavné poloze. „Néé, vždyť mě znáte paní Jano,“ jakoby spíš zavzdychal soused. „Nejsem žádný flamendr… pustím si v klidu film.“

„Vy máte rád filmy?“ Vyhrkla trochu překvapená kulturními zájmy souseda. „Noo.. ty pro dospělé,“ nervozně ze sebe vymáčkl soused. Nejistě se usmál a rychle vysvětloval: „To mi půjčil kamarád a to by jste nevěřila… je to s černochama a jak se o nich říká.. no ty je tam mají… to se musí vidět,“ ztichl. Jana se zkusila zatvářit odměřeně, ale k vlastnímu překvapení cítila horko, že červená a… že jí to dráždí. „Aha,“ zkusila říct chladně, ale sama cítila, že se jí hlas zachvěl. Nechtěla, ale musela z těch řečí myslet na milování, které jí teda doma chybělo.

„Už jsme tady,“ spíš vydechla, když vjela na parkoviště před paneláky. „Jste moc hodná paní Jano… děkuju,“ vykoktal soused. Zkusil se usmát, ale oči mu zas sjely do výstřihu, jakoby se chtěl rozloučit i s těmi prsy

Když Jana přišla domů, z manželova pokoje se ozvalo obligátní : „Ahoj zlatoo.“ Tak jí vždy zdravil, ale málokdy vyšel z pracovny, aby jí přivítal. Byl o dost straší než Jana a měl svou práci, která mu byla i zábavou. Pracoval jako vysokoškolský profesor.

„Ahoj,“ opověděla mu a šla dál do kuchyně. To Bohuslava, Janina muže, vytáhlo z pokoje. Byl zvyklý, že Jana vždy nakoukla k němu a vychrlila pár vět o tom, koho potkala, co nakoupila a kdo jí naštval. „Ahoj,“ znova jí pozdravil. „Jak ses měla? Něco nového?“

„Vezla jsem souseda a představ si, v autě mi vykládal, že doma kouká na porno,“ řekla Jana. Bohouš se zasmál, ale když viděl manželčin zamyšlený a lehce nepřítomný výraz, znova se zeptal: „Vadilo ti to hodně?“

„Ale né,“ lehce mávla rukou Jana. Bohouš se posadil ke stolu a znova se na ní podíval. „Víš jak jsme mluvili na Silvestra… “

„To jsem byla opilá! “ Vyhrkla Jana. Hned pochopila, o čem Bohouš mluví. Ten se ale nenechal vyrušit a pokračoval klidným hlasem dál: „Oba víme, že to potřebuješ… i ze zdravotního hlediska, napadlo mě, že soused by byl ideální.“

„No ty jsi se úplně zbláznil! “ Vykřikla Jana. Pavel se nenechal přerušit a dál vysvětloval: „Je tady jak doma, vem si, jak často sem chodí, co všechno tady dělal.“

„Protože ty nevyměníš ani žárovku vědátore! “ Odsekla Jana. Bohuslav jen pokýval hlavou a pokračoval : „Chtěl jsem říct, že je jako náš a dokonale ho známe, i když, jak říkáš, pořád na tebe civí a kouká na porno, je to prostě slušný člověk… u něj se prostě nemusíme ničeho obávat, jestli ti tedy není nějak vyloženě odporný.“

„To neé,“ řekla nejistě Jana. „Ale žádné bůhvíco to teda není! “ Rychle dodala. Pavel znova zakýval hlavou a znova klidně řekl: „Můžeme najít nějakého hezouna… u něj ale nemůžeme vědět, jestli něco nechytíš, nebo si nevytypuje náš byt a pak nás třeba nevykrade… soused je opravdu jako náš a jestli kouká na porno… mohl by to být ten pravý i na tohle… a mně by nevadil, na něj bych nežárlil.

„No já teda nevím,“ zavrčela Jana, ale Bohouš na ní poznal, že je to souhlas. Zamyslel se. Byl takový, spíš pomalejší, vše musel mít dokonale zvážené. Teď ale cítil, že dlouhé rozmýšlení nebude dobré, akorát si to jeden z nich rozmyslí a pokud teď cítil, že je to dobrý nápad, měl by to udělat.

„Dojdu pro něj,“ řekl zamyšleně. „Teď hned?“ Jana se překvapeně podívala, nečekala u manžela takovou pohotovost. „Jdu do sprchy,“ řekla tišším hlasem. Bohuslav zvedl oči, najednou to vypadalo, že se Jana snad těší nebo je přinejmenším zvědavá.

Když se vrátil se sousedem, Jana už seděla v obýváku zabalená do bílého froté županu. „Do… dobrý den,“ zahekal soused jak jí spatřil. Ač se snažil, nedařilo se mu udržet pohled. Janě totiž z županu vykukoval plný prs s lehounkou ale úžasně přitažlivou kresbou žil a okraj modré ozdobné podprsenky. Bohuslav pokynul rukou k sedačce a spustil: „Pozvali jsme vás, protože potřebujeme pomoc… teď teda nejde o žádnou opravu, jde o něco jiného. My vás bereme jako svého… jak často tu jste, to třeba dcera jezdí jen jednou za dva týdny.“ Bohouš se trochu zasmál.

„Ehm,“ zakašlala do toho Jana. Pavel se zase rychle zatvářil vážně a pokračoval: „Teď by šlo právě o takovou rodinnou pomoc, tady s Janou jsme se shodil, že bychom uvítali rodinného přítele. Oba se podívali na souseda, ten seděl s otevřenými ústy, tvářil se ani ne tak nechápavě, jako spíš ohromeně.

„No pánové nějak se tady domluvte,“ ozvala se Jana. Vstala a k manželovi prohodila: „Budu v ložnici.“ Jakmile odešla, Bohouš se naklonil k sousedovi a rádoby kamarádským tonem řekl : „Myslím jako vyspat se s Janou, manželkou.“ Odpovědí mu bylo podivné : „Heéh ? Vy si děláte legraci že jo?“ Sousedova tvář se sešklebila do divného nervozního úsměvu. Bohuslav se zamračil nad tím, že to musí vysvětlovat. Zafuněl a řekl : „Mam už své roky a některé věci mi už nejdou, jak bychom v manželství potřebovali… Jana to musí mít… ona to dost ráda. Ale nikdo se to nesmí dozvědět! “ Dodal důrazně. „Musí to zůstat jen mezi námi… na druhou stranu, šlo by o pravidelné pomáhání… Jana se vám líbí že?“ Podíval se na souseda. Ten najednou překvapivě ožil. Horlivě přikyvoval a šeptem ale rychle začal chrlit: „Samozřejmě! To já vím, já slyšel, že se tohle dělá, já nikde o tom to já jasně… takové štěstí, to by mě nikdy nenapadlo, to vaše paní je kus to jo, já já budu mlčet.“ Ztichl a zas se usmál tím nervozním šklebem. „Mně se už teď postavil,“ šeptl. Bohuslav se nuceně usmál a poplácal ho po rameni. „No tohle potřebujeme, půjdeme za ženou.“

„No teda… to… to,“ zalapal soused po dechu, když otevřeli dveře ložnice. I Bohouš musel v duchu uznat, že se jeho žena umí vystavit. Jana seděla na posteli v poměrně svůdné pozici už bez županu, bez kalhotek jen v podprsence a i když jí ta podprsenka dokonale padla, vypadalo to, že se jí tam prsa nemohou vejít. „Pan Miloš je nadšený… jen bude potřebovat trochu povzbudit,“ řekl tiše Bohuslav. Jana se jen usmála, ale tak zvláštně, jak si to snad nikdy Bohouš u ní nepamatoval. Sklouzla z postele do kleku přímo před souseda a docela chvatně mu začla rozepínat poklopec.

„Uuuh… to … to je… úžasný,“ zavzdychal soused. Ohromeně zíral dolů do těch elegantně sestřihaných blond vlasů a na ty famózní prsy v ozdobné tyrkysové podprsence. „Ooh,“ vyjekla tentokrát Jana. Proti tváři jí skoro až vystřelil sousedův penis. Viděla tu fialovou naběhlou špičku a ucítila její vůni, vůni sexu. Sama to nechápala, ale nemohla to ovládnout, jen otevřela ústa a vsála jí.

„Áááá… uu… tohle… to je… ta moje tohle vůbec… jste skvělá paní… Janooo,“ zasténal soused slastí. I Bohuslav si z té podívané začal mnout poklopec. Snad se bál, aby to neskončilo předčasně, ale tlumeně řekl: „Pojďme na postel.“ Jana se zas posadila na lůžko a položila se, Miloš si nad ní rychle klekl a zakňoural : „Můžu vám paní Jano vyndat ven prsa?“ Jana se jen usmála a sama před zírajícím sousedem stáhla košíčky podprsenky z ňader

„Ty vole ty sou! “ Nekontrolovatelně ohromeně zasípal a hladově se na jeden přísál. „Hmm,“ kňučel za současného olizování a sání prsu. „Vy jste tak… krásná.“ I Jana se přestávala ovládat. Jak se k ní soused přitiskl, ucítila jeho ztopořný a už zvlhlý penis. Tělem jí projel vyloženě chtíč, zasténala a ještě víc rozevřela stehna. „Jo jo hned ti ho tam dám,“ zafuněl soused. „Ošukám tě kočičko.“ Janin pohyb pánví byla naprosto jasná výzva. Přidržel si jednou rukou penis, trémou a vzrušením mu chviličku trvalo, než našel vchod ale pak slastně zafuněl a nalehl na Janu. Ta přímo zavyla : „Ááááánoooo! “ Dlouho v sobě penis necítila. Přitiskla se k němu ještě víc. Miloš začal kopulovat a úplně pohlcený vzrušením nejen že přešel do tykání, ale už se přestal ovládat : „Joo… joo.. Janíí… ty si… nádherná.. ty si tak krásná šukna… ty tvoje kozy! “ Trochu se vzepřel, aby viděl, jak se houpou. Najednou vyhrkl : „Já… budu asi stříkat.“ Bohouš, kerý to očividně unešený mlčky sledoval a masturboval u toho, zašeptal : „Můžeš do ní, Jana bere prášky, může se do ní stříkat.“

„Jéé no to je úžasný… to je něcooo.“ zasípal soused. „Pojď ze zadu kočičko, pořádně tě ošukám,“ zafuněl. Jana poslechla, přetočila se a klekla si. Miloš jí dlaněmi přejel po zádech až na hýždě, sevřel je a roztáhl. „Si úžasná klisna,“ zahekal. Přitiskl se a znova začal kopulovat, snažil se zajíždět co nejhouběji. Pomáhal si při tom hlasitým hekáním. Janě to očividně vyhovovalo, prohýbala se a odpovídala vzdechy. „Už to bude,“ zasípal soused. Ještě zrychlil až se po chvilince za hlasitého chrčení svalil vedle Jany.

„No to bylo… to bylo úžasný… teda.. Jani to bylo skvělý,“ hekal. „To bylo tak skvělý… že by ten muj chtěl ještě… za chvilku,“ vyhrkl. Zas se tak divně přihlouple usmál jako v obýváku a podíval se na Janu a pak na Bohouše. Bohuslav jen zíral, v duchu si musel přiznat, že tohle bylo vlastně asi nejlepší porno, jaké kdy viděl a že to bylo s jeho manželkou, na to teď nechtěl myslet. Přikývl. „Můžete… můžete celou noc… nechám vás tady… vyspím se ve svém pokoji.“ řekl a vstal. Měl zvláštní pocit, že by měl raději v nejlepším odejít a že teď se to asi bude stejně jen opakovat.

V pokoji si sedl ke knížce a za chvíli uslyšel, jak Jana sténá. „No tak už si přišla na své,“ prohodil sám pro sebe. Když šel spát, bylo mu divné, že ani jeden z nich nevyšel ještě z ložnice. „To to snad ještě pořád dělají?“ Zafuněl a zavrtěl hlavou. V noci se probudil. Když začal trochu vnímat, rozeznal znova Janino sténání. „No to snad není možné,“ zavrčel. „No soused se nám vybarvil… to je teda kanec,“ odfrkl a otočil se na druhou stranu.

Ráno bylo ticho. Bohuslav vstal a šel do kuchyně. Začal chystat snídani pro všechny tři a za chvíli slyšel, že i v ložnici se vstává. Do kuchyně přišel první soused. Zářil jako sluníčko a vypadal jak malý chlapec, který našel pod Vánočním stromkem vláčky se sadou lokomotiv a třemi nádražími.

„To bylo… teda.. to teda… “ Zahekal. Očividně nenacházel slova tak se jen naklonil k Bohoušovi a spiklenecky zašeptal: „Paní Jana by zvládla i tři chlapy najednou! “ Bohuslav se zamračil, také si to o manželce myslel, ale nevěděl, jestli má souhlasit nebo naopak nepřipomenout sousedovi nějaké meze. Než si to rozmyslel, přišla Jana. Zřetelně nevyspalá nenalíčená. Měla jen silně černě namalované stíny kolem očí, asi aby zakryla probdělou noc a byla učesaná. Na sobě měla jen lehce zavázaný župan, takže jí koukal pravý prs, ještě k tomu se zduřelou bradavkou a dole, kde se župan rozevíral, bylo možné zahlédnout proužek chloupků. Výraz její tváře byl ale naprosto spokojený až štastný.

„Teda Jani,“ zavzdychal soused. „Tebe jeden vidí a hned by… “ Nedořekl, jen jí zas hltal očima. Jana se zaculila. „Opravdu? Hmm tak… můžeme,“ zasmála se. Miloš vykulil oči a vyhrkl: „Teď ? Tady?“

„Hmm,“ zavrněla Jana a otočila se ke kuchyńské lince. Soused rychle vyskočil a chvatně rozepínal poklopec. Překvapený Bohouš jen zíral, jak se postavil za Janu a jak se ona položila na linku. Bohouš zas pocítil, že by měl něco říct, nevěděl proč a co, ale něco. Musel v duchu přiznat, že nečekal, kam až to zajde. Seděl v kuchyni u snídaně a jeho soused mu přímo před ním začal souložit sténající manželku ohnutou o linku. Za chvíli se dočkal i jeho chrčení a uslyšel, jak funí: „Nejlepší je… že se do tebe můžu udělat Jani.“ To už Bohouš nevydržel mlčet : „Musí to ale zůstat mezi námi! Nikdo se to nesmí dozvědět, vzali jsme vás do rodiny a v rodině to musí zůstat! “ Spustil důrazně, jakoby chtěl ukázat, kdo je hlavou té rodiny. Jana na to klidně a spíš laškovně, jakoby si z manželova proslovu nic nedělala, prohodila : „Půjdu do sprchy chlapci.“ To soused začal rychle schovávat svůj nástroj a úslužně přitakával : „Samozřejmě… to je jasné… nikomu ani slůvko, budu jako hrob a paní Janě vždy k službám.“ Ztichl, Bohuslav jen přikývl a zamručel : „Jana se s váma domluví.“

Hodnocení
[Celkem hodnotilo: 48 návštěvníků   Průměr: 3.2]

Napište komentář

Inzerujte zde! Máte zájem o reklamu? Textová reklama i bannery na storyboard.cz