Innana se raduje

Lucus

Toto je dokončení první části nazvané Oběť v Innanině chrámu

Stáli jsme s Panemorfi v jedné z místností Innanina chrámu a sledovali její odcházející družku, kterou jsem před chvílí zbavil panenství. Když za ní zapadly těžké dubové dveře, Panemorfi mne lehce pohladila po rameni. Vzala misku která k tomu byla zřejmě určená, klekla si přede mnou a počala omývat můj úd pokrytý směsí semene a panenské krve.

„Vše proběhlo tak jak má. Děkuji ti.“ prohodila nedbale, jako bychom se bavili o průběhu nedělního oběda. „Parthéna je citlivá a velmi se zasvěcení obávala.“

Nevěděl jsem co odpovědět. Ve škole nás sice učili rétorice, ale nikdo nás nepřipravoval na rozhovor v situaci, kdy vám nahá kněžka omývá přirození a hodnotí, jak jste její družku připravil o panenství. Jediné co mne napadlo bylo hlasité a zvučné „Hm…“

„A ty jsi byl spokojen?“ vzhlédla ke mně a přes průsvitný závoj jsem viděl, jak se mi dívá do očí. Ustala na okamžik v mytí a to právě ve chvíli, kdy držela můj úd v pravé ruce. Podíval jsem se dolů a můj pohled padnul na její prsy. Držela misku s vodou tak, že její paže svíraly její ňadra tak, že vypadaly jako malé kulaté míčky. Až na to, že pohled na míč mne nikdy nevzrušil. Cítil jsem jak můj úd, ještě před chvilkou slastně ochablý po bouřlivém vyvrcholení, začíná opět růst. A zmatek v mé hlavě vyvrcholil v okamžiku kdy mi došlo, že Panemorfi, svírající v ruce můj úd, musí mé vzrušení cítit.

Čekal jsem jak zareaguje. Usmála se, nebo se mi to jen zdálo? Pod závojem to bylo špatně poznat. Její ruka začala střídavě tisknout můj dřík a po chvilce přidala pohyby, které už neměly s očistou nic společného. Stál jsem před ní, lehce rozkročen a nevěděl, co si mám myslet. Zlehka jsem položil dlaně na její hlavu a ucítil hebký dotek vlasů a jemné látky závoje, kterým byla zahalena. Panemorfi opatrně odložila misku s vodou a přisunula se ještě o kousek blíž ke mně.

K mému úžasu si nadzvedla závoj a… byl jsem zmatený. Cítil jsem neskutečně slastné laskání mého údu. Ale přitom mne oběma rukama hladila na stehnech. Jak to jen udělala? Můj penis zmizel pod průhledným závojem a já spíše tušil a cítil než viděl, že jej laská vlastními ústy!

Bohové! Slyšel jsem, že kněžky umí věci o kterých se jiným dívkám ani nezdá. A… asi na tom něco bude. Zmocnil se mne divoký chtíč. Kdybych před několika okamžiky nevystříkal své sémě do panenského lůna její družky, asi bych takové laskání vydržel jen krátký mžik. Bylo to tak… neřestné a zvrácené… a přitom božsky krásné! Pevně jsem uchopil rukama její hlavu a začal si ji narážet na vztyčený úd. Ale asi jsem si počínal až příliš vášnivě, neboť dívka se náhle zakuckala. Vysunula mne ze svých úst a chvíli lapala po dechu. Pak vstala a přitiskla se svým nahým a žhavým tělem ke mně.

„Vidím, že jedna oběť Innaně nestačila“ zašeptala a chtěla mne políbit. Ale závoj jí překážel. Chtěla ho zvednout, ale nedařilo se jí uchopit jemnou látku, která jí unikala mezi prsty. Chvíli se závojem bojovala a nakonec jej s tichým zaklením odhodila. Měla krásnou jemnou tvář s velkýma hnědýma očima, ze kterých sálala touha. Rovné černé vlasy jí splývaly na ramena. A široké měkké rty, kterými se přisála na má ústa. Vzápětí jsem ucítil mezi zuby její hbitý jazyk, kterým rejdila v mých ústech.

Objali jsme se, přitiskl jsem její pružné snědé tělo k sobě a na hrudi jsem ucítil tlak jejích ňader. Chtěl jsem ji objímat, líbat, proniknout do jejího klína a zarážet do ní své mužství podobně, jako před chvílí do její družky. A její myšlenky byly očividně podobné. V objetí jsme se dopotáceli k nejbližšímu lehátku a skáceli se na ně. Panemorfi si sedla obkročmo na má stehna a oběma rukama sevřela můj penis.

„Jsi tak krásná…“ vydechl jsem obdivně. „Proč jsi odhodila závoj? Myslel jsem že jej musíte nosit!“

Zasmála se. „Ano, musíme nosit závoj. A také po obřadu zasvěcení musíme muže omýt a tiše odejít. Ale copak to jde? Dívat se jak vrážíš ten svůj krásný býčí úd do maličké Parthény a pak jít pryč?“

Takže toto již nebyla běžná součást rituálu. Ale nebyl čas nad tím přemýšlet. „Pojď… pojď ke mně!“ zašeptal jsem. Panemorfi si podřepla přímo nad mým klínem a roztáhla kolena od sebe, takže jsem spatřil štěrbinku lesknoucí se jejím vzrušením. Vzala mne do ruky a zkušeným pohybem mne nasměrovala do sebe. Přitom horečnatě šeptala „Jen mne nesmíš prozradit… to nesmíš, viď že to nikomu neřekneme… ah… aaah… AAAH!“.

Pomalu si na mne nasedla a můj úd zajel do jejího klína jako po másle. Mimoděk se mi z úst vydralo tiché zasténání. Dívka se začala nadzvedávat a nasedat zpět. Rukama se mi opírala o hruď a ze sevřených rtů se ji draly vášnivé steny. „Jsi tak velký… oooh… šťastná Parthéna… učiň mne také šťastnou… prosííím…“

Chytil jsem ji rukama za ňadra která se rytmicky vlnila v rytmu jejích pohybů. Byla hebká a pevná a jejich dotek ve mně vznítil další bouři vášně. Stiskl jsem je v dlaních a Panemorfi vykřikla slastí. Drtil jsem její prsy a přitom si narážel její tělo ještě tvrději na svůj penis.

„Bohové… cítím tě až v hrdle!“ vykřikla Panemorfi a náhle ztuhla. „Tiše… nehýbej se!“ přikázala a dala mi prst na ústa aby svým slovům dodala váhu. Pustil jsem ji a ruce nechal podél těla.

Dívka se nadzvedla tak, aby se můj úd vysunul téměř celý z jejího lůna. Pouze špička žaludu zůstala v ní. Začala kroužit boky tak, že můj žalud se zasouval tu více, tu zase méně do jejího klína, třel se o jemné okvětí jejího růžového poupěte a tím ještě více umocňoval mé vzrušení. Když jsem jí pohlédl do tváře, viděl jsem, jak se kouše do rtů a vyzařovala z ní směs soustředění a vášně. Z jejího lůna se řinuly průzračné pramínky šťáv, které kanuly i na můj dřík.

Při tom všem laskání si dávala pozor, abych se dostal nejvýše na prst do ní. A ne dál! Napínala mne až na samotnou hranu snesitelnosti. Když jsem se pokusit vyrazit jí naproti a zasunout se hlouběji, okamžitě ustoupila a mé útoky vycházely naprázdno.

Já jsem však toužil proniknout do ní! Rozrazit vstup do jejího klína a pustošit její lůno vášnivými útoky mého mužství. Strhl jsem ji k sobě na lůžko a překulil se na ni. Bránila se, ale bylo znát, že si přeje podlehnout. Sevřel jsem ji v náruči a stiskl až nemohla popadnout dech. Ucítil jsem, že můj úd je v té správné poloze a vyrazil jsem kupředu. Aaaah! Zarazil jsem své mužství do rozdychtěného klína, který se jen naoko dělal nedostupným. Držel jsem ji v sevření ze kterého nebylo úniku a pravidelnými výpady vnikal do ní.

Už se nebránila. Tiskla mne k sobě a vzrušeným hlasem popisovala slasti, které jí můj úd přináší. „Oh ano, jen hloub, neboj se můj hřebečku“ sténala rozkoší. Její stehna objala můj trup a umnými pohyby si mne vtlačovala do sebe ještě hlouběji. Náhle se jí z hrdla vydral hluboký sten a nehty zaryla do mých zad tak silně, až jsem sykl bolestí. Zvrátila hlavu vzad a celé její tělo se napjalo jako struna. Nehýbala se a přesto jsem cítil jak se její lůno stahuje a svírá mé mužství, které začalo ronit své šťávy. Tělem mi projela vlna slasti a s každým proniknutím se vzedmula další a další.

Zůstali jsme ležet bez hnutí. Pomalu jsem povolil své sevření, kterým jsem drtil to nádherné tělo pod sebou. Otevřel jsem oči a zlíbal její krásnou tvář. Můj úd začal ochabovat a stahovat se z těch míst, která mi poskytla tolik slasti. Skulil jsem se na lehátko vedle Panemorfi a napolo omámený se díval do stropu. Z boku se ke mně přivinulo vláčné ženské tělo.

Hodnocení
[Celkem hodnotilo: 47 návštěvníků   Průměr: 2.9]

Napište komentář