Oběť v Innanině chrámu

Lucus

Začalo to darem od mého strýce. Byl rád že studuji a stanu se tak prvním Mistrem v naší rodině. Snad proto mi poslal ke svátku boha Magna Hymena částku, která mi na nějakou dobu zajistila živobytí. A kdybych se trochu uskrovnil tak až do konce studia. Ale já se nechtěl uskrovňovat! A okamžitě, když jsem od strýcova posla převzal měšec plný drachem jsem věděl, co s penězi udělám. Hezky si je užiju!

Ne, nechtěl jsem ten velký obnos propít a prohýřit. Část jsem si schoval na horší časy, ale část jsem si nechal stranou pro „příjemné chvíle“. A první co mne napadlo, byl dar Magnu Hymenu. Byl to bůh sice víceméně druhořadý, ale to nehrálo až tak velkou roli. Důležité bylo KDE ten dar předám. Každý den jsem totiž cestou do gymnasia míjel Innanin chrám. A pokaždé když jsem do jeho brány viděl vcházet mladou dívku, přemýšlel jsem, jestli se jde modlit, nebo sloužit. Služba Innaně znamenala přijímat muže a… poskytovat jim potěšení. Ano, právě to potěšení jakého se mně, studentovi bez otrokyň, zoufale nedostávalo.

Spolužák Antipod mi kdysi dával světácké rady. Říkal, že dar bohyni Innaně musí být nejméně deset drachem. „Když dáš míň, dostaneš kněžku se kterou se ti ani nepostaví“ prohodil jednou světácky a dodal: „I když napoprvé máš dobrou šanci na nějakou lepší. Abys jako přišel zas. Návnada, chápeš?“

S bušícím srdcem a pečlivě odpočítanými deseti drachmami v opasku jsem vstoupil do chrámu. I když zapadající Slunce dávalo venku dostatek světla, uvnitř bylo šero. Sluneční paprsky se do hlavní chrámové lodi dostávaly jen úzkými průzory v kupoli. Prošel jsem uličkou mezi sloupy k hlavnímu oltáři a zastavil se. Tušil jsem jaký je správný postup, ale ještě nikdy jsem to nedělal. Byl jsem hodně nejistý a současně vzrušený. Tiše jsem doufal, že to na mé hrubé tunice nebude znát.

Napravo od oltáře, až úplně u zdi seděla postava zahalené do bílé látky. Zdobené kožené pásky obepínající řízu dávaly jasně najevo, že toto je osoba, která je oprávněna přijímat dary. Poklekl jsem před ní a pronesl připravenou větu „Lucus dává tento dar Magnu Hymenu. Ať jeho sláva roste.“ a do natažené dlaně jsem vložil měšec s deseti drachmami.

Velekněžka zkušeně měšec potěžkala a vstala. Mírně se uklonila a pronesla: „Přijímám tvůj dar pro Magna Hymena.“ Pokynula mi abych vstal, vzala mne za ruku a vedla mne k chodbě, která se rýsovala za hlavním oltářem. Její ruka byla malá, teplá a něžná, ale pevná. Uvědomil jsem si, že moje ruka je upocená a byl jsem nesvůj. Tato žena mne tedy zbaví břemene mé touhy? Bílá kapuce jí zakrývala tvář takže jsem ani netušil jak vypadá! A kde se tak stane? Kam mně vede? Srdce mi bušilo až v hrdle.

Přišli jsme do malé, skromně vyzdobené místnosti. Velekněžka mne postavila doprostřed, opět se lehce uklonila a se slovy „Zde vyčkej“ se obrátila a odešla. Rozhlédl jsem se kolem. Místnost byla kruhová a ústilo do ní několik chodeb. Podél stěny bylo několik sedátek, ale neodvážil jsem se posadit. Stál jsem uprostřed a rozhlížel se, když jsem z chodby, kterou velekněžka odešla, uslyšel kroky. Otočil jsem se a spatřil dvě postavy. Kněžky, sloužící v Innanině chrámu, chodily zahalené od hlavy až k patě, aby je nikdo nepoznal. Také tyto dvě měly na sobě dlouhé bílé tógy a na hlavě závoje. Ale… nejen závoje, ale i jejich roucha byla napůl průsvitná, takže bylo znát, že pod nimi už žádný šat nemají.

Beze slova přišly ke mně, každá z jedné strany, a vedly mne tou nejširší chodbou pryč. Po pravé straně jsme minuli několik zavřených dveří, až jsme přišli k dalším, otevřeným. Vstoupili jsme a zatímco jsem se rozhlížel, jedna z dívek za námi zavřela těžké dubové dveře. Ocitli jsem se v místnosti obložené pestrými mozaikami. Uprostřed byl bazének naplněný vodou, po stranách lehátka a mramorové stolky a sedátka.

Dívky se postavily doprostřed místnosti čelem ke mně. „Já jsem Panemorfi“, představila se ta, která vypadala starší a zralejší. Ukázala na svou družku „a toto je Parthéna“. A obě se současně uklonily.

„Já jsem Lucus“, uklonil jsem se lehce hlavou. Tak to by bylo představení, co přijde teď?

Chvíli jsme stáli proti sobě a dívali se na sebe. Náhle obě dvě současně odhodily své řízy. Ponechaly si jen závoje halící jejich tváře. Ale tváře byly to poslední, co mne v tom okamžiku zajímalo. Parthéna byla zřetelně mladší. Její tělo bylo ještě téměř dětské s úzkými, téměř chlapeckými boky. Ale jemná rašící ňadra dávala tušit, že z ní brzy vyroste krásná žena. Panemorfi byla o několik let starší, mohlo jí být kolem dvaceti. Postavu měla krásně žensky vytvarovanou, dobronzova opálená pokožka svítila zdravím. Plná ale pevná ňadra s tmavými hroty bradavek se vypínala na její hrudi. Když jsem sjel zrakem níž, zjistil jsem ke svému překvapení, že má hladký klín bez jediného chloupku stejně jako její mladší družka. U té mladší jsem si myslel, že jí ochlupení ještě nezačalo rašit. Ale zřejmě to bylo jinak! Nikdo mi neřekl, že se kněžky v Innanině chrámu zbavují svých chloupků!

Přistoupily ke mně a začaly mi svlékat tuniku. Instinktivně jsem přitiskl lokty k tělu jako bych se chtěl bránit. Musel jsem si nejprve uvědomit, že je nesmysl bránit se něčemu, po čem toužím. Pohled na dvě krásná nahá dívčí těla mne vzrušil, takže můj úd trčel výbojně vpřed. Styděl jsem se za to. Ale můj stud se změnil v pýchu, když Panemorfi při spatření mého mužství uznale zvedla obočí a významně se podívala na svou družku.

Dívky mne vzaly mezi sebe a odvedly mne do bazénku stojícího uprostřed místnosti. Sestoupili jsme po schůdcích do příjemně vlažné vody. Panemorfi tichým hlasem dávala pokyny své mladší družce a celé to na mne dělalo dojem, že se ta mladší teprve zaučuje. Omývaly mne žínkami po celém těle a… ano, i tam. Panemorfi uchopila mé naběhlé mužství, stáhla předkožku a pozorně omývala žalud. Mladší Parthéna zvědavě natahovala krk a z celého jejího vzezření vyzařovala směs zvědavosti a obav.

Vystoupili jsme z lázně a dívky mne dosucha utřely osuškami, které byly vyskládány ve sloupcích na jednom ze stolků. Zatímco mne jedna třela osuškou, druhá poskytovala stejnou službu své družce a v této činnosti se střídaly. Jen já jsem stál a užíval si jejich péči. Přitom jsem si prohlížel jejich svůdná těla a přemýšlel, se kterou z nich se v následujících chvílích spojím?

Kdybych si měl vybrat, opravdu bych byl na pochybách. Starší Panemorfi byla krásná a svůdná, její křivky musely v každém muži vzbudit milostnou touhu. Mladší Parthéna neměla tak vyvinuté tvary, ale její mládí a nezkušenost mne lákaly snad ještě víc.

„Ehm..“ odkašlal jsem si. „Která z vás mne… tedy…“ nevěděl jsem jak mám pokračovat. Nejraděj bych se neviděl. Ale Panemorfi se pod průhledným závojem usmála.

„Má sestra Parthéna má dnes svůj velký den a ty budeš tím mužem, který s ní uskuteční první oběť!“

Polkl jsem nasucho. „A ty?“ zeptal jsem se přitrouble.

„Mou starostí je, aby vše proběhlo podle regulí našeho řádu.“ odpověděla klidně a pokynula rukou k jednomu z mramorových stolků. Parthéna vzala další osušku a napůl složenou ji položila na okraj stolku. Postavila se k němu čelem a chvíli v této pozici setrvala. Pak se předklonila a horní polovinou těla si lehla na desku stolu.

Ležela tam odevzdaně jako skutečná oběť. Ale oběť krásná a vzrušující. Její útlé boky a malý zadeček se lehounce chvěly v očekávání dosud nepoznaného. Přistoupil jsem k ní, Panemorfi se držela stále u mne. Položil jsem ruce na dívčí boky a lehce je pohladil. Parthéna jen tiše vzdychla a mírně se rozkročila. Panemorfi chytila rukama rozkošné půlky téměř dětského zadečku přede mnou a lehce je roztáhla.

V rýze mezi oblinkami jsem spatřil sevřenou dírku zadečku a pod ní štěrbinku, která měla přijmout můj úd. Nasměroval jsem jeho špičku rukou a lehounce přitlačil. Pak ještě… dívka pode mnou si tiše vzdechla.

Vtom se do věci vložila Panemorfi. Vzala z vedlejšího stolku lahvičku se olejem, chopila se mého údu a vydatně jej polila zlatavou tekutinou. Oběma rukama ještě důkladně rozetřela olej po mém mužství. Udělala to tak zručně, že jsem měl obavu, abych nevyronil své sémě předčasně!

Panemorfi však uronila několik kapek i na své dlouhé štíhlé prsty a jediným pohybem promazala i panenskou štěrbinku své družky. Pak na mne kývla. Neřekla ani slovo, ale její gesto bylo srozumitelné: Už to bude dobrý, pojď do toho.

Tentokrát můj penis zajel do štěrbinky jako po másle. Bohové, to bylo krásné! Ale k mému rozčarování jsem v polovině uváznul. Dál jako by to nešlo. Neměl jsem mnoho zkušeností a myslel jsem, že tak to prostě má být. Zajížděl jsem tedy dovnitř vlastně jen žaludem a snažil se užít si to co nejlépe. Ale při každém zasunutí se tělo pode mnou zachvělo, jako by dívka skutečně přinášela oběť a trpěla. Ale opět pomohla Panemorfi.

Postavila se těsně za mne, objala mne a přitiskla se těsně k mému tělu. Cítil jsem tlak jejích plných ňader na svých zádech. Sladila své pohyby s mými a mně blesklo hlavou, že vlastně pronikáme do Parthény společně. Ale vtom Panemorfi nečekaně vyrazila vpřed nebývalou silou! Tlačila mne vpřed a naše těla se napřela na Parthénu před námi. Ta, protože byla opřená o masivní mramorový stůl, nemohla nikam uhnout. Jen zvedla hlavu a hlasitě vykřikla bolestí. Cítil jsem jak překážka povolila a můj úd se zarazil do štěrbinky přede mnou celou délkou.

Panemorfi spokojeně kývla. Laškovně mne plácla po zadku a přiskočila ke své družce. Začala ji hladit a líbat a přitom jí šeptala konejšivá slova. Pak vzhlédla ke mně a zase jen beze slovy kývla hlavou a já už věděl, že teď to bude všechno dobré.

A také ano! Zajížděl jsem již bez překážek do lůna dívky a jen několik krůpějí krve, které jí stékaly po stehnech, svědčilo o tom, že já jsem první muž, který s ní obcuje. Dívky měly hlavy u sebe ale nemluvily. Parthéna začala opět sténat, ale v jejím hlase už nebyla bolest, spíše vzrušení. Panemorfi jí občas pohladila nebo políbila.

Vtom jsem ucítil to známé lechtání v kříži. Bylo trochu jiné, než když jsem si sám v ústraní ulevoval od napětí, které se nemohlo vybít přirozeným způsobem. Toto bylo mnohem intenzivnější a já si uvědomil, že křečovitě zarývám své prsty do dívčích boků a z hrdla se mi dere hlasité sténání. Tvrdě jsem vrážel své mužství do dívčího klína přede mnou s touhou ukojit tu nezkrotnou žízeň po rozkoši.

Než jsem se nadál, přišel první záškub slasti, který mi projel celým tělem jako blesk. A za ním další a další… Panemorfi ke mně vzhlédla a zálibně sledovala jak se ukájím na její družce. A já stál široce rozkročen a vrážel jsem znovu a znovu svůj dřík do svůdného těla, které jsem právě zbavil panenství.

Hlava se mi točila štěstím a prožitou rozkoší. Pomalu a postupně jsem začal vnímat okolní svět. Cítil jsem jak se ze mne lije pot a nohy se mi lehce chvějí. Panemorfi se opět ujala své role průvodkyně. Lehounce políbila Parthénu na rameno a přistoupila ke mně právě ve chvíli, když jsem opustil její klín. Tenký pramínek rudé krve smíšené s mým semenem se jí spustil po stehně dolů. Panemorfi však přehodila přes svou družku čistou osušku a poslala ji pryč, aby se očistila. Parthéna, dosud ležící břichem na desce stolu se trochu nejistě postavila a se stydlivě sklopenou hlavou se obrátila čelem ke mně. Lehce se uklonila a přidržujíc si osušku na nahém těle odcupitala malými krůčky z místnosti pryč.

Dokončení najdete v povídce Innana se raduje.

Hodnocení
[Celkem hodnotilo: 48 návštěvníků   Průměr: 3.1]

Komentáře na téma “Oběť v Innanině chrámu” (celkem 4)

  1. Prosím prosím, jak to bylo dál? Chystám se do kláštera a chtěla bych si udělat představu co mne tam čeká 😀

      1. Díky :* …jen sem tak trochu doufala, že se ta první ještě vrátí a bude trojka. Ale… jasně, Asi toho měla napoprvé dost 😀

Napište komentář