Horké letní odpoledne. Otevřeným oknem doléhá šum ze vzdálené ulice. Když bude křičet… uslyší ji někdo? Rozhlíží se kolem sebe. Žádné ostré předměty kolem sebe nevidí. Nic, čím by se dal přeřezat silný provaz. Míša zkouší pohnout rukama. Má je svázané za zády… ne příliš pevně, možná by se daly nějak vyvléknout. Nohy jí nechali volné, mohla by… Ale už je slyší, už přicházejí!

Na chodbě je slyšet vrzání podrážek. Vojenská bagančata na vyleštěné podlaze. To je ten zvuk který se blíží. U zavřených dveří se zastaví, v zámku zachrastí klíč. Dveře se rozlétnou a vstoupí dva muži v uniformách. A zjevně mají dobrou náladu.

„Tak se podívejme, kohopak to tady máme!“ zahlaholí jeden, zatímco druhý jde k otevřenému oknu.
„Raději to zavřu, ať to není slyšet ven!“ prohodí a zavírá dvojité okenice.

Posadí se na stůl a oba si prohlížejí svázanou dívku. Má dlouhé světlé vlasy, modré oči, štíhlé tělo napasované do maskovacího polního trička a šortek. Bezvadné tělo, které by si mohlo vydělávat na molech při módních přehlídkách. A teď je tady s rukama svázanýma za zády a neví co přinesou další vteřiny.

Má skloněnou hlavu a cítí na sobě pátravé pohledy těch dvou. Je ticho, atmosféra houstne. Jsou to mladí kluci, kdo ví, na co myslí. Tedy… ona VÍ na co oni dva myslí. Má už své zkušenosti, a moc dobře ví na co myslí muž, když se takhle tiše dívá. Doslova jako by ji očima svlékali.

„Ty jseš taková zvědavá holka…“ prolomí jeden z nich ticho, které je už tak husté, že by se dalo krájet bajonetem. „Tak copak ses chtěla dozvědět, kočičko?“ pokračuje po krátké odmlce a z jeho hlasu je cítit uspokojení. Uspokojení nad tím, jaký je pašák, uspokojení nad tím, že ona sedí před ním, pokořená, se svázanýma rukama.

„Třeba by tě zajímalo, jestli mi stojí?“ Jeho oči lačně přejíždějí její postavu. „To víš, že mi stojí. Jen se podívej!“ a vyloví z maskáčů ztopořené přirození.

„Copak? Děláš že tě to nezajímá?“ Silná ruka ji uchopí za bradu a přinutí ji podívat se na jeho vztyčené mužství. Je to kus chlapa, uznává Míša při pohledu na lesknoucí se žalud.

„Nebo tě zajímají jiné věci? Třeba stav mužstva?“ Z drsného hrdla se ozve smích… „Hele, Fredy, slečnu zajímá stav mužstva! Stojí ti taky?“

Muž oslovený jako Fredy zajede rukou do kalhot a vyloví nástroj stejně velký a stejně tvrdý jako jeho parťák.
„Jasně veliteli!“

Krásná zajatkyně se pokusí vyvléknout ruce z pout. Nejde to. A i kdyby to šlo, proti těm dvěma těžko něco zmůže.
„Nemáte právo mne takhle ponižovat!“
„Opravdu ne?“ zvedne obočí velitel.
„Jako zajatec mám také svoje práva…“ ale oba muži se jen hlasitě smějí. Míša zmlkne, je to marné.
„Tak především si budeme muset ujasnit“ ozve se velitel „jestli jsi běžný zajatec, nebo špeh. Protože jak jistě víš, se špióny se zachází úplně jinak.

A záleží na mně, co napíšu do protokolu, víš?“ a významně přejede dívce obnaženým žaludem po hladké tvářičce.

„Myslím, že to pochopila, veliteli!“ zaradoval se Fredy. „Tak ukaž hezky, jak umíš kouřit!“ a přistrčil dívčinu hlavu k vyzývavě trčícímu údu svého velitele. Míša polkla a podívala se prosebnýma očima vzhůru. Uviděla lačný výraz v mužově tváři, který říkal jediné. Dokud ho neukojí, nic s ním nepořídí. Otevřela ústa a pomalu polykala to obrovské nadržené přirození. Pevně ho obemknula svými rty a polkla. Z mužova hrdla se ozvalo temné spokojené zamručení. Laskala jeho úd ústy a přemýšlela kolik má času. Nezdálo se, že by se spokojil s několika vteřinami. Rozkošnicky si užíval jejího laskání a pak přikázal, aby se věnovala i Fredymu.

„Mmm… to je ono!“ liboval si Fredy a nastavoval dívce své mužství.
„Pěkně mi ho vykuř, děvko. Už jsem to moc potřeboval!“

Vysunul se z jejích úst a žaludem mokrým o jejích slin jí přejížděl po tváři. Pak se dotkl jejích rtů a ona ho musela olizovat jazykem. „Hele, veliteli…“ ozval se Fredy „Je to docela dobrá kurvička! Hele jak pěkně pracuje jazykem!“ Muži se postavili po obou stranách židle na které

Míša seděla, a ona je musela střídavě kouřit. Jak se jí v ústech oba penisy střídaly, napadlo ji, že by se je mohla naučit rozeznat poslepu. Podle tvaru, podle vůně, podle tvrdosti…

Muži se střídali stále rychleji, každý jen na pár okamžiků, pak se snažili zasunout do jejích úst oba současně.

Ale přece jen to byli urostlí chlapi, a asi se ani moc nechtěli dělit o jedna ústa – i když to byla ústa krásná a navýsost vzrušující.

„Hele, veliteli“ zaškemral Fredy „já si trochu zapíchám, jo?“ a vrhnul se Míše do rozkroku. Stáhl jí šortky i kalhotky a začal propátrávat její mušličku.

„Veliteli, to je vůně!“ rozplýval se s jazykem zanořeným do její štěrbinky.
„Hele, Fredy“ pronesl velitel „Takhle je to na prd. Rozvážem ji!“

„Jasně, moje řeč!“ zajásal jeho kumpán. „Když se ruka k ruce vine, žejo…“ chvíli zapátral v paměti a po chvilce dokončil: „atakdál, no.“

Míša náhle ucítila jak se její ruce uvolňují. Ale to už ji silné paže položily na stůl a ona se s roztaženýma nohama musela poddat choutkám velitele. Několikrát do ní zajel mocnými přírazy a ona cítila jak ji jeho obrovský úd naplňuje až k prasknutí. Ale to už k ní přistoupil z druhé strany Fredy a dožadoval se vstupu do jejích úst.

„Teda kluci…“ špitla Míša „já nevím co dřív!“
„Jaký kluci?“ obořil se na ni velitel „Tohle si nezvykej!“ Vysunul se z ní ven a plácnutím na bok ji vyhnal ze stolu. „Tohle si nezvykej! Fredy! Dej jí roubík!“ a sám si lehl před ni a nechal si honit svůj úd rukama krásné zajatkyně.

Fredy přiskočil k Míše a zaplnil její ústa svým údem. Dráždil a vzrušoval se nedočkavými přírazy do jejích úst, zatímco dívčí ruce hladily velitelův klacek. Horky vzduch v místnosti vířily jen slastné steny obou mužů.

Po chvíli Fredy položil dívku na stůl, aby se mohl konečně zasunout do její svatyňky. Ležela na boku, ústa plná tvrdého masa velitele, zatímco Fredy se do ní zezadu zarážel.

Mmmm… ano… to je ono. Fredy je přeci jen větší divočák, i když se to nezdá. Cítila jak jeho penis vniká do její mušličky stále divočeji a rozechvívá její dráždivá místečka. Cítila jak se Fredy chvěje jako sopka před výbuchem… věděla co přijde, a těšila se na to. Sama již měla doslova na krajíčku svůj vrchol a věděla že stačí maličko aby si ho plně prožila. Stačí jen…. bože, už to přichází… už…

Fredy vycítil, že se Míša blíží ke svému vrcholu a to jej postrčilo kupředu. Tisíce drobných záchvěvů z celého jeho těla se seběhly a projely mu páteří. Zaryl prsty do pevného zadečku pod sebou a prudce vnikl dovnitř.

Dvojí výkřik rozkoše se rozlehl místností a obě těla strnula v okamžiku dokonalé rozkoše. Fredy se zavřenýma očima pumpoval do horkého klína své semeno a Míša s křečovitě zavřenýma očima vychutnávala ty mocné výstřiky ve svém nitru.

Po chvíli je otevřela a spatřila nad sebou tvář druhého muže, který měl také svůj vrchol na dosah. Vzala ho do ruky a několika zručnými pohyby ho přivedla na samotný okraj rozkoše. Celý strnul a jako v tranzu zašeptal: „Hezky, Míšo… ty mi ho vždycky tak krásně vyhoníš…“.

Mlsně ho olízla a pak už cítila v dlani to známé pulzování jeho údu. Horkým spermatem si zkropila tvář, několik dávek přijala do úst a nakonec labužnicky olízala žalud.

Ticho v místnosti přerušila Míša:
„Teda kluci, dneska to bylo senzační! Co budeme hrát příště?“
„Hm… uvidíme. A kdy? V úterý?“
„Jo, to by šlo… ale musíme u tebe. Tady v kanclu to nepůjde, vedle bude nějaká porada a mohli by nás rušit!“
Všichni se hlasitě zasmáli.

„Příště svážeme Fredyho!“ rozhodla Míša. „Mám mu co oplácet!“ Fredy se jen spokojeně usmál a rozhlížel se, kde skončily jeho kalhoty. Všichni se začali upravovat aby mohli nepozorovaně vyklouznout z kanceláře, kde jinak Míša vyřizuje objednávky výprodeje vyřazené armádní techniky.