Já si práci si kompenzuju koníčkama. Doslova koníčkama. Mám svého hřebce ustájeného dost daleko od města kde pracuju, abych se tam nepotkala s nikým z práce. Tam mne nikdo nezná, neví kde pracuju a je tam pohoda. Tam si můžu popustit uzdu nejen svému hnědákovi, ale i všem potřebám přírody.
Stáje jsou úžasné místo. Někdo říká, že mu koně smrdí, ale není to pravda. Je to divoká zvířecí vůně, která mne dráždí. Je to pach, který provokuje nestoudné myšlenky a nutí vás přemýšlet o těch dávno minulých časech, kdy se na koních jezdilo z nutnosti a ne pro zábavu, a kdy svalnatí muži znásilňovali v chlévech děvečky, které se nedokázaly bránit jejich hrubé síle. A když jsem znovu nasála ten dráždivý vzduch, napadlo mne, že se možná ani bránit nechtěly.
Ten den, kdy jsem se chystala na vyjížďku, jsem byl nadržená už od rána. Bradavky mi stály vzrušením jako stožáry a měla jsem pocit, že dám prvnímu chlapovi, kterýho potkám. Když jsem po práci vešla do stáje a ucítila ten rajcovní pach, fakt se to nezlepšilo. Opřela jsem se o stěnu boxu a s přivřenýma očima si představovala, jak se mně zmocňuje Chlap s velkým CH. Takový, který se ode mne nenechá zlomit v práci, a který je i patřičně vybavený. Který je tvrdý, ale něžný zároveň. Při tomhle snění mi ruka sama zajela do kalhot a začala mi tam dělat dobře.
V tom okamžiku jsem něco zaslechla. Nesleduje mně někdo? Rozhlédla jsem se kolem. Ale všude byl klid, v tuhle hodinu sem nikdo nechodí. Hodila jsem na zem sedlo a posadila se obkročmo. Ano… tohle přesně je ta poloha, kdy to tak krásně cítím… tělem mi probíhá krásné mrazení… mmm…
Slyším kroky. Někdo tady je a jde sem a já nedokážu přestat. Je mi to jedno, jestli mne tady někdo najde, jak ojíždím sedlo? Zamyslím se… Fakt o tom musím přemýšlet? Musím… protože mi to není jedno. Já chci, aby mne někdo viděl. Chci aby místo koukání na porno sledoval mne, jak si to dělám, jak se tady sama marně ukájím a pak… ano. Chci aby přišel a vzal si mne, aby mi to pořádně udělal!
Příchozího znám jen od vidění. Má tady taky ustájeného koně a asi si taky vyrazil na vyjížďku. Zůstala jsem sedět, s obnaženými prsy jsem vzhlížela k němu, vzhůru. Naše pohledy se střetly. Ve tváři se mu nepohnul ani sval. Přišel ke mně a pomalu mne obešel. Cítila jsem mokro v kalhotkách a v sousedním boxu si odfrkl nějaký kůň.
Postavil se za mne a já ucítila na rameni dotek jeho bičíku. Přejížděl s ním lehce po mém krku, sotva se mne dotýkal. Pak náhle sjel níž, do žlábku mezi prsy a nakonec se vyhoupl na vzrušenou bradavku. Měla jsem pocit, jako by mi po zádech přeběhlo hejno mravenců. Dotýká se mne bičíkem, přejíždí z jedné bradavky na druhou… já sedím bez hnutí na místě. Čekám.
Jeho ruka na mém krku. Je teplá a pevná… zvedá mne. Vstávám, dívám se mu do tváře, prohlížím si ho. Je mladý, možná dokonce mladší než já. Ve tváři má odhodlaný, dobyvačný výraz.
Chytá mne za vlasy a otočí. Tlačí mne dolů a já se předkláním… níž! Ještě níž! Bičík oťukává moje záda, kličkuje mezi lopatkami a sjede po páteři dolů jako po skluzavce. Velká mužská dlaň přistane na mém zadečku. Pohladí, pak stiskne… maličko se zavrtím a vtom… švih! Bičík se do mne zakousne a mne to spíš vzruší, než zabolí.
Švih! Bičík zasviští vzduchem a tentokrát mne spíš laškovně plácne. „Nebolí…“ vydechnu tiše a přitom si vzpomenu, jak jsme tohle slovíčko výsměšně pokřikovali, když nás někdo plácl.
Au! Tentokrát je to doopravdy. Syknu, protože to bolí, ale o to víc mne to vzrušuje. Kalhotky se zařezávají do mokrého masa a v pravidelných intervalech dopadá svištivá bolest na mou prdelku. Bolí mne kolena, ale dychtivě nastavuji své pozadí štípajícímu bičíku. Je tak neúprosný, tak nadřazený… bolest je jen malá daň za ten báječný pocit podřízenosti.
Náhle je konec. Čekám na další kousanec bolesti, ale ten nepřichází. Slyším zvuk zipu, obracím hlavu a vidím, jak muž vysvobozuje z těsného sevření kalhot mohutný žilnatý penis. Svírá ten nástroj mužnosti v dlani a přejíždí s ním po mém zadečku. Mám pocit, že mi roste a mohutní před očima.
„Vykuř mi ho!“
Poslušně se otáčím a beru ho do dlaní. Je tvrdý jako kámen a přesto sametově jemný. On stojí nade mnou a sleduje, jak s obtížemi roztahuji ústa a soukám ho dovnitř. Je velký… hodně velký!
Objíždím kolem něj jazykem, nahmatám špičkou uzdičku a dráždím ho na tom citlivém místě. Ocení mou snahu hlasitým vydechnutím a začne se pohupovat v bocích.
Náhle se muž otočí, hodí na zem deku a přinutí mne kleknout si… s roztaženýma nohama a vystrčeným zadkem. Hlava se mi točí, vím co přijde, děsím se toho a zároveň se nemohu dočkat. Můj zmatek ještě víc vzroste, když se mne zmocňuje nečekaným způsobem.
Roztahuje mou ubohou prdelku až k prasknutí, slyším jeho sípavý dech, pak několik plácnutí přes zadek, a… je ve mně! Opravdu to dokázal! Cítím se naplněná, mám pocit, že když polknu, ucítím jeho žalud v hrdle. Ale zpočátku nepříjemný tlak ustoupil a dostavila se nečekaná slast.
Sama aktivně přirážím, narážím se na ten mohutný úd zaražený v mých útrobách. Muž přiráží proti mně, zrychlujeme tempo, ještě rychleji, ještě… oooh!
Nadzvednu se a silné chlapské ruce pod mou sedínkou mne podpírají. Pomalu ztrácím to obrovké mužství… už jen žalud roztahuje ústí mé prdelky a nepatrnými pohyby tam a zpátky mne vzrušuje až k nepříčetnosti.
Obrátím se tváří k němu a poprvé vidím jeho vzrušením zrůzněný obličej. Opět si nasednu na jeho nástroj a nechám ho zaplout do svého roztaženého análku.
Jeho silné ruce roztahují mé půlky od sebe a současně určují tempo. Teď zpomalil, a já cítím každičký milimetr jeho údu, jak se zasouvá dovnitř, aby po chvilce vyplul zpět a s ním se přes naše těla převalí další vlna slasti.
A skutečně! Jeho tělo se náhle svírá v ohromující křeči rozkoše. Drtí mne ve svém objetí a já cítím jak se můj anál plní jeho žhavým semenem. Další prudký příraz mne málem vyhodí ze sedla a já cítím další stah jeho penisu. Prožívá svůj orgasmus na plno a z jeho úst se derou děsivé zvířecí skřeky.
Shazuje mne stranou a z údu ždímá poslední kapky spermatu. Zavírá oči a jeho tělo se pomalu uvolňuje. Lehám si k němu zajíždím mu prsty do jeho hustých vlasů. Políbím ho na čelo a rty ochutnávám jeho slaný pot. Dnešek ještě není u konce.
Jo, koníčky já rád! 😀