Předvánoční shon. Nákupní centrum na Smíchově je narvané lidmi. Snažím se skrz ně a dvě řady automatických dveří dostat dovnitř do tepla, pro nějaké ty dárky. Živý proud směřující do centra z ulice byl v jednu chvíli silnější a tak lidé s plnými taškami museli čekat, než jim uvolníme cestu ven. A v tu chvíli se to stalo. Pravými dveřmi se deru dovnitř a přímo přede mnou čeká na svůj odchozí prostor starší dívka. Nebo mladší žena? Nevím. Zato ale vím, že má pěkný tmavě zelený svetr, který těsně obepíná její nadměrné poprsí. Sakra. Stojím tam a dívám se na její svetr. Lidé do mě drkají a musejí mě obcházet. A ona musí dál čekat. Všimne si mého pohledu a shovívavě se usměje.

Viděli jste v Praze někdy reklamu na podnik Hooters? A vzpomenete si na tu prostřední prsatici? Nedala se přehlédnout. Tak taková prsa asi byla pod tím zeleným svetrem.

„Promiňte, nechcete ještě chvíli zůstat v teple? Třeba támhle, s kávou?“ zeptal jsem se omluvně a ukázal na plně obsazenou kavárnu uvnitř centra. „Hm, proč ne?“ odpověděla rychle a její milý úsměv se protáhl až do koutků, podala mi ruku s černě nalakovanými nehty a představila se jako Jana.

Postávajíce před kavárnou jsme vyhlíželi, zda se uvolní místo pro dva. Vypadalo to dost marně, a tak jsem navrhl zkusit hledat štěstí v horním restauračním patře. Odmítla to, ale začala tak trochu oklikou mluvit o tom, že bydlí v podstatě za rohem. Netlačil jsem na ni a tak jsme si za chvíli oba zapnuli bundy a vyrazili ven do mrazu. Cestou mi vyprávěla, jak v tom horním patře před časem pracovala.

Před nedalekým opraveným činžákem vytáhla Jana z kabelky klíče a otevřela domovní dveře. Na chodbě hned rozsvítila a zavolala výtah. Vyjeli jsme do čtvrtého patra. Chvíli jsme pak ve výtahu zůstali stát, protože už jsme se od prvního patra líbali. A stál nejenom výtah.

Když jsme se od sebe odlepili, zavedla mě Jana do malého, ale útulného bytu, snad 1+1. V obyváku, který zjevně sloužil i jako ložnice, ležela na jedné ze dvou postelí stejně stará dívka s notebookem. Představila mi ji jako Petru a ta hbitě vstala a s notebookem v ruce odešla do vedlejšího pokoje, asi kuchyně. Ale nezavřela za sebou dveře, protože tam žádné nebyly. Jenom zatáhla světle modrý závěs.

V oknech obýváku nebyly ani záclony. Lustr svítil na celé kolo, ale Janě ani tohle nevadilo, zjevně v takové situaci nebyla poprvé. Příjemná změna, pomyslel jsem si, když jsem sledoval, jak se přede mnou sama svlíká. Sundala si bundu, svetr i podprsenku.

Nezmohl jsem se v tu chvíli na žádnou reakci, jen ještě větší erekci. A koukal jsem, na ta sice dost asymetrická, ovšem pevná prsa, tak obrovská a přesto ani trochu povislá. Opravdu vypadala jako ta z reklamy Hooters.

Moje (ne)reakce ji asi trochu zklamala, ale když se ke mně polonahá přitiskla, probral jsem se a pokračovali jsme v líbání. A jak probíhá sex, to snad nemusím popisovat.

Jenže po nějaké době, různých intenzitách vzrušení (což svědčí o tom, že to nebyl velký zážitek) a různých polohách se zpoza poodhrnutého závěsu ozvalo tlumené „Ty vole!“ a Petra rozhrnula závěs, popoběhla k nám a bez okolků ukončila Janinu činnost tím, že si ke mně klekla a začala mě uspokojovat orálně. Ale jak! Víte jak se říká „pračka na…“? Tak Petra byla vysoce funkční pračka.

Nevydržel jsem dlouho, protože to co dělala a jak vehementně – dalo by se říct brutálně – s její pusou a mým penisem, to jsem do té doby nezažil.

Po chvíli jsem se skvěle udělal a díky Petřině snaze po mém orgasmu nezůstala nikde ani stopa. Škoda. Pohledem jsem vyhledal Janu a lekl jsem se. Koukala na mě jako na vraha. Pochopil jsem situaci a rychle jsem si natáhl trenky, posbíral oblečení a pomalu ustupoval směrem ke dveřím na chodbu.

Na výtah jsem nečekal. Cestou po schodech jsem si oblékal bundu a ječení ozývající se z toho malého bytu jsem se snažil nevnímat.