Vášnivá spolužačka

Na třídní sraz spolužáků při příležitosti 25 let od úspěšného završení studia maturitou jsem se dostavil pozdě. Prostě zásek v práci, což mi někteří dali hned sežrat. Mám to prý kousek a oni přijeli zdaleka včas. Obešel jsem postupně všechny dokola, porovnal mocnost stisku ruky s pány a vyměnil spoustu symbolických polibků s dámami. Sotva jsem si stihl objednat pivo, tak mě zajalo výslechové komando několika spolužaček. Po pozdním příchodu jsem dostal další minusové body za to, že nemám sebou žádné rodinné fotky. Vyzvědačky zajímalo, jestli jsem ženatý, kolik dětí jsem si pořídil nebo jestli už náhodou nejsem dědkem.

Mezi otázkami jsem si prohlížel debatující skupinky a dvojice. V podstatě se tvořily tak, jak to bývalo na škole. Na některých byl znát zub času. Někomu řídly vlasy, dalším se začínal rýsovat slušný pivní mozol. Některé holky už zřejmě rezignovaly na udržování štíhlé postavy. Mnohé čas nejen dohnal, ale i předehnal. Pouze menší část zůstala téměř stejná, jen s patinou prožitých let. Jak se to říká v té glose – došel jsem na sraz spolužáků a zjistil, že ty bláznivé holky a ztřeštění kluci místo sebe poslali svoje seriozní rodiče.

Během mého výslechu se z chodbičky vedoucí k toaletám vynořila žena, která mě okamžitě zaujala. Přisedla si na okraj jednoho debatního kroužku a upíjela víno. Oproti ostatním ženám vypadala udržovanější a hlavně neskutečně sexy. Měla dlouhé přírodní zrzavé vlasy, a pokud jsem si dobře vzpomínal, tak ve třídě žádná zrzka nebyla. Pomyslel jsem si, že je to možná něčí manželka. Nejspíš nějak vycítila, že si jí prohlížím a otočila hlavu ke mně. Naše pohledy se setkaly a ona se hezky pousmála. Lehce kývla hlavou a naznačila sklínkou přípitek.

Moje záporné odpovědi zchladily nadšení špionek.

„Hele, ty jsi na kluky?“ padl dotaz jedné přímočařejší zpovědnice. „Nejsem. Jen jsem asi přebíral tak dlouho, až jsem přebral. Nebo jsem možná nepotkal tu pravou,“ vysvětloval jsem.

Jedné z nich zapípal telefon. Nechaly mě chvilku vydechnout a cosi vzrušeně probíraly. Znovu jsem zaměřil pohled na záhadnou zrzku a ona mi věnovala další milý úsměv. Rozhodl jsem se přijít záhadě na kloub. Přesunul jsem se k ní a přiťukli jsme si. Pozdravili jsme se, ale stále jsem si nemohl vybavit, o koho by mohlo jít. Přemýšlel jsem, jak zaonačit hovor a zjistit její jméno aniž bych prozradil svojí nevědomost.

„Ty nemáš páru, kdo jsem viď?“ sebrala mi vítr z plachet otázkou.

„Omlouvám se, ale to teda fakt netuším,“ přiznal jsem. „Myslel jsem si dokonce, že patříš k někomu z kluků.“

„Ani se ti nedivím,“ zasmála se vesele. „Nepoznal mě tu zatím nikdo kromě Hanky. Ale s tou se občas vídám u nás ve městě.“

„Kamarádila ses s Hankou?“ zkusil jsem získat indicii.

Posunula si zamyšleně drobné brýle a rozpačitě si pročísla zrzavou ofinu. „Po pravdě, asi jsem nikdy neměla kamarádky ve třídě a ani na intru,“ hrála dál tajemnou.

Piliny v hlavě mi celou dobu doutnaly, jak jsem se snažil přijít na její jméno. Po téhle poznámce vzplály jasným plamenem.

„Šprtna?“ vyhrkl jsem dávnou hanlivou přezdívku. „Promiň, Dášo“ dodal jsem okamžitě.

Mávnutím ruky to velkoryse přešla. Zvedla sklínku a čekala na přiťuknutí.

„Co je s tebou? Jsi nějak mimo?“ dobírala si mě.

Připili jsme si na moje prozření, ale mě pořád vrtalo v hlavě plno otázek. „Vždyť jsi byla černovlasá a teď vypadáš jako přírodní zrzka? A byla jsi tlu…“ zase trapas. Sice jsem nedopověděl, ale bylo jasné, co jsem měl na mysli.

„Tlustá jsi chtěl říct? Jo měla jsem pár kilo navíc. Vlasy jsem měla nakrátko a obarvený. Na základce se mi děcka kvůli nim posmívaly a tak před nástupem na průmku mi navrhla maceška je ostříhat a obarvit.

„Maceška?“ nechápal jsem.

Hlasitě se rozesmála: „Máš dneska těžkej den co? Když máma zdrhla od táty, tak si našel novou ženskou. Byla na mě hodná jako na vlastní, takže maceška a ne macecha.“

„Počkej, to chceš říct, že za celý čtyři roky nikdo nepřišel na to, že jsi zrzka?“

„Jak vidíš, tak ne.“

„Ani na intru nebo při tělocviku? Víš, co myslím? Převlíkaly jste se přeci společně,“ nedávala mi stále klid její proměna.

„Asi myslíš chlupy v rozkroku viď?“ dobírala si mě bez ostychu. „Když jdou obarvit vlasy, tak můžeš obarvit i spodek. Nebo dneska by se holka oholila dohladka.“

Obrátil jsem do sebe zbytek půllitru na ex, až se mi z toho orosilo čelo. Dnes jsem opravdu nepůsobil zrovna nejbystřejším dojmem. Navíc její bezprostřednost, s jakou si se mnou povídala, mě odzbrojovala.

„Nelíbí se mi ta dnešní plešatá móda,“ zabručel jsem si spíš pro sebe. Asi to přesto zaslechla, protože se zatvářila potěšeně.

„Hele co si vzpomínám, tak ty ses mi nikdy neposmíval. Když jsem potřebovala pomoct s báglama na lyžáku, tak jsi mi ochotně pomohl, i když se ti ostatní pošklebovali.“

„Fakt, to si ani moc nevybavuju,“ zalhal jsem. „Já nikdy s holkama moc nepekl. Nechápal jsem to jejich hihňání a klábosení v hloučku. Byl jsem blázen do fotbalu a holky tehdy moc nenaháněl,“ mlžil jsem nadále.

„A to jak jsi mě vyzval na maturitním plese?“

„Myslíš to, jak jsem ti pošlapal nohy, až ti bolestí tekly slzičky?“

„Všichni si mysleli, že je to dojetím,“ začala se smát.

V tom byl náš rozhovor přerušen vpádem notně společensky unaveného spolužáka se slovy: „Ccco si tu to tu š.. šu… šuškáte, vy dvě h… h… hrd…lišky.“

Někteří už se rozloučili a při pokročilé noční době bylo na části osazenstva znát, že s alkoholem nešetří a podle toho i vypadali. Pospávání v koutě na židli nebo skleněný pohled upřený do blba byly jasným důkazem. Chvíli trvalo, než jsme se úspěšně zbavili vetřelce jeho nasměrováním na bar.

„Ještě pivo?“ zeptala se číšnice. Po mém souhlasném přikývnutí se obrátila i na Dášu: „A vy, madam?“

„Dám si kávu. Černou s cukrem bez mléka. A dala bych si něco sladkého. Můžete mi něco doporučit?“ zajímala se Dáša.

„Mohu nabídnout naší specialitku – Crème brûllée. Opravdu lahodný kousek našeho šéfkuchaře.“

„Dobře, ráda ochutnám,“ odsouhlasila Dáša nadšeně, čímž mě zlákala k objednávce.

„Dám si také, slečno,“ objednal jsem si, aniž bych tušil, o jakou specialitu půjde.

Sotva servírka odcupitala, tak jsem se začal smát.

„Co se děje?“ divila se mému záchvatu Dáša.

„No představil jsem si, jak ti plácnou ten krém na brýle. Jako v němé grotesce s Chaplinem,“ chechtal jsem se už naplno.

Vyprskla a rozesmála se zvonivým smíchem. Vysvětlila mi, jak se tento dezert připravuje. Netrvalo dlouho a mohl jsem se vlastními ústy přesvědčit, že servírka mluvila pravdu. Po vychutnání zákusku jsme navázali na přerušený hovor. Navíc jsme osaměli u naší části stolu.

„Tanečním jsem se vyhnul a tak jsem radši volil jistotu – holku co nikdo nepozve. Nebyl jsem nikdy borec, co dokáže ukecat každou ženskou. Líbila se mi tvoje tvář, ale já měl v té době představu, že sbalím štíhlou holku. A to jak sama uznáváš, jsi tenkrát nebyla.“

„A dneska?“ přešla mojí netaktní poznámku otázkou. „Dnes bys mě sbalil?“ přitlačila mě do kouta.

Trošku jsem se zarazil a zpozorněl. Seděla naproti mně, bradu podepřenou rukama a pozorovala mě zkoumavým pohledem přes drobné brejličky jako had svojí kořist.“

„Jak to myslíš,“ uklouzlo mi. Dnes mi fakt někdo stojí na vedení, došlo mi okamžitě. „Vypadáš fantasticky, asi se dost nadřeš v posilovně,“ zamlouval jsem rychle další známku natvrdlosti. „Vždyť ani nevím, jestli nejsi zadaná.“

„Jo chodím plavat a běhat. A hlavně tolik nežeru. Zahřeším si se sladkostí jen občas. Žiju sama,“ na důkaz svých slov mi ukázala prsteníček bez kroužku. „A jak jsem tu zaslechla při tvým křížovým výslechu, tak ty taky. Možná bys měl taky vědět, že jsem přijela hlavně kvůli tobě. Jak jsem už říkala, tak jsem nikdy moc kamarádů neměla. I přes ty pošlapaný botky, jsi byl nějakou dobu v mých snech mým princem v zářivé zbroji.“

Normálně mi svojí výpovědí vyrazila dech. „I v těch hanbatých?“ vyjelo ze mě. Alkohol je svině napadlo mě sotva otázka zazněla.

Kobra přimhouřila oči a chvilku mlčela. „Jo, hlavně v nich,“ uštkla mě nečekaně.

Znenadání jsem ucítil dotek na lýtku. Automaticky jsem uhnul nohou, ale dotek se hned opakoval. Došlo mi, že to nebyl náhodný posun při změně polohy. Bosé chodidlo v punčoše pomalu přejíždělo směrem ke kolenu a dál po stehně až k rozkroku. Nenechal jsem se zahanbit, vyzul jednu botu a rozhodl se oplatit stejnou mincí. Podél její natažené nožky jako po vodící troleji jsem doputoval k jejímu konci ukrytému pod sukní. Sotva jsem přitiskl prsty na kalhotky, tak se Dáša s hlasitým zaskřípěním židle po dlaždicích přisunula o kousek blíž ke stolu. Pár střízlivějších hlav se sice otočilo po původu hluku, ale hned se zase odvrátili a zapojili do svých debat. Po chvilce jsem přes ponožku ucítil vlhkost. Musela mít úplně promáčené kalhotky vzrušením.

„Je pravda, že něco mě na tobě vždycky přitahovalo, ale nikdy jsme tomu nedali šanci,“ zachraptěl jsem s příslibem do budoucna. „Zdá se, že z housenky se vylíhnul krásný motýl.“

„Děkuju,“ šeptla. Trošku se sesunula na židli a roztáhla stehna. Otevřela tak přístup ke své pokladnici. Přimáčkl jsem víc chodidlo a lehce s ním přejížděl nahoru a dolů. Rukou jsem hladil její kotník a lýtko na noze u mě v klínu. Rozverně jsem jí polechtal na chodidle. Ucukla a bolestně vyjekla, když se kolenem praštila o desku stolu. Naštěstí to byl masivní kus dřeva a náraz neporazil stojící sklenice. Jen se v nich lehce zavlnila hladina. Opět následovalo několik zvědavých pohledů od ostatních stolů, ale nic podezřelého naštěstí nespatřili.

„To si odskáčeš,“ zasyčela pomstychtivě, ale dál se rozkrokem tiskla k mé noze.

„To se ještě uvidí,“ odpověděl jsem vyzývavě. „Kde máš v plánu přespat,“ kul jsem železo, zatímco jsem dál chodidlem laskal její kundičku.

„Mám tady nedaleko domluvený pokoj. Nebo můžu využít nabídky tvé pohostinnosti,“ navrhla možnosti.

Při vzpomínce na můj samotářský kutloch s prázdnou ledničkou, kupou nevypraného prádla v koupelně a starou pohovkou jsem se přiklonil k hotýlku: „Máš zamluvený dvoulůžkáč?“

„No, jak se to vezme,“ napínala mě, zatímco si užívala dráždění o moji nohu. „Je tam taková velká postel, něco jako manželská.“

„A pustí mě tam s tebou?“ hořel jsem nedočkavostí.

Spokojeně vrtěla pánví a odpovědi abych z ní tahal navijákem. Najednou celá ztuhla a tlumeně zaúpěla. Sevřela mi nohu mezi stehny a lehce se zachvěla. Po chvilce stisk povolil a její rozzářené oči na mě zpoza brýlí vyslaly dva paprsky touhy.

„Myslím, že pustí,“ vydechla spokojeně a svůdným pohybem si odsunula neposlušný pramen zrzavých vlasů za ucho.

Zábava už byla skoro mrtvá a personál v podstatě jen očekával, až se i poslední kusy rozhodnou odejít. Rozloučili jsme se s těmi, co nebyli úplně mimo, zaplatili a opustili restauraci.

Scházel jsem po schodech a před sebou sledoval vrtící se zadek obepnutý v béžové sukni. Neodolal jsem a přiložil ruku na svůdnou oblinu. Přivinula se ke mně a rukou mi oplatila přejetí po zadku. Kráčeli jsme v objetí pomalu směrem k jejímu hotýlku. Venku se znatelně ochladilo oproti skoro letní teplotě přes den.

„Víš, že mě docela studí ta mokrá ponožka?“ postěžoval jsem si.

„No mě ty tanga taky,“ uchechtla se. Náhle si všimla, že mám rozvázanou tkaničku. „Měl by sis zavázat botu nebo si šlápneš na tkaničku a flákneš sebou.“

„Rád bych, ale asi se neohnu.“

„Copak, vzali tě záda?“ zeptala se s obavou ve hlase.

„To ne, ale mám v kalhotách nějakou tyč a mám strach, aby se neohnula,“ pošeptal jsem jí do ouška.

„Tak to já ti pomůžu,“ vyhrkla s úlevou.

Než jsem mohl cokoliv říct, tak si dřepla na bobek. Jenže místo zavazování tkaničky se chopila poklopce. Bleskově rozepnula knoflík se zipem a vsunula ruku do trenýrek. Zašmátrala a vyprostila ztopořený klacek ven. Žalud byl celý ulepený od mého vzrušení.

„Hele, zdá se, že tu neteču jen já,“ oznámila vesele.

Několikrát mě pohonila. Když už se chystala napružený ohon ochutnat, tak se za rohem ozval rozhovor. Rychle vstala a přitiskla se ke mně tělem. Ohon se jí přimáčkl na břicho a otřel do halenky. Okolo nás prošel postarší manželský pár a žena okomentovala naše objetí, jak je to romantické a jak to prý těm mladým sluší. Muž jen něco zamrmlal a pak už byli zase z doslechu. Začalo poprchávat, tak jsem nastrkal ptáka do poklopce a zrychleným krokem jsme vyrazili k hotelu.

„Podívej, co jsi udělal,“ prohodila vyčítavě a napnula halenku. „Celou jsi mi jí uslintal.“

„Já? Já za to přeci nemůžu, že s tebe stala taková samice,“ bránil jsem se. „A navíc jsi ho sama vytáhla ven a přimáčkla ses ke mně taky sama.“

Než jsme stihli promoknout, tak se objevil náš cíl. Vešli jsme do budovy a zastavili u recepční: „Dobrý večer paní ředitelko. Dobrý večer pane. Váš klíč paní. Přeji vám hezký zbytek večera,“ zanotovala nacvičenou mantru.

Zalapal jsem po dechu a cestou k výtahu se zmohl jen na otázku: „To je tvůj hotel?“

Dáša mlčky přivolala výtah, postrčila mě dovnitř. „Jo je. Snad ti to nevadí?“

„Ty mi dáváš. Kolik máš ještě tajemství a překvapení?“ zajímal jsem se a prsty poškádlil její bradavku napínající blůzku.

Neodpověděla, ale přitiskla svá ústa na moje ve vášnivém polibku. Dostrkala mě od výtahu ke svému pokoji a sotva se za námi zavřeli dveře, tak zmizela v koupelně.

„Hned to bude. Zatím si něco najdi v minibaru,“ křičela ze sprchy. Po několika minutách se vynořila zabalená v osušce a s omotaným ručníkem okolo hlavy, aby si usušila vlasy. „Máš tam volno.“

Rychle jsem se vysvlékl a vlezl pod sprchu. Stáli jsme pod sprchou dva. Tvrdá erekce mě neopouštěla. Pořád jsem se snažil logicky zpracovat tu obrovskou Dášinu proměnu. Jak fyzický vzhled, tak hlavně její sebevědomí. Jenže je strašně těžké o něčem přemýšlet, když se všechna krev chlapovi nahrne do jednoho místa. Opláchnutí jsem zakončil otužovací minutovou sprškou, ale ani ta nezchladila moje vzrušení. Pokusil jsem se zakrýt stožár ručníkem, ale bylo to marné.

Přešel jsem do pokoje a spatřil Dášu schoulenou na posteli do klubíčka. Osuška se jí svezla a jak ležela čelem ke stěně, tak na mě vystrkovala nádherný zadek. Mezi stehny lákavě vykukovala rezavá houštinka. Přitulil jsem se k ní a zašeptal jí do ucha další lichotku. Odpovědí mi bylo jen tiché oddechování, protože usnula. Lehce jsem přejel rukou po odhaleném boku a polaskal zálibně půlky zadku. Ani se nezachvěla a dál pochrupovala.

Proklel jsem svojí smůlu, nerozhodnost i to, jak jsem se ráchal ve sprše. Vstal jsem z postele, přikryl Dášu dekou a zhasl lampičku u postele. Přešel jsem k oknu a s opřeným čelem o sklo tupě zíral ven. Lilo jako z konve a začalo se i blýskat. Ve chvíli, kdy se ozval burácivý hrom, jsem se příšerně leknul, protože na záda se mi přitiskly dva napružené špuntíky a teplé bochánky Dášiných prsou.

„Snad se nebojíš bouřky, ty můj statečný rytíři?“ zašeptala za zády a sjela rukama na moje kopí.

„Bouřky ne. Leknul jsem se, protože jsem myslel, že spíš.“

„Promiň, ale chtěla jsem vědět, jak se zachováš. Jestli se na mě třeba nevrhneš a nezneužiješ příležitosti.“ omlouvala se, zatímco rukama honila ohon a mnula šourek. „A taky jsem ti slíbila pomstu za to, jak jsem se praštila do kolena,“ dodala rozpustile.

Chvíli jsem jen stál, mlčel a užíval si její něžnou ruční práci.

„Zlobíš se?“ nevydržela dál snášet moje mlčení.

„Ne. I kdybych chtěl, tak copak by to šlo v tuhle chvíli? Sáhl jsem rukama za sebe a přejel po jejích bocích. Přitiskla tvář k mým zádům a dál mě honila. Ještě pár okamžiků jsem jen vyčkával a sledoval běsnící bouři za oknem. Potom jsem se pomalu otočil a přivinul ji k sobě. Vzdouvající se prsa se přitiskla na můj hrudník a pták se jí zapíchl do pupíku.

„To není ta správná dírka,“ vypískla pobaveně.

Objala mě okolo krku, povyskočila a nohama se zachytila okolo mých boků. Svírala mě jako klíště. Abych uvolnil nápor na krk, tak jsem vzal její zadek do dlaní. Ztopořený úd se jí teď otíral o mokrou kundičku a ryšavé chloupky mě na něm šimraly. Hlavou mi blesklo, jak se pousmála při mojí zmínce o plešaté módě vyholených rozkroků. Celou dobu jsme se dychtivě líbali a po krůčcích jsem se s drahocenným nákladem sunul k posteli.

Sotva jsem ucítil hranu lůžka, tak jsem se otočil a posadil se. Nadzvihla se, nahmátla rukou tvrdý ohon a našla mu cestičku skrz bobří les mezi závojíčky do mokré jeskyně. Pronikl jsem do ní úplně hladce, protože byla nadržená stejně jako já. Nadskakovala a prsa se jí divoce houpala.

„Je ti doufám jasný, že tohle dlouho nevydržím,“ oznámil jsem stav svého nástroje.

„Neboj. Klidně se vystříkej, až to na tebe přijde,“ vysoukala ze sebe odpověď za stálého přirážení. „Já si to s ním potom proberu ústně a věř mi, že umím být velice přesvědčivá,“ nastínila mi, co bude následovat.

Uklidněn jsem se svalil na záda, užíval si její jízdu a hladil pružná stehna. Byla ve skvělé kondici, až jsem pocítil obavu, abych té dračici stačil. No, co, vždy se dá z problému nějak vylízat, pomyslel jsem si a hodil starosti za hlavu. Jak se ke mně skláněla, tak jí z hlavy sklouznul turban z ručníku. Záplava mokrých rusých vlasů mě zahalila jako závoj.

Zatmělo se mi před očima a tep vyskočil do červeného pásma. Sevřel jsem hýždě, propnul bedra a hasil její hořící mušličku mocnými výstřiky semene. Zůstala sedět na povadajícím stvolu a jen lehce vrtěla pánví.

Po chvíli jsem opustil bojiště úplně. Dáša si lehla vedle mě a rukou si hladila kundičku. Vytékající smísenou její šťávu s mojí mrdkou si roztírala po pyscích. Vtiskl jsem jí polibek do vlasů a prsty nahmátl jednu bradavku. Zavrněla rozkoší, když jsem tuhý knoflík ladil na vyšší frekvenci. Naklonil jsem se nad ní a věnoval se dvojčeti pusou. Stále rychleji kroužila sevřenými prsty po podbřišku a masírovala si klitoris. Přerývavě vzdychala a ňadra se jí bujně dmula na zadýchaném hrudníku. Blesky prosvětlovaly setmělý pokoj a tak jsem si mohl prohlédnout její božské tělo skoro jako za dne. Při orgasmu opět ztuhla a tiše sténala.

Na chvilku se ke mně přitulila, ale náhle vstala. „Potřebuju čůrat a taky se opláchnout po té tvojí nadílce. Ne že mi usneš,“ pohrozila mi. „Hned jsem zpátky,“ volala po cestě.

Rozsvítil jsem lampičku a ležel jsem stále na zádech se zavřenýma očima. Slyšel jsem spláchnutí, potom šumění sprchy a najednou mě probralo sametové pohlazení jejích vlasů na stehnech. Jak předtím slíbila, tak se rozhodla pro ústní domluvu. Jazyk měla nesmírně šikovný. To jak s ním kmitala po uzdičce, kroužila okolo žaludu a jezdila po ohonu, byla vysoká škola rozkoše.

„Pojď ke mně,“ požádal jsem jí. Zvedla se a zaujala polohu 69. Snaživě jsem oplácel její mistrovskou péči a věnoval se růžovým závojíčkům. Velký díl pozornosti jsem věnoval i naběhlému hrášku ukrytému mezi nimi. V okamžiku, kdy jsem poznal, že jsem v plné bojové síle, jsem se vysunul zpod Dáši a přiklekl k její vystrčené zadnici. Při zasunutí se prohnula v zádech a nenasytně přijímala moje přírazy. Rozhoupaný šourek dorážel na její kundičku a kolík jako beranidlo projížděl skrz rozevřenou bránu.

Mnohokrát jsme změnili polohu i způsob šukání. Od rázné akce až po oddechové chvilky plné něžného mazlení. Obdivoval jsem její krásnou tvář a ladné křivky. Užíval si jejího nenasytného těla. A oplácel jí každý dotek. Když jsem konečně zdobil tvář bílými spermiemi, tak venku svítalo. Spousta cákanců skončila na jejích brýlích. Sundala si je a labužnicky špičkou jazýčku olizovala. Když jsem jí viděl, jak mě provokuje a olizuje sklíčka, tak jsem si vzpomněl na dortík v restauraci.

„Jak vám chutná můj „krém brylé“ paní ředitelko?“

Zamžourala na mě očima bez brýlí a potom se znalostí v oboru mi vytkla: „Zapomněl jsi, že by měl být flambovaný.“

Po noční bouřce venku zbyly jen mokré ulice. Po bouřlivé noci v pokoji leželi dva úplně vyčerpaní spolužáci.

Hodnocení
[Celkem hodnotilo: 40 návštěvníků   Průměr: 3.7]

Napište komentář