Tichá voda

Že čas žádnému jeho hříšky neodpustí a minimálně jednou v životě mu každý z nich připomene je neodiskutovatelnou pravdou. Někdy stačí maličkost. Vůně, melodie písničky, nebo slovní souvislost a přenese vás to přes hradbu času do dávno zapomenutého světa a vy se rázem octnete v minulosti. Říká se tomu retrospektivní asociace. Někdy je to příjemné, jindy ne. Každý to jistě zná. Stalo se mi to již mnohokrát. Mám těch hříchů hodně. Nedávno mě to postihlo opět a tak jsem se rozhodl, že se s vámi o tento zvláštní příběh podělím.

Vrátil jsem se z vojny v září 1965. Na mém bývalém pracovišti údržby se nic nezměnilo. V kanceláři jsem ale zaznamenal nový přírůstek. Byla to dívka asi dvacetiletá. Taková šedá myška. Jak jsem pochopil vykonávala tam funkci úřednické „ficky“, které každý naložil k práci to co sám nechtěl dělat a ona to poctivě vykonávala. Skákala ochotně jak na povel. Byla štíhlá tak asi stošedesátpět. Měla na sobě kancelářský plášť a pod ním nic moc oblečení. Měla dlouhé rovné, krásné ale nijak zvlášť ošetřované, černé vlasy splývající jí až na malá dětská prsíčka a vzadu pod lopatky. Krátká tesilová sukně akorát na kolena byla tehdy v módě a odhalovala ale docela pěkné nožky. Ty nohy a vlasy bylo asi to jediné co vzbudilo můj zájem. Oči měla hluboké hezké tmavě hnědé trochu uhrančivé, ale bohužel tupozraké, skryté za silnými brýlemi s obyčejnými černými obroučkami od pojišťovny. Ústa sice hezká široká, ale stále úřednicky přísně semknutá. Celkovým chováním dost nevýrazná. Jmenovala se Iva. Její skoro chladný nezájem se mne dost dotkl. Jsem člověk veselý dokonce o mě říkali, že i vtipný. Známé ženy se se mnou bavily rády. Dbal jsem na to, abych k nim nikdy nebyl vtíravý. Proč tedy ten odstup a strohost. Když mi ale podala ruku vůbec to neodpovídalo představě, kterou jsem si o ní tak rychle vytvořil. Ta ruka byla příjemně „ženská“ a jakoby mnohoslibná. Cítil jsem ten dotek až v kostech. Uhranul mne. Ne, že bych měl nějaké velké zkušenosti, ale měl jsem ve svém dosavadním životě dvě dobré učitelky. Svoji matku a jednu asi jako ona stejně starou ženu, která tady pracovala na provoze než jsem odešel na vojnu. Jmenovala se Olga. Té jsem se mohl kdysi svěřit úplně se vším. Byla mi skvělou rádkyní v otázkách vztahů mezi ženami a muži. K mé lítosti už tu nepracovala. Ta by jistě Ivu prokoukla.

Uplynuly dva dny a měl jsem vyřízen téměř celý nástup. Iva skákala a psala papíry a výdejky. Její tupé oči za brýlemi se už nedívaly tak stroze. – Ivo, buďte tak hodná a vybavte ho, jo!, řekl mistr. – Pojďte za mnou!, řekla úředním tónem Iva a vedla mne do skladu. Ten byl také součástí jejích povinností. Cestou nepromluvila. Nesla hlavu hrdě a důležitě. – Sedněte si než vám to vyhledám!, řekla úsečně a já si sedl ke stolku mezi regály. Vzala seznam a začala pobíhat mezi skříňkami a policemi a vytahovala odevšud něco a snášela to ke stolku na podlahu k mým nohám. Neříkal jsem nic, ale začal jsem ji bedlivě pozorovat. Přisunula regálový žebříček těsně přede mne aby mohla do horních polic. Vylezla po něm asi na osmý stupínek. Podíval jsem se bezděky za ní. Neuvědomila si to, ale poskytla mému zraku velmi vzrušující pohled. Měla pod tou sukýnkou bílé kalhotky a v nich moc hezkou prdýlku. Tu mi ten její pracovní pláštík zatajil. Nožky hezké jak sametové až nahoru k té prdýlce a svůdně širokému rozkroku dávajícímu tušit, že skrývá překvapení. Podívala se dolu na mne a cosi mi podala. Byl jsem tak konsternován, že jsem ve zmatku ani nesklopil zrak. Ušklíbla se trochu, ale ne nepřátelsky, skoro bych řekl, že se jí blýsklo v očích. Dala jednu nohu o stupínek výše. Proužek černých chloupků a pěkný kousek jejího „pokladu“ jí ty kalhotky v této pozici nedokázaly skrýt a malinko sjely stranou. Představa o tom jak to asi vypadá celé způsobila u mne tělesnou změnu. Byl jsem teprve čtvrtý den z vojny doma. Hrabala se v tom regálu dost dlouho. Natahovala se střídavě a zase došlapovala. Při každém tom natažení se ten její sladký „poklad“ trochu schoval aby se v následujícím okamžiku poodhalil ještě více, aniž by ji došlo co mi poskytuje a co to se mnou dělá. Skončila hledání, slezla a byl konec představení. Bál jsem se vstát abych se nestrapnil. – Můžete jít!, řekla velitelsky a já jsem ve zmatku a ze setrvačnosti málem zasalutoval.

Od toho dne mne Iva začala opravdu zajímat. Bál jsem se jí ale na cokoliv osobního ptát. Byla vždy ochotná a spolehlivá, ale ta nepřístupnost byla až frigidní. Ptal jsem se spolupracovníků co si o ní myslí. Nikdo o ní moc nevěděl. Nebyla zde dlouho a díky jejímu přístupu nikoho nezajímala. Byl jsem tedy asi jediný. Ostatní kluci říkali: – Prosím tě, taková nána. – Několik kluků to na ni zkoušelo a všichni dostali „sprchu“. – Ta ji snad ani nemá! Neuvážené tvrzení, byl jsem zcela jiného názoru, ale nechal jsem si to pro sebe. O jejích fyzických kvalitách jsem byl už přesvědčen, ale jak je to u ní skutečně se vztahem k mužům a sexu bylo pro mne velkým tajemstvím se spoustou protikladných otázek. Den ze dne jsem se cítil být k této „myši“ stále více přitahován. Snažil jsem se opatrně navazovat užší kontakt. Bylo to lepší než ze začátku, ale stále takové seriózní, diplomatické nic srdečného. Nepatřila k těm ženám o kterých se říká, že jsou krásné, ale bylo v ní něco jako droga. Člověk zatouží znovu, když ochutná první dávku. A já jsem už „ochutnal“ pod tím žebříkem a chtěl jsem další porci.

Dosud jsem se na ni ptal jen svých vrstevníků v domění, že jsou více v obraze. Až jednou si mých pohledů všiml jeden ze starých kolegů a řekl: – Hele mladej, vopatrně!, ta holka je možná skrytá časovaná bomba. – Jak to můžete vědět?, vykulil jsem se. – Znal jsem dobře její mámu a ona se chová úplně stejně. Pocházejí z naší vesnice. Neřekl jak dobře ji zná, ale nepřímo mi naznačil, že „úplně dobře“. – A jestli po ní zdědila jen trochu genů a já myslím, že všechny, pokračoval, – tak dokáže rozpoutat s chlapem Sodomu-Gomoru. Byla zvláštní typ požitkářské jemné dominy. Nepůjde s tebou jen tak. Je hrdá. Budeš si muset dát hodně záležet. Není to kurva, nechce skandály, ale jestli je jako její máma tak to miluje k smrti a dokonale to umí a bude možná i trochu perverzní jako byla ona. Nečekej ale, že s ní zažiješ trvalou lásku na celý život. Věděl o ní opravdu hodně. – Poradím ti jestli si chceš užít. Ne abys po ní vyjel, to bys pěkně pokazil. Její máma si chlapa vyhledala a připravila vždy sama. Bude stejná. Má její povahu. Přestaň si jí úplně všímat. Začni dělat, že je ti totálně volná. Jestli má o tebe nějaký zájem tak jí to nedá. Ať si myslí, že to „přepískla“. Uvidíš! Jestli teda chceš. Po tom co mi řekl jsem teda chtěl. Začal jsem mít dokonce podezření, že ta příhoda s žebříkem ve skladu byla zinscenovaná. To co přitom ukázala, byla nejspíš jen nehoda a pro mne nezasloužená „prémie“.

Potkával jsem Ivu denně mnohokrát. Vždy, když jsem ji potkal, kladl jsem si otázku, zda je vůbec možné, že takové naprosto na pohled tuctové stvoření má kolegou deklarované vlastnosti. Nasadil jsem dle rady masku nezájmu o její osobu. Choval jsem se k ní netečně. Stalo se to co předpovídal kolega. Začala se usmívat kdykoliv jsem ji potkal a pozdravil. Mluvil jsem s ní jen oficiálním způsobem. Cítil jsem z jejího chování, že znejistěla. Nezůstalo u pozdravů. Snažila se zavádět a prodlužovat hovor pod různými záminkami. – Počkej ty potvoro, já si tě upeču! Říkal jsem si sebevědomě. Pak uvidíme jestli na tebe stačím. – Jestli jo, tak si tě pak dám k „večeři“. Věděl jsem už, že zájem je i na její straně. Přestal jsem dělat fóry a bavil se s ní normálně. Začala mít v očích nenápadné ohýnky. Převzala iniciativu. Chladný tón z její řeči zmizel. Zkoušela mne dobývat. Před ostatními ale udržovala odstup. Choval jsem se tak, že musela cítit naději a já jsem podvědomě cítil, že jsem vypustil „džina z láhve“ a věci se začnou dít samy.

Jednoho dne jsem ji potkal na chodbě kanceláří a posteskla si, že musí zůstat déle, protože musí dělat inventuru náhradních dílů ve skladu. – Mám s toho hrůzu a bojím se, že něco zvořu, řekla posmutněle. Nikdo tu se mnou nechce zůstat, aby mi pomohl. Věděl jsem bezpečně, že je to lež jako věž. Nabídl jsem jí pochopitelně svou pomoc. Zeptal jsem se pro jistotu na dílně, zda nechtěla Iva pomoc s inventurou. O ničem nevěděli. Moje šance se naplnila. -Teď si tě holčičko dám k tý „večeři“. Těšil jsem se na miliskováníčko. Že „večeřet“ bude ona, jsem si ve své domýšlivosti ani zdaleka nepřipustil. Nedocenil jsem dobrou radu.

Skončila směna. Vykoupal jsem se oblékl a odebral jsem se pln plánů nadějí a chuti, nenápadně tak říkajíc „podle zdi“ směrem ke skladu. Zaklepal jsem opatrně na plechová vrata. Otevřela a vpustila svou oběť dovnitř a zamkla za sebou. Zdálo se mi, že je na tu práci poněkud zbytečně hezky upravená a oblečená pod rozepnutým pracovním pláštíkem. Měla k tomu roztomilé černé botičky na polovysokém úzkém podpatku.
Trochu se to do tohoto prostředí nehodilo. Šel jsem ke stolku s materiálovými kartami s úmyslem, že ji trochu zmatu a popadl jsem pořadač. Chtěl jsem ji uvést do rozpaků tak jsem řekl: – Kam půjdem?. – Nahoru, řekla klidně. Zaskočila mne hned první větou. „Nahoře“ se říkalo místnůstce v patře opatřené zamykatelnými plechovými dveřmi, kam se moc nechodilo, protože tam byly uloženy pouze v igelitu zavařené molitanové matrace, deky filtračního rouna do klimatizací a úklidový a čistící materiál. -Tam ale není nic od elektromateriálu!, namítal jsem hloupě a zapomněl jsem na to, že půjde o zcela jinou inventůru. – A bude to vadit??, řekla tichým zastřeným hlasem, a oči ji hořely. Už nezakrývala své úmysly. Polkl jsem a srdce se mi rozbušilo. Tiše jsem řekl: – Ne, to vůbec ne. Jestliže dosud měla v očích zbytek nejistoty tak ten teď definitivně padl. Šla přede mnou po schodech nahoru. Na nohou měla tenké tehdy módní silonové punčochy se švem a její botičky na podpatku důrazně klapaly na kovovém schodišti. Ten její hezký zadek jsem měl na dosah ruky. Vztáhl jsem ruku a dotkl se ho. – Nech toho!, řekla jemně a srazila mi ruku plácnutím, – dočkáš se, řekla slibně ale nesmlouvavě. Zastyděl jsem se za svou puberťáckou nedočkavost. Vzpomněl jsem na rady své „profesorky“ Olgy.

Zamkla za sebou dveře. Ocitli jsme se v místnůstce jejíž skoro celý strop tvořil světlík. Bylo to tu jak v ateliéru. U zdi byly na stojato narovnány tlusté molitanové matrace. Nedělala žádné cavyky a shodila jednu na zem. To prostředí bylo velmi intimní. Dva roky jsem tu nebyl. Nic se tu nezměnilo. Rozpustila si a trochu rozcuchala vlasy a sundala brýle a plášť. Otočila se ke mně. Úplně se změnila. Vypadala náhle velmi přitažlivě. Natáhl jsem po ní ruce. Odrazila je rychle ale jemně a odstoupila na dva kroky. – Čekej!, řekla tiše. Stalo se cosi co bych od ní neočekával. Její obvykle přísně semknutá ústa byla náhle vlhká a pootevřená tak, že byly vidět dvě řady jejích bílých zoubků. Začala se vlnit v bocích ze strany na stranu. Při tom si pomalu začala rozepínat blůzičku. Knoflíček ..po knoflíčku, dívala se vyzývavě tak říkajíc odspoda na mne a občas si olízla rty. U každého knoflíčku, který povolil řekla tiše: – Hop, a její ruka aristokratickým gestem se zdviženým malíčkem odskočila. Každý ten knoflíček poodhalil více její malá, ale hezounká téměř dívčí prsíčka. Kam se ztratila ta kancelářská šedá myška?. Pryč byla náhle i ta „ficka“ se kterou každý oral a ona skákala. Náhle tu byla sebevědomá žena, která pod tlakem erotického vzrušení pomalu prodělávala neuvěřitelnou metamorfózu před mýma očima.

Poslední knoflíček povolil a blůzka se rozhalila. Neměla podprsenku, nepotřebovala ji. Ta prsíčka nebyla tak dětská jak se zdála předtím. Nebyla velká, ale krásně tvarovaná a ohromě sexy. Krásné vysoké tmavé bradavky vévodily hnědým dvorcům na její kupodivu bledé pleti. Přestala se vlnit. Sklonila trochu hlavu a přehodila vlasy dopředu. S pod vlasů přes prsa jí vykukovaly dráždivě ty bradavky. Stáhla ramena dozadu. Blůzka pomalu sjížděla dolu bez pomoci jejích rukou. Spadla na zem. Nezvedla ji. Stála lehce rozkročená. Rozhrnula záplavu vlasů, přiložila si ruce shora na prsa a sjela jimi lehce pomalu přes prsa a po bocích až k pasu sukně. Tam se ruce zastavily opřeny v bok a dolu jak na povel sjela sukně. Nevím jak to udělala, kdy rozepla ten háček nebo knoflíček. Bylo to nepostřehnutelné. Sukně dopadla na zem. Náhle tu stála krásná v tmavých silonových punčochách se švem a krajkovým lemem v černém podvazkovém pasu a …bez kalhotek.. v botičkách na polovysokém podpatku. Pod podvazkovým pasem na bílé kůži černý chlupatý trojúhelník doplňující obraz mladé hezké ženy. Krásný oduševnělý strip. Zvedla ke mně zrak. Toho jejího pohledu jsem se ale lekl. To už vůbec nebyla ta přísná bezbarvá úřednice Iva. Metamorfóza byla dokončena. Stál tu přede mnou hladový ženský vamp s pootevřenou pusou a tmavýma hypnotickýma očima sršícíma nedočkavostí, které bez těch brýlí vyvolávaly pocit, že vidí skrze mne. Její postoj říkal: – To je můj prostor, tady jsem paní JÁ!

Nechala svršky na zemi dávajíc tak nepřímo na srozuměnou, že se nehodlá zabývat něčím tak nepodstatným na úkor erotiky a sexu. Přistoupila ke mně. Opět jsem natáhl ruce v domnění, že nadešel pro mě ten správný čas. Opět je stejným gestem jemně odrazila. – Já sama, zašeptala sípavým hlasem. První knoflíček mé košile povolil. Přisála něžně a smyslně své měkké rty na místo, které odhalil. Její vlasy mne lechtaly pod bradou. Chytil jsem ji vzrušeně za ně. Zavrčela jak fena. Pak další knoflíček a opakovalo se totéž jen níž. Stál jsem a cítil jsem, že se začínám neudržitelně chvět a to jsem se jí ještě ani nedotkl. Nakonec ze mne stáhla tu košili držíc své rty přisáté nad mým pupkem. Cítil jsem jak její jazyk krouží v tom místě. Odváděla pozornost. Rukama pomalu uvolňovala pásek a poklopec mých kalhot. Počínala si nenápadně jak kapesní zloděj tak, že jsem to zjistil až těsně před tím než mi kalhoty naráz spadly. V následujícím okamžiku ze mne doslova strhla trenýrky. Vstala a náhle se prudce a vášnivě přitiskla svým nahým tělem a těmi krásnými prsy na mě, pevně mě objala a přisála se svými lačnými vlhkými rty na mé. Zamručela jak dravá šelma a měl jsem pocit, že mne kousne. Proměnila se v erotického démona. Rychle zvedla jednu nohu a obtočila ji vysoko kolem mého boku i s tou botkou, která mě teď rajcovně chladně tlačila podpatkem do zadku. Chytil jsem ji za teplý zadek částečně vězící v podvazkovém pasu a přitiskl. Začala svým tělem imitovat kopulační pohyb. Na břiše jsem ucítil ten pás a na stehnech její příjemné silonky s krajkou a na svém podbřišku mne šimral ten její chlupatý kopeček“. Stojící penis se mi opřel o její mokrý genitál. Cítil jsem, že to co má ta ďáblice mezi nohama není obyčejná dívčí „mazlinka“. Její velké pysky chlupaté až k zadku byly opravdu velké tak, že můj penis zvrchu celý obejmuly a tvrdý velký poštěvák mi jezdil po hřbetu penisu poskytujíc mu horkou rozkoš, při které se mi podlamovaly nohy. Dovnitř mne ještě nepustila. Rafinovaně uhýbala zadkem a vydávala tlumené vrčivé trochu zvířecí zvuky. Byl jsem za chvilku jen na krok od orgasmu. Můj „chudáček“ už byl tak rozdělaný, že jsem se obával, abych nezklamal její dosavadní snahu a neskončil tím, že jí pokropím zcela nedůstojně nohy i se silonkama. Asi to cítila a tak po chvilce milosrdně přestala s tím mučením a stoupla si na obě nohy. To jsem se ale jen mylně domníval. Mučení přešlo do další fáze a mělo to být ještě silnější.

Sundala si podvazkový pás. Botky a ty silonky si nechala. – Lehni si na záda!, rozkázala a ukázala na matraci v igelitu. Poslechl jsem jako pejsek. Byl jsem zvědavý a nedočkavý. Penis mi ukazoval ke stropu. Stoupla si nade mne rozkročená a v následující chvíli si dřepla. To co měla mezi těma štíhlýma nožkama bylo neskutečné. -Teď si moje kundička a tvůj ptáček jdou spolu užít, oznámila mi nesmlouvavě s nádechem perverzity. Nebyl jsem si jist, zda ta zdrobnělina dostatečně charakterizovala ten její orgán. To nebyla žádná kundička, ale pořádná velká a krásná „dělnice“. Mokré chlupy na jejích pyscích velkých jak německá žemle, a růžová perlička vykukující s pod kapucky na vrcholu jejích závojíčků i otevřená vagina lesknoucího se vzrušením vzbuzovaly pocit hladové nenasytnosti a touhy. Rázem mi už bylo jasné, kdo komu tady bude „večeřet“. – Panebože na nebi, příroda se ti zbláznila, řekl jsem si v duchu, vyzývajíc Nejvyššího. – Má nepořádek v součástkách a nejen v tomhle skladu. – Asi té subtilní holce dala něco co patřilo nejspíš nějaké amazonce. -Teď tě udělám, abys mi pak vydržel, řekla mlsně. – To nemusíš, vydržím, když budu chtít, holedbal jsem se furiantsky. – No tak schválně, pohraj si na na hrdinu, jsem zvědavá jak to zvládneš, řekla sebejistě. Uchopila můj penis párkrát jej přejela rukou. Byl jsem jen tak tak, ale udržel jsem se pln vojenské kázně. Byla stále v dřepu. Když cítila, že to mám na krajíčku, ale držím orgasmus, přidržela si penis naplocho mezi těmi svými „nestydatými“ pysky. Pár okamžiků nic a pak jsem ucítil nádherné vzrušující horko. Ta dáblice čůrala. Čůrala a zalévala můj penis a břicho horkou záplavou. Neustál jsem tuhle „stimulaci“ a můj orgasmus prorazil závory. Stříkal jsem snad desetkrát a ona mi třela jemně penis rukou a srážela mé výstřiky svým proudem. Čůrala pomalu a dívala se mi vítězoslavně do očí se rty smyslně staženými do hlásky „u“. Úchvatně drásavá erotika. Ale nebyla to ta odporná slaná hořká moč jak jsem za okamžik zjistil. Ale kupodivu jen příjemná horká čistá trochu nasládlá voda. Musela se na to připravit a nejméně dvě hodiny před tím pít jen čistou vodu a třikrát odběhnout.

Dostala mě ta perverzní potvora. Fakt to uměla. V očích měla dravý a neskrývavý radostný výraz svého vítězství. – Nic si z toho nedělej, řekla chlácholivě, když viděla můj vyděšený pohled. Užil sis to, viď?. – Udělám ti za chvíli další, řekla znalecky. – Chci abys mi chvíli vydržel až si to budem vychutnávat v mým tunýlku. Kde se vzala ta sexuální nevázanost a naprostá absence studu. Vzpoměl jsem na slova svého kolegy: – Bude možná perverzní. Mě se to ale začínalo líbit. Vždy jsem si myslel, že tyto věci malinko překračují běžné erotické zvyklosti, ale musel jsem po této zkušenosti svůj postoj přehodnotit. Nebylo to vůbec ošklivé, zato ale silně a drsně erotické. Na nic se neptala ta potvůrka a dělala si sama co chtěla. Byla domina, ale nebyla surová ani hrubá a už vůbec ne oplzlá. Měla jen ráda ničím nevázaný sex. Přesně jak předpovídal kolega.

Utřeli jsme matraci a pak sáhla někam do regálu a vyndala odtud lahev minerálky. Napila se zhluboka. Dala mi taky. Donutila mne znova si lehnout. Poslechl jsem a vzdal se iniciativy. Byl jsem už přesvědčen, že nebudu litovat. Klekla si vedle mne a hladila mne a líbala po těle. Penisu se zatím nedotýkala. Věděla, že potřebuji chvíli k nabrání nové síly než se znova vzpamatuji. A ona se o pokračování nemínila připravit. Byl jsem zvědav jak mne teď znova vzruší. Asi deset minut jsme si tiše povídali. Pak si sedla proti mně na obrácený kyblík s nohama sevřenýma trochu rafinovaně bokem abych mohl dobře pozorovat její nádherný profil. Koukala mi zboku vyzývavě do očí a rukou se začala smyslně hladit po prsou. Jazykem si olízla několikrát smyslně rty. Jednou rukou sjela náhle mezi sevřená stehna zaklonila hlavu a vydala tichý sten. Natočila se proti mně a roztáhla nohy, dvěma prsty si otevřela přístup mezi pysky a jako kdybych tam vůbec nebyl začala si prstem druhé ruky požitkářsky pomalu stimulovat klitoris a přitom tiše a vemlouvavě říkala: – Tak pojď ty můj sladkej růžovej broučku, neschovávej se pod stříšku a stáhla si prstem kapucku. Veliká růžová „perlička“ vyjela nedočkavě ven. Pohladím tě… Tááák,..nóóóó, to je krásný, že?, šimrá to viď můj drobečku ááááá. Bylo to jako když dítě mluví s panenkou i se tak tvářila naklánějíc při tom hlavu ze strany na stranu vlasy jí přitom visely dolů a dívala se zálibně na svůj pomalu pracující prst. Já se díval taky a cítil jsem, že mi rychle začíná tvrdnout penis. – Nikdo tady není, pokračovala, – kdo by ti to tak hezky udělal, víš, musím sama. A blýskla odspodu po mě pohledem.

Už jsem zažil všelicos nebyl jsem úplný začátečník, ale tohle mne dostalo. Už jsem neměl penis, ale „ptáka“ jak trám. – Moje mokrá dírka ti začíná závidět broučku, pokračovala, – musíme ji taky pošimrat vidíš jak pláče? Počkala chvilku abych měl čas to vidět a strávit. Polkl jsem nasucho. Pak si do ní zastrčila dva prsty a dlaň přitlačila na klitoris, – áááá..jóóóóó, a začala si vaginu pohybem celé ruky nahoru a dolu systematicky masírovat. Prsty povytahovala a s roskošnickými vzdechy opět zatlačovala na svůj G-spot. Nevydržel jsem a zařval: – Dóóóst!! Pojď honem ke mě! – Já ti ji snad roztrhnu, a padl jsem na záda na matraci. Vyskočila okamžitě a dopadla mi tou nenasytnou „buchtou“ na můj tvrdý penis. Nevzala ho stále ještě dovnitř, ale jezdila po něm na mém břiše a já cítil jak nahoře nadzvedávám žaludem její klitoris. Spustila rychlý zajíkavý vodopád citoslovců končících všemi dlouhými samohláskami přitom mě neskutečně šimrala dole svými mokrými chlupy a nahoře na prsou a obličeji svýma vlasama. Obrátila se prudce a sedla si opačně. Opřela se mi rukama o kolena a povystrčila zadeček. Nabrala penis na kraj vaginy a pomalu si jej vtlačovala dovnitř. Jak zajížděl řekla vzdychavě: – horkóó, pak se prohnula a penis skoro vyjel ven, řekla: – zzima. Začala velmi pomalu kopulovat a v souladu s pohybem opakovala: – horko,…zima,…horko,…zima, To bylo něco neuvěřitelného, protože to ten pocit opravdu vyvolávalo. Cítil jsem, že jestli bude ještě chvíli tohle dělat tak to neustojím. Měl jsem vyvalené oči jak kocour, když kadí do plev. A držel jsem svůj orgasmus jen s vypětím sil. Také nechtěla skončit a proto to udělala vždy jen několikrát. Šetřila si mě ta prohnaná čertice. Pak začala jezdit zadečkem, jen krátké pomalé pohyby. – Nóóó,.. tááák…ješštěééé, Strašná, ale nádherně sladká muka. Rukou si přitiskla „perličku“. – Ááááíí, vyjekla krátce a cítil jsem jak mi stříkla do rozkroku.

Vstala a otočila se opět ke mně čelem. Opět mi penis přitiskla svým horkým genitálem k břichu a mluvila chlácholivě dál: – Tááák, teď ptáčka umejeme hezky teplou vodičkou. Začala mi jezdit po penisu po celé délce a spustila přitom znovu svůj horký pramen. -To je ale krásná horká sprcha, žéé?. – Jóóóóó, fandila si a stříkalo to z ní dopředu i dozadu podle toho kam zrovna mířila. Přerušovala to čůrání a zase spouštěla. – Jóóóóóó, to je nádhera libovala si nahlas to je krásně horké, viď?, -óóóóóch, a pomáhala si rukou na klitorisu. Náhle přidala, -ha..ha..ha..ha..Já se.. asi udě..elám, oznamovala zajíkavě s vykulenýma tupýma očima. Narazila se mi na penis. – Hhháááá..jóóó, vykřikla. Zrychlila tempo a křičela dravě: -Téééď děléééj, můžéééš, …prosím, prosím.. dělééééj. Už si pro to.. jdu, křičela a divoce rajtovala. Ucítil jsem její drtivé vaginální stahy, při kterých se z ní valily další silné výstřiky. Mlátila hlavou a vlasy jí poletovaly jako divoké lesní panně. Prsty mi zaťala do prsou. Držel jsem ji za zadek a pomáhal přirážet. -áááá..áááá..panebože, panebože, panebože .. jéé..óóóóóóóch. Volala ke stropu. Teď už nic nemohlo zastavit můj zběsile se řítící orgasmus. Přidal jsem své výstřiky k jejím a taky jsem si z gusta zařval. Bylo to tak silné, že to až trochu bolelo. Ale ta bolest kupodivu násobila prožitek.

Skončili jsme zadýchaní, mokří a spokojení. Dopadla na má zcela počůraná a postříkaná prsa úplně vyčerpaná, ale navýsost spokojená podle šťastného úsměvu v její tváři. I já jsem se cítil neskutečně krásně uspokojen. Díky tomuto milostnému úpírovi jsem poznal další slasti nespoutaného sexu.

Upravili jsme se a uklidili. Iva se oblékla nasadila si brýle a srovnala vlasy. Její chování se rázem změnilo a najednou tu opět stála ta přísná šedá kancelářská myška. Nevěřil jsem. Ještě před malou chvílí tu byl démon odchovaný samým bohem Erósem. Inu nadarmo se netvrdí, že někdy „tichá voda břehy mele“. Tam jde ale na rozdíl od téhle nenasytné sirény o pomalý proces.

Dodnes miluji takový odvázaný silný nádherný sex jako s tímto ďáblem v dívčí kůži. Ještě několikrát jsme si spolu „nahoře“ užili. Vždy se koketně ptala: – Kam půjdem?, a já pravidelně nedočkavě odpovídal: – Nahoru. Ale nikdy už to takové nebylo. Stávalo se to fádnějším stále více. Docházelo „palivo“. Začal jsem tomu rozumět. Nebyly tu něžné doteky, láskyplné mrazivé hlazení a šimrání po celém těle. Nebyl tu něžný petting, chyběla něžná sladká slůvka i pevné objetí s pocitem vzájemného prostoupení duší i těl. Nebyl slyšet vzrušený rychlý dech milovaného partnera u ucha. Jednoduše, chyběla…LÁSKA.. Byla to jen společná touha po sexu a ta byla uspokojena hned na poprvé. A  tak náš vztah, přes několikeré byť krásné a neopakovatelné zážitky zanedlouho zapěl „labutí píseň“. Nerozešli jsme se, nikdy jsme totiž spolu nechodili a tak jsme vlastně zůstali jen dobří přátelé.

Po čtyřech měsících jsem začal chodit s jednou dívkou, kterou jsem měl opravdu rád a tu jsem si později vzal. Jmenovala se Eva. Iva za rok změnila pracovní zařazení a přešla v podniku jinam. Už jsem ji potkával zřídka. Později jsem odešel z podniku já a už jsem ji nikdy od té doby nepotkal. Uplynula již dlouhá léta a zůstaly jen velmi mlhavé vzpomínky zaváté prachem času. Nedokázal jsem si už po té dlouhé době ani přesně vybavit její tvář natož prostředí a situace. A tak vše pozvolna ustoupilo do nenávratna.

Vraťme se nyní k úvodu této zpovědi. Moje žena Eva miluje živé květiny. Jednoho dne přijela z okresního města a celá rozradostněná povídá: – Představ si, že jsem potkala u neurologa v čekárně jednu spolužačku z devítiletky. Nebýt toho, že ji volali jménem, tak jsme se nepoznali. Bývala to taková nicka z vedlejší vesnice. Říkali jsme jí „zahradnice“. Její rodiče měli zahradnictví. Bývala taková nepřístupná. Já se pamatuji, že kluky vesměs odmítala. Říkala, že nemá ráda když ji někdo trapně ukecává. Kluci o ní říkali, že je jak psí čumák. Já ale vím, že unitř taková nebyla. Představ si, že je to dnes velká podnikatelka a z toho zahradnictví udělala byznys v květinách. – To je něco pro tebe viď??, řekl jsem. Eva radostně přikývla. Můžeme prý k nim kdykoliv přijet a ona mi sežene co budu chtít. Ráda by tě prý také poznala. – Nazítří jsem ji pozvala na kávu. Představím tě. Zvlášť velkou radost jsem neměl, ale Eva byla jak na jehlách, když šlo o květiny a já jí nechtěl zkazit radost tak jsem proti tomu nic neměl. Jméno mi Eva neřekla a mě ani nezajímalo. Hodlal jsem to odpoledne kvůli ní nějak přetrpět.

Vracím se z práce a před domem stojí pěkné auto. Vstoupím do bytu a slyším hovor. Svlékl jsem bundu a jdu do pokoje. Z křesla se zvedla nezvykle krásná a důstojná dáma v našem věku. Byla štíhlá jak mladice s tělem modelky. Nic nenasvědčovalo tomu věku. Měla na sobě luxusní tmavý modrošedý kostým a šedé pečlivě upravené vlasy vyčesané od krku nahoru stočené do složitého uzlu opatřené nádhernou sponou z níž trčela vzhůru jehlice. Profesionální makeup a velké zlaté náušnice zvyšovaly její zralou krásu. Na očích měla drahé slušivé brýle. Prostě dáma z  „high society“. Natáhla ruku plnou prstýnků k pozdravu a podívala se mi do očí. Uchopil jsem její ruku, usmál jsem se zdvořile a řekl své jméno. Ale mráz i horko mě rozrazilo současně. – Bože!!, ten stisk ruky a tmavě hnědé hluboké hypnotizující oči a nezaměnitelný vítězný výraz v úsměvu vzbudily ve mě dávno kdesi hluboko v mozku skrytou asociaci. Obraz se změnil. Nebyl jsem náhle ve svém bytě, ale o čtyřicetdva let nazpět. Byl jsem v malé skladové místnůstce pod světlíkem. Ten úder do mé paměti byl tak silný, že jsem bezpečně viděl i to co a jak bylo uloženo v regálech. Dva metry před očima jsem měl náhle téměř nahou dvacetiletou dívku-vampa z rukama v bok na bílé kůži s černýma dlouhýma vlasama přes prsa z nichž dráždivě vykukovaly vysoké bradavky. Vlhké pootevřené smyslné rty a bílé zoubky. Byla mírně rozkročena jen v silonkách s krajkou, botkách na podpatu a v podvazkovém pasu. S krásným černým kožíškem nad svým dívčím tajemstvím…. Démón IVA !!

Dívala se na mě navenek klidně, ale v jejích očích jsem postřehl ohromné překvapení a zmatek. Poznala mě. Ustála to. Představila se mi přiškrceným hlasem. Mám typické české příjmení a tak, když jej slyšela od Evy při jejich setkání neměla ani tušení co ji čeká. Eva odběhla připravit kávu a my se posadili nespouštějíc ze sebe zrak. Pohladil jsem ji tajně jemně ruku a tiše řekl: – Neřekneme, že se známe. Neodtáhla se. Přivřela lehce sladce oči na znamení souhlasu a moji ruku chytla a nenápadně ji sevřela. Něco v nás přece jen překonalo propast let. Bál jsem se vysvětlování, Bál jsem se, aby v Evě nehlodalo nějaké podezření. Znala mě dobře, věděla jaký jsem býval nenechavý. Nechtěl jsem, aby věděla, že jsem měl něco s touto ženou těsně před tím než jsem s ní začal chodit. Strávili jsme spolu pěkné, ale pro nás dva s Ivou trochu napjaté odpoledne. Museli jsme neustále dávat pozor abychom se neodkopali.

Někdy se zas sejdem, řekla Iva, když jsme se loučili. Můj duch stále bloudil v minulosti a připomínal si fragmenty zážitků s touto neobvyklou ženou a já měl z jejích pohledů hříšný pocit, že pravidlo "nevstoupíš dvakrát do stejné řeky" by mezi Ivou a mnou přes veškerou lásku k Evě, mohlo ztratit platnost. – Můžeme jít třeba někam na večeři, dodala Eva. Ale… kam půjdem?, zeptala se Iva, která to tu znala. Slovo „večeře“ v souvislosti s Ivou vyřčenou otázkou, vyvolalo další moji asociaci. – Nahoru, vyhrkl jsem sladce a bezmyšlenkovitě. – Káám?, protáhla překvapeně Eva, – to neznám, a zakroutila nechápavě hlavou. Iva okamžitě reagovala prudkým bezděčným trhnutím a podívala se na mne pronikavým pohledem. Když uviděla můj zmatený pohled pochopila. Pán asi myslí tu restauraci v patře nad bývalým kinem, že?, pomohla mi Iva zastřít to uřeknutí. Tiše a vděčně jsem přikývl. Mrkla chápavě a spiklenecky a v koutcích jí zacukalo, načež vzápětí nasadila záhadný a neproniknutelný vševědoucí úsměv Mony Lisy.

Konec.

Hodnocení
[Celkem hodnotilo: 5 návštěvníků   Průměr: 3.2]

Napište komentář

Inzerujte zde! Máte zájem o reklamu? Textová reklama i bannery na storyboard.cz