Studentka pana profesora

Pan Karel se trošku nervozně rozhlédl a zapřemýšlel, koho by požádal o pomoc. Táhlo mu na osmdesát a při chůzi používal berli. Schody pro něj byly trochu problém.

Zábava na abiturientském večírku se již plně rozběhla a Karlíčkovi připadlo, že by své bývalé studenty, kterým teď bylo kolem třiceti, spíš už rušil. Jeho pohled se znova setkal s Dášinýma očima. Byl už z toho nervozní. Když se na něj Dáša smála při příchodu a pokukovala po něm na začátku večera, myslel si, že ho třeba opravdu ráda vidí. Sám na ní, co by na studentku trochu trpěl. Pamatoval si, že Dáša byla trochu číslo, takový ten kluk v sukních jak se říká, ale chytrá. Pamatoval si také, že často nosila upnutá trička a často bez podprsenky. Vzpomínal na její mlaďounká a krásně pevná prsíčka, která se až smála svými bradavkami na okolní svět. Teď byla ovšem z Dáši mladá dáma.

Dlouhé hnědé vlasy, které dřív nosila, měla teď ostříhané do elegantního a velmi slušivého mikáda a prosvětlené do blond. Pan Karel se v tom nevyznal, ale i on viděl, že to musel dělat hodně dobrý kadeřník. Kdyby Dášu neznal, řekl by, že je přirozená blondýnka. Tvář měla stejnou a stále mladistvě usměvavou, snad díky tomu jí po těch letech poznal. Postavou už Dáša nebyla holčička ale mladá žena. Dospělá, její ňadra nabrala na objemu a zakulatila se. Aspoň tak působila v úzkém ale hlubokém výstřihu jinak elegantní halenky s kratičkými rukávky. Uprostřed výstřihu byl dokonce vidět okraj bílé podprsenky. K tomu měla Dáša upnutou kratší sukýnku, kostkovanou. Jak sama se smíchem na začátku řekla, chtěla vypadat jako studentka aby zavzpomínala na staré časy. Na nohách měla ovšem elegantní páskové lodičky.

Pan Karel viděl, jak jí to sluší a právě proto byl z jejích pohledů nervozní až rozladěný. „Proč na mě tak kouká? Vždyť jsem starý dědek,“ běželo mu hlavou. Sám při vítání se svými studenty řekl, že už je jako starý vyplešatělý vodník, kterého nechali uschnout na kamnech. Scvrklý a svraštělý. „Co na mě může vidět? Nebo vypadám tak špatně a proto na mě tak kouká? Ještě aby mě tak politovala,“ napadlo Karlíčka rozmrzele. Rozhodl se proto požádat o pomoc někoho jiného, říct Dáše se bál. Nechtěl před ní vypadat tak nemohoucí a oslovit jiného z bývalých studentů, když teď na sebe s Dášou koukali, mu připadlo divné. Zašmátral po berli. S její pomocí se zvedl, rozloučil se se studenty, co seděli kolem něj, ty tančící nechtěl rušit a pomalu se vydal k baru.

Když chtěl zaplatit, barman mu s blahosklonným úsměvem řekl, že má vše uhrazené. Pan Karel poděkoval, chtěl požádat o taxíka a jestli by mu barman pomohl ze schodů. Kavárna byla totiž v prvním patře a chodilo se do ní po zatočeném železném schodišti. V tom ale ucítil na zádech ten dotek! I přes svůj věk cítil jak je elektrizující a jak ho dokázal zašimrat v podbřišku. Byl to dotek ženských ňader . Karlíčka také hned napadlo, čí ta ňadra jsou a skutečně, za zády se ozval veselý Dášin hlas: „Pane profesore? Já vás odvezu jestli chcete, já už taky jedu domů.“ Když viděla jeho překvapený výraz, s úsměvem rychle vysvětlovala: „Já se přestěhovala, vrátila jsem se, bydlím teď kousek od vás jestli bydlíte pořád, jako dřív.“ Pan Karel jen přikývl. Hlavou mu znova běželo co se to děje, je to flirt nebo se mu to jen zdá a namlouvá si to? Dáša se zaculila a vzala ho pevně za paži.

Karlíček cítil tlak jejího prsu. „Cítí to? Proč to dělá? Nebo mě jen tak drží abych neuklouzl?“ Rozběhlo se mu znova hlavou. Po očku se po Dáše podíval, ta se naprosto spokojeně usmívala a tvářila, jakoby se nic nedělo.

Až v autě najednou její úsměv jakoby ovadl a ona se tiším a snad lehce nervozním hlasem ptala: „Pane profesore? Šel by jste ke mně na chvíli na kafe? Nebo na kafe teď večer ne… něco jiného třeba, já bych s váma chtěla mluvit.“ V tu chvíli to Karlíčkovi došlo.

„Ona mi bude něco nabízet! Kde že to dělá? Nějakou pojištovnu říkala, to bude určitě nějaká pojistka nebo něco takovýho, holčičko to tě zklamu, já už jsem starý,“ běželo mu hlavou. Chtěl se na ní shovívavě usmát, ale když uviděl její pohled, zarazil se. Nechtěl, ale jeho oči jak na skluzavce sjely tím úzkým výstřihem až do žlábku podprsenky.

„Když by to bylo něco rozumného… ne moc drahého a aspoň bych se na ní mohl ještě chvíli dívat.“ utvrzoval sám sebe v duchu. Usmál se trochu nejistě a zachraptěl: „Tak můžu ano dobře.“ Dáša se znova rozzářila a vyjela. Po čtvrt hodině jízdy vešli do jejího bytu. Na Karlíčka až vyloženě dýchla nepřítomnost muže, vše vylo naklizené nazdobené.

„A co váš partner Dášenko?“ Vyhrkl a hned si sám v duchu vyčetl: „No to jsem se moc chytře nezeptal.“ Dáša se očividně křečovitě usmála. „Já jsem sama, já na to neměla do teď čas,“ zasmála se nuceně. „Když jsem dělala školu, tak jsem dostala možnost na dobrou práci, takže jsem studovala a chodila do práce… a pak se to otočilo, ve škole vás něco naučí, ale každá firma to má po svém… musela jsem si pak ještě něco dodělat, takže jsem pracovala a znova studovala, ještě donedávna jsem měla čas akorát tak na nákup a vyspat se,“ ztichla. „Aha,“ zafuněl Karlíček. Sám nevěděl proč se zatvářil soustrastně a řekl: „No a jak se máte teď Dášenko? Povídejte, v té kavárně bylo na povídání dost hluk že?“ Hlavou se mu ale mihlo, že se měl radši rovnou zeptat, co od něj potřebuje.

Dáše se vrátil její suverénní úsměv, otočila se k baru, vyndala dvě skleničky. Naplnila je nějakým likérem, položila na stolek a posadila se. „Jak mě bude chtít odvézt, když bude pít? To budu muset pěšky? Je to kousek ale s těma berlema?“ Rozběhlo se rozmrzele Karlíčekovi hlavou. Znova si všiml plné halenky z jejíhož výstřihu vykukovala bílá podprsenka. „Ta holka byla vždycky číslo,“ pomyslel si. Dáša se spokojeně zaculila a vyrovnala se, jakoby opravdu chtěla spustit. Jak si ale sedala, sukně se zbrzdila o látku sedačky a trochu se vyhrnula. Tím jak se Dáša vyrovnala vypjala, poskytla Karlíčkovi nečekaný ohromující pohled. Sukně byla teď ve výšce třísel a bylo pod ní vidět. Karlíček napřed zahlédl světlou hebkou pokožku podbřišku a pak malý decentní proužeček tmavě hnědých chloupků.

„Ona nemá kalhotky! Hambatice jedna! To takhle vlastně byla mezi lidma… to je ale rajda!“ Rozlétlo se Karlíčkovi hlavou. Cítil, jak to v něm zavřelo, jak v něm vítězí pedagog nebo starší člověk. Ikdyž nevěděl proč a jak, chtěl to Dáše nějak vytknout. Sípavě se nadechl, ale když se podíval do jejích očí a uviděl ten roztomilý veselý úsměv, jeho odhodlání se rozplynulo „Dášenko… moc… moc vám to sluší.“

„Jé to je hezký, děkujuu!“ Zaculila se Dáša a vyskočila jak na pérku. „Ale zmaminovatěla jsem, už nejsem tak hubená jako dřív,“ smála se. Dlaněmi si přejela boky. Zavlnila jimi jako skutečná modelka a otočila se. „Mam zadek,“ řekla tišším hlasem a pomalu při tom stáhla sukni pod hýždě.

Ohromený šokovaný Karlíček zíral na to nádherně tvarované, baculaté ženské pozadí. Cítil, že mu chybí dech. Na to, aby cokoli řekl nebo něco udělal. Překvapením ovšem nebyl konec. Dáša pustila sukni na zem, vystoupila z ní a otočila se zpátky čelem. Karlíček teď opravdu zalapal po dechu. Jeho oči, i přes stáří, okamžitě a neomylně sjely do Dášina klína. „Jejky! To je nádhera… boky má už jako ženská ale tu pudlinku má jak holčička… je vidět, že nerodila ještě, jak jí má zavřenou!“ Chlípně se mu rozlétlo hlavou. Jeho pohled odpoutal až pohyb Dášiných rukou. Právě rozevřela rozeplou halenku, jako z dálky slyšel Karlíček, jak říká: „Ale narostly mi prsa.“

Přes bříško, kde si stačil všimnout piercingu v pupíku, vyjely jeho oči vzhůru. Uviděl krásnou bílou podprsenku s krajkovým lemováním, dostatečně velkou a dokonale vyplněnou. Na chviličku se podíval do Dášiných očí, aby se zeptal, co se děje a jestli je to opravdu. Tam ale uviděl jen úsměv, démonický nebo úsměv šelmy, oči mu klesly zpět na ta ňadra a zasípal: „Dášenko… vy jste tak… krásná… ale… asi by jste se měla zakrýt… jste moc… krásná. Dáša se znova zaculila, ale tedˇ opět tak přirozeně, spokojeně. Posadila se, halenku nechala rozevřenou ale nohy způsobně přeložila přes sebe aby zakryla nahý klín.

„Pane profesore?“ Začla tišším hlasem. „Já mám asi trápení,“ řekla ale stále se usmívala. „Mně se líbí starší muži, hodně… teda mladí se mi taky líbí, ale nepřitahují mě, sexuálně,“ na hlase jí bylo znát, jak se každým slovem uvolňuje. „Líbí se mi dědečci, mohla bych se milovat i s nima… chtěla bych to zažít,“ ztichla. Při té zpovědi úplně zapomněla na svůj klín. Lokty se opírala o stehna, která byla rozevřená a pootevřené bylo i její pohlaví. Karlíčkovi tam okamžitě sklouzly oči a čelist mu klesla.

Dáša si toho všimla, uvědomila si, kam je jí vidět. Rychle se postavila a natočila se boky. Trochu nervozně se usmála, pomalu stáhla halenku a tišším hlasem řekla: „Pane profesore… jestli se vám líbím, já bych se pomazlila.“ Snad jí samotnou přemohlo vzrušení, za které se zastyděla, nebo to byla její svůdná hra, ale Dáša se otočila zády, rukama se opřela o sedačku a lehce se rozkročila. Karlíček měl teď přímo před očima krásný ženský zadek s vykukující štěrbinkou pohlaví. Zafuněl, vzepřel se o holi, ale bez ní se přisunul k Dáše. Obě dlaně přitiskl na její hýždě a zasípal: „Dášenko… vy jste tak krásná… škoda že už jsem tak starej.“

Dáša se zasmála: „Ale to vůbec nevadí pane profesore… asi bych si měla sundat podprsenku.“ Dodala a koketně se zaculila. Karliček vydechl a zacouval. Znova se posadil. Nedovedl si moc představit, co se bude dít dál, ale tuhle podívanou si chtěl vychutnat. Jak si přímo před ním mladá žena stahuje podprsenku.

Dášina ňadra mírně poklesla, jakoby svou vlastní vahou. Opravdu už nebyla špičatá, jako tenkrát, byla kulatá ale objemnější plnější. „To je nádhera… to už jsem dlouho neviděl,“ zašeptal a mimoděk v dlani sevřel poklopec. Dáša se usmála, polichoceně spokojeně. Přistoupila blíž a klekla si mezi jeho stehna, ruce položila do Karlíčkova klína a začla ho rozepínat. Už při tom dlaněmi mazlivě jezdila přes jeho úd. „Pane profesore? Pomůžete mi?“ Šeptla. Karlíček pochopil, trochu se vzepřel a nadzvedl. Dáša mu stáhla kalhty zároveň s trenýrkami. „Hmm,“ zavrněla a usmála se, když uviděla jeho měkký ale ne zrovna malý penis. Políbila ho, konečky prstů stáhla předkožku. „Jééh,“ zahekal Karlíček. Ohromeně sledoval Dášinu hlavu s pěstěnými vlasy ve svém klíně a její nalíčené rty, jak polkly jeho žalud. „Uuuh,“ zachroptěl, naklonil se dopředu a prsty zajel do Dášiných vlasů. Cítil, jak její rty a jazyk kloužou po jeho penisu. Znova se opřel aby se mohl dívat.

„Dášenko… je to krásný, ale mě to asi nepůjde,“ zavzdychal. Dáša se jen usmála a zvedla k němu oči, Bylo zřejmé, že tohle není vše, že má v úmyslu mnohem víc. „Pane profesore… zvedněte nohy,“ zašeptala. Karlíček se překvapeně až polekaně podíval. Bál se pomyslet na to, co chce Dáša dělat, ale poslechl. S její pomocí zvedl nohy a chodidly se opřel o opěradla křesla. Tělem se tak svezl trochu níž a dopředu. „Dášenko… to ne,“ vydechl. Její ústa a ruce ho ovšem nenechaly na pochybách. Cítil, jak její rty jedou níž a jak mu dlaněmi rozevírá hýždě. „Dášenko!“ Vyhrkl, ale to už ucítil její dech mezi hýžděmi, když zašeptala: „Tohle mají staří páni prý rádi… a prý to pomáhá.“ V tu chvíli ucítil její vlhký jazýček přímo tam! Tam, kde by ústa takovéto mladé ženy nečekal ani v nejdivočejších představách. Začal mu tam klouzat, laskat ho. „Ještě že jsem se sprchoval,“ napadlo Karlíčka. To ale nebylo vše. najednou ucítil, jak se ten jazyk vtlačil až dovnitř! „To je ďábel ta holka!“ Blesklo mi hlavou. „Ona mi ho snad opravdu postaví!“

Hodnocení
[Celkem hodnotilo: 55 návštěvníků   Průměr: 3.1]

Napište komentář

Inzerujte zde! Máte zájem o reklamu? Textová reklama i bannery na storyboard.cz