Síla úplňku

Lea

„Kykyrykýýý… kykyrykýýý!!!“ Slyšela jsem v dáli sousedova kohouta kokrhat. Byla jsem pěkně zachumlaná ve své postýlce a v hlavě si přemítala svůj nádherný sen, ze kterého jsem se nechtěla probudit. Pamatovala jsem si jen střípky toho neskutečného snu, avšak ten samý se mi opakoval noc co noc od té doby, co jsem tu na chalupě na letních prázdninách. Tvář oného neznámého byla jaksi v mlze… pouze ty krásné zelené šibalské oči a ty jemné ruce, co se mě dotýkaly po mé hedvábné kůži různě po těle, jak to nejjemnější peříčko, mi utkvěly v paměti. Ještě teď mě příjemně mrazí a do tváří mi vstupuje rumělec, když si vzpomenu, jak mě dokázal rozpálit někdo, koho vlastně vůbec neznám. Jsou to však jen myšlenky, které nikomu neublíží. Mám největší chuť uhasit ten žár mého těla, tu touhu, která mě spaluje… zdráhám se ale tak sama učinit. Má mladší sestra spí na palandě pode mnou a rodiče by mohli každou chvilku přijít do pokoje. Už abych si měla koupit vlastní byt. Jsem v prvním ročníku na zdravotní fakultě v Hradci. Jen co si našetřím nějaké peníze, koupím si nějakou garsonku, kde budu moci provádět všechny ty radostné věci, které teď díky nedostatku soukromí nemohu.

Sluneční paprsky přes otevřené okno dopadaly na mou tvář a přímo vybízely k tomu, abych šla ven a nechala se jimi hýčkat na svém těle. Cítím, jak jsem plná energie. Nejlepší způsob, jak se zbavit všech těch spalujících myšlenek, je jít si zaběhat a pročistit si hlavu. Jen doufám, že se tu neztratím… přece jenom jsem blondýna a můj orientační smysl není nic moc. Navíc to tu ještě moc neznám. Naši zdědili tuto chalupu po příbuzných teprve nedávno.

Oblékla jsem si své oblíbené růžové sportovní tílko, které obepíná mé ženské bujné vnady a zdůrazňuje vosí pas. Dále černé sportovní mini kraťásky, co lichotí mému malému oblému zadečku a odhalují dlouhé štíhlé opálené nohy. Namalovala jsem si jen své husté řasy, které daly krásně vyniknout mým studánkově modrým očím. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné, jelikož zbožňuji ten pocit, když mi při běhu vlají.

Běžela jsem asi hodinu po lesní cestě a užívala si vůni borovicových šišek. Už jsem se plánovala vrátit zpátky, když najednou jsem uslyšela praskání větviček a z poza křoví vyběhl jelen. Leknutím jsem vyskočila a zakopla o silné kořeny vedlejšího stromu. Bohužel jsem to neustála a spadla na zem. Když jsem se vzpamatovala, jelen už byl pryč. „Auuu“. Povzdechla jsem si. Zkoušela jsem se zvednout, ale něco jsem si udělala s kotníkem. Nedokázala jsem se na něj postavit, jak strašně to bolelo. Navíc jsem se asi i trochu bouchla do hlavy. Odřené lokty a koleno ani nepočítám. A sakra… mobil jsem si nechala doma. To mi tak ještě scházelo. Věděla jsem, že sama to nezvládnu a nikdo mě z takové dálky uprostřed lesa neuslyší. Nevím, jak dlouho jsem tam ležela, ale únavou jsem nakonec usnula.

Když jsem se probouzela, pomyslela jsem si, že to byl jen špatný sen. Jakmile jsem ale otevřela oči, s hrůzou jsem zjistila, že nejsem u sebe v pokoji, ale v naprosto cizí posteli v neznámém domě. Zavalila mě panika… jak se odsud sakra dostanu??? V místnosti bylo šero, nejspíš už se připozdívalo. Všimla jsem si, že mě někdo ošetřil. Kotník jsem měla obvázaný, odřeniny vyčištěné a zalepené náplastí. Jakožto budoucí zdravotní sestra jsem musela uznat, že někdo odvedl profesionální práci.

Najednou jsem uslyšela, jak se otevírají vrzající dveře a do místnosti vstupuje neznámý chlap. Byl vysoký a urostlý. Přišel se zapáleným svícnem, a tak jsem mohla spatřit jeho obličej. Měl ostře řezané rysy, mužskou bradu, na kterém mu rašilo mírné strniště a tmavé vlnité vlasy. Mohlo mu být tak kolem 27. „V domě vypadl proud po dnešní bouřce,“ řekl, když uviděl můj zděšený výraz. „Šel jsem se proběhnout do lesa a najednou jsem v dálce u cesty viděl ležet bezvládné tělo. Na nic jsem nečekal a v náručí Tě odnesl ke mně domů. Cestou jsme však ještě stihli trošku zmoknout. Přinesl jsem Ti nějaké věci na převlečení, aby si ještě nenastydla. Dovol mi, ať Ti pomůžu…“ navrhl. Ucukla jsem, když se jeho ruce ke mně začaly přibližovat. „Já sama!!!“ zakřičela jsem. „A vůbec, ani Vás neznám. Rodina mě určitě začne, co nevidět, hledat.“ řekla jsem a zpříma se mu podívala do očí, abych dala najevo, ať si ke mně rozhodně nic nedovoluje. „Říkají mi Edvard a žiji tu odjakživa,“ usmál se na mě krásným zářivým úsměvem a má úzkost se začala vytrácet. „Jmenuji se Lea a jsem tu na prázdninách,“ odpověděla jsem. Podali jsme si ruce a v tu chvíli jsem zahlédla jeho nádherné šibalské oči a zůstala jako opařená. To jsou přece ty oči, o kterých se mi zdálo den co den. Nejspíš si všiml mého rozpačitého pohledu, podal mi věci na převlečení a beze slova odešel. Na nic jsem nečekala a sundala si své mokré oblečení, jelikož už mě začínalo studit na těle. Podívala jsem se, co za oblečení mi vlastně přinesl. Vybral pro mě bílou saténovou košilku, a dokonce nezapomněl ani na spodní prádlo – bílé brazilské kalhotky, lemované černou krajkovou. Je až neuvěřitelné, jak se trefil přesně do mé velikosti a vkusu.

Zrovna jsem se dooblékala, když jsem ve dveřích spatřila Edvarda. Šíleně jsem se lekla a deku si přitáhla co nejrychleji ke krku. Nevím, jak dlouho tam stál a pozoroval mě, ale z jeho očí jsem vyčetla plamínky vzrušení. „Připřinesl jsem Ti jjjídlo a pití, jistě již musíš mít hlad a žízeň,“ zakoktal. Rychle jsem zhltla jídlo, co mi přichystal, jelikož už jsem byla vážně dost hladová. Když jsem mu vracela tác, letmo se dotkl mého předloktí. Zamrazilo mě po celém těle. I tak nevinný dotyk způsobil, že jsem se začala třást. „Je Ti zima?“ zeptal se, přistoupil blíž a vzal mou ruku do svých. Jemně třel mé ruce a svým teplým dechem je zahříval. Vyprávěl mi přitom o sobě své legrační historky. Po chvíli jsem přestala vnímat obsah jeho slov a soustředila se pouze na jeho příjemný tón hlasu, zasněné zelené oči a doteky jeho jemných rukou. Najednou zmlkl a jeho tělo jako by ztuhlo a z jeho úst se vydral vzdech. Až teď jsem si uvědomila, že jsem mu jeho doteky začala oplácet letmým škrábáním jeho palce. Nehty jsem měla zapilované dohranata a jejich hrany jej musely nejspíš příjemně šimrat. Přivřel oči v očekávání, co bude dál. „Co to vlastně dělám??? Vždyť ho vůbec neznám,“ říkala jsem si neustále v duchu. „V životě jsem chodila pouze s jedním klukem, ale to už dávno skončilo. Nikdy jsem neměla nezávazné vzplanutí na jednu noc. S tímto mužem se však cítím jinak. Znám ho sotva pár hodin, ale mám pocit, jako bych ho znala celý život. Možná je to pocit vděčnosti, co k němu cítím. Možná to bylo tím, že jsem ráno neposlechla volání svých ranních tužeb a teď se hlásily o slovo. Nevinné škrábání rukou však nemůžu nikomu ublížit,“ ospravedlňovala jsem své chování ve své mysli. Jemně jsem brousila své naostřené nehty po jeho kůži na dlaních i předloktí a žasla, jaký to má vliv na mého záchrance. Nedokážu si to vysvětlit, ale čím víc se to mému zachránci líbilo, tím více vzrušení prostupovalo mým tělem. Sebrala jsem tedy odvahu a přemístila své krouživé pohybu nehtů výš. Pohybovala jsem se od lokte k paži a zase zpět. Měl široká ramena a pevné vypracované ruce. Cítila jsem, jak mu nabíhá husina na rukou… a ne jenom husina. V jeho kalhotách začínalo být nějak těsno. Nikdy jsem si nedokázala představit, že bych tak snadno dokázala vzrušit muže. Neumím s nimi koketovat a jsem spíše stydlivá slečna, co zčervená, jen co se na ní pěkný chlapec usměje. Edvardovy povzbuzující vzdechy mi však dodaly chybějící odvahu objevit v sobě bohyni, jakou jsem si vždy přála být. Začala jsem postupovat ještě výš až ramenům, kde jsem se přes ně přehoupla a pokračovala spolu s přidáním druhé sady nehtů krouživými pohyby různě po zádech. Sledovala jsem, jak se pod mými nehty prohýbá a touží, aby mé dotyky byly odvážnější. Tak daleko jsem však zatím nedokázala a nechtěla zajít.

V tu chvíli se na mě podíval neskutečně vášnivým spalujícím pohledem a já se ztratila v záři jeho očí. Tentokrát se rozhodl pomaloučku převzít iniciativu on. Pohladil mě za krkem a samým zamrazením jsem se zachvěla. Když viděl mojí okamžitou reakci, šibalky se na mě usmál…. jako by říkal: „A to je teprve začátek, Leo“. Z krku mi nehty sjížděl pomaloučku pod košilku na zádech. Pod jeho dotyky jsem se střídavě napínala jako tětiva, v závislosti nad tím, jak se krouživými pohyby věnoval mé hladké kůži na zádech. Byla jsem jak v rauši a ani já už se nedokázala ubránit slastným stenům. Začala jsem cítit, jak mě polévá horko a po hrudi mi začaly stékat krůpěje potu, které se sbíhaly do mezery mezi mými plnými prsy. Bylo vidět, že ta představa ho tuze rajcuje. Toužil po tom bloudit v místech, kde kapky potu mizely. Ovládl se a jen letmo přejel mé podpaží. Ač se to v tu chvíli nehodilo, neubránila jsem se smíchu. Jsem totiž strašně lechtivá. Při druhém pokusu však nebyl smích, co se mi dralo z hrdla, ale vzdechy. Nechápala jsem, proč mě tak obyčejné dotyky vzrušují. Možná pro tu asociaci, která se danému zákoutí tak podobná. Jako by mě hladil v samotném klíně. Najednou jsem cítila, jako by se mé tělo vznášelo slastí a že stačí už jen maličkatý kousíček, aby pohár přetekl. V tom okamžiku však dotyky ustaly a já se cítila už podruhé tento den neukojená. Edvard se mi podíval zpříma do očí a pronesl: „Ještě nepřišel ten pravý čas ke skoku do hluboké propasti… ještě nás čeká dlouhá cesta vzhůru do oblak!“

Abych mu oplatila jeho mučednické sklony, vklouzla jsem pod jeho tričko a nechala své nehtíky putovat po jeho božsky pevném břichu. Vzrušovalo mě dotýkat se takto vypracovaného těla. Jednou rukou jsem zkoumala chloupky na jeho hrudi a druhou bloudila na podbříšku u lemu kraťas. Chtěla jsem, aby měl pocit, že neví, kde jedna ruka začíná, druhá kočí a ztrácel pod mými dotyky. Pomalými krůčky jsem se prsty pohybovala pod kraťasy a nechala ho v očekávání, kudy se dám dál. Zvolila jsem cestu tzv. „hranic“, kde jsem se nedotýkala oného teď už naprosto vzrušeného chtíče, ale tak blízko, aby z toho brzy zešílel. Podle jeho reakcí to vypadalo, že měl pocit, jako bych ho hladila přímo tam, kde si to přál nejvíc… na jeho chloubě. Chtěla jsem jen ještě více povzbudit jeho vášeň, aby stoupala krůček po krůčku. Vždy pro mě byla důležitější cesta než jen rychle vystoupat vzhůru. Klikatější, náročnější a delší cesta často přináší větší radost z těžce vydřeného vrcholu. Je ale spíše určená pro „maratonce“ neboli požitkáře než „sprintery“.

Po chvíli jsem mu svlékla kraťasy i tričko a pokoušela jeho vůli, jak dlouho vydrží ještě toto provokování. Bavilo mě si s ním zahrávat jako kočka s myší. Obličeje jsme měli těsně vedle sebe a z blízka si hleděli do očí. Ani nevím, jak se stalo, ale políbila jsem ho. Najednou mi to přišlo tak strašné přirozené. Pohladil mě po tváři, zajel mi prsty do vlasů, přitáhl si mou tvář blíž a začal mě něžně líbat. To ještě umocnilo naše tužby a později se zvrhlo ve vášnivější verzi, kde se zapojily i jazýčky a jen těžko jsme popadali dech.

Z ničeho nic mě povalil na postel, až jsem nemohla skoro ani dýchat, jak mě změna rolí vzrušila. Začal mě jemně líbat na krku, ochutnal mé lalůčky a jazykem kroužil kolem nich. Pomalu postupoval níž a níž. Když uviděl mé proznačující se vztyčené hroty, neodolal a přes látku je rty polaskal. Nezmohla jsem se na odpor a místo toho mi z úst vzešel hlasitý sten. Nečekal na svolení a vyhrnul mi tílko těsně nad prsa. Začal mě líbat a hladit na bříšku, palcem jemně promnul mé vzrušené bradavky a druhou rukou se prodral pod má záda. V tu chvíli jsem se maximálně prohnula v zádech. Ruce jsem mu zabořila do jeho vlnitých vlasů a vychutnávala si ten nával vzrušení. Měla jsem chuť, aby svůj zájem věnoval i jiným partiím, které si žádaly svou pozornost. Neměla jsem však odvahu mu to říct. Jako by mi četl myšlenky, přesunul svou ruku na vnitřní stranu stehen a druhou obkružoval lem krajkovaných kalhotek, co mi dal. Místo dotyků pak následovaly na stejných místech polibky. Jeho teplý dech u mého rozkroku způsoboval, že už jsem byla na pokraji šílenství. Cítila jsem, jak má studánka způsobuje povodně pod jeho laskáním. Podívala jsem se mu do očí, kde se zračil čirý chtíč, což ještě umocnilo mou touhu po pokračování. Věděla jsem, že ač jsem měla zpočátku zábrany a zařekla se, že nic podobného ho udělat NIKDY nenechám, teď už jsem byla ztracená a s prosíkem zakňourala: „Ach anooo… udělej, co mi na očích vidíš a přinuť mě skočit do propasti slasti.“ Šibalsky se na mě usmál, jako by na to celou tu dobu čekal a způsobilo mu to nesmírnou radost. Pomalu mi svlékl kalhotky a napjatě jsem čekala, co bude dál. Sklonil se nad mým klínem a jazýčkem obkroužil jeho hranice a zmenšoval jejich území, až zabloudil k mým závojíčkům. Jemným švitořením jazýčku je začal laskat. Kroužil sem a tam a ochutnával nektar, kterým jsem ho bohatě zásobovala. Byla jsem v sedmém nebi a nedokázala udržet své boky, aby se nekroutily ve víru vášně. Přesto mi chyběla ještě jedna věc… měla jsem chuť něco žmoulat a cumlat v svých ústech, abych skryla své hlasité vzdechy.

Kroužil jazykem sem a tam a ochutnával nektar z mé studánky

Vymanila jsem se z jeho spárů, povalila ho na záda a obkročmo si sedla nad jeho ústa čelem k jeho vzrušenému mužství. Vzala jsem jej do ruky a začala jemně hladit. Poté jsem udělala to, po čem jsem toužila posledních pár minut. Jazykem jsem přejížděla po celé jeho délce a nevynechala ani jeho „měšec plný zlaťáků“. Začala jsem laskat jeho uzdičku a dala mu pocítit žár mých teplých vlhkých úst. Byl celý bez sebe z mého počínání, což mi dodalo ještě větší odvahy a začala jsem mu ho kouřit. Ani on nezůstal pozadu. Objal můj vysportovaný kulatý zadeček, přitáhl si mě blíž k ústům a pokračoval kde skončil. Rázem to bylo ještě o něco lepší než předtím, jelikož jeho vzdechy a teplý dech u mého rozkroku mě posouvaly stál výš a výš, nad hranice, o kterých jsem neměla dřív ani potuchy. Jazýčkem kroužil kolem mých závojíčků a perličky rozkoše. Jako by mi viděl do hlavy a střídal intenzitu a rychlost kmitů přesně podle toho, jak jsem na to měla právě chuť. Čím víc prostupoval žár v mém těle, tím vášnivěji a hlouběji jsem ho zasouvala do svých lačných úst. Na jazyku jsem začínala cítila slaný nádech jeho vzrušení. Byla to neskutečná souhra dvou těl a duší.

Už jsem dále nedokázala v sobě potlačovat ten neskutečný chtíč a řekla: „Jsem připravena ke skoku!!! Už to déle nevydržím“. Má slova ho neskutečně rozžhavila a zrychlil tempo svého jazýčku. Netrvalo to ani 5 sekund a… „Ááá áách můj Booože! Ježíííši!“ zakřičela jsem. Prostoupila mě neskutečná vlna orgasmu, padala jsem volným pádem do propasti slasti a tělo se zmítalo v silných přerušovaných křečích. Chvilinku poté explodoval i Edvard a velkou dávku svého hořko-sladkého spermatu naplnil mou lačnou pusinku. Ještě nikdy jsem nikoho neviděla se tak odvázat jako jeho. Křičel v zápalu vášně mé jméno a celé jeho tělo se chvělo ještě chvíli poté, co dopadl na zem. Schoulila jsem se k němu do klubíčka a nakřáplým hlasem, kterým jsem ani nepoznávala, mu řekla: „Bylo to neskutečně krásný… nikdy jsem nic podobného nezažila. Bylo to, jako by si viděl do mé hlavy a plnil všechna má přání ještě dřív, než jsem na ně stačila vůbec pomyslet. Dnes mám narozeniny a tohle byl nejkrásnější dárek, jaký jsem mohla dostala. Nikdy na to nezapomenu.“ Podíval se na mě láskyplným pohledem, pohladil mě po vlasech a políbil mě na rty. „Mluvíš mi z duše, lásko. Bylo to dokonalý,“ pravil. Přála jsem si, aby tento večer nikdy neskončil.

Leželi jsme mlčky vedle sebe a přemítali o tom nádherném dobrodružství. Byla jsem na boku a on těsně za mnou. Cítila jsem, jak mi má jeskyňka vysílá signály, že má stále ještě chuť si hrát. Zadečkem jsem ho začala provokovat a mírně s ním vrtět, abych upoutala jeho pozornost. Přitáhl si mě ještě blíž k tělu a rukama mi začal masírovat má stále naběhlá prsa a přejíždět palcem po vzrušených bradavkách. Nedokázala jsem ovládnout tu touhu, která se odehrávala ve středu mého těla a nenechala mě racionálně přemýšlet. Vzala jsem do ruky jeho stále tvrdé kopí a začala se o něj jeskyňkou třít. Byla stále ještě dosti vlhká, takže to krásně klouzalo a stimulovalo můj naběhlý hrášek. Třela jsem se o něho a diktovala si sama své tempo. Již jsem dále nedokázala neposlouchat volání své jeskyňky a pozvala „návštěvníka“ dovnitř na návštěvu. Nenadálá rychlá změna prostředí a teplo „domova“ ho natolik vzrušila, že na místě málem explodoval návalem tak silné vášně. Na mě to mělo naprosto stejný účinek. Byl to neskutečně krásný pocit mít ho konečně v sobě. Jako by mě intenzivně hladil zevnitř v těch nejcitlivějších místech. Vrchní rukou mi rozevřel stehna a prsty začal přejíždět přes mou perličku. To naprosto zbortilo poslední hradby mého ovládání a začala jsem boky vycházet vstříc jeho přírazům. Vrněla jsem slastí jako kočka a neubránila se hlasitým vzdechům. Původně pomalé tempo a jemné pohyby jeho pánve se začaly zvyšovat a tím i umocňovat můj žár a stoupající touhu po druhém skoku do propasti. Tentokrát jsem ale vyšlapala ještě daleko více schodů než předtím a nebyla si jistá, jestli z té vášně dřív nezešílím. Z ničeho nic mi začal žmoulat zezadu ouško a chraptivým hlasem mi do něj zašeptal: „Skoč, lásko, skoč!“. V tu chvíli mnou projela naprosto nečekaná vlna extáze a já se začala zmítat v neskutečně silných křečích orgasmu, jako by mou prostoupila láva a já měla pocit, že shořím. Tou lávou bylo jeho stříkající semeno. Má hlasitá reakce vzdechů a škubajícího chvějícího se těla ho natolik vzrušila, že ve stejný okamžik si skočil se mnou a naplnil mou jeskyňku.

Ještě chvíli jsme takhle zůstali ležet jako jedno tělo a nemohli se od sebe odloučit. Nešlo takto ale setrvat do nekonečna. Přitiskla jsem hlavu na jeho hruď a poslouchala silný tlukot jeho srdce. Začal mě hladit ve vlasech a šeptat mi, jak je mu se mnou skvěle. Jeho náruč mi dodávala pocit bezpečí a jeho hlas mě příjemně ukolébával. Začínala jsem být unavená a zavíraly se mi oči. Měla jsem tolik otazníků ve své hlavě, tolik otázek, na kterých bych se ho ráda zeptala. Najednou jsem si vzpomněla, že bych měla o sobě dát vědět ještě našim, aby se o mě nebáli. To už jsem ale nestačila, jelikož jsem se odebrala do říše snů.

Když jsem se ráno probudila, nemohla jsem se dočkat, až ho znovu uvidím a políbím. Otevřela jsem oči a s hrůzou zjistila, že nejsem v posteli u Edvarda, nýbrž na své palandě na chalupě. Ruce jsem měla navíc zabořené ve svém klíně. Copak se mi to celé jenom zdálo? Snila jsem si snad sen o úžasném milenci, a přitom si hrála sama se svou jeskyňkou? Přece to nemohl být jen sen!!! „Sakra, sakra, sakra,“ postěžovala jsem si. Žádné obvazy jsem na sobě neměla! Když jsem blíže prozkoumala své tělo, našla jsem pár nepatrných modřin na kolenou a loktech. Ty jsem si ale mohla udělat při sportu kdykoliv jindy, aniž bych si toho všimla. Po důkladnějším hledání jsem přece jenom něco našla. Pět škrábanců od nehtů na svém bříšku. „Tak přeci to jen nebyl sen. Jak jsem se sem ale zpátky dostala? Nejhorší na tom je, že já vlastně nevím ani jeho příjmení, ani kde ho mám přesně hledat!“, přemýšlela jsem nahlas.

Z vedlejšího pokoje přišla má matka, jelikož slyšela, jak si tam pro sebe něco brblám. Hned jsem se jí vyptávala, jestli nezná nějakého Edvarda, který bydlí v okolní vesnici. Zamyslela se a po chvíli mi odpověděla: “ Má teta, co tu dřív žila, znala jednoho Edvarda z vedlejší vesnice. Vyprávěla mi, že to byl krásný tmavovlasý urostlý chlap, tak mezi 25-30 lety… doktor, myslím. Dívky po něm šílely kvůli jeho zeleně zbarvených očí. Stala se mu však nehoda na motorce. Narazil v zatáčce do stromu právě před touto chalupou. Bohužel nejel sám. Za jeho zády seděla jeho přítelkyně, kterou nade vše miloval. Oba na místě zemřeli. Včera tomu bylo právě 20 let. Když nad tím tak přemýšlím… ten den jsi přišla na svět. Stalo se to 6. června. To víš, dvě šestky za sebou, to je magické datum. Zaslechla jsem, že se tu zjevuje každý rok, v přesně den, kdy zahynul, a nemůže dojít klidu. Objeví se vždy jen na pár sekund a pak zas zmizí. Navíc včera byl úplněk, a to se vůbec dějí divné věci. Spousta prožitků se může stát intenzivnější. Já tomu všemu ale nevěřím, Ty snad ano?“ Matka mluvila dál, ale já už ji nedokázala vnímat. V hlavě mi naskakovaly opět další otazníky. Mohlo se to všechno stát jen v mé hlavě? Ale bylo tak skutečné… tak intenzivní. Má síla úplňku opravdu takovou moc nebo začínám bláznit? Měla bych se smířit s tím, že ve skutečnosti nic tak krásného nemůžu zažít? Ráda bych ho byla poznala víc. Podaří se mi ho opět vidět? Budeme moci bez výčitek pokračovat, kde jsme skončili? Během této noci jsem se o sobě dozvěděla víc než za posledních pár let. Možná kdybych se narodila dřív a setkali se ve stejné době, bylo by teď vše jinak. Co když se duše jeho milované přemístila do mě a máme mezi sebou pouto, které překonalo i jeho samotnou smrt? Třeba to je ten důvod, proč ho ostatní mohou spatřit jen na pár sekund, ale já se ho můžu i dotýkat. Budu čekat a doufat, že naše dobrodružství bude ještě pokračovat, ať už je skutečnost jakákoliv. Pomůže mi v mém přání další mocný úplněk?


Hodnocení
[Celkem hodnotilo: 31 návštěvníků   Průměr: 3.4]

Komentáře na téma “Síla úplňku” (celkem 6)

Napište komentář