Bylo mu dvaadvacet a byl si jistý, že je v tomhle věku široko daleko jediný, kdo ještě neměl sex. Nešlo o to, že by byl tak neatraktivní. Holky se o něj docela zajímaly. Jenže jen chvíli. Dokud s nimi nezačal mluvit, neznervózněl a neodradil je koktáním, rudnutím a odvracením pohledu. Nemohl si pomoct. Prostě byl z holek strašně nervózní. Snad to bylo tím, že vyrůstal se starší sestrou, která se mu neustále vysmívala a trápila ho, jak jen mohla. Možná svou roli hrál i ten zážitek z jeho patnácti, kdy se odhodlal oslovit nejkrásnější holku z ročníku – a ona se mu vysmála. Každopádně se to stále zhoršovalo, jak čas plynul a on cítil větší a větší tlak na to, aby konečně taky „skóroval“.
Zdálo se mu o tom. Sny plné krásných nahých žen, které se mu vrhaly do náruče. Sny, po kterých se budil s mocnou erekcí a dlouho masturboval, aby se zbavil toho napětí. Jestli to takhle bude pokračovat, nakonec si užene zánět šlach v pravačce, ušklíbl se nad sebou v duchu. A když byl vzhůru, tak o tom přemýšlel. Dokonce si online vyhledal různé erotické priváty a přemýšlel, jestli to svoje prokletí nezkusit prolomit tímhle způsobem. Prohlížeč v jeho počítači ho za odměnu zásobil tematickými reklamami, a tak na něj holky na sex vyskakovaly pomalu na každé stránce.
„No a co ty, Alexi?“ vytrhl ho z úvah hlas jednoho z kluků, borce, který podle vlastních slov měl už v posteli i tři holky najednou. Což bylo o tři víc než Alex, ehm. Pokud se tomu tedy dalo věřit. Alex nedokázal tak úplně posoudit, co je, a co není reálné, ale i někomu tak nezkušenému jako on byly přeci jen některé z „borcových“ historek trochu podezřelé. Přeci jen, soulož v proskleném výtahu obchodního centra, s modelkou, která tam předváděla nové modely kabelek?
„No, já…“ začal Alex a cítil, jak nezadržitelně rudne.
Simon, jak se borec jmenoval, propuknul v huronský smích a ostatní se k němu ochotně přidali. Je to jasné, všichni to o něm vědí.
„Alex nebalí holky,“ ozval se další z kluků. „Je ve vážném vztahu. Se svojí rukou.“
Všichni se opět smáli a na Alexovu stále rudější hlavu pršely další vtípky. Pak to kluky konečně přestalo bavit a postupně se z šatny vytratili. Alex osaměl se svým ponížením. Sedl si na lavičku, stále ještě jen v ručníku po sprše, a složil hlavu do dlaní.
„Proč si to necháš líbit?“ ozval ode dveří ostře ženský hlas.
Alex prudce zvedl hlavu. Melisa. Nejhezčí holka z volejbalového týmu, se kterým se střídali v tělocvičně. Holka, o které kolovaly divoké historky a jejíž jméno padalo v mužské šatně tak často, že kdyby všechny ty příběhy byly pravdivé, musel ji mít snad každý z jeho basketbalového týmu.
„Nespala jsem s žádným z nich,“ ušklíbla se Melisa, jako by mu četla myšlenky. Prošla dveřmi, zavřela je za sebou a pak udělala něco, s čeho Alexovi spadla brada. Otočila klíčem.
„Tihle namachrovaní frajírci mi nic neříkají,“ prohlásila tiše a zvolna při tom kráčela směrem k němu. „Mně se líbí spíš stydliví kluci.“ Široce se usmála a teď už stála přímo nad ním. „Jako ty,“ zašeptala.
Alex se s největším vypětím vůle přiměl zavřít pusu. Co se to děje?
Melisa mu položila ruku na holé rameno.
Jasně. Tohle se mu zdá. A když je to jen sen, tak není z čeho být nervózní, ne?
Melisa se sklonila a Alexe zašimraly na hrudi její dlouhé, husté vlasy v barvě havraních křídel. Ucítil její dech na tváři a vzápětí ho políbila. Nejdřív jemně, pak ho chytila za zátylek, pevně si přitáhla jeho hlavu a její rty začaly naléhavě útočit. Než mohl Alex zabřednout hlouběji do úvah o tom, jestli se mu to zdá, nebo ne, sedla si mu obkročmo na klín. A všechny myšlenky se rozplynuly. Vnímal jen její měkké, horké rty, jazyk, který se mu naléhavě tlačil do úst, její váhu tlačící se mu do slabin. Jeho úd rozhodně zmatený nebyl. Reagoval na její doteky prudkým přívalem krve. Tlačil se proti hrubé látce ručníku, pulzoval a přímo v něm hučelo.
Melisa se na chvíli zvedla a než se nadál, zbavila se trička i šortek. Pod nimi nic neměla a stála teď před ním úplně nahá. Mohl obdivovat její dokonale kulatá, pevná ňadra, ploché břicho, úzký proužek chloupků na spojnici stehen. Ale jen chvíli. V příštím okamžiku ho důrazným zataháním za ručník přiměla se nadzvednout, aby mohla ten kus látky odstranit. Jen krátce zálibně pohlédla na jeho chloubu, která byla plně vztyčená a jako by se po ní natahovala, a usedla mu zpět na klín.
Ňadry se mu přitiskla k hrudi. Cítil její ztvrdlé bradavky a vzápětí – bože! – její ruku, která mu sklouzla po břiše a dotkla se pulzující erekce. Jako by ho to zbavilo posledních zbytků staré stydlivosti a zábran, Alex s úžasem sledoval sám sebe, jak jí hladí ňadra. Na omak byla přesně taková, jak si představoval ve svých snech. Pevná a přitom poddajná. Kůže teplá a nádherně hladká. Aniž by si uvědomoval, co dělá, sklonil hlavu a vzal její pravou bradavku do úst. Melisa odpověděla hrdelním zasténáním. Na stehnech cítil horkou vlhkost jejího klína.
A pak to přišlo. Nadzvedla se, pevně sevřela jeho žerď u kořene a nechala ji do sebe pomalu vklouznout. Tohle nebylo jako v jeho snech. Ten pocit by si nikdy nedokázal představit. To těsné sevření, vlhká horkost a pak, když se na něm pomalu začala hýbat, jako by mu ze slabin do celého těla projížděly žhavé blesky.
Během pár chvil její lačná štěrbinka spolkla celý Alexův pulzující úd. Najednou přesně věděl, co má dělat. Zachytil její ústa v polibku, pevně ji sevřel v pase a vyrážel proti ní. Poskakovala na něm a stále prudčeji sténala. A Alex si uvědomil, že se k ní připojil hrubým chrčením. Ani svůj hlas nepoznával.
Přál si, aby to trvalo věčně, ale cítil, jak v něm napětí prudce narůstá, dýchal stále trhaněji, v nitru jako by se mu cosi napínalo, tlačilo, vařilo… A pak explodoval. Vyvrcholení už samozřejmě zažil, ale tohle bylo jiné. Jako by úplně ztratil kontrolu nad svým tělem. Prohnul se v křeči, hlava se mu divoce zvrátila, vykřikl. Cítil žhavé přívaly, které mu divoce projížděly erekcí. Ale tentokrát neskončily v jeho dlani, ale mísily se s horkou vlhkostí Melisiny komůrky.
Když prudká slast odeznívala, najednou se vrátil stud. Proboha, vždyť vydržel sotva minutu! Určitě se mu vysměje. Ale Melisa pochvalně zamručela, lehce ho políbila a pak mu pohlédla do očí. Usmívala se.
„Nádhera,“ zavrněla. „Ale nemysli si, že to tímhle končí. Uvidíme, jak rychle tě dokážu připravit na další kolo.“ A s těmi slovy sklouzla na kolena a s šibalským úsměvem přiblížila obličej k jeho stále ještě lehce pulzujícímu údu…