Poušť

Den je horký, žhavé slunce ti spaluje záda svými horkými paprsky.
Bílý písek dun se ti líně převaluje přes nohy při každém kroku, který uděláš.
Jsi osamělý poutník na cestě za novými, nepoznanými krásami světa…
V dálce slyšíš šumět moře.
A mořská pěna ti voní…
…jako krásná mladá žena dychtivě čekající na milence…
Ale v té dálce slyšíš ještě něco…
Něco zvláštně povědomého a přece tak neznámého jako pustá krajina, která se kolem tebe rozprostírá už mnoho dní…
Mnoho…
Kolik vlastně?
Kolik je to vlastně dnů, co jsi neviděl živého člověka?
Jen malé pouštní ještěrky pod kameny a štíři, ukrytí v hebkém písku, jsou ti průvodci na cestě, která snad ani nemá konce.
A pouštní supi, jejichž ohromná křídla občas zastíní žhavou tvář nesmiřitelného slunce…
Vlečeš se pouští, od oázy k oáze a v dálce slyšíš moře…
Moře…
Ale ještě něco…
Něco, co tě vyhnalo až sem, do náruče horké pouště a táhne tě to dál od klidu mořských vln…

Poslední splasklý měch s vodou si nechal už dávno za sebou.
Jídlo jsi neviděl již dobré tři dny…
A moře…
…to už dávno přestalo šumět…
Teď už slyšíš jen svoje těžké kroky.
Cítíš, že brzy musíš padnout vyčerpáním.
Nohy se ti podlamují a v těle působí jed škorpiona.
Ale nechceš se vzdát.

Nechceš, NEMŮŽEŠ!

Ta hudba už je přece tak blízko…
Ta hudba, která tě dostala až sem…
A vede tě za sebou, vábí tě svými čarovnými tóny slibujícími rozkoš…
Podlamují se ti nohy.
Brzy zakopneš a jakmile se tvé tělo svalí na horký písek, už se nebude chtít zvednout.
A ty zemřeš hrozivou smrtí pod paprsky pouštního slunce…

Co bylo tohle?
Tenhle zvuk přece na vyprahlou poušť nepatří!
Otáčíš se kolem dokola, hlava se ti motá.
Snažíš se z posledních sil soustředit…
…Co je to?
Fata morgana?
Přeci se uprostřed téhle hrozivé, smrtelné pustiny nemůže objevit tak svěží dívka s úsměvem na tváři…
Ne!
Nevěř tomu, poutníku, je to jen sen, vize, halucinace způsobená horkem, žízní a hladem!
Jdi dál!
Plahoč se za svým cílem a doufej, že jej najdeš dřív, než tě pohltí tenhle prokletý kraj…

Ten dotek …
…byl skutečný…?
Za ruku tě drží dívka z masa a kostí.
A usmívá se přímo na tebe, jako by tě vybízela, aby jsi ji následoval.
Podíváš se okolo sebe.
Kam jen dohlédneš, všude jen horký písek a sluneční žár…
Dlouho se nerozhoduješ…
Jdeš.
Možná za smrtí…
A možná za něčím nepoznaným…


***

Ta dívka se sklání nad tebou.
Hlavu máš položenou na jejím klíně a do těla se ti opírá chladivý proud podzemní řeky.
Řeka?

Znovu máš pocit, že musíš snít, rozhlížíš se zmateně kolem…
…A kolem tebe se rozprostírá obrovská jeskyně, kterou protíná zurčící řeka, jejíž chvějící se hladina se odráží barvami tisíců briliantů.
Na paži ucítíš hřejivý dotek.
Dívka tě táhne zase k sobě.
Teprve teď sis všiml, že jsi nahý.
Dívka omývá tvé nahé tělo vonným mýdlem.
Usmívá se na tebe růžovými rtíky, nemůže jí být víc jak šestnáct let.
Oči má jako azurové nebe, které se klene nad mořem.
Orámované dlouhými černými řasami, které klopí k zemi vždy, když se jí zadíváš do obličeje.
Musíš si vážně myslet, že sníš.
Krásně, nádherně sníš uprostřed rozpálené smrtící pouště.
Ale tvé sny, poutníku,…
Tvé sny na tuhle nádheru nestačí…

Odvedla tě od řeky do prostorné jeskyně s vysoce klenutým stropem. Příroda udělala mnoho sama, ale přesto sis nemohl nevšimnout, že stěny
opracovávaly lidské ruce.
Na zemi byly volně položené nadýchané polštáře z nejjemnějšího hedvábí.
U nich stály nízké stolky z ebenového dřeva.
A jeden z těch stolků byl bohatě prostřený. Doslova se prohýbal pod obrovskou mísou s pečeným masem, talířem ještě horkých chlebových placek,džbánem plným rudého vína a křišťálovým pohárem. Velké mísy s nejrůznějším exotickým ovocem, které jsi ty, poutníku, nikdy ani nespatřil, se už na stolek nevešly a ležely hned u jeho umně vyřezávaných nohou.
Uvědomil sis až teď, jaký máš hlad.
Tvá krásná společnice tě nemusela dlouho pobízet a tak zatímco ona odběhla kamsi na druhou stranu velké jeskyně, kterou jsi spíše tušil, než ji mohl vidět, ty ses hladově vrhl na připravené jídlo.

Měl jsi už v sobě dobrou polovinu jídla, kterou ti nachystala.
Ta dívka s vlasy jako hedvábí…
Kde asi je?
Tolik ses zabral do jídla, že sis pomalu ani nevšiml, že zmizela.
Otáčíš se.
Chceš ji znovu vidět.
Její pružné mladé tělo s dlouhýma nohama a nádherně klenutými ňadry…
To zvláštně okořeněné víno ti rozproudilo krev…

Jakoby cítila, že na ni myslíš…
Objevila se u tvého stolku jako neviditelný vánek a položila na něj nový džbán s vínem.
Chytils ji za ruku…
…a podíval se do těch nebesky modrých očí…
Byly veliké a dívaly se na tebe s nevinností, která zalomcovala tvým srdcem a zapálila v něm silný plamen vášně…

Tvůj dotek jí musel říci mnoho.
Sedla si k tobě a přitulila se.
Plnými prsy se jemně otírala o tvé rameno, ruku měla volně položenou v tvém klíně.
Druhou tě hladila po tváři a do ucha ti šeptala slova, kterým si nemohl rozumět a přesto jsi chápal jejich prastarou podstatu.
Najednou se zvedla a rozpustile se usmála.
Vzala tě za ruku a vytáhla tě na nohy.
Rozeběhla se někam na druhou stranu velké jídelní jeskyně a tys klopýtal za ní…

Její cesta vedla do jeskyňky s přenádherným jezírkem s malým, umělým vodopádem.
Bylo u něj docela teplo a jemné kapky cákající až od vodopádu tě lákaly ke koupeli.
Dívka vedle tebe zkoušela bosou nohou vodu.
Usmál ses a tiše si stoupl za ní.
Udiveně se na tebe podívala, ale nevadilo jí to.
Chytils ji v pase svýma horkýma rukama a přitiskl ji k sobě, ke svému pulsujícímu pyji…
Tiše vzdychla a opřela se o tebe, ruce ti ovinula kolem krku.
Pomalu jí začínáš rozvazovat poloprůhlednou bílou kazajku vyšívanou zlatem. Její tkaničky velmi rychle povolí a ty se dotýkáš zduřelých bradavek.
Stáhneš jí kazajku a hodíš ji na zem.
Pod tvými dotyky se kráska prohýbá jako luk.
Hladíš ji po nahém těle a sjíždíš níž, stahuješ jí jemný šátek, který měla uvázaný kolem pasu a dráždíš ji doteky na vnitřních stehnech a na poštěváčku.
Její prohlubující se dech tě vzrušuje k šílenství…

Odpoutá se od tebe…
..a vstoupí do vody malého jezírka…
Kráčíš za ní, až k vodopádku, u jehož stěny se opře…
Dívá se ti do očí…
Tak hříšně…
A přitom nevinně…
Její plavé vlasy jí spadají podél těla až ke klínu…
K jejímu HORKÉMU VLHKÉMU KLÍNU…
Do chřípí tě udeří vůně jejího ženství…
Tak smyslně…
Tak naléhavě…

Uvědomuješ si jen, jak tvoje rty líbají její krásně vykrojená ústa, zatímco tvá ruka jí roztahuje stehna…
Dráždíš její mladičkou hrmu zkušenými rychlými pohyby…
Vzdychá…
Je napnutá…
Touží po tobě…
Hladí tě po šíji a ramenech, cítíš na slabinách její nehty…
Líbání se mění v dravé kousání, zajíždí ti prsty do vlasů, líbáš ji na krk a vysazuješ si ji na klín…

Vnikáš do ní…
Tak snadno tě přijímá…
Tak sprostě po tobě prahne…
Chce tě…
Cítíš to moc dobře…
Cítíš že se jí to líbí, přirážíš a pronikáš hloub.
Ze rtů jí splyne spokojené zamručení divoké kočky.
Jsi překvapený její vášní…
…se kterou se přímo nabodává na tvůj vztyčený pyj…
Nenecháš se zahanbit…
Líbáš její krásná ňadra a dřeš o ní svůj naběhlý klacek až u kořene, nikdy jsi se tak necítil, tolik silný…
Skoro jako bůh…
Ona sténá rozkoší a její šťáva lásky ti stéká po tříslech…
Škrábe tě na stehnech…
Je tolik vášnivá…
Kouše tě a dravě líbá, její vzdychání zesiluje a ty ji přivádíš k vrcholu…
Pokolikáté už?
Je nenasytná…
Hladová po extázi a ty stále a znovu vycházíš jí vstříc …
Svou vášeň přímo křičí…
Nastavuje ti zadeček…
Pění se ti krev v žilách….
Prohýbá se v zádech…
Vidíš její zrudlou hrmu…
Musíš jí ho tam strčit…
Držíš ji v pase…
Pomalu jí ho tam zasouváš…
Dráždíš ji k šílenství, je hotová skoro v zápětí…
Unavení leháte si do vln…
Lízej ji…
Polož ji na malou pláž a lízej ji mezi rozevřenými stehny…
Nejdřív něžně a pomalu ji ochutnávej…
Občas ji malinko kousni…
Hlaď ji po stehnech a po podbřišku, dotýkej se jejích ňader…
Poslouchej pozorně co ti říká její tělo…
Až se od ní malinko odtáhneš…
…a ona ti ji začne žádostivě nastavovat…
Zajeď jí jazýčkem dovnitř a pak ji nech, ať se dráždí sama o tvé strniště…
Lízej…
Drť její malou mušličku svým jazykem rychleji a dravěji…
Začne přirážet…
Nepustí tě od sebe…
Olizuje si rty jako mlsná kočka…
Tahá tě za vlasy…
Skoro tě dusí stehny…
Sténá…
A vzdychá…
Její orgasmus je ten nejkrásnější, jaký si kdy viděl…
Křičí jej do noci…
.
.
.
Prober se, poutníku…
Tady jsi na poušti…
Kolem dokola tě obklopuje jenom horký písek…
A ten přináší jen jedinou náruč…
Náruč smrti…

Hodnocení
[Celkem hodnotilo: 1 návštěvníků   Průměr: 1]

Napište komentář

Inzerujte zde! Máte zájem o reklamu? Textová reklama i bannery na storyboard.cz