Lesní pich

Po první společně strávené noci jsme se s Janou vídali častěji. Hned v pondělí jsem jí zavolal, abychom si domluvili další schůzku. Domů jsem ji zvát nechtěl. V té době jsme s už manželkou byli domluvení na rozvodu, ale přesto mi to přišlo nevhodné. Navrhl jsem Janě, že najdu nějaký hotel, ale ukázala se jako správná studentka: „Je teplo, můžeme někam ven.“

„Koneckonců, proč ne?“ řekl jsem si. Taková romantika v přírodě občas nezaškodí. A dohodli jsme, že za týden, až pojede z koleje domů k rodičům, udělá si cestou malou přestávku.

Byl krásný letní den, kdy jsem do kufru auta naložil deku a nějaké pití, abychom nezahynuli žízní. Stejně jako poprvé jsem Janu vyzvedl na nádraží, ale tentokrát bylo přivítání podstatně vřelejší. Stačil jediný polibek těch nádherných úst a cítil jsem mravenčení v rozkroku. Ani se neptala, kam jedeme. Nasedla vedle mne do auta, vesele brebentila a usmívala se na celý svět, ale především na mne.

Zastavil jsem na vyhlídnutém místě a zapadli jsme do lesa. Brzy jsme našli krásnou prosluněnou mýtinku, kde jsme rozložili deku. Ani jsem se nestačil rozkoukat a Jana už ze mne stahovala tričko. Cívka je jako dívka – vzpomněl jsem si na starou poučku – napřed napětí, a potom proud. Ale nezůstal jsem pozadu a chvilku jsme oba hráli tu oblíbenou hru „Kdo koho dřív svlékne?“

Jana byla tak nedočkavá, že na nějakou předehru nebyl čas. Jen jsem si nasadil ochranu a hned si mne stáhla k sobě, mezi svá roztažená stehna. Naše rty se spojily, vnikl jsem jazykem mezi její rty a současně sondoval svým nástrojem, kudy bude nejlépe vést hlavní útok. Ale Jana nechtěla čekat. Vtáhla si můj jazyk do svých úst a současně vzala věci do svých rukou. Nasměrovala můj ztopořený úd do svého klína a… Ooooh… už jsme byli jedno tělo.

Jana vzlykla a zvrátila hlavu dozadu. Chytil jsem ji za vlasy tvrdě přirazil dovnitř. „Aaah…“ zasténala, objala mne nohama a tiskla mne k sobě, abych zajel dovnitř, co nejhlouběji do jejího rozkroku. Letní slunce pálilo a já cítil vůni jehličí, která se mísila s vůní rozdychtěného dívčího těla. „Počkej, chci si tě prohlédnout…“ zašeptal jsem. Klekl jsem si a chytil ji za kotníky. Pohlédla na mne a začervenala se. Ležela tu přede mnou, zalitá sluncem, na sobě ani nitku. Instinktivně si položila ruce na prsa.

„Jsi krásná!“ ujistil jsem ji. Roztáhla jsem jí nohy od sebe… pěkně do „V“, a v jeho středu byla nabodnutí na můj rožeň. Lehounce jsem se zasunul hloub… a Jana zapomněla na svůj ostych. Mimovolně sevřela rty, a ruce na jejích ňadrech, které tam původně položila jako štít, ty ruce ji teď hladily a laskaly, tiskly ty dva kopečky ženské krásy a smyslnosti. Pomaloučku jsem se pohyboval v ní, vysunul jsem se ven, a pak sám našel cestu dovnitř, ještě hloub… Mhmmm…

Začal jsem zrychlovat… z pomalého a vláčného mazlení jsme přecházeli do svižného rytmu, který se stále zrychloval a nabýval na náruživosti. Dal jsem jí nohy k sobě, a stále zvednuté je objal pažemi, trochu ji zvedl a narážel si to rozdychtěné dívčí tělo na svůj pyj. Už to nebylo žádné unylé mazlení, ale rozříjené šukání dvou nadržených těl. V žáru letního slunce ze mne stékaly potůčky potu, občas skáply na orosenou bělostnou kůži Jany, kde se mísily a stékaly dolů.

Napichoval jsem Janu na svůj naběhlý úd a sledoval, jak jí to divoké pojímání vzrušuje. Jednou rukou si začala hladit poštěváček, zatímco druhou ruku měla zaťatou v dece, jakoby hledala oporu. Už jí nevadilo, že vystavuje mým pohledům své dívčí prsy, ty nadskakovaly na jejím hrudníku v rytmu mého přirážení.

„Ano, ano… ještě… prosím ano!“ sténala vysokým hlasem a její tělo se roztřáslo v orgastických křečích. Pustil jsem její nohy, zalehl ji a vnikl hluboko dovnitř. „Ach bože…“ zasténala a já začal tvrdě přirážet. Naše zpocená těla se lepila k sobě směsicí našich potů, držel jsem pevně, že se nemohla ani pohnout a zmocňoval jsem se jejího těla divokými přírazy.

„Ještě chvilku… ještě… už budu… už.. už… AAAAH!“ vykřikla jsem a už jsem cítil, jak stříkám jednu dávku za druhou. Oslňující záblesk rozkoše mne málem zbavil smyslů, vnikal jsem dál a hloub, slyšel jsem, jak Jana něco volá, ale nerozuměl jsem…

Když jsem po chvíli otevřel oči, Jana se na mne dívala svýma krásnýma očima. „Děkuju!“ špitla a políbila mne. „Půjdeš odlepit?“ zeptala se. „Takhle domů nemůžu!“.

Byli jsme oba zpocení, mokří nahoře i dole. Ale i s tím jsem počítal. Zajeli jsem do sportovního centra, kam jsem chodil do fitka a kde měli i relaxační zónu. Malý bazén, vířivka, lehátka… Saunu jsme vynechali, usoudili jsme, že jsme vypocení dost. Seděli jsme vedle sebe ve vířivce, přitulení k sobě vychutnávali si ty slastné chvilky, kdy je na světě krásně.

Na tenhle příběh moc rád vzpomínám. Manželka se na mne večer podívala a konstatovala, že mám spálená záda. „Ty ses by opalovat?“ zeptala se překvapeně, protože věděla, že ležen na sluníčku nesnáším. Vzhledem k probíhajícímu rozvodu nebyl důvod něco tajit, ale přesto jsem zalhal. „To asi jak jsem sekal trávník…“ Jojo… sluníčko je prevít.

Hodnocení
[Celkem hodnotilo: 29 návštěvníků   Průměr: 3.2]

Napište komentář