Láska jedné růže

ne5mrt3ln1

Dveře do obchoďáku se předemnou s mechanickým skřípěním otevřely. Ze shora mě ofoukl teplý vzuch – příjemná změna oproti té zimě co panovala venku. Netradičně jsem zamířil doleva, myslím že jsem tu kdysi viděl květinářství. Moc jsem se nezmýlil, protože tu fakt bylo. Už před výlohou se to zelenalo různými kytičkami, příjemně mi to zavonělo. Vstoupil jsem dovnitř.

Od pokladny mě pozdravila pohublá brunetka, usmál jsem se na ni a pozdravil ji taky. "Co byste si přál?" – "Máte ještě růže prosím vás?" připadalo mi, že sem se zeptal fakt blbě, ale pozdě bycha honit no. "A jaké? Máme tu víc barev," mile se na mě usmála a já sklopil oči. Když jsem se na ni znovu podíval, stála už před velkou vázou se spoustou růží. Byly tam třeba červené, růžové, žluté a oranžové. "Vzal bych si ty oranžové." – "A kolik?" zeptala se mě. Zamyslel jsem se nad tím, kolik růží může vyrovnat krásu ženy. Čísla co jsem měl v hlavě vehementně odporovaly číslům na papírcích co jsem měl v peněžence. "Devět prosím," odpověděl jsem jí. "A přejete si je nějak svázat?" myslím, že jediné co jsme si přál bylo, udělat Jí radost. "Svažte je." Musel jsem obdivovat práci jejích rukou, bylo to úžasné divadlo. Zatím co mi dělala tu kytici růží začal jsem si ji prohlížet. Byla vyšší, pohublá, měla světlou kůži ale tmavé oči a krásný úsměv. Vlasy do culíku se jí nevinně pohupovaly v rytmu pohybu jejích rukou. Začal jsem myslet na to, jestli v posteli vzdychá, jestli dokáže ruce použít i na něco jiného, než na svazování květin.. Začal jsem se na ni asi přihlouple usmívat. "Stalo se něco?" otázala se se zdviženým obočím. "Máte moc krásné ruce slečno," poděkovala mi a na bílé kůži se jí začaly objevovat růžové ruměnce. Dala mi tu kytici a já ji poděkoval. Doufám, že i květinářky dostávají spropitné, pomyslel jsem si při placení. Držel jsem ty růže v ruce, byly moc krásné. Zamyslel jsem se nad tím, co by tomu řekla tahle roztomilá květinářka, kdybych jí tu kytku dal a pozval ji při tom na rande. Odmítla by? Začala by se smát? Nepochopila by mě? Styděla by se? Pohrával jsem si s touhle myšlenkou. Měla moc krásný úsměv.

Opustil jsem svoji novou květinářku a vydal se na zastávku MHD. Přitáhl jsem si bundu víc k tělu a otřásl se zimou. Myslel jsem na to, jestli bude mít radost, až já dám tu kytičku. Z myšlenek mě vytrhl autobus. Nastoupil jsem dovnitř, dokonce i volná místa blesklo mi hlavou. Posadil jsem se za nějakýho kluka. Byl opřený o okno a zvláštně koukal ven. Přišlo mi na něm něco zvláštního. Všiml jsem si, že něco píše na mobilu, začetl jsem se a při tom mě obklopila hrůza. Bylo tam zhruba toto:

Moc tě miluju Kláro… ani nevíš jak moc, fakt si život bez tebe nedokážu představit. Nechci! Bez tebe žít znamenáš pro mě všechno… Neopouštěj mě prosím, NECHCI bez tebe žít. Já si ublížím, bez tebe. Prosím odepiš!!! Proč mi to nezvedáš? Proč nereaguješ? Já to fakt udělám! Navždy tvůj Honza.

Netušil jsem co mám dělat. Mám mu zkusit pomoct? Mám se s ním začít bavit? Mám mu zkusit vysvětlit co všechno obnáší láska dívky? Co mám dělat? Co všechno vůbec pro člověka znamená láska?

Snažil jsem se uklidnit a urovnat si myšlenky. Podíval jsem se na tu květinu a lehce se usmál. Kolik chlapců přišlo za dívkou s květinou a kolik si jich potom zpátky odneslo celé dívčí srdce? Kde tenhle kluk udělal chybu a proč ho ta holka nechce? Nedokázal jsem dál myslet, vystoupil jsem na další zastávce. Zbytek na nádraží jsem došel pěšky, snad se i trochu uklidnil. Podíval jsem se na tabuli, tabule bez tabule jako růže bez růže napadlo mě bezmyšlenkovitě, zvláštní úvaha. Lehce jsem se usmál a šel nastoupit.

Cesta ubíhala rychle, míhaly jsme v dálce pahorky některé mi připomněly ty dva kopce co jsem vídal každý den cestou domů, vždycky mi připomínaly prsa, prostě velká zelená prsa. Přišla ke mě průvodčí – hezká, mladá, s pěknou čepičkou a modrou uniformou. "Přistoupili, předložte jízdní doklady a průkazy ke kontrole prosím," začal jsem hledat po kapsách kam sem si dal lístek. Napadlo mě, co by asi tahle slečna řekla na tu kytici. Odmítla by? Začala by se smát? Nepochopila by mě? Styděla by se? Začal jsem uvažovat nad tím, že všechny ženy bych do jednoho pytle házet asi neměl. Jednou to přece jenom zkusím. A pravda vyjde najevo.

Vytáhnu mobil a začnu Janě psát. Zase si vzpomenu na toho kluka a přejede mi mráz po zádech, ale snažím se ho z té své hlavy vytěsnit. Jana vůbec netuší, že dneska přijedu. Čeká mě až zítra. Jedu stejným vlakem, jakým ona jezdí z práce. Jaká náhoda :-) Snad tu někde bude a já nebudu muset čekat na tom mrazu další hodinu. Ale co bych pro ni neudělal. Asi jsem ji doopravdy překvapil, protože mi hnedka nadává, že jsem kvůli ní mohl taky zmrznout. V práci se jim to trochu protáhlo. Ale stihla to. Mám radost, nebudu muset čekat na další vlak.

Na nádraží vystoupíme, ale ona mi někam uteče a rovnou se někde schová. To mi je ale sladká odměna za to moje překvapení. Hledám ji po celém nádraží a nikde nikdo. Vyjdu ven a oslní mě světlo z pouliční lampy. Čeká tam na mě venku. Uličnicky schovám kytku a přijdu k ní. "Ahoj Jirko." – "Ahoj Janičko, něco tu pro tebe mám. Vytáhnu kytičku růží a ukážu jí je. "Jééé," vyhrkne a začne natahovat ruce. "Počkej holčičko dám ti je až doma," zazubím se na ni. Naštvaně se odvrátí ale já ji vezmu a řeknu jí: "Pojď, zmrzneš tu." Jdeme po vyšlapané cestičce. Kolem projíždí auta, občas potkáme nějakého otužilce, ale jinak klid a ticho. Povídáme si o tom, co bylo v práci, kdo nás štve a kdo nám udělal radost.. Však to znáte.

Dojde ke dveřím a začne je odemykat, díky světlu co tu je, si opět všimnu jaké má krásné dlouhé červenohnědé vlasy. Chvíli ji takhle sleduju ze zadu. Ona se nečekaně otočí a tou rozzářenou tváří se mě ptá, co se děje? Dveře už jsou dávno otevřené a já si toho ani nevšiml. Má moc krásné oči. Jdeme do bytu. Opět příjemné teplo, svléknu si bundu zuju si boty. Potřeboval bych trochu zahřát a co teprv ona. Zkontroluju kytičky, jestli nepřišly k úhoně, ale zdají se stejně barevné, jako v tom květinářství. Dávám je Janičce a ona mi poděkuje a jde hledat vázu. Zatím se tu trochu rozhlédnu – pěkně vymalováno (meruňková a bílá) a po zdech visí obrazy plachetnic a pyramid. Janička se vrátí s nějakým pitím, ale na tom mi nezáleží. Povídáme si spolu a jí je zima, dojdu ji pro deku.

"Mohla bych si ti lehnout na klín prosím?", odpověděl jsem a začal ji vískat ve vlasech. Přemýšlel jsem, nad tím, co znamená být kamarád. A co teprv znamená, když žena řekne: jsme kamarádi. A co to znamená, když to řekne muž? Hladil jsem ji přes deku. Myslel jsem na svoji dívku – Míšu. Ta co tu na mě ležela, byla "jenom" kamarádka. V čem se ty dvě lišily ? Obě mě zaujaly tím, jaké jsou… – smutné a zklamané životem, můžu snad říct, že bych nějakou miloval? Tak tedy proč cítím tohle.. Vzrušovala mě její blízkost, její dech a vůně vlasů.

Sehnul jsem se k ní dolů a pošeptal jí: "Moc krásně voníš Janičko." Dělala, že spí, hrála si. Rukou jsem trochu odhrnul tu blbou deku a dotkl se jí přes oblečení. Byla tak teploučká. Ruku jsem přesunul k zadečku, hladil jsem ten její kulatý zadeček, jen pár milimetrů mě dělilo od kůže. Vzrušovala mě ta představa. Nahé dívčí kůže a mých prstů, nebo jazyka. Pokračoval jsem ve snění a ani si neuvědomil, že jsem rukou vklouzl pod kalhotky. Nebránila se, byla tichounká, ale když jsem se jí dotkl zadečku tak tiše vzdychla. Po jemných kruzích sem jí hladil zadeček. Druhou rukou jí něžně odhrnuju vlásky z tváře, vypadá tak křehce, ale věří mi, ví že u mě je v bezpečí. Objímám ji a dávám ji pusu na tvář, zvláštní, má tak krásné rty a já je ještě nikdy nepolíbil.

Lehce sebou zavrtí: "Prosím nepřestávej…" zašeptá. Vracím ruku zpátky na zadeček a zase ji hladím. Přejíždím prsty po obou půlkách, pomalu zadečku nastavuji celé dlaně, pevně ji stisknu a zase povolím. Cítím, jak jí po zadečku z pod kalhotek stíká štáva z kundičky. Prsty jdou za teplem, celou čárku kalhotek projíždím dvěma prsty a Janička začíná tiše vzdychat. Jednu nohu nastaví k druhé ve skoro pravém úhlu, nastaví tak mé ruce svá stehna. Hladím ji nejprve jedno a pak i druhé, postupně se dostávám blíž a blíž klínu. Celou ruku ji dám na kalhotky, má je celé mokré. Rychle stiskne nohy a uvězní mě tak. Podívám se na ni a ona se na mě jenom směje, ale v očích ji hrajou zvláštní ohníčky, které jsem tam nikdy dřív neviděl. Přestanu si hrát s jejími vlasy a nohy ji roztáhnu. Ona je zase přirazí k sobě, vyskočí a utíká do postele. Jdu zmateně za ní, cestou si všimnu sklenky s pitím. Zvednu ji ke rtům. Pomalu polknu. Vejdu do ložnice.

Jana leží na zádech skoro nahá, má jen tričko a ty mokré kalhotky. Dívám se jí do očí a rozepínám si pásek. Kalhoty leží na zemi. Tričko mi sundává sama, jen co se k ní přiblížím. Chce se mě dotýkat, ale já ji přirazím k posteli, kleknu si mezi její roztažené nohy a skloním se nad ni. Opět začne zvedat ruce, nedá mi to a chytím je, dávám je zápěstím k sobě a přendám si je do jedné ruky. Opřu se o ni svojí vahou a uvězním ji je nad hlavou, teď už je jak svázaná. Vidím ty ohníčky zblízka, vzrušuje mě to, nemám nic než ty černý trenky.. Volnou rukou si pohrávám s jejími vlasy, zajedu hloub a pevně ji za ně chytím, lehce vykřikne. Odhaluji její krk, skláním se nad ním a líbám ho, jemně ji kousnu, to se ji moc líbí… nakonec se dostávám až k oušku..

Vzpomenu si na to, že jsem ji vlastně ještě nikdy nepolíbil, podívám se na její krásné vlhké rty a tiše zasténám. Myslím, že ji ještě chvilku potrápím. Pouštím ji ruce a stahuju z ní to zbytečné tričko, rozepínám podprsenku a odhazuji i ji. Vypadnou z ní krásná velká prsa. Bradavky jsou vztyčené a tvrdé, naschvál na jednu zkusím zabrnkat. Janička vyjekne. Skloním se nad ní a beru si bradavku do pusy. A už pochopila, že nic nezmůže dokud nebudu mít dost. Otevřu pusu a hraju si s ní jen jazýčkem, mezitím sjedu rukou dolů do klína a dělám ji tam přes kalhotky skoro to samé, co nahoře bradavkám. Jezdím jazýčkem okolo bradavky, narážím do ní ze stran a za chvilku ji zase vsaju do pusy. Vezmu obě prsa do dlaní a lehce je zmáčknu a pohladím, znovu se skloním a začnu líbat místečko pod prsy. Janička tiše vzdychá a křečovitě se drží peřiny. Podívám se jí do očí. Usměju se.

Pořád nedostala ten polibek. Líbám jí bříško, líbám jí boky, má krásnou jemnou kůži, zbožňuji jemnou kůži. Zvednu ji nohu do výšky a líbám jí lýtko, poté stehno a vnitřní stranu stehen. Zjišťuju, že tu má ještě jemnější kůži a o odstín tmavší. Cítím její vůni její kundičky a vzrušuje mě. Rukou přejedu přes ty mokré kalhotky, ještě dvakrát a odvážím se nad nimi sklonit a začnu ji lízat přes kalhotky. Janička vzdychá, škube ji ve svalech. Ty kalhotky z ní skoro strhám, roztáhnu jí nohy a konečně uvidím celou její mušličku, je krásná. A teď i mokrá. Líbám ji okolo a občas do úst vsaju část velkého stydkého pysku. Přejedu přes ni prsty, které nakonec skončí v té mokré dirce. Dávám ji jazýček na poštěváček a pomalu ji lížu, přitom ji prsty střídavě tlačím na horní stěnu pochvy. Vyndám prsty a projedu ji celou jazykem, Janička to nevydrží a nahlas vyjekne a prohne v páteři. Pomalu přiráží proti mému obličeji a já ji dál lížu.

Přerývaně dýchá, přehoupnu se za ní nahoru, chytím ji za vlasy a stáhnu ji hlavu dozadu. Znovu ji kousnu do krku a přitom ji honím. Přiblížím své rty od té její štávičky k jejím ústům a sleduju co bude dělat. Chce polibek, ale já ji ho pořád nedávám, usmívám se na ni. Bezmocně zavzdychá a já ji pouštím vlasy. Vrhne se po mě a já ji přirazím zpátky na postel. "Jen drž maličká." Strčím ji prsty dovnitř kundičku, vytáhnu je a dám ji je před obličej. Začnu je před ní pomalu olizovat, musím se usmívat, když vidím, co se v ní děje. Potom dám ty prsty konečně k jejím ústům a ona je začne vděčně sát. Směju se. Začnu ji bříšky prstů přejíždět po rtech, jsou moc krásné. Lehnu si na ni, přitlačím svůj klín na její a rukou ji chytím krk. Začnu ji líbat a přitom si hraju s její bradavkou. Leknu se její vášně, pokouše mě do rtu. Zase ji zklidním. Sundávám si trenky, jsou jak její kalhotky – celé mokré. Nasazuju si ochranu a ona mě přitom sleduje přivřenými víčky.

Znovu si na ni lehnu. Jednou rukou se opírám, druhou beru na kost tvrdý penis do ruky a projíždím ji kundičku nahoru a dolů. Dávám si na čas a ona to zase nemůže vydržet, musím se smát. Konečně zajedu nadoraz dovnitř, ona vykřikne a prostopášně se rozesměje. Držím ji obě ruce a pomalu ji projíždím celou kundičku. Narazím na něco tvrdého, zpomalím a pomalými pohyby ji takto masíruji, nedokáže se ovládat, jen vzdychá a užívá si to. Občas cítím stah poševního svalstva. Začíná dýchat velmi nepravidelně, při tom se jí dech prohlubuje, má červené tváře i prsa a oči klopí v sloup. Zhluboka se nadechne a několik vteřin mlčí, potom vybuchne a nemůže se nadechnout. Cítím hrát poševní svaly krásnou melodii orgasmu. Podívá se na mě přivřenými víčky – chce polibek, ale já ji dál pomalu projíždím kundičku. Skloním se nad ni a ona mě opět kousne do rtu. Usmívám se. Ještě udýchaná se zeptá: "Udělal ses?" – "Ne, neudělal," odpovím ji klidně. Na tváři ji začíná hrát zvláštní divadlo. Je zmatená. Otáčí se ke mě zády a chvěje se. Obejmu ji. "Copak je Janičko?" Místo odpovědi se ale zvedá a odchází do koupelny. Nevím co dělat, čekám než vyjde z koupelny. Jde do obýváku a po tmě si sedne na židli a vytáhne cigaretu.

Přijdu k ní nahý, obejmu ji kolem kolen. "Mám tě moc rád Janičko, ty se na mě zlobíš?" – "Ne, nezlobím," řekne rozechvělým hlasem. Zvednu ji ze židle, jdeme zpátky do postele. Otočí se ke mě zády, obejmu ji a šeptám ji do ouška, co pro mě znamená a jak je hezká. Hladím ji po bříšku. Dostanu se až k zadečku, cítím jak je pořád mokrá, vzruší mě to a hned mi znovu stojí. Políbím ji zezadu na krk, chytím ji za nohu a natáhnu ji.

Vztyčím se nad ní a pomalu ho do kundičky zase zasunu, ona jen tiše vzdychne. Zrychluju tempo a při tom jí rukou dráždím poštěváček. Myslím při tom na svůj orgasmus. Přestávám si hrát s jejím poštěváčkem a jen tvrdě přirážím, zasténám a cítím, že se to blíží. Něco uvnitř mě narůstá a chce to ven, nevydržím to dál zadržovat, vytáhnu ho z ní a postříkám ji celá záda. Nemůžu dýchat a cítím, jak se mi stahují svaly. Začíná to odeznívat a já můžu zase dýchat. Nakloním se nad ni. Políbím ji na krku a začnu jí šeptat: "Janičko já nemusím mít orgasmus při každém milování, uspokojení z něj není ani zdaleka tak hluboké, jako ten pocit co mám z orgasmu partnerky." "Neplakej už prosím holčičko." Znovu jsem ji políbil na krk. Jemně ji vzal do náručí a počkal než usne. Nechtěl jsem jí ublížit.

Hodnocení
[Celkem hodnotilo: 15 návštěvníků   Průměr: 3.1]

Napište komentář

Inzerujte zde! Máte zájem o reklamu? Textová reklama i bannery na storyboard.cz