Major Greenstoneová byla mrcha. Bylo to o ní všeobecně známo, dokonce i zelenačky v přijímači dobře věděly, že chodit se ulejt na marodku je holý nesmysl. Vojín Brushová to teoreticky věděla taky, ale v praxi si říkala, že by to mohla vyzkoušet. Inu chybami se člověk učí. A tak teď stála v polní ambulanci před obávanou vymítačkou simulantů a usilovně přemýšlela, jakou chorobu by mohla nejlépe zahrát.
„Takže Brushová…“ zvedla hlavu od papírů lékařka. „Vám se, mně se zdá, nechce na rozcvičku, co?“ postrach ulejváků vstal a obcházel nešťastnou simulantku, jako by právě toto byl ten nejlepší způsob pro zjištění diagnózy. „Skenovací analyzátor ukazuje, že uracil glykosylázu máte v normě, a CRP prakticky na nule…“
Brushová usoudila, že teď není vhodné předstírat epileptický záchvat ani padoucnici. Tím spíš, že si nemohla vzpomenout, jaký je mezi tím rozdíl. Tak raději stála a dívala se upřeně do zdi. Greenstoneové to zřejmě vyhovovalo, protože hlasem tekoucího medu pokračovala v samomluvě.
„To si dnes každá myslí, že z ní bude skvělej voják, vykoupí army shop protože si představuje, že když bude nosit bagančata, tak z ní bude druhá Napoleon, nebo co! Vyhrňte si tričko, ať si vás poslechnu.“ Brushová postupně vysoukala maskovací triko TM-69 nad své vnady spoutané podprsenkou PP vzor 92 a doktorka přiložila fonendoskop.
„Mmmm… srdíčko nám tiká jako hodinky“ pochvalovala si zlověstně Greenstoneová, „Takové kdyby měla každá… to by bylo! Posaďte se a ukažte prsa!“
Brushová si poslušně shrnula PP dvaadevadesátku a odhalila své drobné, ale pevné vnady. Doktorka ji chvíli zálibně pozorovala a pak položila své hebké dlaně na svůdné obliny pacientky. „Máte je citlivé?“ zeptala se a začala je jemně mnout. Blondýna stiskla rty, aby zadržela vzrušené zasténání a protože si nebyla jistá, jestli by v té chvíli byla schopná srozumitelně odpovědět, jenom rychle zavrtěla hlavou.
„Takže necitlivá prsa? Hm…“ zabroukala is Greenstoneová a v očích jí zajiskřilo. Sklonila se níž a Brushová ucítila na levé bradavce její horký dech. Musela se kousnout do rtu, aby se nezajíkla.
„Lehni si Brushová, mrknu se ještě jednou pořádně na tu tvou pipku.“ zavelela teď už očividně vzrušená doktorka, která nečekaným způsobem kombinovala příjmení s tykáním a zcela neodborným medicínskými termíny. Blondýna v hodnosti vojína však neměla sílu tyhle detaily rozebírat a poslechla. Se spuštěnýma kalhotama zvedla nohy, jak jí nadřízená poručila a snažila se tlumit zrychlený dech, když opětovně ucítila laskání na tajných místech.
Major Greenstoneová projela jazykem mokrou štěrbinku ležící blondýny pěkně důkladně, po celé délce od zadečku až po ten nejhlubší záhyb, ve kterém se ukrýval citlivý klitoris. Tam přitlačila, snažila se jej nahmatat špičkou jazyka a přitom sledovala krůpěje vzrušení, které se řinuly ze vzrušeného pohlaví.
Pak nečekaně změnila taktiku a zasunula jazyk přímo mezi růžové stydké pysky. Byl velký a tuhý a Brushové se při tom nenadálém útoku zatočila hlava. „O… OH“ zasténala slabounkým hlasem, ale hned se kousla do rtu. Smí se sténat, když vám nadřízený důstojník zajíždí jazykem do kundičky? Základní řády o tom sice neříkaly nic, ale jeden nikdy neví. Brushová se i za tu krátkou dobu naučila, že na vojně je potřeba držet hubu a krok.
„Chceš taky ochutnat?“ zeptala se znenadání a aniž čekala na odpověď, zasunula prostředník do mokrého klína a lesknoucí prst nabídla ležící dívce k ústům. Ta neprotestovala a nabízený prst poslušně olízla. Nebyla tak nezkušená, aby nevěděla jak chutnají její šťávičky. Ale byla zvyklá olizovat je z úplně jiných údů. Podlehla vzrušení, kterým již byla celá ambulance prosycená a začala nabízený prst vášnivě cucat.
„Hodná holka!“ pochválila ji Greenstoneová a pohladila volnou rukou blonďaté vlasy své pacientky. Jejich pohledy se střetly, major se sklonila a obě ženy se políbily. Lékařka se vyhoupla na lehátko a klekla si obkročmo na ležící dívku.
„Mhmmm… dobře… dobře…“ Greenstoneová slastně zvrátila hlavu a vychutnávala si to vášnivé laskání. „Počkej… sundám si kalhotky!“
Lehounce se dotkla jazykem piercingu který byl nastaven tak, aby při sebemenším pohybu dráždil klitoris. Doktorka hlasitě vydechla a slastně se prohnula v kříži. „Jo… jooo… Aaaah!“ zasténala rozkoší a její tělo se roztřáslo. Brushová cítila jak se chvěje a lačně zabořila tvář do vlhkého klína nad sebou. Jazykem laskala mokrou důstojnickou mušličku a rukama hnětla pevný zadeček nad sebou.
Přemožena rozkoší klesla Greenstoneová na všechny čtyři. Blondýna měla nestydatě doširoka rozevřená stehna, takže její klín měla před sebou jako na talíři. Neodolala a políbila hlaďounký venušin pahorek pod sebou. Obě ženy se tak vzájemně uspokojovaly ústy, ale pro doktorku to nebylo to pravé. Neuměla si vychutnat vůni lahodného dívčího klína, když ji současně vzrušovaly doteky na vlastní studánce lásky. „Tohle je na prd!“ prohlásila nežensky. „Pusť mne a hezky lízej!“ poručila a lehla si sama na lehátko s rozvolněnými stehny.
„Zezadu… chci to zezadu!“ vykřikla náhle Greenstoneová. Zmobilizovala své síly, vyskočila a postavila se vedle lehátka. Překlonila se a nastavila něžným ústům své podřízené své rozcitlivělé ohanbí. Blondýna položila ruce na pevný zadeček a roztáhla obě půlky od sebe. Jejím očím se tak naskytl pohled na vlhkou štěrbinku, zrůžovělou předchozím laskáním. Její okraje lemovaly křehké plátky stydkých pysků, které byly tak citlivé, že stačil letmý dotek jazykem, aby svou majitelku vymrštily na oběžnou dráhu slasti.
Zanořila obličej mezi pevná stehna a nasadila jazyk co nejníže. Nahmatala intimní šperk, který dráždil velitelčin klitoris a laškovně na něj zabrnkala. Odezvou bylo zasténání a zvuk nehtů, které se křečovitě zaryly do matrace. Pokračovala v jízdě a jazykem vyrývala brázdu v růžové škvírce pohlaví od vzrušeného poštěváčku až na konec, kde končil vstup do mušličky a po krátkém přerušení přecházel do sevřené dírky análku.
Blondýna pomalu vyprostila hlavu ze sevření třesoucích se stehen a postavila se vedle své velitelky. Má ji obejmout a políbit? Nebo zasalutovat? Chvíli zůstala nehybně stát a sledovala, jak obávaná doktorka postupně nabývá vlády nad svým tělem. Důstojnice se napřímila a bezděčným pohybem uhladila polstrování lehátka, na kterém zůstalo deset dírek jako památka na slastnou křeč rozkoše. Lehce si odkašlala a jasným, i když trochu ochraptělým hlasem pronesla: „Tak Brushová, musíte zůstat dva týdny na lůžku! Běžte si lehnout na patnáctku a večer vás přijdu zkontrolovat.“ A přes rameno dodala „Ve 21:00 přesně!“.