Domluvené sňatky jsou na prd. Dneska už jsou vzácností, ale když jste dcera z jisté rodiny a z jistých kruhů a otec přijde a poručí, nezbývá vám nic než sklopit hlavu a pokorně zašeptat: „Ano papá.“. Můj případ. A s tím horším koncem – nehezký, protivný, staší muž. A kulhá. A takové štěstí jako Angelika se Joffreyem bohužel nemám, pohádka se nekoná.

Po obřadu jsem se chtěla zdekovat do svého pokoje a vybrečet se do polštáře, ale novomanžel mě odchytil na schodech a požádal mě, ne požádal – NAŘÍDIL mi, abych ještě s najatým fotografem udělala kolekci snímků ve svatebních šatech. Asi aby se měl čím chlubit mezi páprdy v klubu. Ještě zkontroloval, jestli jsem si už nestihla sundat snubní prsten a odešel se opíjet. Vystřídal ho fotograf, výrazně mladší a pohlednější. Chvíli se snažil mě fotit, ale pak to vzdal: „ S takovým kyselým obličejem by mě váš manžel vyhodil, mladá paní. Chce to trošku úsměvu, vždyť jste čerstvě vdaná.“ „No, to je právě ten problém“, povzdechla jsem si nahlas. Projevil účast a začal mě trochu zpovídat. Sedli jsme si na schody a já mu vylila celou svoji nešťastnou dušičku. On mě vzal jemně za bradu, pohladil a povídal něco o tom, že jsem ještě mladá a krásná a že si to sice nezasloužím, ale že tím život nekončí a že si určitě nějak zvyknu a nějakou cestičku si najdu a bla, bla, bla, jemu se to kecá. Ale pak mi to seplo. Vždyť má pravdu. To že jsem se vdala ještě nemusí nutně znamenat konec radovánek. A to manželství holt nějak přetrpím. A proč s radovánkami nezačít hned?

Pevně jsem se rozhodla: „Díky, pomohlo to. Tak jdeme na to focení, ne? Slibuju, že už to bude lepší!“ A rovnou jsem se postavila, zapózovala jako cudná nevěsta a už se i trochu usmála. „To je ono!“ liboval si fotograf, „ a teď se pootočte“ …cvak… „přidržte si sukni, jako byste šla dolů“ …cvak… „opřete se o zábradlí“ … e … cvak, cvak. Když už jsem v ruce držela okraj šatů, schválně jsem si je vykasala tak vysoko, že se mu otevřel výhled na mé štíhlé nohy v síťovaných punčochách v celé jejich kráse a bělostné krajkové kalhotky. Hlasitě polkl a pak se snažil pokračovat jako profesionál. V několika další pozách jsem mu dopřála podobný výhled. Evidentně jsem vzbudila jeho zájem, protože párkrát zapomněl stisknout spoušť. Čas na druhé kolo, trochu přitvrdíme.

Jakoby náhodou jsem upustila na zem kytku. „Hupsík, to jsem ale nešika“ vypískla jsem jako puberťačka a pootočila jsem se, předklonila se abych ji sebrala a při tom na něho vyšpulila zadeček. Sukni jsem při tom vyhrnula HODNĚ vysoko, až na záda, a malíčkem se mi dokonce podařilo zachytit okraj kalhotek a popotáhnout je je trošku dolů. Fotograf tam stál jako solný sloup s otevřenou pusu. Zabral! Tak popojedem. „Pojďte, další fotky uděláme nahoře“, pokynula jsem mu prstem. Němě přikývl a následoval mě do mojí ložnice.

Usadila jsem se na postel a zapózovala. „Je to dostatečně důstojné?“ zeptala jsem se nevinně. Cvak. „Hmm“, zahuhňal, „ ale předtím už to bylo lepší…“ Sláva! Ono to už zase mluví! „Aháá“ protáhla jsem a stáhla si dolů živůtek, ze kterého radostně vyběhly moje kozičky. Prohnula jsem se v zádech a zvedla ruce za hlavu a dala tak vyniknout svým pevným prsům. Bradavky, v očekávání věcí příštích, už jsem měla pěkně ztuhlé. „Je to takhle lepší?“ zapředla jsem. Cvak, cvak. „Mnohem lepší“ ozvalo se zpoza aparátu.

Nakrucovala jsem se před objektivem, přístroj cvakal a já se pozvolna zbavovala svatebních šatů. Závoj a spodní prádlo jsem si rozhodla nechat. V kundičce se mi dělalo pěkně vlhko a horko, teď už bylo jasné, že svatební noc bude úplně jiná než jsem si představovala. Mnohem lepší! Odhrnula jsem si okraj kalhotek, aby se ta moje holka trochu provětrala. Zzzz, ozval se zoom, cvak cvak, hezký detail osvobozené prcinky. Lehla jsem si na záda, rozevřela nohy a prsty si projela mezi závojíčky. Ať má kluk hezký výhled. Cvak… „ to je krása“ …cvak.

Pohled na jeho kalhoty mi připomněl, že nevyhnutelné již nemá cenu dále oddalovat. Ladně jsem se překulila k okraji lůžka a přitáhla si ho blíž za cíp košile. Pohladila jsem zřetelnou bouli na kalhotech a obdivně vydechla: „ Páni, ten už je ale tvrdej. A jakpak je asi velkej?“ Místo odpovědi se ozval zvuk zipu a vykoukl na mě jeho penis. „Ten je krásnej!“ pochvalovala jsem si a hned ho olízla, „…hmmm a dobrej…“. Pak jsem nechala dalších řečí a pustila si ho hluboko do pusy. Mazlila jsem se s tím tvrdým klackem, olizovala ho a sála. „To je lahůdka, mňam, mňam. “ usmála jsem se na něj, „ pojď ke mně, chci to tvoje tvrdý péro celý sníst“. Jen co dolehl, opět jsem se sklonila nad jeho klín. Závoj mi přepadl přes hlavu a přestože byl úplně průhledný, mě to připadalo, jako bych se s NÍM ocitla o samotě – jen já a krásný tvrdý pták, který mě za chvíli pěkně opíchá.

Ale ještě si s ním trochu pohraju. Pořádně jsem ten tuhý kolík naslinila, aby mi hezky klouzal do krku. Pak už jsem si jen vychutnávala ten úžasný pocit, jak mi hebký žalud prokluzuje mezi rty, hladí jazyk, naráží na patro a při tom pulsuje horkými vlnami, pak jsem ho vypustila ven a znovu se ho zmocnila a to opakovala dokola až k zbláznění. Zvedla jsem oči, abych se podívala jak se mu to líbí, ale viděla jsem jen svůj odraz v objektivu fotoaparátu. Cvak, cvak. Ty fotky pak musím vidět! (A zabavit). Ale o důkaz, jak se mu to líbí, jsem nepřišla.

„Ano,“ vzdychal, „ty máš tak šikovnou pusinku. Kuř mě, prosím zlato, ano, nepřestávaj, kuř mě, nevěsto!“. To jsem mu ráda splnila, nechtěla jsem se toho žilnatého zázraku hned tak vzdát. Odhrnul mi závoj stranou aby měl lepší výhled. Pokračovala jsem ještě o něco vášnivěji než předtím a přála si, aby ta chvíle nikdy neskončila.

V tom nejlepším jsme zaslechli kroky na schodech, nepravidelné, doprovázené ťuknutím. Manžel!

Vymrštili jsme se jako pružiny a chtěli se ukrýt v koupelně, ale už jsme to nestihli. Dveře se už, už otevíraly, tak jsme se alespoň přikrčili za dveřmi a snažili se být jako myšky. To bude průser (jiné slovo mě v tu chvíli nenapadlo). Naštěstí se opilý slizoun jen zastavil ve dveřích a zamumlal: „ Verunko… hej Verun .hyk..ko,ššši tadýý?….Hele, a… aššši tady nejni…hm… tak šši dáme ještě panášška na dobrou noc.“, pak k mé velké úlevě zavřel dveře a odkulhal dolů.

Vyrušení využil můj milý fotograf k výměně rolí, hodil mě zpátky na postel a doširoka mi rozevřel nohy. Jazyk zaryl mezi nalité závojíčky a na přivítanou mu vyběhl potůček mé horké šťávy. Olízl ho s labužnickým zamlaskáním a dotkl se špičkou jazyka mého poštěváčku. Jako kdyby mnou projela elektrika. Tohle už jsem nemohla vydržet a navíc jsem se bála, aby nás zase někdo nevyrušil. Jestli mě ten macek dneska neopíchá, tak to nepřežiju. Musíme to trochu urychlit.

„Vem si mě prosím“ zašeptala jsem, „a udělej mi to tvrdě“ dodala jsem o něco hlasitěji.

„Tvé přání…“ začal větu, kterou za něj dokončil průnik horkého penisu do mého nitra. „ Jo!“ vykřikla jsem, ale hned jsem se ztlumila „jo, jo, jo, jo!“ Tvrdé péro si nemilosrdně razilo cestu mojí štavnatou broskvičkou, ve které to čvachtalo jako kdybych běžela louží.

„Šukej, prosím, šukej, jo, jo, jo, dělej!“ povzbuzovala jsem ho. Přitáhla jsem nohy k sobě, abych ho uvěznila co nejtěsněji. Dráždění získalo na intenzitě. „Ano prosím, mrdej, jo, ano, jůůůů, ano mrdej“ vyrážela jsem ze sebe chlípně.

Fotograf jen kroutil hlavou, ale snažil se, co mu síly stačily. Na chvíli přestal, přitáhl si mě k sobě nahoru a vášnivě mě políbil. Pak mě otočil a já poslušně vyšpulila zadeček. Vnikl mi do kundičky zezadu a mě se málem podlomila kolena. To byla nádhera!

Jeho žilnatý kyj projížděl mokrou prcinkou a šířil rozkoš do podbřišku a dále do celého těla. Vzdychala jsem rozkoší. „Líbí se ti to, nevěsto, líbí se ti jak šukám kundičku?“ „Ano, pok…račuj, pro…prosím po..po…kračuj“ podařilo se mi vykoktat mezi vzdechy. Postupně jsme se přesunuli zpátky na postel. Klekla jsem si, aby do mě mohl zase vniknou zezadu. Přirazil ale tak silně, až mi sklouzly ruce z postele a já se opřela o zem. Ani si toho nevšiml a zuřivě dál šukal vyšpulenou kundičku. V téhle poloze se do mě zarážel nekonečně hluboko. Úpěla jsem rozkoší. Slyšela jsem jeho sípavý dech a mé tělo se otřásalo pod silou jeho přírazů. Ruce se mi třásly a prcinu jsem měla v jednom ohni. Jako mantru jsem si drmolila přes stisknuté zuby : „ mrdej…mrdej….óóó…mrdej.“ Orgasmus mě zaplavil náhle jako přívalová vlna. „Áááá, jóóó, jo …bože… jo… … jo“. Moje vyvrcholení zvedlo i jeho stavidla. Rychle jsem sklouzla na zem a nastavila obličej před jeho ptáka. Za okamžik mi tvář zalila sprška horkého semene.

Poctivě na mě vyprázdnil celou svoji nálož. Něco se mi podařilo chytit do pusinky a zbytek jsem po sobně nechala líně stékat. Usmívala jsem se. Den špatně začal, ale skončil o mnoho líp. Teď už vím, že to manželství nějak přežiju. Když celý dům ztichnul, vyplížili jsme se znovu na schody, tam kde to všechno začalo, a pořídili ještě pár speciálních fotek do mého soukromého alba – doufám, že se budou líbit i vám. Na svůj svatební den tak alespoň nikdy nezapomenu.