Jako většina studentů, i já jsem si na začátek léta našel nějakou brigádu, abych si mohl po zbytek prázdnin trochu užívat života. Pomáhal jsem s papírováním v jedné malé firmě, která zajišťovala prodej po Čechách. Všeho všudy pět lidí, většina z nich byla pořád někde v terénu, v kanclu zůstávala stabilně jen sekretářka která brala telefony a já. I když bylo práce dost, nebyla to nijak velká zábava. A brzy jsem okoukal, že když šéf vytáhne paty (což bylo často) si Monika spustí ICQ a tlachá s kamarádkama.

Znáte ty ospalé letní pátky? Venku je horko, po obědě už zákazníci nevolají, za vámi je dlouhatánský pracovní týden, přede dveřmi víkend a vy trčíte v práci. Monika si spustila ICQ a čile po drátech komunikovala a já dostal nápad. Jakmile si na chvilku odskočila, skoukl jsem její číslo a vrátil se ke svému počítači. Založit profil se jménem našeho šéfa byla záležitost okamžiku. Než se Monika vrátila zpět, byl jsem už připojený. Pak jsem jen počkal až bude v nejlepším a spustil jsem to.
JanVejsada: Moničko, zase si hraješ namísto práce?   
U vedlejšího stolu bylo chvíli ticho. Měl jsem monitor nastavený tak, aby na něj neviděla. Jediné čeho jsem litoval bylo, že jsem se nemohl obrátit a podívat se, jak se Monika tváří. Pak zarachtala klávesnice, a měl jsem tady odpověď:
Monicinka: Já pracuju, až se ze mně kouří!!!   
Že by se chytla? Nojo… ale teď když budu psát, tak by mohla poznat že to jsem já! Ale hned mne napadla finta. Otevřel jsem si Word, napsal do něj odpověď, a tu jsem potom myší okopíroval do ICQ. Ať holka kouká!

JanVejsada: Komu že tam kouříš? Tomu mladýmu?

Teď se otočila. Doslova jsem to cítil! Zarytě jsem zíral na monitor na kterém za okamžik vyskočila odpověď

Monicinka: Myslíš, že by si dal říct?

Hmmm… to nezní špatně. Musím ji podpořit:

JanVejsada: Nepochybuj. Stačí, když se na něj usměješ a je tvůj!

Teď chvíle napětí, kouknu bokem a… Monika na mne kouká a usmívá se! Sakra! Není to divný? Ne že bych nechtěl. Monika je kočka s luxusním tělem, které určitě zahřeje líp než kanystr benzínu. Ale tohle je divný… A už vidím další zprávu:
Monicinka: No, moc dychtivě se netváří

Tak já zase Word a už to jede:

JanVejsada: Třeba se jen tak tváří
Monicinka: Jo. Tváří se, jako by neuměl do tří našoustat!
JanVejsada: Myslíš do tří dírek?
Monicinka: Hele, ani mi nemluv!
JanVejsada: Do kundičky ti to nestačí?
Monicinka: To víš, taky pusinka je hladová, a v zadečku už pěkně dlouho nic nebylo…
JanVejsada: Ráda análek?
Monicinka: Ráda? To ne… MILUJU TO!
JanVejsada: Tak snad máš dvě zdravé ruce, ne?
Monicinka: To já zvládnu levačkou… ale živý maso je živý maso!
JanVejsada: Fakticky levačkou?

Cítil jsem jak se mi opotilo čelo. Dovolil jsem si pohled stranou, a… mluvila pravdu. Levačkou. Měla ji zasunutou v kalhotách a zpytavě se na mne dívala. Vstal jsem. Pomalu a opatrně, protože bylo nebezpečí že při prudkém pohybu by se mi v kalhotách mohlo něco bolestivě vzpříčit.

„Kdys poznala že jsem to já?“
„Jako správná sekretářka znám ICQ svýho šéfa!“ zasmála se Monika a pohodila hlavou.
„To se mi ulevilo. Už jsem se lekl, že jako správná sekretářka děláš šéfovi… různé věci“ oddechl jsem si a klekl si před Moniku na zem, mezi její roztažené nohy. Rozepnul jsem jí opasek a pomalu začal rozepínat džíny. Zasmála se.
„Šéfovi, jo? Na tohle bereme brigádníky!“

„Ty potvoro! Já ti ukážu!“ zachechtal jsem se a začal z ní násilím stahovat džíny. Tedy násilím… popravdě řečeno, moc se nebránila. Fakticky měla krásné tělo. Přejížděl jsem po něm dlaněmi a odkrýval nová a nová zákoutí. Políbil jsem ji na ústa, ona se ke mně přisála a mezi rty mi vklouzl její horký jazyk. Žádostivě jsem ho sál, polykal a nepřestával rukama hladit to báječné tělo.

„A ty si neodložíš?“ zaševelila náhle, klekla si a rozepnula moje kalhoty které hrozily prasknutím. Rozevřela zip, který si slyšitelně oddechl. Zalovila rukou a vytáhla na světlo boží můj nadržený nástroj.

„Páni, to je macek!“ vydechla Monika uznale. Vydechla, ale pak se zhluboka nadechla a chvíli dýchala jenom nosem, protože měla ústa plná a já byl blahem bez sebe. Její jazyk se laskal s mým žaludem, otíral se o něj hned shora, hned zdola, šimral ho špičkou na uzdičce, no prostě mu dělal pomyšlení.

„Tohle ti nezůstanu dlužen!“ slíbil jsem a hned slovo dodržel. Posadil jsem Moniku na stůl, roztáhl jí nohy a sklonil se k jejímu klínu, ukrytému pod tenkou průsvitnou látkou kalhotek. Ještě bych měl upřesnit že ta látka byla také černá a… pěkně mokrá. Shrnul jsem ten překážející proužek látky na stranu a odhalil její kundičku. Chloupky na klíně měla pečlivě vyholené do vítězného „V“, a v lalůčku hned vedle poštěváčku se jí leskl piercing. Mlsně jsem olíznul její vlhkou štěrbinku, která se pod doteky mého jazyka začala otevírat. Položil jsem Moniku zády na stůl a nedočkavě namířil žalud na ústí její štěrbinky.

„Aaah!“ Oba jsme jednohlasně zasténali rozkoší, když jsem pronikl svým údem až na dno její kundičky. Hladce jsem do ní zajížděl dlouhými tahy a vychutnával si ten slastný pocit. Levou rukou jsem ji hladil po tváři, ona otevřela ústa a začala mi olizovat prsty. Vzala je do úst, dívala se mi do očí a začal je sát stejně, jako před chvílí sála můj penis.

„Nechceš do pusy raději něco většího?“ zeptal jsem se, vzrušený tím pohledem. A aniž jsem čekal na odpověď, obešel jsem stůl a zasunul se znovu do jejích úst. Tentokrát jsem se nenechal jen pasivně kouřit, ale sám jsem opatrně přirážel. Šoustal jsem ji do pusy, stále rychleji a rychleji, a i Moniku to očividně vzrušovalo. Rukou si hladila mušličku a lačně polykala můj zduřelý pyj.

Vysunul jsem se ven z jejích úst a nechal ho vyzývavě trčet několik milimetrů od jejích rozvášněných rtů. Rukou mi přetáhla předkožku přes žalud a lehounce mne laskala špičkou jazyka. S přivřenýma očima jakoby si vychutnávala nějakou delikátní dobrotu.

Podívala se mi do očí a zapředla tichým hlasem:
„Mám ještě jednu dírku!“
„Chceš to do zadečku?“ zeptal jsem se vzrušeně. Ale to už jsem vlhčil sevřenou dírku jejího análku svými slinami. Přejel jsem několikrát svým údem po její kundičce abych ho obalil šťávičkami které z ní prýštily a dostal se lépe do její uzounké dírky.

Nasadil jsem špičku žaludu do sevřeného otvůrku a zatlačil. Krásné tělo ležící přede mnou na stole se napnulo a já opatrně zasouval svůj úd dovnitř. Když celý žalud zmizel v jejím análku, povolil jsem na chvilku tlak. Monika se uvolnila a já znovu zaútočil. Kousek jsem se vrátil, naslinil svůj dřík a pak už to šlo hladce. Chytil jsem ji za stehna a narazil ji pevně na svůj úd.

Začal jsem se opatrně pohybovat. Monika sténala stále hlasitěji a hlasitěji a nepřestávala si dráždit rukou poštěváček. Chytil jsem ji za kotníky a roztáhl nohy od sebe. Byl to báječně vzrušující pohled! Její prsty hladily mušličku která se leskla milostnými šťávičkami a pod tím můj úd pravidelně zajíždějící do těsného sevření úzkého zadečku.

„Oooh… dělej… dělej… udělej mne!“ sténala Monika nahlas. Hodně nahlas. Skoro křičela.

„Mrdej mně… ošukej mně… ošukej mi mou prdelku…!“ vzrušovala se stále víc a víc a já do ní vrážel svůj kolík stále větší a větší silou.
„Vraž mi ho tam! Pořádně! Jo! JO! JOOO!“

Její tělo se roztřáslo v orgastické křeči. Vydávala jen neartikulované výkřiky, které se otevřenými balkonovými dveřmi musely nést až na druhý břeh Vltavy. Cítil jsem křečovité stahy jejích svěračů na svém údu a nemohl jsem se vynadívat na její vzrušenou tvář.

Po chvilce přišla Monika k sobě a usmála se na mne. Málem se skulila ze stolu. Musel jsem ji pevně chytit a raději jsem jí přisunul křeslo. Klekla si na něj a vyzývavě na mne vystrčila svůj zadeček.

Přiskočil jsem k ní zezadu a jediným přírazem vnikl do jejího análku. Pronikal jsem do ní znovu a znovu, stále prudčeji a divočeji. Sevřel jsem dlaněmi její zadeček a narážel si ji na svůj úd.

„Tak tys to chtěla do zadečku?“ drtil jsem mezi zuby. „Tak teď ti ho omrdám tak, že uslyšíš zpívat andělíčky!“

Monika už jen sténala a rukama hledala oporu. Křeslo na kolečkách s ní divoce jezdilo po podlaze, jak jsem do ní zarážel svůj klacek. Nakonec se chytila desky stolu který byl nejblíž, a jakmile našla oporu začala tvrdě přirážet proti mým útokům. Náhle strnula a její tělo zkroutila další křeč rozkoše. Vyrážela z hrdla doslova zvířecí skřeky a stehna se jí roztřásla.

V tom okamžiku to přišlo i na mne. Naposledy jsem vniknul hluboko do jejích útrob a už jsem cítil mohutnou vlnu rozkoše. Moje prsty se křečovitě zaryly do jejího zadečku a nechaly tam rudé stopy. Vystříkal jsem vše do jejího análku, který se kolem mne stahoval rozkoší.

Odpadl jsem na vedlejší křeslo a oba jsme lapali po dechu.
„Teda… ty seš ale číslo!“ řekl jsem uznale, když se mi podařilo popadnout dech.

„Já jo?“ zasípala Monika. „Tys mne úplně odrovnal… teď na mne nemluv, počkej chvilku až mi znovu naskočí srdce!“
Usmála se na mne: „Tak hele… jestli se ještě postavím na nohy, tak tě zvu k sobě. Víkend teprve začíná!“