Ostříhaná

ostrihani-001 Jmenuji se Pavel a pracuji jako finanční konzultant. To ale není důležité. Důležité je, že mám přítelkyni Viktorii. Kromě toho, že je opravdu velmi půvabná, má ty nejkrásnější a nejdelší bloňdaté vlasy, jaké jsem kdy viděl. Jsou jako zlatý vodopád, který ji stéká v hustých kaskádách až k jejímu krásně tvarovanému zadečku. Jsou předmětem závisti mnoha žen a dívek a leckterá se za ní na ulici i ohlédne. Zkrátka Viktorie vypadá jak opravdová princezna z romantické pohádky. Moment, řekl jsem že má dlouhé vlasy? No tak to už neplatí.

Včera mi po odpoledním jednání zazvonil mobil. Mrknu na display…Vikina ? Proč mi volá, vždyť se máme za chvíli sejít u mě. Přijímám hovor a ve sluchátku se ozývá: “ Ahoj Pájo…musím ti něco říct…“ Ten zkroušený tón se mi vůbec nelíbí, co se do háje děje? “ Víš..“ pokračuje Viki s odmlkami, „já jsem se dnes nechala ostříhat.“ Okamžitě se mi ulevilo, po tom jejím úvodu jsem očekával nejméně úmrtí v rodině nebo nedejbože kopačky. To její „nechala ostříhat“ totiž obvykle znamená krácení konečků o pár centimetrů, ovšem v z hlediska dívčí marnivosti je to skoro jako o kilometr. Zasmál jsem se: „Jo, a o kolik tentokrát? O 3 nebo o 5 cenťáků ?“ Chvíli ticho, pak „..spíš tak o padesát…“ Do mě jako když praští, to si snad dělá humor,ne? „Cože, to myslíš vážně? Co tě to prosím tebe popadlo! To ses mi o tom nemohla aspoň zmínit?“ Úvodní obavy vystřídal vztek, fakt to se mnou mohla probrat, já už bych jí takovou hloupost rozmluvil. Vždyť já ty její vlasy tak miluju. Miloval ! V několika nepříliš lichotivých větách jsem ji sdělil co si o jejím nápadu myslím a absolutně jsem nevnímal její snahy o vysvětlení. Nakonec jsem ještě naštvaně houkl „Proberem to doma“ a bez rozloučení zavěsil. Ve sluchátku jsem ještě zaslechl nešťastné „Ale Pájo…“

Doma jsem přecházel jak tygr v kleci a v hlavě si srovnával, co všechno jí řeknu až přijde. Už měla zpoždění. Zrovna jsem v kuchyni sáhl po pomeranči, když zarachotil klíč v zámku. Nadechl jsem se a vyrazil jí naproti. : „Tak se ukaž“ spustil jsem zostra a v té chvíli mi odumřela další slova na rtech a já zapomněl svou připravenou litanii. Ta ženská na prahu se mi snad zdála. Záplava blond vlasů byla ta tam a vystřídalo ji krátké, moderní mikádo. Viktorie s dlouhými vlasy vypadala spíš jako hezká holka těsně po pubertě. Tahle Viktorie byla nádherná, žádoucí, dospělá ženská. Proměna byla v každém ohledu neskutečná, ale nedovedl jsem si představit že by mohla být tak pozitivní.

ostrihani-002 „Panebože“ hlesl jsem. Vyplašeně se na mě podívala: “ To je to vážně tak hrozné?“ „Vůbec ne, Viki,jsi nádherná! Strašně ti to sluší“ Očividně si oddechla a usmála se „Vážně se ti to líbí? Mě moc“ a začala se přede mnou nakrucovat jak fotomodelka. Při tom se jí pootevřely cípy bundy a odhalily tmavé tričko. Tedy, já jsem to původně považoval za tmavé tričko, ale jak jsem si nyní všiml, látka byla úplně průhledná.

„Poslechni krásko, co to máš na sobě?“ Rozpustile na mě mrkla. „Tohle?“ A pootevřela bundu tak, že jsem mohl zřetelně zahlédnout bradavky rozkošných drobných koziček „Zněl jsi tak naštvaně… radši jsem se trochu vyzbrojila. Říkala jsem si, že by tohle mohlo otupit hrany“.

ostrihani-003 „Naštvanej už rozhodně nejsem, ale že by mě zrovna takový obleček uklidňoval, to se říct nedá.“ komentoval jsem tak narůstající tlak ve svých slabinách. Viktorka se náhle zamračila: „Ale v telefonu jsi na mě byl fakt hnusnej!“

Má pravdu, přehnal jsem to, je na čase se trochu kát. “ Viki, prosím odpusť mi, že jsem na tebe tak štěkal. Jsem vážně vůl, měl jsem se nejdřív podívat. A vůbec, takové věci se velkým holkám neříkají a obzvlášť ne těm, které milujeme. Co bys řekla třeba pomeranči na usmířenou?“ A nabídl jsem ji měsíček čerstvě oloupaného citrusu.

„Vůl vážně jsi. A zvlášť jestli si myslíš, že to spraví nějakej pomeranč. Budeš mi muset nabídnout něco mnohem, mnohem lepšího. A dokázat, že se ti vážně líbím!“ Pak koketně obemkla rty nabízený šťavnatý srpek a jednou rukou mi zajela do rozkroku. Určitě byla spokojená s tím co nahmátla, protože se usmála a zašeptala: „Zdá se, že se ti opravdu líbím. Teď se ještě přesvědčím jak moc.“

ostrihani-004 Klekla si na kolena a rychle si poradila se zipem na kalhotách. Ztopořený penis proti ní vystřelil jak čertík z krabičky. “ Ale, ale, ale“ zasmála se, „vypadá to, že se ti líbím opravdu HODNĚ!“ Zkušeně ho uchopila mezi prsty a několikrát s ním zatřásla. „A na pořádném kusu masa si pochutnám určitě víc než na kousku ovoce.“

Pak už jen labužnicky přivřela oči a zavedla si ho do své něžné pusinky. Nechala si ptáka zvolna prokluzovat mezi smyslnými rty, jemně ho sála a jazykem laskala naběhlý žalud.

Měnila tempo i rytmus dráždění a  penis ji odpovídal vzrušenými pulzacemi a netrpělivými záškuby.

Aniž by přestala zpracovávat mé mužství, svlékla si bundu a mě se konečně otevřel pohled na její štíhlé tělo sice oblečené, ale zcela nezakryté černým průhledným body. Práce její pusinky a nádherný výhled způsobily, že jsem málem vystříkl. To bych si to asi moc nevyžehlil, nakonec, omlouvat se musím já. Se sebezapřením jsem přerušil její snahu a vyměnili jsme si pozice. Teď jsem před ní klečel já, dlaněmi jsem hladil její žádostivé tělo a líbal její dokonale ploché bříško.

ostrihani-007 ostrihani-008 Rukama jsem sjížděl níž a níž a vysvobozoval štíhlé nohy ze sevření úzkých jeansů. Ústy jsem se mazlil s každým centimetrem její horké, sametové pokožky.

„Správně to děláš, pokračuj, takhle jsi hodný Pavlík“ chválila mě Viktorka a do hlasu se jí vkrádaly tóny narůstajícího vzrušení. Když z kalhot vyklouzl její oblý zadeček, Viki se předklonila a umožnila mi tak výhled na svůj análek a šťavnatou mušličku, dráždivě (ne)zakrytou černou látkou. To se nedalo vydržet, hladově jsem zabořil ústa mezi její pevné půlky a přes tenkou látku líbal vše, co mi tak velkoryse nabídla. Z úst se jí vydral sten vrušení.

„Ano, tak.. ještě…víc“ povzbuzovala mě. Odsunul jsem stranou poslední překážku a začal olizovat její zralou broskvičku, mazlil se s jejími stydkými pysky a jazykem střídavě zajížděl do vlhnoucí jeskyňky i rozkošné prdelky. Má krásná přítelkyně mě za to odměňovala slastnými steny a jemně přirážela proti mému obličeji. „Už to nevydržím, vezmi si mě, prosím“ zaškemrala mezi vzdechy. ostrihani-013 Ani já už jsem nechtěl otálet a s velkou chutí jsem do ní vstoupil. Vychutnával jsem si průnik až na dno její hladové kundičky a s rozkoší vnímal vlhké teplo, které pohlcovalo mého ptáka. Zpočátku jsem nechtěl spěchat, ale naše vzájemné vzrušení nás během několika sekund zcela ovládlo a my jsem přiráželi jako zběsilí. Křičeli jsme na sebe jak v italském bordelu a naprosto se oddávali uvolněné vášni. Viktorka se vzepjala v prvním rychlém orgasmu a i mé prvotní vzrušení ustoupilo na snesitelnou míru. Teď nastává fáze, kdy už nikam nespěcháme a vzájemně se užíváme.

ostrihani-014 Asi jsem se ještě nezmínil, ale Viktorka báječně chutná. Její šťávička je pro mě to největší afrodiziakum na světě, asi jsem nějak naladěn na její feromony nebo co. I když si myslím, že na sex nemám ani nejmenší chuť, stačí aby si Viki zavedla prst do své vlhké kundičky a dala mi ho olíznout, ve vteřině mi stojí v pozoru jak palácová stráž. A nejlepší je mlsat přímo ze zdroje. Kdybych mohl, lízal bych jí pořád. Uložil jsem ji na pohovku a roztáhl její dlouhé, hlaďoučké nohy. Chvíli jsem si vychutnával pohled na zmáčenou kundičku, ale pak jsem podlehl vábení voňavé šťávičky a zabořil jazyk hluboko do horkého klína. Poctivě jsem olizoval tu božskou dobrotu a v kládě mi hučelo jak v komíně při severáku. Musel jsem znovu do ní.

ostrihani-018 Přijala mě s vděčným zavrněním. „No konečně, už jsem myslela že snad nechceš pokračovat“ Tentokrát jsme se milovali mnohem něžněji a pomaleji než ze začátku. Viktorka se mi stulila v náručí a vyšpulila svoji krásnou prdelku a já si tak při každém zasunutí intenzivně uvědomoval náraz pružného zadečku ve svém klíně. Naše vzrušení se ustálilo na konstantní hladině a my bychom takhle mohli pokračovat snad donekonečna. Já jsem ale zase zatoužil po její milostné šťávičce.

„Chci tě ještě ochutnat“ zašeptal jsem ji do ouška. “ Dobře, ale pak tě chci cítit pořádně v sobě“ souhlasila , vysmekla se mi z náručí a rozkročila se nad mým obličejem. Díky předchozí poctivé práci z ní tekly úplné potoky vlhkosti, já ji žíznivě olizoval a vysával ze štěrbinky i z naběhlých závojíčků. Zalykal jsem se slastí a přál si aby tahle chvíle nikdy neskončila. Ale Viki za chvíli zavelela „Teď jsem na řadě já, a chci to pořádně tvrdě. Pořádně! Rozumíš?“ Rychle se zbavila svého nepatrného oděvu a prudce mi dosedla do klína.

Pták do ní zajel jako blesk a žalud prudce narazil do dělohy. „Ano, jo! To je ono“ vykřikla a zuřivě se nabodávala na tvrdý kolík, který v ní pokaždé zmizel až po kořen. „Ano, tak, píchej, jo, píchej, vydrž!!“ pokřikovala na mě a nepřestávala v divoké jízdě. Stihla si

ostrihani-021 ještě přesednout tváří ke mně, když se ozvalo: „Jůůůů, áááánooo!!!!“ jako neklamný příznak jejího druhého orgasmu. Na chvíli mi ochabla v náručí a prudce oddychovala.

Za okamžik ale ke mně zvedla obličej na kterém vykouzlila uličnický úsměv a slíbila: „Neboj, ještě nekončíme…“ Sklonila se k mému klínu a políbila zasloužilého pracovníka rovnou na helmičku. Potom ho mlsně olízla a zamlaskala „Ten je ale dobrej, je vidět, že mu moje péče svědčí“ A pak se nad ním zavřely její vláčné rty a dlouhými tahy v celé jeho délce ho přiváděly do extáze. Když ještě široce rozevřela svůj rozkrok nad mým obličejem a nabídla mi tu svojí dobrotu, byla iluze ráje téměř dokonalá.

Chvíli jsme si vzájemně vychutnávali chuť našich těl, když v tom se na mě Viki ohlédne a chraplavě zašeptá“ „Velký holky můžou šoustat i do zadečku, víš? A ty jsi povídal, že já jsem velká holka“. No tak to mě nemusela dvakrát pobízet, hned jsem začal s přípravami. Jak jsem tam ležel, naslinil jsem si prst a opatrně ho zavedl do úzkého tunýlku. Pomaličku jsem s ním pohyboval a chvílemi ho znovu navlhčoval. Když se dostatečně uvolnil, přesunul jsem Viktorku ke gauči, kde si klekla a vyzývavě na mě vyšpulila zadeček.

ostrihani-024 „Vidíš tu prdelku?“ zeptala se svůdně, „za chviličku bude celá tvoje“ Abych lépe připravil cestičku, zapojil jsem do laskání análku ještě druhý prst. Potom jsem přiložil žalud k ústí kakaové dírky a pomalu zatlačil. Viktorka se napjala, kousla se do rtů, zaťala prsty do polštáře a zadržela dech. Když se můj bojovník dostal za bránu vydechla a trochu se uvolnila. Teď nastala chvíle, kterou miluju snad nejvíc. Úvod při análku je vždy zcela v režii mé milenky aby se připravila po svém, já jen pasivně vyčkávám, ale nemyslete si že se nudím. Naopak. Vychutnávám si pohled na penis pevně vržený mezi její božské půlky, sleduji křivku štíhlých boků a oblého, pevného zadečku a dlaněmi laskám její sametovou pleť.

ostrihani-027 Viktorka se chviličku nehýbe a já intenzivně vnímám pevné, horké sevření okolo mého macka, pak začne opatrně vrtět prdelkou ze strany na stranu, nejprve jen lehce, ale jak se análek uvolňuje, tak čím dál více.

Pozvolna ladně přechází do krouživého pohybu a nakonec začne mírně přirážet a já celou dobu nemůžu odtrhnout zrak od té královské podívané. Opatrně, trošku, silněji a ještě silněji. Nakonec nadzvedne jednu nohu a drsně zavelí “ Tak a teď mě vošukej jak nějakou děvku“ Pták proniká do její prdelky už naprosto hladce a my se poddáváme perverzní slastí, Viktorka si zajíždí rukou ke své pičce a dráždí si poštěváček

ostrihani-028 „Ano, prosím! Takhle mě šoustej, tak, ještě…ještě..“ Pomalu klesáme na podlahu, stále ve spojení, můj penis proniká do jejího zadečku s nezmenšenou touhou a vášní. „Ještě, víc, víc“ žadoní ta moje nestoudnice a já ji zavádím prsty do opuštěné kundičky.

Šoustám ji ptákem a prsty ve stejném, divokém rytmu, ale té malé mršce je to stále málo.

ostrihani-029 „Víc, chci tě cítit víc!“ vystrkuje proti mně zadeček a rukama si roztahuje půlky abych se dostal co nejhlouběji. Snažím se přirážet co nejsilněji. Ale stále jí to nestačí

ostrihani-031 „Chci tě mít hluboko, jako předtím“. Beru ji do náručí, jako když přenášíte nevěstu přes práh a usedáme na gauč.

Nevím jak se mi to podařilo, ale jsem stále pevně hluboko zaražený v jejím zadečku. Vikina se vzepře na rukách a opět tvrdě, celou svoji vahou dosedne na můj úd. Ten v ní mizí až po koule. Přiráží tak silně, že mám skoro strach aby mi nepoškodila nádobíčko.

Obavy se ale rozplývají pod náporem další vlny vzrušení. Tohle vlastně už není ani vlna, to je tsunami. Při změně polohy mé prsty samozřejmě opustili dychtivou mušličku a Viki se netrpělivě obsluhuje sama.

Zmítá se na mě čím dál divočeji a vyráží výkřiky, za které by se nemusela stydět žádná zasloužilá pracovnice z Perlovky. „To je ono, tak, tak to chci, jo!“ vyráží se sebe přerývaně a je jasné, že další orgasmus na sebe nenechá dlouho čekat. ostrihani-036 I já to už mám na krajíčku, tak se rychle přesouváme do mé nejoblíbenější polohy – stojím za Viktorkou a posledními mocnými přírazy spěcháme k vyvrcholení. Tvrdě narážím do její vyšpulené prdelky. Vzdychá. A sténá.

A křičí: „Pojď za mnou, dělej, stříkej, stříkeééj!!!“

A já stříkám, bohatá dávka horkého semene dopadá na její zadeček a stéká dolů, do slaďounké kundičky.

„Přece mě nepřipravíš o všechnu tu dobrotu“ vyjekne zděšeně moje malá bloncka a rychle se obrací aby zachytila zbytky mléčné tekutiny do svých úst.

ostrihani-037 Snaží se dostat ke každé kapičce, která ještě zbývá. „Mmmm, to je dobrota“ zapřede a ještě se mlsně olízne. A nakonec dodá: “ Myslím Pavlíku, že ti pro dnešek odpouštím“.

Hodnocení
[Celkem hodnotilo: 21 návštěvníků   Průměr: 3.2]

Komentáře na téma “Ostříhaná” (celkem 3)

Napište komentář

Inzerujte zde! Máte zájem o reklamu? Textová reklama i bannery na storyboard.cz