Obraz

Nechci se na úvod svého příběhu nějak chlubit ale věřte, že na místní poměry jsem , řekl bych, velmi dobrý malíř. Již můj učitel malby na škole tvrdil: “ Chlapče, ty máš talent, který se jen tak hned nevidí ale bude potřeba ho neustále rozvíjet.“ Tak jsem ho jel rozvíjet do na stáž do Paříže. Odjel jsem jako dvaadvacetiletý zajíček s nevyhraněným žánrem malby, vrátil jsem se jako zkušený, šestadvacetiletý autor moderního aktu. A musím podotknout, že úspěšný. Prostě jsem měl ve Francii štěstí. Na tamější akademii jsem se totiž seznámil s bohatým synkem amerického podnikatele, který se snažil také studovat na přání svého tatíka malbu, daleko víc však byl nadaný v oblasti manažerské. Můj první akt byl vlastně hlavně jeho úspěchem, neboť on dostal ten nápad, ať zkusím namalovat nahotinu jedné pařížské kurvičky, kterou on s pravidelnou chutí obdělával v domku, který mu jeho otec pronajal a ve kterém mi on poskytl útočiště.

„To mám jako malovat nahatou kurvu?“ vyjekl jsem? „Já jsem sem přijel studovat umění, ne nějakou pornografii!“
„Klid Moraváku.“ povídá mi ten americký dacan. „Namaluj ji a dej si záležet. Mám plán. Uvidíš, že budeš slavný a bohatý.“
OK. S nelehkým srdcem jsem souhlasil a pustil se do toho „umění“. A kupodivu jsem zjistil, že mi to celkem jde a že mě to dokonce baví. Obraz se po několika hodinách práce povedl a Amík si mnul ruce.

„Zítra ti přivedu další „modelku“.“ Povídá, když jsem dokončil svou práci.
„Proboha proč?“
„Uvidíš. Říkám ti přece, že budeš slavný a bohatý.“

Své slovo splnil hned následující odpoledne. Další kurva! Začínal jsem mít pocit, že kdyby na akademii věděli, co páchám po večerech, hned by mne vyhodili. Nicméně jsem dokončil i další „mistrovské dílo“ a chtě nechtě musím přiznat, že s větším potěšením, než svou hanbatou prvotinu.

Večer toho dne, Mike, tak se jmenoval můj americký kamarád, sbalil oba obrazy a odešel se zvěčněnýma kurvama pryč. Já šel do postele a přemýšlel o tom, co si zvolím zítra za obor svého dalšího studia. Krajinu či portrét? Ráno mne ale čekalo opravdové překvapení. Amík vysmátý jak osel ze Shreka mi dával 3.000,- euro.

„Co to je?“
„To je tvůj první výdělek. Za ty umělecké akty,“ zubil se Mike.
„90.000,- kaček za ty dvě kurvy? Komu jsi to střelil ty pacholku?“
A pak mě Mike zasvětil do svého obchodu. Od té své štětky, kterou jsem maloval jako první, se dověděl, že za ní chodí pravidelně i jeden ženatý pařížský boháč, který je do ní zcela paf ale nemůže si ve svém postavení dovolit nějaký skandál a že sebou vodí další dva pány, kteří mají u madame Rosy také své žhavé favoritky. Jednu z nich jsem také maloval. No a na ně si Mike počkal s mými obrazy, že jim je střelí.

„Úspěch byl veliký, kámo! Jo a zítra maluješ tu třetí. A taky za 1.500,- euro.“

Druhý den jsem měl jasno. Zvolil jsem malbu moderního aktu. Přes den jsem maloval pro studia a po večer pro svůj a Mikeův byznys. Do vlasti jsem se vrátil hodně zajištěný ale rozhodnutý pokračovat ve slibné kariéře. S vidinou dobře placeného modelingu jsem neměl nouzi sehnat půvabné modelky a ihned, jak se rozrostla sbírka mých pláten, jsem uspořádal u kámoše ze střední umělecké školy vernisáž. Obrazy šly na dračku a já mohl být spokojený. Pak ale došlo k zajímavé události. Poslední den výstavy mne navštívil, jak jsem se později dozvěděl, jeden pražský zbohatlík. A prý jestli mu namaluji ženu. Moc mi nepadl do oka a prachy jsem nepotřeboval.

„Jsem malíř aktů, pane. Pokud chcete akt, jistě se domluvíme,“ řekl jsem a v duchu jsem doufal, že cukne.
„Zítra se za vámi stavím a domluvíme se na podmínkách.“ Nevyšlo to. No co, uvidíme zítra.

Na druhý den mne dotyčný navštívil i se svojí drahou polovičkou. „Tak tuhle ženu budu nahatou malovat i zadarmo,“ pomyslel jsem si a mocně mi zahučelo v hlavě. Přede mnou stála nádherně tvarovaná postava v červených šatech se svůdným výstřihem, dlouhé hnědé vlasy, spletené do copu jí sahaly takřka do pasu.

„Takže,“ přerušil mé tupé zírání na tu krásu Pražák, „chci ji mít namalovanou nahatou na červeném pozadí a na sobě bude mít červené kahotky.“

„Aha, takže ho vzrušuje červená, uchýlá…“
„Cože?“ vyhrkl jsem. „Takovou krásu mám malovat v kalhotkách?“ Jeho žena se na mě usmála, že mi tentokrát zahučelo i rozkroku.

„Ano. A nebudete malovat ji, ale nahradí ji nějaká vaše modelka.“
Kámoš mezi nohama mi povadl. Co je to zase za kravinu? „Pane, to se vám ale prodraží. Já tu modelku budu muset zapla…“
„Sto tisíc. Za to ji snad zaplatíte a jistě zbude i vám. Zítra bych si rád vybral. Můžete sem některé, podobné mé ženě, na odpoledne zavolat?“

„Ano ale tvář, vlasy,“ chytám se jako tonoucí posledního stébla.
„Dobrá. Má žena tu bude stát se mnou a s vaší modelkou, než dokončíte svou práci. Nashledanou.“

Uf. To byl ale kretén. V hlavě mi začalo hned šrotovat, jak na to. A pak jsem si vzpomněl na Mika a na jeho zamilované pařížské pracháče. Zavolal jsem Adéle, Janě a Zuzce a vysvětlil jim, o co jde.

„Která nebude vybrána, dostane tisícovku, jako náhradu času,“ byl můj hlavní přesvědčovací trumf. Vím, že to nebylo třeba, protože se všemi jsem měl dobré „vztahy“ ale slušnost je slušnost. Janu jsem navíc poprosil, ať si své dlouhé blonďaté vlasy splete do copu a dá si na sebe nějaké červené šaty.

obraz-01 „Tuhle beru!“ vykřikl Pražák a hned se hrnul k Janě, která se ještě přikrášlila červenou mašlí. „Te-tedy jako model za mou ženu,“ vykoktal ihned na omluvu svého chování.

Plán se začal rozvíjet na jedničku. „Takže, ode dneška pět dní po hodině, ať modelka nemá křečové žíly a ať se Vaše krásná paní moc nenastojí,“ povídám zákazníkovi a koutkem oka zachycuji zase ten neodolatelný úsměv.

Čtyři dny jsem maloval, mučen ohromnou touhou, čtyři dny jsem doufal, že to Jana zvládne až do konce. Čtyři dny jsem poslouchal, jak švitoří: „Pane Slezák sem, pane Slezák tam.“ Čtyři dny jsem sledoval, jak Slezák slintá, čtyři dny jsem nemaloval nahatou Janu ale jeho ženu Andreu, tak, jak jsem si ji každý večer představoval. Den pátý, den s velkým D. Přišlo rozhodnutí.

obraz-02 „Neboj, dnes se s ní pomiluješ,“ povídá mi Jana, když přišla do ateliéru. Ale bude tě to něco stát, protože s tím slizounem jdu jen kvůli tobě.“
„Jani, dám ti vše co chceš, hlavně aby to vyšlo!“

„Takže dnes to již dokončíte?“ stál mi Slezák za zády a hodnotil mé dílo.
„Ano“, povídám a dívám do smutných očí Andrejčiných.
„Co na to říkáte?“, pane Slezák, začala Jana svou hrát svou roli. „Jsem důstojná náhrada za vaši ženu? Pojďte prosím sem. No zkuste je,“ položila mu Jana ruku na své ňadro, „Má je Vaše paní taky takové? Budou na malbě vypadat dobře?“ Slizkému Slezákovi vyjela z úst slina, jak mu v kalhotách vybuchla mina.

obraz-03 „A-ano, máte je slečno moc krásné ale co to dělá…“ Nedopověděl. Jana kula železo, dokud bylo žhavé. Rozepnula mu poklopec a vytáhla ven jeho ztopořenou kládu. Pevně mu ji uchopila do jedné ruky, přičemž druhou si pročísla svou kundičku. Andrea hleděla s otevřenou pusou a chystala se rázně zakročit. Mírně jsem pokýval hlavou na stranu. Na chvíli se zarazila a pak se jí rozzářily ty její nádherné, do teď tak smutné oči.
„Slezáku, ty prase, snad si nemyslíš, že se na tebe budu jen dívat!“ vykřikla jako by v afektu, přišla ke mně a zajela mi svým jazykem do úst. „Bodák vztyč!“, zavel můj mozek do rozkroku a dvacet centimetrů svaloviny ho ihned poslechlo.

„Ty děvko, co to děláš?“ zařval zhrzený podnikatel ale nikdo nevěděl, co má na mysli , protože Jana ho právě mocně přidržela za ocas a začala ho kouřit. Přes hlavu Andrejky jsem viděl, jakou má zlost a jak se chce rozběhnout ke své ženě ale Jana ho zpracovávala s takovou vervou, že se zmohl jen na jakési nesouvislé zavrčení a já dostal strach, aby se hned neudělal.

obraz-04 Andrea mezitím opustila moje ústa a líbala mě na krku a kousala do ucha a zároveň mi rukama rozepínala poklopec mých k prasknutí napnutých kalhot. Maluji vždy naostro, ať se mnou pak holky nemají tolik práce, takže s kalhotami dolů, vyletěl nahoru můj pták ohnivák. Andrea mi do ucha zašeptala: „Jsi ďábel, mazálku“ a jala se ústy prozkoumávat mého ďáblíka, který se k ní již v naději vzpínal. Když to uviděl její slizký Slezák, zase jen cosi zahrčel ale nechal se dál opracovávat zlatou Janičkou.

Naklonil jsem se dolů ke kouřící Andrei a rozepnul jsem jí na zádech zip šatů. Postavila se a šaty jí ladně sjely z těla dolů. Zíral jsem jak pominutý. Pod nima měla jen červenou podprsenku, která nic nezakrývala a jen pozdvihovala její plné poprsí, dole pak měla jen červený podvazkový pás, která jí držel bílé silonky. Ten Slezák byl asi opravdu úchyl do červené ale já jsem zjišťoval, že mě to na Andrejce dráždí taky. V němém úžasu jsem před ní usedl na jednu ze svých židlí.

Andrejka se usmála a obkočmo si mi sedla do klína, mého nadržence však nechala přede dveřmi. Líbala mne a ohnivák jí poletoval mezi půlkami. Pak mi dala ochutnat svých ňader. Nevím, jak dlouho jsem jí líbal, kousal a sál bradavky, toužebně jsem si však přál proniknout do jejích útrob. Co když Jana toho debila právě vykouří a mně zbudou jen oči pro pláč a nadrženec mezi nohama. V tom se však u nás objevila Jana. Za ocas si vedla Slezáka, jako nějakého poslušného psa, klekla si na všechny čtyři k mému stehnu a začala mě po něm hladit.

obraz-05 „Jani, co to prosím tě děláš, my se můžeme pomilovat jindy,“ pomyslel jsem si v zoufalství, že se chce svého „ctitele“ elegantně zbavit. Toho však přinutila kleknout si za ni a lízat jí její mušličku. Pak mne pohladila po mé chloubě, kterou také důvěrně znala, uchopila ji pevně do ruky a zavedla ji do nejkrásnějšího místa na světě. „Ách“, vzdychla Andrejka a přitiskla se ke mně, jako by již nikdy nechtěla odejít.

„Nééé“, ozvalo se za zadnicí Jany a Slezák vyskočil jak čertík z krabičky. Jana ovšem reagovala stejně rychle. Ihned byla také na nohách, chytla podnikatele za jeho ohon, nadzvedla jednu nohu a vrazila si ho dovnitř.

obraz-06 „Mrdej a neřvi!“ poručila vyvalenému Slezákovi, který sice začal přirážet ale nespouštěl oči ze své ženy, která mohutně rajtovala na mém oři, dusíce mne svým jazykem. Teď ho naseru ještě víc, zašeptala mi v jedné chvíli do ucha, vstala a otočila se na mně. Poskytla tak Slezákovi dokonalý výhled na to, jak mé kopí s pravidelností japonského vlaku probodává její černý terč. Andrea začala nahlas vzdychat a já přilil oleje do ohně, když jsem jí stiskl mezi palce a ukazováčky její naběhlé bradavky.

obraz-07 Do šera ateliéru teď svítil do růžova naběhlý Andrein poštěvák a do červena zlostí opuchlý Slezákův obličej. Ještě že mám Janu. Vycítila hrozící nebezpečí a odtáhla slizouna kousek stranou na lavičku, kterou používám jako rekvizitu, kde si ho osedlala stejně, jako mne Andrea.

obraz-08 Tu jsem však já již nesl v náručí ke druhé lavičce, na níž jsem ji posadil se široce roztaženýma nohama.

Chytil jsem ji za prsa a lehce jsem do ní vklouzl se vší parádou, jako parní lokomotiva do nového tunelu. Drtil jsem jí bradavky a poskakoval před ní jako závodní kůň. Andrea se rukama hladina po stehnech a pak si prsty roztáhla stydké pysky.

obraz-09 To byl signál pro mne, abych si naslinil palec a přitlačil jí ho na zduřelý poštěvák. Netrvalo to dlouho, prohnula se jako luk a za okamžik vybuchla jako sopka. Hasila mého ohniváka proudem sladké šťávy.

„Co to jééé?“ ozvalo se kdesi za mými zády.
Co to je? Co by. Ten osel ji snad ještě nikdy nepřivedl k orgasmu. Cítil jsem, jak mi v něm začíná škubat. „Už budu!“ zařval jsem a Andrejka mě odstrčila, aby si mohla kleknou před můj nabitý spermakanón.

„Co to jééé?“ ozvalo se opět za mnou.

obraz-10 obraz-11

„Co by vole, budu stříkat na tvoji ženu“, pomyslel jsem si ale hned jsem si uvědomil, že Slezák nereaguje na můj výkřik, nýbrž na to, že z jeho povadlého ocasu seskočila zjevně nespokojená Jana a chytila za koule mé dělo, jehož ústí zelo v puse Andrejky. Ihned následovala moje kanonáda. Tak mohutně jsem se již dlouho neudělal. Proudy horkého semene vytékaly Andrei z pusy stékaly jí na prsa a na břicho. Jedna dávka zasáhla také Janu. Za námi se ozvalo bouchnutí dveří a já věděl, že jeden obraz, malovaný na zakázku, neprodám. Nevadí. To, co jsem právě prožil, by nezaplatilo ani deset takových obrazů. Janě však dám ze svého vše, co jí patří a ještě jí jednou tolik přidám. Vždyť to všechno byla jen její zásluha. V tuto chvíli jsem byl, jak mi vždy říkával Mike, slavný a bohatý. A šťastný.

Hodnocení
[Celkem hodnotilo: 14 návštěvníků   Průměr: 3]

Komentáře na téma “Obraz” (celkem 2)

  1. Četl jsem povídku obraz při snídani. Během chvíle se se mi čurák postavil tak,ž by to ani tri pyžama oblečená na sobě neschovala. Pod stolem to nebylo vidět,ale odejít nešlo. Manželka si asi podle výrazu v mé tváři něčeho všimla a rukou pod ubrusem udělala kontrolu svého tušení. Nemýlila se. Dvakrát sjela rukou po obnaženm a napnutém žaludu. Podívala se mi do očí a řekla: u stolu sedí děti. Bylo ticho,děti chroupaly konflíty,mě stál čurák napnutý k prasknutí a manželka s pohledem ďábla,kterému pod noční košilkou trčí dopředu dvě asi pěticentimetrové bradavky. Po asi pěti minutách řekla dětem: vyčistit zuby a odchod do školy. Já seděl pořád u stolu s telefonem v ruce. Čurák už mě od toho ztopoření bolel,ale odejít jsem před dětmi nemohl. Děti se né a né vypakovat z kuchyně a manželka povídá: zase jste nadrobili pod stolem,teď abych topo vás uklízela. A vlezla pod stůl. V tu chvíli měla žalud snad někde až v krku! O kouření nemůže být řeč. Druhý nebo třetí příraz a nestačila polykat proudy hustého semene.Teklo to všude.Jak potom řekla: takovou dávku by vystříkali tř nadržení chlapi,né jeden. A to je můj komentář,nebo spíše krásný prožitek této povídky.

Napište komentář