Jednou jsem ji potkal v obchodě pro kutily, kde stála bezradně u regálu s instalatérskými potřebami. Pohled kterým si prohlížela všechny ty trubky, spojky, těsnění, ventily a fitingy byl téměř zoufalý. Svěřila se mi že jí v koupelně kape voda, a určitě by stačilo vyměnit nějakou maličkost za pár korun… jenom neví kterou.
Nabídl jsem se jí, že se na to rád podívám. Odměnila se mi tak báječným úsměvem, že jsem hned večer zazvonil na její dveře. Ale otevřít mi nepřišla Denisa, ale…
„Ahoj. Já jsem Veronika. Ty jdeš kvůli té vodě viď? Pojď dál.“ řeklo to pohádkové stvoření a cupitalo přede mnou, takže jsem si mohl všimnout, že má chůzi stejně ladnou jako Denisa. Jestli byla Denisa tygřice, tak tahle Veronika byla diblík. Byla trochu menší než Denisa, vypadala o něco mladší, ale tělíčko… hmmm…
„Tak tady nám to kape. Můžeš se na to mrknout?“ a zatímco jsem rozbaloval nářadí, jela jí pusa dál: „Denisa přijde za chvilku, dělá ještě něco nahoře. Říkala že jsi zlatíčko, protože ses jí sám nabídl že nám pomůžeš. No představ si, kdyby nám to třeba prasklo!“ celá se zachvěla hrůzou při té představě, a mně začalo docházet, že tady ty dvě kočky asi bydlí spolu. Ale Veronika pokračovala „Páni, tobě to ale jde od ruky. To je vidět že seš šikovnej chlap. Takovejch je dneska už málo. A navíc seš určitě gentleman, když ses takhle nezištně nabídl, to se pozná. Co my ti jen za tu ochotu dáme…?“
Vyměnil jsem těsnění, a náhle si všiml nezvyklého ticha. To Veronika odcupitala někam pryč, ale už jsem slyšel jak se vrací i s Denisou.
„Tak už jsme to s Denisou vymyslely!“ hlásila vítězně Veronika, a já nahlas polkl. Obě krásky totiž přišly ve spodním prádle, Veronika měla navíc ještě průhlednou sukénku. Ovšem účelem tohoto kousku prádla rozhodně nebylo něco zakrývat. Spíš naopak.
„Já… ehm… u-u-už je to hotové!“ řekl jsem pevným hlasem. Denisa se ke mně sklonila a políbila mne na tvář.
„Ty jsi naše zlatíčko. Řekni si, copak by sis přál za odměnu?“ a tón jejího hlasu
nemohl nechat nikoho na pochybách, jak to myslí.
„Nóóó… třeba kalhotky?“ nadhodil jsem zkusmo.
„Tak kalhotky?“ opáčila Denisa. Ale než to dořekla, Veronika už mi podávala
své kalhotky, ještě teplé a voňavé od jejího těla. A pak to začalo.
Chíli se dívky třely jedna o druhou, ale pak se vrhly na mne. Než bys řekl „švec“,
dostaly se mi do kalhot.
„Páni… ty máš ale nářadí!“ mlaskla spokojeně Denisa. Ale Veronika byla rychlejší.
Stiskla mne v dlani a jemně olízla.
„Počkej… já chci taky ochutnat!“ hlásila se Denisa. Veronika jí tedy půjčila můj úd k ochutnání, ale stále ho majetnicky držela v ruce. Pomaloučku přehrnovala předkožku přes žalud a zase zpátky, a pozorovala jak se na něm kůže krabatí, a pak zase napíná, podle toho jestli táhne můj píst nahoru nebo dolů.
Měla krásně jemné a citlivé ruce. Cítil jsem jak se můj úd vděčně nalévá a mohutní. A když jsem ještě ucítil na žaludu něžné doteky dvou jazýčků, byl jsem doslova v sedmém nebi. Lízaly mne jako kornout zmrzliny a vzájemně si mne půjčovaly, takže můj nástroj šel doslova z ruky do ruky.
Střetly se znovu, prudce a vášnivě. Denisa zajela svým jazýčkem do Veroniččiných úst, které ho vděčně přijaly. Obě dívky se k sobě žádostivě přisály, Veronika žádostivě vpíjela jazyk Denisy, chutnala ho a předla slastí. Ale i při tom všem nezapomínala na můj úd, který držela jemně ve své dlani.
Denisa se malinko oddálila a usmála se na mne: „Neboj se, na tebe jsme nezapomněly!“ a podřepla si nad mým obličejem. Rázem mne zahalila vůně vyrajcovaného ženského klína. Měla mušličku krásně hlaďoučkou, jako stvořenou pro laskání jazykem. Lehounce se ke mně přiblížila a jemně se otřela o můj obličej jemou kůžičkou své lasturky. Nedočkavě jsem ji olízl špičkou jazyka. Přejel jsem jí podél celé štěrbinky a vychutnával si tu vzrušující chuť vyrajcovaného ženského těla. Podruhé jasem už zajel hloub, pak ještě dál… a za chvíli jsem už propátrával svým jazykem hloubku její studánky lásky.
Vylizoval jsem tu sladkou mušličku až mi dřevěněl jazyk. Ale to už Veronika začala nahlas sténat a dožadovat se hlubšího proniknutí. „Pojď… oooh… no tak! Vezmi si mne… prosííím!“ drtila mezi sevřenými zuby.
Vzal jsem si ji. Postavil jsem se k ní a proklál jsem ji svým údem. Nabodl jsem ji na své kopí a narazil si ji na sebe. Veronika, když ucítila v sobě mé mužství, doslova strnula, a po několika tvrdých přírazech se udělala.
Lehounce jsem si ho honil, když jsem sledoval jak Denisa dráždí Veronice růžovoučké bradavky. Pak jsem najednou ležel na zádech a vychutnával si Veroniččino kouření. Denisa se přikradla za Veroniku… a za chvíli už jsme si dělali dobře v doslova akrobatické poloze, kdy sedící Denisa měla na ramenou stehna Veroniky a lízala její mušličku, zatímco Veronika oblažovala můj úd. Takhle jsme šoustali ve všech možných i nemožných polohách. Chvíli měly navrch holky, chvíli jsem je tvrdě zpracovával svým ohonem. Zatímco jsem laskal jednu, bral si do dlaní její ňadra a ochutnával její bradavky, druhá žádostivě polykala můj ztopořený penis.
Pak se zase role změnily a zatímco Veronika lízala klín Denisy a hrála si jazýčkem s jejím poštěváčkem, Denisa mlsně jako kočka olizovala můj obnažený žalud.
Posadil jsem se, a Denisa za vydatného povzbuzování Veronikou si mne osedlala. Nasoukala se na můj úd a vrněla přitom slastí. Cítil jsem jak se její lasturka žádostivě stahuje kolem mého penisu. Denisa si mne vychutnávala, vlnila se v bocích a zaráže si mne do sebe stále těsněji a těsněji.
Zatoužil jsem se jí zmocnit. Ne takhle, kdy si sama určovala co a jak. Posedla mne touha sevřít její tělo a proklát ho svým nadrženým údem. Drtit její klín prudkými údery svého bucharu, a…
Vstal jsem a povalil Denisu na zem. Nechápavě se po mně ohlédla, ale já přiskočil zezadu k ní
a vrazil jsem do její mušličky svůj nadržený úd. Denisa vykřikla. Vrážel jsem do ní
tvrdě svůj penis, a občas ji přitom plácnul po zadečku. Denisa byla jako v transu a
tichounce sténala: „Ano… takhle… vem si mne. Pěkně tvrdě… oooh… ty mi to krásně děláš… !“
Veronika se nevydržela jen tak dívat jak ojíždím její kamarádku. Přitulila se k ní, líbala ji a hladila po celém těle.
Takže po chvíli už ležela pod Denisou a tiskla ji k sobě. „Jen jí to pěkně nandej. Ať si užije stejně jako já!
Dej jí co se do ní vejde!“
Takhle a podobně mne povzbuzovala. Denisa po údery mého nástroje náhle strnula a zašeptala: „Bože to je krásný… já… já… už… AAAAH!“ a pak už doslova křičela rozkoší, která probíhala jejím krásným tělem.