Vyhlídnuli jsme si s Karlem takový pěkný baráček na samotě na konci města. Zjistili jsme, že majitelé odpoledne odjíždějí a domek je nehlídaný a tudíž máme připravené pole působnosti. Vniknout dovnitř nebylo těžké, zámky nám nedělají větší problémy, avšak lidé jsou v dnešních dnech neopatrní, takže otevřené okno do zahrady nám vykouzlilo úsměv na tváři.
     V bytě jsme se pohybovali obezřetně, ale zdálo se, že je úplně prázdný, a tak jsme pokračovali dál podle scénáře. Do našeho připraveného pytle jsme házeli všechno, co by mohlo mít nějakou hodnotu, větší věci jsme nechtěli brát, jelikož byl jasný den. Objevili jsme nějaké šperky a taky různé sošky, které by se daly zpeněžit. Stále to nebylo nic moc.
     Prohrabával jsem se zrovna ložnicí a ukořistil nějaký další šperky, když přicupital Karel. „Dělej, něco ti ukážu,“ řekl a já se k němu přidal. Zavedl mě do oválné místnosti, zřejmě pracovny, na zdi byla knihovna, kterou Karel celou prošacoval a mával mi bankovkami před ksichtem. „Jsou jich plný knihy, tak dělej, sbírej.“ A opravdu, každá druhá kniha měla v sobě nejméně jednu stokorunovou bankovku. Avšak největší úlovek na nás teprve čekal.
     Když jsme mizeli z pracovny prohledat zbytek domu, objevili jsme menší pokojík, ve kterém pokojně spala mladá dívka. Naznačil jsem Karlovi, že by bylo lepší vypadnout, ale ten nereagoval a vešel do pokojíku. Chvilku pozoroval spící dívku a následně nato začal vyplazovat jazyk. Bylo mi jasné, co má v úmyslu. Pohupoval pánví dopředu a dozadu a já věděl, že začal myslet pérem.
     „Fajn, fajn, ale rychlovku,“ zašeptal jsem. Karel přikývl a společně jsme vlezli do postele spící Růženky. Začal jsem jí přejíždět po zadečku a cítil jsem, jak mi cuká v kládě.
     „Kdo jste, co chcete?“ Vzbudila se dívka a začala rychle drmolit.
     „Tady Santa a jeho pomocník a přišli jsme tě ošukat, ty kundo!“ kvíkl Karel jako prase a okamžitě stáhl nebohé dívence tílko a počal mačkat její prsa.
     „Udělám všechno! Všechno! Jen mě nezabíjejte!“ prosila dívka.     
„Tak mi ukaž kundu a nic se ti nestane,“ zavelel jsem.

„Jak si přejete, pane,“ řekla a rychlostí blesku ze sebe sundala kraťásky, „ale teď už mě pořádně omrdejte!“ dodala a Karel nadrženě zachrochtal. Ta její mušlička byla opravdu líbezná. Krásně růžovoučká a vlhká!, a tak jsme ji začali s Karlem pořádně masírovat a dřít.
„Takový čůrák jsi v sobě ještě neměla, děvko!“ Nechal se unášet Karel a prsty projížděl tu její dírku. Přidal jsem se a zajel prsty hluboko dovnitř, načež začala silně vzdychat a kroutit pánví. Karel mezitím ze sebe shodil oblečení, kromě té jeho kukly, a strčil ten svůj kamenný úd do její pusinky. Nebránila se, ale naopak ho začala hltat, jako by za to byla placená. Nechtěl jsem zůstat pozadu, tak jsem vytáhl i svůj klacek a pořádně ho nahonil. Chňapl jsem ji za hlavu a otočil ho ke svému čůráku. „Tak dělej, kuř ho, kuř!“ říkal jsem jí, zatímco mi polykala žalud a sála koule.

„Slibovali jste mi pořádný šuk, ale zatím nic, pánové,“ ušklíbla se a s Karlem jsme si vyměnili pohledy.
„Kurva,“ zaklel jsem a ulehl vedle dívky. Nemusil jsem se vůbec snažit, byla tak vlhká, že tam vjel jako po másle. Přirážel jsem vší silou, abych jí ukázal, kdo je tady pánem, v jedné chvíli jsem chtěl tu její malou mušličku rozmrdat do ruda. Pral jsem to do ní a ona sála Karlův pyj, chvílemi jsem si myslel, že jí snad probodne hlavu, jak jsem ji přírazy házel na tu jeho kládu.
„Chci si zajezdit,“ řekla a usmála se.
„My tě znásilňujeme, sakra, ne ty nás!“ okřiknul jsem se po ní, načež se zatvářila velice smutně a dětinsky. „Tak pojď, ty svině,“ pokračoval jsem a vyhodil jsem si ji na koníčka. Nevěděl jsem, jaký maraton bude následovat. Začala skákat jako šílená, cítil jsem bolest, která mi prostupovala koulema, ale ta holčina prostě skotačila, jako bychom byli na závodech. Během toho šíleného dovádění stačila ještě kouřit péro Karlovi.

„Au, mý koule, ty čubko!“ kvíkl Karel a zkroutil se. Dívka se jen na něj usmála a pokračovala dál. Cítil jsem, že na mě přichází finiš, chtěl jsem Karlovi navrhnout, abychom se vyměnili, ale Karel mě předběhl. „Taky si chci zasunout, vole,“ postěžoval si a já mu s radostí tu malou dračici přenechal.
„Zezadu prosím,“ zažadonila a opět ukázala bělost svých zubů.
„Drž kurva hubu,“ zakroutil hlavou Karel, ale stejně si ji vzal zezadu. Doloval ji tak silně, že ty přírazy musely jít slyšet až na ulici, já se zatím dodělával sám, bolely mě koule a chtěl jsem to už mít za sebou a Karel vypadal nápodobně.
„Tak fajn, kuřba nakonec, kuřba nakonec,“ řekl Karel a vyndal ho z ní. Ulehla a my nad ní ukleknuli. Já se chystal na finále už jen svou rukou, ale Karel jí ještě projel pusinku.
„Jak jsi na tom?“ zeptal se mě.
„Chvilku.“
„Dělej, kurva.“
„Chvilku…“
„Dělej!“
„Už!!!“
„Aaaa!!!“
Bylo to téměř ve stejnou chvíli. Z každé strany dva proudy, které se zahryzly do její tváře. Byla šťastná. Slízávala všechnu tu šťávu, usmívala se na nás a tvářila se spokojeně. Poté se v klidu zvedla a odcupitala do koupelny.
„Padáme,“ řekl Karel a začal se oblékat.

* * *

„Do hajzlu, ta holka je šílená,“ skučel Karel a strhl si z hlavy kuklu.
„Ale platí dobře,“ odpověděl jsem a přepočítával jsem peníze.
„To ji nemůžeme normálně vojet? Pokaždé si na něco hrajem. Už jsem byl instalatér, policajt, bratr, bratranec, kněz…“
„Jo je toho hodně, ale je to mastný,“ řekl jsem a zamával penězi Karlovi před nosem.
„Jasně,“ dodal a vzal si svůj podíl. „Au, mý koule,“ dodal, když jsme mířili do baru.