Ne že bychom neměli ženy rádi. To rozhodně ne. Ale usoudili jsme, že dovolená neuškodí nám ani našim sličným protějškům. A tak jsme sami dva obdivovali krásy jižních krajů. Všude bylo něco hezkého k vidění. Například ta štíhlá tmavovláska s báječně štíhlým opáleným tělem. Měla perfektní postavu, a vidět ji v chůzi znamenalo kulturní zážitek který předčil podívanou na chladné kamenné stavby které zanechali naši předkové jako své dědictví našim generacím. Nenosila podprsenku, takže jsme s Pavlem mohli obdivovat něžné vlnění jejích ňader pod tenkou látkou letních šatiček. Podle všeho byla na zájezdu sama. Z průvodkyně jsme za pomoci podmanivých úsměvů a pozvání na večeři nenápadně vytáhli, že se Simona (to je jméno té krásky) před zájezdem pravděpodobně pohádala se svým partnerem a vyrazila tedy na jih sama, bez něj.
Hned druhý den jsme s Pavlem vyrazili na prohlídku města. Obdivovaly jsme krásné štíhlé nohy, které před námi cupitaly v bílých střevíčcích. Vzrušující stehna mizela pod vlajícím okrajem modrých šatů, se kterým si pohrával vítr vanoucí od moře. Simona se držela jako vždy stranou. S nikým nemluvila a tvářila se spíš zamračeně. Pavel, který nemá slušné vychování a proto má úspěch u žen ji oslovil rovnou.
„To se nám udělalo vedro! Vám se tady nelíbí?“ zeptal se s taktem jemu vlastním.
„Co je vám do toho?“ odsekla Simona a otočila se zády.
„Bolí mne u srdce, když se mračíte“ podlézal Pavel a ani se nezačervenal. V souvislosti
s ženami ho občas nějaké orgány bolívaly, ale srdce mezi ně rozhodně nepatřilo. A pokračoval:
„Jestli jste smutná z těch ruin tady okolo, z toho jak je to sešlý věkem a pobořený,
tak já to tady předělám. Jen když se začnete usmívat. Postavím to znovu a líp. Jen
aby se vám to líbilo. Dejte mi dva dny, kolečko, lopatu a krumpáč…“
„Hele… neotravuj, pojď.“ bral jsem Pavla za rameno a táhl ho pryč protože jsem věděl, že se nenechá.
„To jste celí vy, chlapi“ zachmuřila se Simona ještě víc než předtím. „Jenom kecáte a slibujete.“
Zřejmě tím narážela na konflikt který měla se svým partnerem. Ale ani jsem to nestačil domyslet a
Pavel se mi nečekaně vytrhl a obrátil se na nejbližšího hlídače. Starý pán byl zvyklý hlídat turisty aby nechodili mimo pěšinky, aby neničili rozvaliny, znal řadu důležitých letopočtů a cestu k nejbližším záchodkům, ale
Pavel ho vyvedl z míry.
„Guten tag seňor. I need your help. Diese smutná seňorina pláče tady pro vaše památky. Kde tady máte krumpáč? Já musím arbeiten. Ne, pisoár ne… nechci. Keine WC. Krumpáč! Bude se kopat. Ano, jistě, zaplatím. Kolik? Euro? Jasně… ale né, nechci čůrat…“
Pavel měl úspěch. Nakonec odešel bez eura a bez krumpáče, jen s brožurkou, plánkem
místních památek s ručně vyznačenou cestičkou k nejbližším toaletám. Ale svého dosáhl.
Simona se už nemračila, a na nás se dokonce usmívala.
„Ten můj blbec se styděl i zeptat na cestu když jsme zabloudili.“
„Já jsem Pavel“ navázal Pavel hladce na její poslední informaci a podal jí ruku.
„Simona“ usmála se na něj. „A já jsem Mirek“ přispěchal jsem taky s napřaženou pravicí, která byla přijata.
A na obědě už jsme seděli společně v družném rozhovoru. Simona se potřebovala vypovídat ze svého vzteku na chlapy.
Naštěstí nebyla naštvaná na úplně všechny chlapy. Vlastně jen na toho jednoho, a my se s Pavlem tvářili,
jako že v každém stádě se najde nějaká prašivá ovce,
se kterou ovšem my dva nemáme nic, ale vůbec nic společného.
Vysvětlili jsme naší průvodkyni že máme individuální program a procházeli se se Simonou. A po večeři v útulné vinárně jsme se lehce ovíněni vraceli do hotelu v těsném semknutí. Simona byla samozřejmě uprostřed, držela nás kolem pasu a občas nám sáhla na zadek. Zatáhli jsme ji do našeho pokoje pod průhlednou záminkou, že jsme si na ni už zvykli, a že by nám bylo v noci smutno.
„Máte tady horko!“ řekla kriticky když se prošla po našem apartmá. „Zapněte si klimatizaci“.
„Klimatizace jede naplno“ řekl jsem podle pravdy. „Ale můžeš si odložit, nám to vadit nebude.“ a mlsným pohledem jsem
počítal kusy oděvu které si mohla odložit. Dostal jsem se k „Jedna“. Byl jsem totiž v počítání pomalejší, než Simona ve svlékání.
Než jsem se vzpamatoval, stála před námi jen v kalhotkách, a i ty už byly na poloviční cestě dolů.
Rozvalili jsme se s Pavlem na pohovce a vyvalovali oči. Ta krásná svůdná a žádoucí Simona stála před námi nahá, vlnila se v bocích a v očích jí hrály žádostivé plamínky. Dívala se na nás přes clonu lesklých dlouhých vlasů, které jí padaly do očí.
Pomalu, pomaloučku si před nás klekla a její dlaně se vydaly na cestu po našich stehnech. Sledovali jsme jejich cestu stále výš a výš, až jsem ucítil horkou dlaň na svém břiše. Její prsty si laškovně pohrály s knoflíkem na džínách. Ale byl to jen náznak. Stačila krátká chvilka (asi tak třetina milisekundy), a džíny byly dole. Simona se usmála napřed na nás, a potom na naše ztopořené nástroje, které už pevně držela ve svých dlaních.
Přivřenýma očima jsem sledoval jak se její krásná ústa pomalu otevírají. Mezi rudými rty se jí protáhnul mrštný jazyk, který polaskal vrcholek mého údu. A pak jsem jen cítil to báječné vlahé teplo, jak mne pojala do svých úst.
„Zlatíčko… ty jsi tak šikovná! Zasloužíš si odměnu!“ zasténal jsem, když mne dělala pusinkou. „Pojď si vyskočit na koníčka!“. Simona se nadala pobízet a hned si mne osedlala. Nasedla obkročmo na můj klín, a já mohl zblízka pozorovat vzrušený výraz v její tváři když pomalu dosedala na můj ztopořený úd. Oba jsme hlasitě vydechli. Chytil jsem Simonu za zadeček a pomáhal jí, protože se k nám přidal i Pavel, který nastavil Simoně svůj nástroj ke kouření.
Byl to zvláštní pocit. Vychutnávat si její žádostivou kundičku a přitom slyšet u ucha funění, jak Simona kouří Pavla.
Ale Simona nám nedávala čas na sáhodlouhé úvahy. Divoce po mně rajtovala a ústy vychutnávala Pavlův ocas. Chytil jsem ji za boky a narážel si ji pěkně na sebe.
A byla to ona, kdo nevydržel to stupňované napětí. S hlasitým zasténáním „Oooh… tak dělej… vraž mi ho tam… hluboko mi ho tam zaraž!“ se zapřela rukama o pohovku a narazila se na můj kolík.
Simona byla lačná po našich něžnostech i po tvrdém pronikání. Vnímala vaše touhy a vycházela jim vstříc. A my jsme jí nezůstávali nic dlužni.
Pavel si lehl na záda a Simona se hbitě narazila na jeho nadržený penis. Jen párkrát přirazila a ohlédla se směrem ke mně. Její pohled a vyzývavě vystrčený zadeček mne nenechaly na pochybách, čeho si její tělo žádá. Přiskočil jsem k ní zezadu a pořádně si naslinil svůj penis. Přiložil jsem jeho špičku k uzounkému vstupu do jejího análku a lehce zatlačil. Už tenhle první dotyk způsobil, že Simona vykřikla vzrušením a očekáváním budoucích slastí. Přitlačil jsem a razil si cestu do jejího zadečku. Cítil jsem jak se kolem mne svírá, zarážel jsem se dál a hloub… až jsem celý v ní.
Ale nemělo zůstat jenom u jednoho čísla. Lehl jsem si, a Simona se zkušeně sama nabodla svým análkem zpět na můj pyj. Pavel se jen na okamžik otočil aby se něčeho napil, a Simona už ho volala zpátky.
„Kde jsi? To si ta mám dělat sama rukou? Honem mi ho tam zaraž… já už zase budu!“ A skutečně. Jen co Pavel zanořil svůj nástroj do její kundičky, vydral se Simoně z hrdla další vítězný sten ohlašující další vyvrcholení.
Cítil jsem jak se její zadeček stahuje kolem mého penisu, jako by jej chtěl stisknout… rozdrtit! Museli jsme chvíli počkat až Simona přijde k sobě. Trvalo to sotva pár chvil, než se její tělo přestalo třást, ale pro mne s Pavlem to byla celá věčnost. Postupně jsme se stáhli z jejích dírek a postavili se.
Simona si klekla mezi nás, jako by se to rozumělo samo sebou, a začala oběma rukama a ústy zpracovávat naše údy, které se nedočkavě těšily na závěrečný výstřik.
Její hebké ruce zpracovávaly zručně naše zduřelá mužství, a my se postupně dostávali blíž a blíž k vrcholu.
Simona instinktivně cítila naše vzrušení a dávala dobrý pozor na to, abychom se s Pavlem udělali současně. Když viděla že je jeden z nás o krok napřed, věnovala svá ústa tomu druhému, který díky této něžné pomoci náskok rychle vyrovnal. A pak to přišlo. Cítil jsem, že už to nevydržím ani o vteřinu déle, že…