Jana, moje asistentka se do mne zavěsila a cestou k výtahu mi zašeptala „Musíme tam chodit? Už mne bolej nohy!“.
Už dříve jsem jí několikrát vysvětloval, že důvěra zákazníka je se těžko získává a lehce ztrácí. Když se živíte tím, že zajišťujete a organizujete společenské akce, nemůžete si dovolit riskovat nějaký kiks. Tohle byla sice malá a zcela soukromá svatba, ale zvykl jsem si nic nenechávat náhodě. Šlo víceméně pouze o zajištění apartmánu a večeře pro novomanžele, ale dost už bylo na tom, že jsem objednal hotel se kterým jsem dříve nespolupracoval. Objednat to u nového a pro mne neznámého hotelu a nezkontrolovat to, to už nebyl hazard, ale sebevražda. Důvěra zákazníka je plachý pták.
„Ach jo… ty s těma ptákama…“ opáčila vždycky Jana a tím debata obvykle skončila.
„Tak… tady prosím.“ Provozní odemkl apartmá. „Vše je již připraveno,
na stole je pouze malé občerstvení na uvítanou. Večeřet mohou hosté
na pokoji nebo dole v restauraci. Máme zajistit nějaký program?“
„Ne, to není potřeba. Budou to novomanželé, ti se nějak zabaví.“ Provozní se chápavě usmál
„Jistě. V klidu si to zkontrolujte, sejdeme se dole v recepci.“
Apartmá bylo připraveno opravdu pěkně. Na stůl v ložnici jsem dal
dárek od firmy s osobním dopisem, všechno si prošel a posadil se spokojeně ke stolu.
Jana se okouzleně dívala na všechnu tu nádheru. „Kolik to bude stát?“
„Moc.“ odpověděl jsem. „Já bych za to ty prachy nedal.“
Posadila se také a mlsně si prohlížela prostřený stůl.
„Co kdybychom něco ochutnali, vypadá to docela lákavě?“ Dal jsem jí stručnou informaci o cenách
jednotlivých položek které před námi ležely,
načež Jana usoudila, že to zas až tak moc lákavě nevypadá.
Nakonec se však natáhla pro krásnou červenou jahodu. „Dáme si ji napůl, jo?“ navrhla.
„Těch padesát korun mne snad nezabije…“ dodala odhodlaně. Musel jsem se zasmát.
„Klidně si dej. Myslím, že je tady nepočítají.“ Jana se naklonila nade mne.
„Opravdu nechceš?“ usmála se dvojsmyslně.
„Já jsem neřekl, že nechci.“
„A dáš si?“ řekla Jana a tentokrát to už nebylo ani dvojsmyslné. Položila mi ruku na stehno
a pomaluji sunula výš.
„Dneska ti to fakticky sekne.“ pochválil jsem ji a myslel jsem to naprosto vážně.
Večer jsme se měli sejít s klienty na jedné party kterou jsme zajišťovali a Jana si
oblékla úzké černé šaty s odvážným výstřihem, hezky obtažené kolem jejího štíhlého těla.
Nebo spíš tílka. Měla krásnou drobnou postavu… přesně takovou, jaké se mi líbí.
„Hmmm… opravdu mi to sluší?“ zavrněla Jana a já cítil jak se její dlaň sune po mém stehně směrem k mému klínu. Náhle se zastavila. Oči jí zasvítily, doslova v nich přeskočily jiskřičky. Pocítil jsem něžné sevření jejích prstů a slyšel jak říká: „Nojo… asi se ti doopravdy líbím.“
Položil jsem Janě ruce na boky a přitáhl si ji k sobě. Zajel jsem jí jednou dlaní na pod šaty na její zadeček. Výraz v její tváři mi napověděl, že jsem na správné cestě. Poklekl jsem před ní, vytáhl šaty nahoru a kalhotky naopak stáhl směrem dolů. Odhalil jsem její krásnou, hlaďounce vyholenou kundičku.
Políbil jsem ji a přejel jedním prstem její škvírku. Cítil jsem jak je mokrá a vzrušená. Opatrně jsem do ní zasunul dva prsty a začal ji laskat. Jana zvrátila hlavu a vzrušeně dýchala. Začala si hladit svá ňadra, dokonce si je vysvobodila z těsného živůtku, aby k nim lépe mohla. Byla stále víc a víc vzrušená. Jednou rukou jsem ji držel za zadeček a druhou laskal její mušličku. Její šťávičky z ní začínaly vytékat a stékaly v pramíncích po stehnech dolů.
Vstal jsem a Jana se sklonila ke mně, aby mi to oplatila. Zatímco jsem se svlékal, osvobodila můj nadržený penis a hladově si ho zasunula do úst.
Zvedl jsem ji – byla lehounká jako pírko. Držel jsem ji ve vzduchu a pomaloučku si ji spouštěl na svůj nadržený úd. Mmm… to bylo něco!
Odnesl jsem ji vedle na postel, kde jsme si dali poslední kolo. Šoustali jsme chvíli zezadu, na boku i vkleče. Jana tak krásně a hlasitě sténala, že jsem se toho stále nemohl nabažit.
„Dělej… šoustej mne… vraž mi ho tam… ještě… ještě!“ křičela z plných plic a já se nenechal dvakrát pobízet.
Tělem mi projela vlna rozkoše a z úst se mi draly hlasité výkřiky. Přivřenýma očima mne sledovala a rukama si roztírala mé stříkance po kůži.
Když vše skončilo, posadil jsem se unaveně na postel a Jan mne pečlivě olízala. Nenechala ne mně ani kapičku. Usmál jsem se na ni a ona na mne.
Ten večer spala už Jana u mne, ten další také… a dělá to dodnes. Protože není nad to, když se má člověk v noci ke komu přitulit.