HLAVA PRVNÍ: ÚVOD

Invokace

Sláva víře, prospěchu a rozkoši! O nich pojednávají Knihy. A sláva učitelům! Oni jim vyučuji.

Pán tvorstva Pradzapati, stvořiv tvorstvo, vyložil mu sto tisíc článku o zachování tohoto trojího smyslu života. Manu Svajambhva pak oddělil část o víře. Brhaspati část o prospěchu. A Nandin, uctívač Sivuv, vyložil zvlášť v tisíci článcích poučeni o rozkoši. A to zkrátil Svetaketu Uddalakovec na pět set článku. A to opět zkrátil Babhravja Pancaclsky na pul druha sta článku v sedmi hlavách. Na pokyn kuběn z Pataliputry učinil Dattaka zvlášť hlavu šestou: Kuběny. Carajana sepsal zvlášť Úvod. Suvarnanabha Milovaní. Ghotakamukha Panny. Gonardija Manželky. Gonikaputra Pani. A Kacumara Rady. Tak se poučeni o rozkoši rozpadlo v jednotlivé spisy, vykládáno mnohými učiteli.

Jelikož to, co hlásal Dattaka a ostatní, jsou toliko častí celku a traktát Babhravjuv je nesnadný, Vatsjajana, shrnuv všechno, sepsal v malé knížce to poučeni o rozkoši, totiž Kamasutru.

Tři smysly života

Stoletý svůj věk nechť muž rozdělí tak, aby v něm souladně a nerozporně naplnil trojí smysl života. V dětství nechť jde za vzděláním. V mladí a mužnosti za rozkoši a prospě chem. V staří za vírou a spasou. Trvaní života však je nejisté, a proto nechť bere všechno, jak to přichází. Leč panictví nechť si zachová, dokud se učí védám.

Víra znamená pro ty, již jsou odvracení od nehmotného onoho světa, přiklonit se raději k obětem atd., a pro ty, již jsou přiklonění k hmotnému tomuto světu, odvrátit se řádné od pojídání masa atd. O tom se lze poučit ve Svatých písmech nebo mezi znalci viry.

Prospěch znamená zisk a rozmnožení vědomosti, pozemku, zlata, dobytka, obilí, zařízeni a přátel. O tom se lze poučit z chovaní státních činovníků, mezi znalci zemědělství a obchodu nebo od kupců.

Rozkoš znamená přirozenou náklonnost duše k jednotlivým předmětům, jež vnikají do mysli skrze sluch, hmat, zrak, chuť a cích. Zejména pak rozkoš znamená příjemnou potěchu že zvláštních dotyku, z polibku, objetí a milovaní. O tom lze se poučit v Kamasutře nebo ve společnosti frejířů.

Potažmo k trojímu smyslu života je hledisko předcházející důležitější následujícího, Pro krále však je nejdůležitější prospěch, neboť jde o světskost. A pro Kuběny prospěch a rozkoš. Víra není z tohoto světa, a k tomu je zapotřebí Knihy. Leč náklonnost k rozkoši je sama od sebe stala i mezi hovady, a k tomu není zapotřebí Knihy. Tak praví někteří.

Avšak povaha rozkoše záleží ve způsobu ženy i muže, což nelze popřít.

tyto způsoby jsou vypsaný v Kamasutře. Tak praví Vatsjajana. Je zřejmo, že hovada, neznajíce způsobu, ana postrádají rozumu, neopakují rozkoše mimo období říje.

Proč jít za vírou? Je pochybné, zda přinese plody. Kdo moudrý dá své cizímu. Lepší holub dnes než zítra páv. Lepší jistý groš než nejistý zlaťák. Tak praví materialisté.

Avšak v Knihách není pochyb; mravnost a šlechetné činy nesou plody už tu, souhvězdí,

měsíc, slunce, hvězdy a planety rozumné putuji prostorem ku blahu světa, bytí lidstva tkví ve čtyř ech stavech a ve čtyřech obdobích a člověk poušti z ruky símě pro budoucí úrodu. Proto jest jít za Vírou.. Tak praví Vatsjajana.

Proč jít za prospěchem? Někdy ho nedosáhne ani úsilím, jindy se dostaví bez jakékoli snahy.

To všechno je osud. Neboť osud snová lidsky prospěch i neprospěch, vítězství i porážku, štěstí i žal. Osud učinil Baliho Indrou, osud ho svrhl a jen osud ho opět pozdvihne. Tak praví fatalisté.

Avšak je zřejmo, že k dosazeni všeho cíle je ušili nezbytno. Neboť snaha nutné předchází prospěch. Ničemník neuspěje. Tak praví Vatsjajana.

Proč jít za rozkoši? Bije se netoliko s vírou a prospěchem, jež jsou hlavni, leč i s jiným dobrem. Plodí v člověku prostopášnost a nemrav, pudí ho ke konání nešlechetnosti a do společnosti padouchů. Je příčinou nevaznosti, opovržení, nedůvěry a odporu. Vypraví se, že mnozí rozkošníci byli zle ztrestání, a nikoli sami. Tak Dandakja

Bhodzovec, jenž v chlípné vášni učinil násilí kněžně panně, došel záhuby i s rodinou a královstvím. A král bohu Indra, jenž se snažil o Ahalju, a mocný Kicaka o Draupadi a Ravana o Sítu a mnozí jiní, ovládnuti chtíčem, trpce doplatili. Tak praví moralisté.

Avšak rozkoš je pro stav těla stejné důležitá jako potrava. A je tudíž tak podstatná co Víra a prospěch. Jen je nutno vyvarovat se chyb. Což nevaříme pokrm, být kolem okounějí žebraví mniši? Což nesejeme ječmen, být v lesích číhají jeleni? Tak praví Vatsjajana.

Nejen o viru a prospěch, leč i o rozkoše dbejte; jen tak dosáhnete štěstí na tomto i onom světe.

Moudří konají vždy všechno ohleduplně a vlídně – z jejich cínu nevznikají pochybnosti o dobrotě.

V souladu nechť vždy je dílo s třemi smysly životními, s vírou v rozporu nechť není, ani proti dvěma že tři.

Muž se má soustavné vzdělávat ve vědách o víře a prospěchu a o vědách v rozkoši. Jakož žena, a to odmalička; po sňatku však se souhlasem manžela. Vzdělávat ženy ve vědách je marno, neboť nejsou schopny chápat. Tak praví někteří.

Avšak i ženy konají činnost. A před činnosti není poučeni nadarmo. Tak praví Vatsjajana. A to nikoli toliko pro toto. Vždyť všude na světe já málo znalců, zatímco činnost konají všichni lidé.A být je činnost vzdálena védy, přece já tato zakládám oné. Je jazykozpyt; a kněží ho neznali správné tvoři průpovědi při obětích. Je hvězdoprava; a dílo se počíná ve šťastné dny. Koňaři a slonaři krotí koně a slony, neznajíce příslušné védy. A jako je král, a i ve vzdálených krajích zachovávají jeho nařízení, tak tomu je i s tímto. Jen nemnohé jsou kuběny, princezny a dcery ministru, znalé veď. Proto nechť se žena dá v tajnosti a o samotě poučit od důvěrnice o způsobech teto védy úplné nebo částečné.

Čtyřiašedásatero umění

Už dívka se má v tajnosti a o samotě vzdě lávat ve čtyřiašedesáti vhodných a užitečných oborech. Její učitelkou muže být: chůvina dcera s dívkou spolu vychovaná a v jednáni s muži obeznala, věrna a zkušená přítelkyně, teta téhož veku, stará důvěryhodná služka patřící rodině, dobré známa žebravá mniška, nebo starší sestra.

Čtyřiašedesátero pomocných oboru zahrnutých do poučeni o rozkoši: zpěv, hudba, tanec, malba znamínka na čele, kreslení květin a obrazců rýžovou moučkou, květinová výzdoba komnat, barvení zubu, oděvu a častí těla, vykládání podlahy barevnými kameny, úprava lože, vodní hudba, vodní hry a zábavy, znalost bylin, zaříkadel a car, věnce a kytice, účesy a čelenky, lícení a odívání, ozdoby že slonoviny a lastur, voňavky, masti a oleje, šperky, kouzla a kejkle, nápoje lásky a podobné předpisy, obratnost rukou, vaření různých pokrmu, polévek a zeleniny, příprava a míchání nápojů prostých i pálených, ruční práce jehlami a jehlicemi, prstová hra se šňůrkou, nápodoba hry na hudební nástroje, hádanky, odpovědi veršem na verš, říkanky pro oblomení jazyka i ducha, umělecky přednes, písemnictví v reci vázané i nevázané, doplňováni neúplných veršů, pletení z rákosí a bambusu, dřevořezba, truhlařina, stavebnictví, prubováni minci a drahokamů, znalost zemin a kovu, kutání drahokamů a jejich úprava, zahradnictví a sadařství, berani, kohouti a křepelčí zápasy, schopnost naučit papoušky a loskutalky mluvě, zručnost v lazebních úkonech, řeč prstu, tajné jazyky a šifry, místní jazyky a nářečí, umění vykládat nebeské hlasy, věštby a jasnovidectví, čarodějné značky a duří nohy, talismany, paměť na verse, plynule veršotepectví, slovníky a příručky, básnické rozměry a ozdoby, řečnické obraty, klam a šalba, účelné převlékání, společenské hry, hazardní hry, dětské hry, skromné a zdvořile vystupovaní, pikle, finty a úskoky, tělesná zdatnost.

A Čtyřiašedesátero Pancalského, to je jiná. O něm mluvíme v hlavě Milovaní. Neboť se tyče rozkoše sličná kuběna, jež zvládla Čtyřiašedesátero, slavnou hetérou se stane, je-li šlechetná a dobra.

Král ji bude vzdávat poctu, vznesení ji budou chválit, navštěvovanou a chtěnou, touhu každičkého muže.

Princezna těch nauk znala nebo dcera ministrova jisté podrobí si chotě, být má tisíc jiných mimo.

Když pak opustí ji manžel nebo ocitne se v bídě, vydělá si k živobytí tím, co zná, i v cizím kraji.

Čtyřiašedesátero nese plody šťastné lásky, avšak vždy je zapotřebí moudré zvážit čas a místo.

Zařízeni frejířova domu

Muž jenž dosáhl vzdělanosti, stane se panem domu a vede frejířský život z majetku získaného dary, bojem, obchodem nebo prací, nebo dědictvím, nebo obojím. Jeho místo je mezi smetankou v městě sídelním, krajském, okresním nebo městysi, anebo v cizím kraji. Tam si dá v sadě u vody vystavět dum o častí vnější a vnitřní.

A ve vnější častí domu je měkké lůžko s dvěma poduškami, ve středu protáhlé, pokryté

bělostným přehozem. A pohovka. Na celní stěně je svazek posvátných trav a obraz božstva. Jsou tam také noční potřeby: olej, květiny, voskový kahan, voňavky, citrónová kůra a betelové svitky. Na podlaze plivátko. Na sloních klech visí loutna, paleta, štětec a barvy. A několik knih a věnec žlutého laskavce. Nedaleko na podlaze je okrouhlé sedátko s opěradlem.A šachy a kostky. Odtud venku klece s hravým ptactvem a opodál místnost pro prastvu, dřevořezbu a jiné rozptýleni. V sadě na stinném místě je ozdobena houpačka. A květinová besídka s obětištěm.

Tolik o zařízeni domu.

Společensky život, přátele, zábavy

Když frejíř ráno vstane, uleví si, vyčisti zuby, mírné se upraví olejem a voňavkou, vezme si věnec, zkrášlí se voskem a rudou pryskyřici, a prohlédna si tvář v zrcadle a zvykaje betelový svitek kvůli vonnému dechu, vyřizuje záležitosti.

Denně koná koupel, každý druhý den vtíraní vonné masti, každý třetí drhnutí sépiovou kosti, čtvrtý úpravu vlasu, vousu a nehtu a paty nebo šestý ochlupení. To nechť nezanedbá. A pravidelné odstraňuje pot z podpaží.

Jí dopoledne a odpoledne. Nebo večer. Tak praví Carajana.

Po dopoledním jídle učí papoušky a loskutáky mluvit, porada křepelčí, kohouti a berani zápasy a baví se uměním a hrami. Jedna s přáteli, s nohsledem, světákem a šantalou. Pak si zdřímne.

Odpoledne jde upraven za zábavou do společnosti. A večer porada hudební dýchánek. Potom, leze na pohovce v skvěle komnatě plné jemných vůni, s přáteli očekává milenky. Nebo pro ne posle poslice, anebo jde sám. Když přijdou, věnuje jim s přáteli nežnou peci a promlouvá k nim rozmilé. V ošklivý den on sám nebo přátele převléknou milenkám sát promočený deštěm, znova je nalíčí a posluhuji jim. Tak tráví den a noc.

Frejíř se účastni: společenských zábav, divadelních představeni, mejdanu, pitek, zahradních slavnosti,a jiných her a radovánek.

V den oznámeny dva týdny nebo měsíc předem se pozvaní shromáždi ve stánku bohyně veď a umění Sarasvati. A herci místní i hostující jim předvedou podívanou. Nazítří se jim vždy dostane holdu a po zásluze bud pozvaní, bud propuštěni. A při úspěchu i v propadnutí mají držet pospolu. A příchozí i shromážděni si vzdávají pocty – to je obecná slušnost. Tím je vysvětleno co divadelní představeni, jež se konají příležitostné k oslavě toho či onoho božstva.

Mejdan je posezení za příjemného hovoru s přáteli téhož vzdělaní, ducha, povahy, majetku a veku a s kuběnami, v domě kuběny nebo v sídle jiného. A klábosí se o básních a umění. Slavné a pánům mile jsou tam vítaný s láskou a učtou zahrnovaný.

A pitky se pořádají vzájemné doma. Tam kuběny podávají a samy si berou: medovinu, víno, pivo a korálků a zákusky slané, ovocné, zeleninové, horké, ostré a kysele.

Tím je i vysvětleno, co zahradní slavnosti.

Hned ráno vyjedou koňmo a svátečně s kuběnami, provázeni služebnictvem. A to je výlet na cely den. Když jsou na místě, tráví čas kohoutími zápasy, hrou v kostky, divadlem a jinými příjemnými zábavami. K večeru se pak vrátí s upomínkou na tu zahradu. Tím je vysvětleno, co vodní radovánky během léta v korytech umělých i přírodních.

A jiné společenské slavnosti jsou: noc polobohu, slavnost podzimního úplňku, slavnost jarní noci, slavnost mahagonovníkových květu, praženého zrní, lotosových stonků a nových poupat, dovádění se stříkačkami, maškarády, kry s květy a snítkami, slavnost ječmene, den houpaček, svátek boha lásky, jarní veselice, slavnost cukrové třtiny.

Jich, ať jsou obecné nebo místní, se lidé zejména účastni.

samotář se baví podle svého měšce. Tím je i vysvětleno, co kuběny a milenky, jež se scházejí s přítelkyněmi a frejíři.

Opuštěný nuzák, jenž nemá než štokrličku, sepiovou kost a vonnou mast, příchozí že slušného kraje a zběhly v oborech, vydělává si radami na schůzkách a při řemesle kuběn; to je nohsled.

zchudlý a schopny ženáč, váženy mezi kuběnami a na schůzkách frejířů, čímž se přiživuje, to je světák.

A směsný nedouk, je-li hoden důvěry, je šantala; jinak pošuk.

Ti jsou rádci a prostředníky kuběn a Frejířů.. Jakož i nauk znalé potulné mnišky, vdovy, neplodné ženy a staré kurvy.

Kdo žije na venkově, ponouká sobě rovné, duchaplné a zvídavé, vyprávěje o způsobu frejířů z města; a získav důvěru činí pravé tak a porada schůzky. Těší přátele svou přítomnosti a je ochotny a účinlivý radou i pomoci.

Tolik o způsobech Frejířů.

Ten, kdo rozmlouvaje vhodné střída starobylý jazyk s dnešní reci kraje, oblíben je ve společnosti

Schůzek naplněných zlobou, svévoli a nenávisti, kde se kují černé pikle, nezúčastňuje se moudrý.

Zúčastňuje-li se schůzek, v nichž jde o hru, o zábavu, obecné v nichž cti se mravy, dojde úspěchu a slávy.

Ženy k zlehnutí vhodné a nevhodné

Vzhledem ke čtyřem stavům je vhodno milovaní s dívkou téhož stavu v souladu s Knihami, ano je plodné, slavné a obvykle. V nesouladu s tím je zakázáno s ženou stavu vyššího a s tou, již má v drženi jiný. A s ženami stavu nižšího, jakož i nejnižšího. S kuběnami a znovazlehavými vdovami není ani kázano, ani zakázáno, jsouce pro rozkoš. Jsou tedy tři třídy milenek: panna, znovuzléhaná vdova a kuběna.

jiných příčin a důvodu čtvrtou možnou třídou žena, již má v drženi jiný. Tak praví Gonikaputra. Když je považovaná za nevěrnou; její mravnost už porušili mnozí – a vejití k ní jako ke kuběně, být je i vyššího stavu, neposkvrní viru. Je jako znovuzléhaná vdova; a není pochyby o tom, že je nepanna a nesvobodná.

Nebo vládne mocným a bohatým manželem, jenž stoji na straně mých nepřátel; a ona, mne milujíc, z lásky ho obrátí.

Nebo změní názor nevlídného, jenž je hotov mi škodit.

Nebo skrze ni se spřátelí a s jeho podporou uspějí v záležitosti přátel, v potření nepřátel, nebo v jiném obtížném díle.

Nebo, zabije-li skrze ni jejího manžela, domohu se jeho jmění, jež mi patřilo.

Nebo vejití k ní je jinou cestou k hmotnému zisku; a jsem chud, skrovných prostředku, a takto se snadno zmocním jejího majetku.

Nebo na mě něco ví a tuze po mě touží; mnou odmítnuta uškodí mi pomluvou.

Nebo ode mne odvrátí vlivného manžela, jimž vládne, a spoji ho s mými nepřáteli; nebo se k nim dá sama.

Nebo její manžel svedl mou zenu a já, švéda zase tu jeho, oplatím mu.

Nebo z přikážu králova a skrze ni zabiji ukrytého nepřítele.

Nebo ta, již miluji, je ji podřízena, vejdu k ní, prekroče tuto.

Nebo skrze ni se přiblížím k samostatné, bohaté a krásné dívce, jinak nedostupné.

Nebo můj nepřítel je důvěrným druhem jejího manžela, a tak mu skrze ni namíchám jedu.

Z takových či podobných důvodu pro vejití k žene, již má v drženi jiný.

Z uvedených důvodů tvoří patou třídu vdova spřízněná z ministrem nebo s králem, pak i vdova z lepší rodiny nebo jakákoli jiná pro ten účel vhodná. Tak praví Carajana.

A potulná mniška je šestá. Tak praví Suvarnanabha.

Dcera hetéřina nebo služka, jež nepoznala muže, je sedma. Tak praví Ghotakamukha.

Vznesena dívka, dětství sotva odrostla, je osma, ano jest s ni zacházet jinak. Tak praví Gonardija.

Avšak pro nedostatek podstatného rozdílu mezi nimi jsou toliko ony milenky podle znaku dříve stanovených. Tak praví Vatsjajana.

Patou třídou jsou kleštěnci, jsouce odlišní. Tak praví někteří.

Jeden je milenec zjevný. druhý, k zvláštnímu účelu, tajný. A jsou podle ctnosti a nectnosti dobří, prostřední a špatní. O ctnostech i nectnostech obou promluvíme v hlavě Kuběny.

K vejití není: malomocná, bláznivá, z kasty vyvržena, užvaněná, nestydatá, přestárlá, přiliž bledá, přiliž snědá, smrdutá, příbuzná, přítelkyně, potulná mniška a manželka příbuzného, přítele, kněze a krále.

K vejití je kterákoli, poznala-li už pět mužů. Tak praví učedníci Babhravjovi.

Leč jest vynechat manželku příbuzného, přítele, kněze a krále. Tak praví Gonikaputra.

Využiti přátel a poslic

Přátele jsou: kdo si spolu hrávali na písku, kdo jsou spjati vzájemnými zavážky, kdo jsou podobných povah a zálib, spolužáci, kdo na sebe něco vědí, soukojenci a kdo vyrůstali spolu.

Přátele jsou: z rodu spřátelených od pradědu, již se nehašteří a nečiní si schválnosti, ohleduplní, pevní, nezištní, věrni a spolehliví.

Přátele jsou: pradlák, lazebník, zahradník, voňavkář, šenkýř, žebravý mnich, pastýř, prodavač betele, zlatník, nohsled,světák, šantala atd.

A frejíři mají být zadobře i s jejich ženami. Tak praví Vatsjajana.

Kdo je k oběma, zejména milence, prostý a upřímný, je hoden jejich důvěry, vyřídí vzkaz.

A posel má být: výmluvný, troufalý, chápavý v náznacích a ve výrazech tváře, rozvažný, zasvěcený v tajnosti, znaly míry, lstivý, uvážlivý co do místa a času, snášenlivé mysli, duchapřítomný a vynalézavý.

Schopny frejíř získá snadno třeba nepřístupnou zenu, zná-li city, čas a místo, sebevědomý a chytrý.

HLAVA DRUHÁ: MILOVÁNÍ

Vpochveni podle rozměru, náruživosti a času

Podle rozměru pohlaví jsou milenci zajíc, býk a hřebec. A milenky zase srnka, kobyla a slonice. Při souloži podobných jsou tedy tři rozkoše shodné. Jinak šest neshodných. A tu, je- li milenec vyššího stupně, jsou při souloži dvě rozkoše hrubé. A jedna přehrubá. A naopak dvě jemné. A jedna přejemná.

Z nich nejlepší jsou shodné. Přílišné jsou nejhorší. Ostatní prostřední. I při shodě lze upravit rozměr pro rozkoš hrubou nebo jemnou. A je devět rozkoši.

Ten, kdo soulože jeví mírnou vášeň, je skrovného výronu a nesnáší zraněni, je náruživosti chabé. A naopak jsou náruživosti prostřední a divé. A také milenky. A je tedy devět rozkoši jako podle rozměru.

A pak podle času jsou milenci letmí, prostřední a vytrvalí.

Leč o ženách je spor.

Žena nedochází té slasti co muž. Neboť mužem se toliko uleví jejímu svrbění. A ona shledává potěchu v průvodním milkování. V tom její pojetí rozkoše. Nechápe rozkoš mužskou. Je marno se ji ptát: Jaká je tvá rozkoš? Jak by to věděla, když muž, dosáhna slasti, svévolné zanechá trtkání, ženy nedbaje! A tudíž žena nikoli. Tak praví Uddalakovec.

Co, je-li toto: Ženy se těší z vytrvalého milence; s letmým však k slasti nedospěvše, jeví nevrlost. To je znamení, že tu slasti dosahuji, tu nedosahuji.

A to ne: Vždyť je to úleva od svrbění, jež je příjemná po dlouhou dobu. To je samo sebou. A tudíž kvůli pochybě to není znamení.

Ženy obcujíce s mužem svého svrbění se zbudou; za rozkoš však považuji laskání a milkování.

Žena pociťuje rozkoš stalé od samého začátku, leč muž až na konci. To je přece zřejmo. A když nedosáhne slasti, nepočne. Tak praví učedníci Babhravjovi.

I tu lze vznést též námitku.

A co je-li toto: Pociťuje-li rozkoš stalé, proč je na zač átku lhostejná, ba nesnášenlivá, a potom postupně nabývá vášně nedbajíc těla a na konci touží po oddechu ? Není to tedy tak Zřejmo..

A to ne: I při obyčejném kroužení hrnčířského kruhu nebo při honěni kácí je na začátku vrtění pomalost a potom postupně naplněni rychlosti. To je samo sebou. A po výronu šťávy touha po oddechu. Tudíž předpoklad neplatí.

Slast svou v závěru muž cítí, žena však ji cítí stalé.

Touha po oddechu vzniká způsobena ztrátou šťávy.

Neboť je známo, že i ženy po způsobe mužů roní šťávu. Jak by mohla být rozlišnost v účinku mezi těmi, již jsou stejného rodu a pachtí se za týmž účelem? Leda rozlišnost v prostředcích a rozlišnost v pojímáni.

Rozlišnost v prostředcích je od přirozenosti: muž je činitel, žena trpitel. A jinak pojímá dílo činitel, jinak trpitel. A tudíž z rozlišnosti v prostředcích vyplývá od přirozenosti i rozlišnost v pojímáni. Muž se kochá: Já naléhám. A žena: Já podléhám. Tak praví Vatsjajana.

A co, je-li toto: proč by pravé z rozlišnosti v prostředcích nebyla rozlišnost v účinku?

A to ne: rozlišnost v prostředcích je opodstatněná. Potom by nebylo správné soudit z různých znaku činitele a trpitelé na neopodstatnělou rozlišnost v účinku. Jsou téhož rodu.

A co, je-li toto: Dělnici vytvářejí společné jediné dílo. A tvrdit, že tito dva, činitel a trpitel, se pachtí každý zvlášť za vlastním cílem, je nedůsledno.

A to ne: I ve dvojicích lze pozorovat snahu po opačném výsledku jako při beraním zápase, srazí-li se dva ořechy nebo v zápolení borců.

Tu však není rozdílu mezi činiteli.

Leč ani tam není věcného rozdílu. Vždyť už bylo řečeno, že rozlišnost v prostředcích je od přirozenosti. A tito dva spějí k stejné rozkoši.

Oba stejného jsou rodu, oba cítí stejnou rozkoš; muž však zacházet má s ženou, aby první došla slasti.

Stejnost dokázaná.

Je devatero možných souložení podle náruživosti, podle času a podle rozměru, jak to padne dohromady.

Potěšeni, láska, chtíč, vášeň, náruživost a slast jsou vlastně totéž co rozkoš. Souložení, smilstvo, obcování, trtkání, zléhání a milovaní jsou vlastně totéž co soulož.

Jelikož je devatero rozkoši podle rozměru, podle času a podle náruživosti, nelze vyčíslit možnosti jejich seskupování. Neboť je jich příliš mnoho. A konání má být vedeno toho rozmýšlením. Tak praví Vatsjajana.

Při prvním milovaní je muž náruživosti divé a času letmého, při následujícím naopak; žena však opačné. Vzhledem k výronu šťávy. Říkává se, že výron šťávy mužské předchází výronu šťávy ženské.

Ženy jemné jsou a křehké, proto od přirozenosti rychle k slasti dospívají; tak to tvrdí učitelé.

Co tu bylo vyloženo, platí zvláště pro nadané. K poučeni tupcům dále promluvíme zevrubněji.

Rozkoše jsou čtverá druhu, praví moudří: že zvyklosti, z obraznosti, z přesvědčeni,hlavně smyslná je rozkoš. Rozkoš roznícená slovy sílí činnosti a zvykem; to je rozkoš že zvyklosti, třeba z lovu a tak dále.

Rozkoš, která vzniká z představ, to je rozkoš z obraznosti; zvuku není zapotřebí, aniž smyslnost je nutná.

Příkladem je vášeň v ližbě, kterou provádějí hlavně kleštěnci a chlípné ženy, k polibkům a milkování.

Obcuje-li někdo s jiným mysle na milíka svého, v duchu si ho představuje, to je rozkoš z přesvědčeni.

Rozkoš smyslná je zřejmá, slastiplná, všeobecná; ostatním je nadřazena do sebe je zahrnujíc.

Rozmyslet jest uvážlivé, váze všechna pro i proti.

Podle toho, jak se hodí, způsoby si vybírejte.

Říkává se, že Čtyřiašedesátero je součásti milovaní, ano má čtyřiašedesát námětu.

Pravé tato nauka je čtyřiašedesátera. Tak praví učitelé.

Neboť je čtyřiašedesát oboru a jsou považovaný za součásti milovaní, ano je jich čtyřiašedesát. Vždyť Rgvedu zvou desaterem. I tu je táž významová souvislost. A jelikož Pancalský má vztah k Rgvede, k jeho uctění byl zaveden tento název. Tak praví někteří.

Je osm po osmi: objetí, polibky, škrabání, kousání, sténání, zléhání, milovaní po mužsku a ližba; osmkrát osm je čtyřiašedesát, neboť jsou různé způsoby. Tak praví učedníci Babhravjovi.

Leč v tě chto osmi skupinách je vidno tu více, tu méně způsobu než osm, třeba v biti, ve sténání, v milovaní po mužsku, ve zvláštních polohách atd.,jakož i v mnoha jiných. jest to chápat co rčení, jako strom sedmilístek nebo pětibarevná oběť. tak praví Vatsjajana.

Objetí

Je čtvero oběti, jež prozrazují lásku mezi dvěma, kteří spolu dosud neobcovali: dotyk, nátisk, dotíraní, a přimáčknutí.

Vyznám názvu sám vždy vyjevuje podstatu.

Dotyk je, když se jdoucí dotkne pod nějakou záminkou těla vstříc přicházející milované.

Nátisk je, když milenka v ústraní, jakoby nevědomky přitiskne ňadro k milovanému, ať stoji, či sedí, a on ji uchopí v objetí.

To obě tehdy, nejsou-li ještě důvěrní a domluveni.

Dotíraní je, když za tmy v davu nebo o samotě pomalu se pohybujíce trou tělo o tělo po nepříliš krátkou dobu.

Přimáčknutí je, když druh druha pevné tlačí ke zdi nebo proti sloupu. To obě tehdy, vědí-li už o vzájemné náklonnosti.

U příležitosti souložení jsou čtyři: objetí liány, šplh na strom, sezam a ryze, mléko a voda.

Objetí liány je, když se milenka vine co liána ke kmeni damaronovému, zdvihajíc přikloněnou tvář k polibkům, slabé sténajíc jemu poddaná, a hledí na něco rejcovného.

Šplh na strom je, když vstoupivší chodidlem na nárt milencův, obmyká druhou nohou jeho stehno, jednou paži objímá jeho hřbet, druhou pak přiklání rámě, a slabé sténajíc a vrníc dychtí se vyšplhat k polibkům.

To obě vestoje.

Sezam a ryze je, když se objímají, trouce se na lůžku s nohama a pažemi vzájemné propletenými.

Mléko a vodě je, když zaslepeni vášni a nedbajíce bolesti k sobě se tisknou, nohy kolem kyčli a tvář k tváři, vsedě nebo vleze.

To obě Obcujíce..

Potud objetí podle Babhravji. Suvarnanabha však uvádí navíc čtvero objetí jednotlivých častí těla.

Když stehny svými že vší duše svírá jedno nebo obě stehna druhová, to je objetí stehen.

Když na něj se vedravší hrubé tře kyčle o kyčle a s vlasy rozevlátými ho škrábe, kouše, bije a libá, to je objetí kyčli.

Když tíhu svých ňader složí na hrud milencovu, to objetí prsou.

Když nárazem přiloží ústa na ústa, oči na oči a čelo na čelo, to je objetí cel.

Někteří mini, že i hnětení patři k objetím, neboť jde o dotýkání. Leč to nikoli, pro rozdíl času, odlišnost účelu a nesrovnatelnost. Tak praví Vatsjajana.

Vyptávat se na objetí, vyprávět či slyšet o nich zcela stačí, aby muže zmocnila se chlípná vášeň.

Ještě objetí jsou jiná, vhodná k posíleni slasti – v milovaní jest je užit pečlivě a nápaditě.

Všechna naučeni platí, dokud milenci jsou vlažní.

roztočeném kole chtíče poučky se zapomenou.

Polibky

Pro polibky, škrabání a kousání neplatí pořádek; to záleží na vášni. Nejspíše se hodí před souloži a během ní pak biti a sténání.

Všechno vždy – vášeň nebere ohledy. Tak praví Vatsjajana.

Leč při prvním milovaní nelze přehánět; uplatňuji se postupně kvůli získaní důvěry a pro změnu, neboť povzbuzuji chtíč. Teprve potom se rychle střídají ve zvláštních seskupeních k rozdmýchání vášně.

Líbaní je na: čelo, kadeře, tváře, oči, hrud, ňadra, rty, a dovnitř úst.

V Latsku též mezi stehna, v podpaží a na podbřišek. Pod vlivem vášně a podle krajových zvyklosti jsou ta či ona místa, leč nejsou vhodná pro všechen lid. Tak praví Vatsjajana.

Jsou tři polibky dívčí: neúčastný, stydlivý, a rejdivý.

Neúčastný je, když přinucena tiskne ústa k ústům, leč neúčastníc se.

Stydlivý je, když poněkud stydlivé touží laskat ret v ústa vsunutý a rty se ji chvějí a vůbec si netroufá.

Rejdivý je, když s očima zamhouřenýma a jeho oči zakrývajíc dlani rejdi špičkou jazyka po rtu milencově, jež byla vsála.

Další čtvero: rovny, křivý, obracený, a vtisknutý.

A pátý, štípaný, je, když štipcem prstu utvoří že rtu hubičku a libá ji, aniž kouše.

A tu se zahájí hra: Budiž dáno, že zvítězí ten, kdo vsaje dolení ret druha. A když milenka prohraje, nabírá k pláči, lomí rukama, odstrkuje milence, kouše ho a odvrací se od něho, a násilím přitažená mu odmlouvá a říká: Nuže hrajme znova! A když opět prohraje, vyvádí dvojnásob. Anebo uchvátivši mezi zuby dolení ret nepozorného, jenž netušil, nepouští jej a směje se, halasí, vyhrožuje, poskakuje, vola, tanci, pohybuje obočím, kroutí očima s tváři rozesmátou povídá to i ono. To je hra a škádlení s polibky. Tím je i vysvětleno, co hry a škádlení se škrabáním, kousáním a bitím. Hoví jim však zejména milenci náruživosti divé, ano jim to jde z Duše.

Polibek hoření je, když vsaje hoření ret milenky ho líbající.

Obalený je, když semknutím rtu obalí oba rty a libá; žena však muže bezvousého.

Klaní jazyku je, když nadto jazykem tře zuby, půnebí a jazyk druha.

Tím je i vysvětleno, co uchváceni a odevzdáni úst a zubu.

A podle zvláštních krajových zvyklosti jsou polibky na ostatní údy: přímý, vášnivý, uctivý, a něžný.

Tolik o vlastních polibcích.

Políbí-li spícího hledíc na jeho tvář a sledujíc svůj zaměř, je to podpalovač chtíče.

Povzbuzení lhostejného, nahněvaného nebo jinak zaneprázdněného a k vytržení klimbajícího z dřímoty je ponoukač.

Políbí-li pozdě v noci přišly, sleduje svůj zaměř , milenku spící na lůžku, je to probouzeč. A ona, plna zvědavosti na milencovu lásku, muže předstírat spánek, jedva nadejde čas jeho příchodu.

K vyjádření lásky jest políbit stín milované v zrcadle, na zdi nebo ve vodě. A políbit, obejmout nebo vzít do náruče dítě, obraz a sochu. A také, přijde-li blíž nebo sedí-li vedle v noci při divadelním představeni nebo na schůzce přátel, líbat milence prsty na rukou a nohou. A toužící žena, jež milence natírá olejem, klade mu jakoby z ospalosti a neúmyslné svůj obličej na stehna a libá mu stehna a libá mu palce na nohách.

Tolik o účelových polibcích.

Všechno čiňte na oplátku; totéž, tímtéž, tamtéž, taktéž; za plesknutí popleskejte, zulíbejte za polibek.

Škrabání

Je-li vášeň silná, budiž drásavé škrábnutí nehty.

Užívá se: při prvním milovaní, po návratu z cesty, před odchodem na cestu, když se usmíří rozhněvaná, a je-li opila; pro ty, již nejsou náruživosti divé, nikoli stalé.

Anebo také kousání zuby, jde-li z Duše.

To podle tvaru osmero podob: znělka, půlměsíc, kolo, cara, tygři spár, paví stopa, zaječí skok, list lotosu.

A místa jsou: hrud, ňadra, šíje, hřbet, kyčle, a stehna.

Při roztočeném kole chtíče se nedbá místa. Tak praví Suvarnanabha.

Ti, již jsou náruživosti divé, mohou mít na levé ruce nehty zašpičatěný, ba i ve dvě tři špičky. Nehty mají být: vhodné nalíčené, stejné, leskle, čisté, nerozštěpené, dobré rostlé, jemné, hezké.

V Gaudsku jsou dlouhé nehty považovaný za pohlednou okrasu rukou a vábí mysl zen. V Daksine mají krátké a k rozmanitému škrabání podle touhy příhodné. A v Mahrastre prostřední, jež mají výhody obou.

Když nehty pěkné srovnanými zlehka drápe po bradě , ňadrech nebo dolením rtu, aniž zanechá viditelnou stopu, a způsobuje tak příjemné mrazeni a při styku nehtu zazní jemný zvuk, to je znělka. A užívá se, když milena hněte jeho tělo, drbe mu hlavu nebo seškrabuje pupínky, a také k rozvášnění a k postrašeni.

Zakřivené škrábnutí nehtem na šíji nebo na hřbetu ňadra je půlměsíc.

A dva k sobě obracené, to je kolo. Jeho užití je na podbřišku, hýždích a ohanbí. Čára na všech místech, leč nepříliš dlouhá.

Je-li zakřivena a na ňadru nebo obličeji, je to tygři spár.

Škrábnutí pěti nehty směrem k bradavce prsní je paví stopa.

pochvaluje-li si to, pak patero škrábnutí kolem bradavky vedených je zaječí skok. Podoba listu lotosového na hřbetu ňadra nebo na boku je lotosový list.

Odchází-li milenec na cestu, nechť vyškrábe milence na stehnech a na hřbetech ňader tři čtyři podoby v upomínku.

Tolik o díle nehtu. Lze činit i podoby pozměněné a jiné.

Kdo si troufá dopodrobna vyložit způsoby škrabání, veda o nekonečnosti a neomezenosti rozmanitých tvaru, o všeobecné vynalézavosti a zběhlosti a přirozenosti chtíče? Tak praví učitelé.

Vždyť i chtíč dbá na rozmanitost. A chtíč jest navzájem povzbuzovat rozmanitosti. Dovedné hetery a jejich milovníci si navzájem jsou žádoucí. A zdůrazňuje -li se rozmanitost v nauce o lukostřelbě a v jiných naukách o zbraních, jakpak teprve tu! Tak praví Vatsjajana.

Leč nemá se tak č init ženám, jež má v drženi jiný. Leda na skrytých místech v upomínku a ke zvýšení vášně jim lze provést zvláštní škrábnutí.

Když si ženy prohlížejí poškrabané častí těla, dávno vyprchaná láska znova plápolat v nich začne.

Utichnou-li chtíč a vášeň, přijde láska v zapomnění, avšak stopy po škrábnutí připomenou všechny slasti.

Ten, kdo spatři třeba z dálky zenu s poškrabaným ňadrem, ocení ji, planá chtíčem, být ji předtím vůbec neznal.

Také muž, jenž na svých údech ozdoben je poškrábáním, zapůsobí tak, že váha třeba pevná mysl ženy.

Není nic tak účinného k rozdmýchání divé vášně, jak škrábnutí jsou vhodná nebo chlípné pokousání.

Kousání

Zuby lze kousat místa k líbaní vyjma hoření ret, vnitřek úst a oči.

Pěkné zuby jsou: rovné,leskle, barvy přiměřené, bez mezer, ostré.

A vadné jsou: tupé, nesouměrné, hrubé, nerovné, drobné, mohutné, prořídlé.

Podoby kousnutí jsou: drobnička, zpuchlinka, perlička, řetízek, korál, šňůra korálů, cár mračna, kanci hryz.

Malé vášnivé kousnutí, z něhož nepříliš krve, je Drobnička..

Totéž, přitlačí-li se, je zpuchlinka.

To obě a perlička vprostřed doleního rtu. Zpuchlinka a korál na tváři.

Polibky, škrábnutí a kousnutí jsou ozdobami levé tváře jako dlouhé náušnice.

Několikeré přitisknuti zubu a rtu vytváří korál.

Totéž na vícero místech je šňůra korálů.

Skousnutím malého kousku kůže dvěma zuby vzniká perlička.

Vícero je řetízek.

A šňůra korálů a řetízek jsou na hrdle, v podpaží a kolem ohanbí. A řetízek také na čele a na stehnech.

Oblé a nepravidelné kousnutí na hřbetě ňadra je cár mračna.

Souvislá delší rada četných podlouhlých kousnutí vprostřed rudých na hřbetě ňadra je kanci hryz.

A to obě toliko u náruživosti divých.

Nápodoby škrábnutí a kousnutí jest používat co známek na čele, na náušnicích a na

květinových čelenkách a na svitcích betelových a na třezalkových listech podávaných milence či milenci.

Povahy a obyčeje žen z různých krajů

Madhjadesanky jsou téměř vznesené, čistých způsobu, a nemají v oblibě polibky, kousání a škrabání.

Taktéž ženy z Balhiky a Avanti; přistupuji však na zvláštní polohy.

Malavanky a Abhiranky mají rady objímání, polibky, kousání a škrabání, leč bez zraňováni, a jsou k zvládnutí bitím.

Ženy z poříčí Sindhu a pěti rek z duše miluji ližbu.

Ženy aparantské a latské jsou divé náruživosti a zlehýnka pisti.

Kasanky a obyvatelky Ženského království jsou rády bity, vášnivé co oslice, a používají umělých pyjů a nástavců.

Ženy z Andry jsou od přirozenosti něžné a rády obcují, mají však nečisté choutky a neznají způsobu.

Ženy z Maharastry si libují ve všem Čtyřiašedesáteru, vedou rady oplzle a nestydaté reci a dychtivé se derou na lože.

Nagarské ženy jsou zrovna takové, leč projeví se o samotě.

Dravidky jsou vláčné a od samého počátku zvolna vlhnou.

Ženy z Hvozdů jsou prostřední náruživosti a snesou všechno; své údy skrývají a cizím se pošklebují a odmítají muže sprosté a necudně.

Ženy z Gaudska mluví jasné a jsou milostné a něžných údu.

A ženy se mají chovat podle zvyklosti kraje. Leč přirozenost je silnější krajových zvyklosti. Tak praví Suvananabha. A během času přicházejí zvyklosti, oblékání a kdy z kraje do kraje, to jest vedet.

Potažmo k objetím atd., předešle vzbuzuje vášeň více než následující, leč následující je zjemnělejší předešlého.

Muž, byv varován, když činí, co je žene proti mysli, třeba škrábe, nebo kouše, jest mu splnit dvojnásobné; řetízek dej za perličku, cáry mračna za řetízek.

Takto s předstíraným hněvem žena laškuje a škádlí.

Za vlasy mu zvrátí hlavu, jeho rty pak svými saje, objímá ho rozvášněná kousajíc ho tu i onde.

Opírajíc se mu o hruď na hrdle ho kouše divé, šňůrou korálů ho zdobí, jak už bylo vyloženo.

Když pak za dne ve společnosti muž tou láskou chce se chlubit, milenka se tajně směje zranění, jež způsobila.

Našpulí se jako v hněvu milenci to vyčítajíc; holedbá se ukřivděná zraněními na svém těle.

Takto vzájemné se škádlí v milostném tom laškování; jejich láska nevyprchá ani za sto dlouhých roku.

Polohy a způsoby milovaní

A když dojde k souložení, nechť srnka obcuje při hrubé rozkoši rozevírajíc stehna. A slonice svírajíc je při rozkoši jemně. Kde shoda, tam spojeni přirozené. Tím i vysvětleno ,co kobyla. Přitom a milence přidržovat nohama. A zejména při jemné rozkoši lze užit umělých pyjů a nástavců.

Srnka obvykle v trojí poloze: rozkvět, zívání a poloha královny bohu Indrani.

Rozkvět je, když kladouc hlavu níže nazdvihne pánev. A nechť poněkud uhýbá.

Zívání je, když s pánvi pozdviženou, šikmo ji kloníc očekává.

Poloha královny bohu Indrani je, když tisknouc stehna k bokům vloží kolena v podpaží; to pouze nácvikem. Voli se i při rozkoši přehrubé.

Při jemné rozkoši jest obcovat se sevřenou; taktéž slonice při rozkoši přejemné. Polohy jsou:

Škvíra, svěrák, skřipec a kobylí chvat.

Leží -li oba tisknouce se snožmo, je to škvíra. Je dvojí: boční a hřbetní, jak se provádí. A Leží-li na boku, má přiléhat k žene zprava; to platí vždy a všude.

Svírá-li obě stehna pevněji než při škvíře, je to svěrák.

Zkříží-li nohy, je to skřipec.

Drží-li ho kruté jako kobyla, je to kobylí chvat; to pouze nácvikem a hlavně v Andhre.

Tolik o způsobech zléhání Babhravja. Jsou však ještě podle Suvarnanabhy.

Zdvihá-li obě stehna vzhůru, je to hák.

Drží-li milenec její nohy na svých ramenech, je to rozškleb.

Zkříží-li je, je to kozelec.

Nechá-li jednu nataženu, je to polokozelec.

Má-li střídavé jednu na rameni milencově a druhou nataženu, je to naštípnutý bambus.

Vloží-li jednu za hlavu a druhou nechá nataženu, je to halapartna; to pouze nácvikem.

Složí-li zkřižmo nohy na podbřišku, je to poloha krabi.

Zkříží-li zdvižená stehna, je to závora.

Splete-li nohy v uzel, je to poloha lotosová.

Je-li objímaná odzadu odvracejíc tvář, je to poloha odvracená; to pouze nácvikem.

A jest se zmínit o různých polohách milovaní ve vodě, a to v leze, vsedě a vstoje, neboť snadno je provádět. Tak praví Suvarnanabha.

Je to však zbytečno, neboť vzdělanci je odmítají. Tak praví Vatsjajana.

A nyní polohy zvláštní.

Drží-li navzájem vstoje opřeni o zeď nebo sloup, je to stoják.

Objímá-li pažemi kolem šíje o zeď opřeného, na jehož spojených rukách usedla hyžděmi, a pohybuje se pohybem chodidel natáhnuvši nohy ke zdi, je to závěs.

Nebo stoji-li na zemi na čtyřech a on dorazí býci hrou, je to poloha kraví; tu se laskání provádí na hřbetě.

A tímtéž způsobem nechť se koná to či ono zvláštní nebývale spojeni: psi, antilopí, kozí, a osli pojímáni, kočičí mrouskání, tygři soužení, sloni hmoždění, prasečí šukání, koňské obskákaní.

Zlehá-li najednou dvě chtivé, je to dvojklan.

Více-li, je to stádo krav.

A činí-li podle toho ve vodě jako sloni nebo antilopy, jsou to vodní hrátky.

V panství Gramanari, v Ženském království a v Balhice si ženy porůznu drží vícero mladíku ve svých komnatách či jinak a kochají se s nimi podle nálady a jak se hodí, jednotlivé nebo hromadné. Jeden ji objímá, druhý trtká, jiný se obírá stehny, jiný ústy, jiný ňadry; a tak pasou postupně se střídajíce. Tím je i vysvětleno, co obcování ve shromážděních kuběn a v komnatách zen královských.

Ohavná je soulož řitní, prováděna v Daksine.

O způsobech vpochveni a o ženském milovaní po mužsku promluvíme dále.

Podle zvířat, podle ptáku naučte se souložení; rozkoše své rozmnožíte rozličnými polohami.

Kdo dbá nálad, zvyku, citu, umí zvolit vhodný způsob, mezi ženami se těší lásce, milosti a učte.

Bití, výkřiky a vzdechy

Říkává se, že milovaní je jako boj. A to pro rozpornost a lichost lásky. Proto sem patři i biti; a místa jsou: na ramena, do hlavy, mezi ňadra, přes hřbet, do hyzdí, a přes bok.

Toto je čtvero: hřbetem ruky, klofcem prstu, sevřenou pěstí a plochou dlani.

A tím vzniká sténání na nejeden způsob, ano je rozmanité. A je osm milostných pazvuků: vzdech, chropot, vrkání, vzlyk, heknutí, sykot, mlasknutí a výkřiky jako: mami, nech toho, pust mě, už dost a ty či ony podle smyslu.

Nadto jest často a střídavé napodobovat hlas jako: hrdlička, kukačka, holub, papoušek, zvonihlásek, černohlávek, husa, kachna a křepelka.

Usedla-li milenci na klín, bije ji pěstí přes hřbet. Tu jako rozhněvaná bije ho v oplátku chroptíc, vzlykajíc nebo vrkajíc.

Došlo-li už ke vpochvení, bije ji mezi ňadra hřbetem ruky. že začátku pomalu, se vzrůstající vášni však stalé rychleji až do konce. Tu jest vydávat vzdechy a ostatní pazvuky nepravidelné, opakované, střídavé po celou dobu.

A když se vzpouzí, bije ji do hlavy rukou s poněkud zakřivenými prsty, totiž klofcem prstu, syče. A tu uvnitř úst mlaská vrkajíc. A na konci milovaní vzdychá a vzlyká.

Sykot připomíná zvuk štípaného bambusu. Malsknutí je jako pád cicmkového plodu do vody.

A na polibky a další milkování jest vždy odpovědět tímtéž s pazvuky.

Bije-li ji pod vlivem vášně, vykřikuje nech toho, pust mě, už dost a mami a funíc střída vzdechy, vzlyky, chropot a jiné pazvuky; a před závěrem milovaní ho bije přes boky a hýždě velmi rychle až do samého konce. Tu jest v rychlém střídání napodobit hlas křepelky, husy atd.

Tolik o užití pazvuků a bití.

Muž je obhroublý a silný, divoký a nebojácný, žena zas je chabá, nezná, trpící a utištěná.

Tu a tam však zřítí opak -to je laskáním a chtíčem; avšak netrvá to dlouho, převládne vždy přirozenost.

Daksine bijí do hrudi pěstí s palcem navrch, do hlavy roztaženými prsty, přes tváře pěstí s palcem prostrčeným mezi ukazovákem a prostředníkem nebo mezi prostředníkem a prsteníkem a štípají do ňader a boku; to je s předešlými osmero úderu. A tam na ženách vidět toho stopy. Je to krajová zvyklost.

Leč je to ošklivé, nevznešené chovaní, hodno opovržení. Tak praví Vatsjajana. A vůbec, krajové zvyklosti se nemají přenášet jinam, ba i tam se jest zdržet přehánění.

Tak colský král zabil pěstí s palcem navrch heteru Citrasenu. A kuntalský Satavahana Satakarnovec roztaženými prsty královnu Malajavati. A Naradeva se zmrzačenou rukou vyrazil oko herečce, když nešikovné vedl udeř pěstí prostrčeným palcem.

Rozmyšlení nemá smysl, ani to, co psáno v Knihách: když se rozplemení vášeň, chtíč je příčina i důvod.

Ani ve snu nenapadnou touhy, laskání a choutky, které přijdou samy sebou při vášnivém souložení.

Vizte splašeného hřebce, cestou necestou jenž pádí pod přívalem divé vášně aniž hledí na překážky; to je obraz milujících, kteří zaslepeni chtíčem zmítají se v rozkochání nedbajíce vůbec na nic.

Ten, kdo zná, však uvažuje povahu a vydrž ženy; také svoji silu zváží dřív, než rozhodne, co činit.

Neboť jeden každý způsob není vhodný vždy a všude; souložit jest se zřetelem na náladu, čas a místo.

Je- li milenec již znaven vytrvalým zléháním, aniž došlo k ukojení chtíče, tu s jeho souhlasem ho milenka převrátí pod sebe a pomáhá mu v činnosti po mužsku; nebo z vlastní vůle toužíc po změně, anebo milenci pro zábavu. A hodlajíc dostat se až navrch převrátí ho vpochvena, nebo nikoli. Takto se rozkoš nepřeruší, nýbrž pokračuje, a to je jedna možnost. Ona k němu přistoupí od samého začátku; a to je jiná.

S uvolněnými květy v uzlu vlasu, smějíc se téměř bez dechu a přibližujíc svá ústa k milencovým, tiskne mu ňadra k hrudi a opět a opět k němu sklání hlavu; a oplácí mu vše laskání, jež činil předtím.

Směje se a bijíc ho hrozí mu slovy: A teď ti to oplatím! A potom jeví stud a prahne po oddechu.

A dorazí po mužsku, o čemž promluvíme.

Když žena leží na lůžku s mysli zmámenou řečmi milencovými, tu on uvolni její roucho.

Braní-li se. vzrušuje ji polibky na tváře a hněte ji, pyj ztopořen.

Jde-li o první milovaní, tře ji mezi sevřenými stehny; totéž s pannou.

A také ňadra skryta v dlaních a podpaží, ramena a šíji. A s chlipnici podle nálady a jak se hodí. Při líbaní ji nemilosrdné drží za pramen vlasu a sevřenými prsty za bradu.

A přivírá oči studem; to při prvním milovaní a panna.

Při souložení jest se ženou zacházet tak, jak se ji libí. Kamkoli upře zléhána zrak, tam jest ji laskat. To je tajemství zen. Tak praví Suvarnanabha.

Známky rozkoše u ženy jsou: ochablost údu, mhouření oči, nedostatek studu, a činná účast v milovaní.

Vrtíc se a lnouc k milenci v závěru soulože mává rukama, potí se, kouše, nedovolí mu vstát a kope ho nohama.

Před vpochvením jest hníst hrmu rukou co slon a vpochvit se, až zvláční.

Vpochveni jsou: obyčej, kopist, trkač, hmoždíř, tlouk, beranidlo, kaňour, býk, vrabci poskok, škvíra.

Řádné a přímé spojeni je obyčej.

Rejdi-li pyjem v ruce na vše strany, je to kopist

Dorazí-li toliko svrchu a pánev je snížena, je to trkač.

Též naopak a divoce je hmoždíř.

Vrazi-li dlouho a vytrvale vedrav se pyjem, je to tlouk.

Dopadá-li rychle celou pánvi pěkné zdaleka, je to beranidlo.

Drhne-li ponejvíc z jedné strany, je to Kaňour..

Totéž střídavé z obou je býk.

Mrdne-li dvakrát třikrát čtyřikrát, vniká rázné, aniž vychází, je to vrabci poskok; to na závěr soulože.

A škvíra byla už vyložena.

Střídají se podle nálady ženy a pro změnu.

Nadto, má-li milenka vrch, jsou: kleště, kolotoč a houpačka. Drží-li pyj kobylím chvatem tahajíc ho a svírajíc, jsou to kleště.

Točí-li se dokola vpochvena, je to kolotoč; to pouze nácvikem. Tu nechť milenec pozdvihne svou pánev.

Vrtí-li přitom pánvi houpajíc na vše strany, je to houpačka.

Vpochvena nechť si oddechne kladouc čelo na čelo. A po oddechu je zase rada na muži.

Tolik o doražení po mužsku.

Třeba stydlivá je žena, která povahu svou skrývá, vyjeví svou přirozenost, vdere-li se na milence.

Ať je žena jakákoli chtíčem, povahou a vášni, všechno projeví se zřejmé, ujme-li se činné díla.

Žena postižena čmýrou, šestinedělka a srnka, těhotná a příliš tlustá má se zdržet díla navrch.

O pyji v ústech

Jsou dva druhy kleštěnců: převlečení za muže a převlečení za ženy.

Kleštěnci převlečení za ženy napodobují je: v oblékání, v reci, v pohybech, v jemnosti, v plachosti, v prostotě, v něžnosti a ve studu.

To, co ženám pase se mezi nohama, činí se kleštěncům v ústech a zove se to hořením otvorem. Tito ženští kleštěnci z toho mají nesmírnou slast i dobré živobytí a tímto způsobem souložení vedou život kuběn.

Tolik o kleštěncích převlečených za ženské.

Kleštěnci převlečení za muže drží své toužebné sklony v tajnosti, a když to chtějí dělat, provozuji řemeslo masérské. Pod záminkou masáže takový kleštěnec objímá a láska stehna zákazníkova, dotýká se jeho slabin i šourku a pyje. Když shledá, že mužův pyj se ztopořil, hněte ho rukama a jemně ho mne, aby ho zachoval v tom stavu.

Když tohle činí a muž shledá jeho úmysl a nevybídne ho výslovné, aby tak činil dal, pak kleštěnec pokračuje sám, jak mu libo, a obslouží ho hořením otvorem. Pokud ho muž výslovné vybídne, aby tak činil dal, tu kleštěnec odmlouvá a jen stěží se dá pohnout k pokračování.

Těchto osm úkonu činí pak kleštěnec jeden po druhem: něžnou ližbu, pobočný hryz, tah zevnitř, tah dovnitř, sací polibek, drhnutí, výcuc manga a sousto v požeráku.

Po skončení každého úkonu jeví kleštěnec praní už přestat, avšak když je úkon skončen, zadá muž další atd.

Když kleštěnec drží mužův pyj rukou, vsune si ho mezi rty a zvolna jim pohybuje oblizuje zálud, to je nezná ližba..

Když uchopí zálud shora prsty sevřenými jako poupě květu lotosového a jemně pokusuje předkožku, je to pobočný hryz.

Když obemkne zálud sevřenými rty a libá jej povytahuje ho ven, to je tah zevnitř.

Když obemkne zálud sevřenými rty a libá jej zastrkuje ho hlouběji, to je tah dovnitř.

Když drží pyj rukou a libá ho jako by sál dolení ret, to je sací polibek.

Když jej takto zlíbal a jazykem šmejdí všude, zejména po žaludu a po předkožce, to je drhnutí.

Když si do úst vstrčí jen zálud a silné ho svírá semknutými rty, to je výcuc manga.

A když nakonec na nabádavý pokyn muže si kleštěnec vsune do úst cely jeho pyj až po kořen a usilovné jej žmoulá a pokusuje oblizuje mu i šourek, to je sousto v Požeráku..

Tento způsob soulože lze doplňovat i bitím, škrábáním atd.

Hořením otvorem provádějí i kuběny a padlé ženštiny, služky a děvečky, jakož i ty, jež nejsouce provdaný vydělávají si masérským řemeslem.

Avšak nesluší se to páchat, prví dávní mistři, neboť je to hnusné, když muž si nechá poskvrnit svůj pyj stykem s ústy kleštěnce nebo kurvy. Leč Vatsjajana praví, že zakaž hořením otvorem se tyká toliko provdaných zen a vlastních manželek.

Muži z Východu se neuchyluji k ženštinám, jež provádějí hořením otvorem.

Muži z Ahicchatry se k nim uchyluji, leč hořením otvorem jim nestrpí.

Muži že Sekety provádějí vůbec všemi otvory.

Muži z Města odmítají hořením otvorem, ale jinak se oddávají všemu ostatnímu.

Muži že Suraseny na jižním břehu Jamuny provádějí bez zabraň vůbec všechno, neboť zastávají názor, že ženy jsou od přírody nečisté a nikdo si nemůže být jist jejich povahou, upřímnosti, chováním, jednáním, spolehlivosti ani řeči.

Přesto však se kvůli tomu muži ženám nevyhýbají, neboť zákoníky praví, že mohou být drženy za čisté zrovna tak, jako kravské vemeno je pro dojení čisté, třebaže kravská tlama a tlama telete jsou běžné považovaný za nečisté. Také honicí pes je čistý, když při lovu chytí kořist, třebaže jinak je potrava již se dotkl pes, velice nečistá.

Také pták je čistý, když klove do ovoce a ono spadne že stromu, třebaže to, co požírají vraný a jiní ptačí, je povazováno za nečisté.

A ústa ženy jsou v čas soulože čistá pro líbaní atd. Vatsjajana praví, že v záležitostech lásky a milovaní má každý vzdělanec jednat podle místních zvyklosti a jak mu libo.

Rozmařilým rozkošníkům mnozí mladí služebníci hořením otvorem paši dohánějíce je k slasti.

Frejíři a nemravové důvěrní a dlouho známi hořením otvorem často navzájem se ukájejí.

Jsou i harémové ženy; jež si pohlaví svá lížou; někdy lížou je i muži.

Polibky to připomíná.

Jestli milenka a milík leží spolu hlavou k nohám provádějíce si ližbu, soulož vilných vran to zváno.

Děvky pravé kvůli ližbě opouštějí dobré muže raději se vzdávajíce honákům a vyvržencům.

Výslovné však žádná ližba v Knihách zakázaná není; nicméně ji nemá páchat muž, jenž dbá na cest a jméno.

Zejména se ji má bránit bráhman, ministr a vědec, být se dopustit ji muže, neshledá-li východiska.

V traktátech se také píše o výživnosti a chuti psího masa, jak je zdravé.

Proč však by je měl jist každý?

Nicméně chci připomenout, že jsou lidé velmi různí a že podle okolnosti tento způsob má svůj vyznám.

Jednej tedy se zřetelem na svůj chtíč a na mé rady, s ohledem na čas a místo; rozhoduj se uvážlivé.

Koneckonců všechno tohle provádí se neveřejné, takže stejné nelze zvědět, kdo, kdy, kde, jak, s kým co pase.

Předehra k souloži a zdárný závěr

Frejíř s přáteli a služebnictvem, účine květinový dar, nechť vstoupí do provoněné a líbezné besídky k vykoupané a nalíčené žene, poněkud podroušené, vybízeje vlídně k popití.

A nechť usedne od ní vpravo. Dotýká se jejich vlasu, podolku, uzlu roucha. Pro potěchu ji objímá levou ruku nezabraňován. Zavede žertovnou a milostnou řeč, jak už dříve vyloženo. A promlouvá v narážkách o věcech chlípných a necudných. Nechť zazní zpěv a hudba s tancem nebo bez tance. A hovor o krásných uměních.

Jeví-li známky milosti, tu jest obdarovat ostatní lidi květinami, vonnými mastmi a betelovými svitky a propustit je. A o samotě ji vzrušuje, jak řečeno, objímáním atd. Pak přistoupí k uvolněni roucha atd. jak řečeno. Tolik o začátku soulože.

Po skončení soulože, dosáhnuvše slasti a střežíce se stydlivé vzájemného pohledu, jako by se neznali, jdou se každý zvlášť umýt a upravit. A když se vrátí, usednou už beze studu na vhodném místě a podají si betelové svitky; a sám ji natírá tělo santálovým nebo jiným olejem. A napájí ji vlídně, čiší v pravici, levici ji objímaje.

A oba pojídají pochutiny různého druhu podle povahy a nálady. A podle kraje a chuti: ryzí, masnou polévku, jíchu, šťovíkový salát, pečené maso, zákusky, nápoje,maso sušené a plátky citronu v cukru.

Tu ochutnávaje nabízí ji to či ono: Je to slaďoučké, jemné, výborné.

Nebo usednou na ploché střeše domu a dívají se na měsíc.

Tu nechť zavede příhodnou rozpravu. Leží-li mu v objetí pozorujíc měsíc, ukazuje ji hvězdy a souhvězdí: Hle Jitřenka, Polárka, Velký vůz.

Tolik o závěru soulože.

Při lásce a souložení chovaní je důležito: něžná péče, vlídný hovor působí, že touha vzrůstá.

Vzájemné se milujíce ohledné a cituplné, tu se spolu pohněvají, tu zas zrak jim plane láskou.

Tanci, zpívají a hraji pouze na milostný námět, zaroseným okem hledí na měsíc a na hvězdičky.

Vyprávějí o svých touhách předtím, než se seznámili, nebo líčí žal a hoře při svém prvním odloučení.

Potom objímat se začnou vášnivé se líbajíce; laskáním a milkováním znova probudí se chtíče.

O různých souložích

Jednotlivé druhy chtíčů jsou: na první pohled, ponoukaný, účelový, na dálku, cvikýřův, přízemní, bezmezný.

Vznikne-li v obou touha od prvního spatření, ať zprostředkovaného, ať náhodného, nebo po návratu z cesty či po roztržce, je to chtíč na první pohled. A tu se jedna tak, jak je zapotřebí pro ten zaměř.

Začnou-li si ti, již spolu ještě nejsou daleko, být se miluji, je to chtíč ponoukaný. Tu nechť vzbuzují vášeň vzájemné se vzrušuje laskáními vybranými podle nálady ze Čtyřiašedesátera.

Činí-li to kvůli něčemu majíce náklonnost jinde, je to chtíč účelový.

Tu nechť hledí laskat vesměs podle pouček.

Představuje-li si však muž v duchu jinou srdci milou a obcuje ve vášni a milkování, je to chtíč na dálku.

Obcuje-li s chudačkou, s děvkou nebo se služkou, je to chtíč cvikýřův.

Tu není zapotřebí dbát na laskání.

Kuběna kvůli něčemu s vesničanem, to je chtíč přízemní. A Frejíř s vesničankou, pastýřkou nebo divoškou.

Ve vzájemné důvěře a lásce, to je chtíč bezmezný.

Milostné hrátky a trucování

Zamilovaná milenka však nesnese zmínku o svých sokyních nebo vyprávění o nich, anebo osloveni jejich jmény; a nevěru milencovu. Tu nastane velká hádka, plac a vyvádění, rozcuchá si účes a pohodí čelenku, tluče, převrhne sedátka a rozhází lože, strhá že sebe věnce a šperky a vrhne se na zem. Tu ji chlácholí vhodným způsobem padnuv ji k nohám a vlídně přistoupí pozdvihne ji na lože. A stalé zuřivěji navazujíc odpovědi na jeho řeč, zdvihá ho za vlasy a odkopává nohou do paži, do hlavy, do prsou nebo do hřbetu, jednou dvakrát třikrát. Pak odejde ke dveřím a usednuvši tam pláče.

Nechť však nevyjde že dveří ven, to by byla chyba. Tak praví Dattaka.

Tu vhodné chlácholená zatouží po smíru, leč být usmířena, zraňuje ho pichlavými slovy, a toužíc po milovaní nechá se od něho objímat.

Avšak je-li kvůli tomu pohoršena ve svém domě , přijde milenci povědět své mínění. Tu milenec použije nohsleda, světáka a šantalu, aby ji uklidnili, a jimi provázena přijde s nimi do jeho domu; a tam zůstane.

Tolik o milostné hádce.

Muž, jenž na milovné žene použije Babhravjovo Čtyřiašedesátero, dojde úspěchu a cíle.

Kdo však nauku tu míjí, ten je v shromáždění moudrých považován za hlupáka, být se vyzná ve všech vědách.

Avšak koho zdobí znalost Čtyřiašedesátera, ten je středem pozornosti v společnosti zen i mužů.

a Mudrcové cti tu znalost, kuběny ji uctívají, ctí ji také prostí lidé – kdopak by ji neuctíval -učitelé zvou ji v Knihách, vedou k úspěchu jež vede, roztomilou těšitelkou, která nese zdar a rozkoš. Proto každý, kdo se vyzná v Čtyřiašedesáteru, u všech zen se těší učte, ať jde o panny či děvky.

HLAVA TŘETÍ: PANNY

Zásnuby a sňatek

V panně téhož stavu, k niž vstoupí v souladu s Knihami, je víra, prospěch, synové, příbuzenstvo, vzrůst rodu a přirozená láska. Rozumný muž tedy voli pannu: z dobré rodiny, jež má otce i matku naživu, věkem aspoň o tř i roky mladší, chvalného chovaní, zámožnou, z rozvětveného a slavného rodu, půvabnou, jež je nadaná krásou, ctnosti a blahověstnými znaky, jejíž zuby, nehty, uši, vlasy, oči a ňadra nejsou ani malé ani velké, natož aby chyběly, jejíž tělo nepodléhá chorobám. Takovou, a nikoli jinou.

A když si ji vzal a sám si pochvaluje a lidé mu rovni nespílají, učinil dobré. Tak praví Ghotakamukha. Při námluvách nechť se snaží rodiče i příbuzní a spolehliví přátele z obou stran. Vyprávějí o zjevných i skrytých chybách jiných nápadníku.

A vynášejí ctnosti milencovy, jeho urozenost, mužnost a vše, co mluví v jeho prospěch, zejména co se libí dívčině matce, a to v přítomnu i do budoucna.

jasnovidec dokládá příští prospěch milencův a štěstí, jež ho nemine, ukazuje na věštebné ptáky, na postaveni hvězd a na příznivá znamení.

Ostatní pak poblázní dívčinu matku jinak, hlavně co do vyhoď pro dívku samu.

Pannu nechť namlouvají a vdají na chlup přesné podle znamení a věšteb. Leč nikdy svévolné a bezohledné. Tak praví Ghotakamukha.

Od námluv jest upustit, spí-li, pláče-li nebo odešla-li.

K odmítnuti je: dívka ošklivého jména, plachá, zaslíbena, škareda, skvrnitá, slonbidlo, pitvorná, nesouměrná, olysalá, osaměla, nemanželská, dospěla, zmrhaná, přítelkyně, věkem rovna a upocená.

Neber dívku, jejíž jméno konci na l nebo na r, ani tu, jež v jménu skrývá hvězdy, řeky nebo stromy.

K niž je vábená mysl a oko, to je ta pravá, a nechť se nekoří jiné. Tak praví někteří.

V čas zaslíbeni jest tedy vystavovat pannu nádherné oblečenu a odpoledne. Stalé vyšňořená nechť skotačí s družkami. Nechť je ji vídat při obětích, na svatbách a všude, kde se shromažďuji lidé. A též při slavnostech. Neboť v podstatě jde o zboží.

Muže, jenž přichází na námluvy provázen přáteli skvěle vyhlížejícími a v řeci obratnými, nechť přijmou laskavé. A tu pannu představí nafintěnu pod nějakou záminkou. Před rozhodnutím o sňatku stanoví lhůtu pro věštby a k uváže. Jsou-li námluvčí pozvaní ke koupeli atd., nepřijmou toho dne pozvaní řkouce: Na všechno dojde.

A pak jest vést snoubence kolem posvátného ohně řádné podle Knih sňatkem Bráhmovým, Pradzapatiho, žercovským, božským nebo jiným, jak je v kraji zvykem.

Tolik o konání námluv.

V zábavách a radovánkách ve sňatcích i v souložení rovny s rovným nechť se druzi, ne však s vyšším ani s nižším.

Milenec, jenž hleděl vzhůru k panně vzneseného rodu, v manželství je jako otrok, čemuž vyhýbá se moudrý.

Pozdvihne-li pannu k sobě, je zas v postaveni pana, lichocen a pochlebován, což je rozumnému trapno.

Jsou-li oba sobě rovni, žiji v radosti a štěstí, doplňuji jeden druha – to je chvalitebný sňatek.

Neboť ten, jenž vyš se žení, brzy skromné skloní šíji; kdo se žení pod úroveň, v opovržení se řítí.

Jak v panně vzbudit důvěru

Novomanželé nechť po tři dny spí na zemi v úplné zdrženlivosti a pokrmy si nesladí ani nesolí. Pak týden se při zpěvu, hudbě a veselí spolu koupou, oblékají a líčí, jedí a navštěvuji divadlo a věnuji se příbuzenstvu. To ve všech stavech. Potom k ní v noci a o samotě přistoupí něžnými způsoby.

Vidi-li dívka manžela po tři noci nemluvného jako sloup, tu ho má za kleštěnce a pohrdá. Tak praví učedníci Babhravjovi.

Nechť tedy přistoupí a obluzuje, leč od zdrženlivosti se neodvrátí. Tak praví Vatsjajana.

Přistupuje nechť nečiní nic násilím. Jsouce ženy podstatou co květy, jest s nimi zacházet

pěkně jemně; neboť ony, jde-li se na ne zhurta, než pocítily důvěru, mívají odpor k milovaní.

Jest tudíž přistupovat pomaloučku, polehoučku.

A být i lsti dojde pokroku, postupuje tak. Obejme ji, jak ji milo, lze po kratinkou dobu. A to v hoření častí těla, neboť to snese. Ve světle kahanu zralou či osmělenou, nezralou či neosmělenou však za tmy.

Po obětích ji ústy podá betelový svitek. A nepřijme-li, naléhá chlácholením, zapřísaháním, prosbami a padne ji k nohám. Žádná žena, ať stydlivá, ať velmi rozhněvaná, neodolá padnutí k nohám. To platí vždy a všude.

Při té příležitosti ji vtiskne něžný, jemný a významný polibek. Je-li svolná, rozhovoř í se. A aby slyšel její hlas, vyptává se ji, předstíraje neznalost, na cokoli, co možno vyjádřit několika slabikami. Neodpovídá-li ptá se vlídně mnohokrát, aniž hrozí. Nemluví-li přece, nechť naléhá.

Neboť všechny panny rady poslouchají řeč mužem vedenou, leč nepromluví být jedno dvě slůvka. Tak praví Ghotakamukha.

A přemlouvaná kyvné hlavou v odpověď; hněvá-li se však, hlavou nekývá.

Chceš mne , nebo nechceš? Zdaž se ti líbím, nebo nelíbím? Takto tázaná dlouho stoji, a teprv naléhá-li, kyvné hlavou na souhlas; obmyslná však zalže.

Je-li už osmělená, naváže rozhovor skrze důvěryhodnou přítelkyni, oběma dobré známou.

Přitom se usmívá, tvář skloněnu. A laje ji a odporuje, mluvci-li příliš.

A ona v žertu odpoví: Vždyť to řekla. Nebo: To neřekla.

Tu on, opominuv přítelkyni, zadá přímou odpověď. leč choť mlčí.

Na naléháni odpoví tiše a neurčité: Nepovím. A usmívajíc se, občas po něm hodí očkem.

Tolik o vedení rozhovoru.

Takto osmělená předloží mu mlčky zadaný betel, vonnou mast a věnec květu.

Nebo mu je zaváže do cípu roucha. A když je blízko, dotýká se ji znělkou bradavek prsních.

Zabraňován praví: Obejmi mne a nebudu to činit.

Tak dosáhne, že ho obejme. A sám natahuje ruku, šmejdí ji až ke krajině pupeční. A posadiv ji na klín, postupně pokračuje dal a dal.

Vzpouzí-li se, pohrozí ji: Nuže, učiním ti zraněni zubem na dolením rtu a zran ěni nehtem na hřbetě ňadra; sám sobě totéž účine, řeknu tvým družkám, žes to učinila ty. Co na to pak povíš?

Tak ji pomalu svádí, žertem hroze a přemlouvaje.

Druhé a třetí noci nechť užívá hojné rukou; už je mnohem osmělenější.

A přistoupí k líbaní všeho těla.

A položiv ruku na stehna, hladí je a pak hladí postupně i slabiny. Tu Zabraňován v hlazení obluzuje ji: Jaký hřích?

A když ji uchlácholí a přesvědčí, rozváže tkanici, uvolní uzel, odhrne šat a hněte hrmu, a to s různými výmluvami. A aby se ji milovaní zalíbilo, nechť neporuší panenství nevčas a nechť ji poučuje.

Nechť ji projeví lásku, líčí ji své dřívější touhy, slibuje ji do budoucna to, co lahodí. A nechť zahání obavy z ostatních manželek. A časem a postupně ji chláchole, až se zbude panenského studu, vejde k ní.

Takto po dobrém a vlídně dívku obelstí a svede; ona si ho zamiluje bezmezné mu důvěřujíc.

S pannou úspěchu vždy dojde ten, kdo sebou nedá vláčet aniž jedná proti srsti; k cíli vede střední cesta.

Ten, kdo umí vzbudit lásku, hrdosti kdo hoví ženské, dívčí důvěru si získá,miláčkem všech zen se stane.

Ten, kdo opovrhne dívkou, je-li stydlivá snad přiliž, dokazuje, že je blbec, který jedna jako zvíře.

Neboť násilí a hrubost vzbuzují jen odmítáni, hrůzu, nenávist a odpor v mysli nezkušené panny.

Ta, jež nedočká se lásky, zármutkem je zachvácena; začne chotě nenávidět, nemilovaná pak zradí.

Dvoření a projevy citu

O pannu nechť se neuchází: muž chudý, byť ctnostný, jenž je průměrných vlastnosti a nízkého rodu, soused, být bohatý, jenž závisí na rodičích a bratrech a ten, jejž sice přijímají, leč je dětinského chovaní.

Stejné by mu ji nedali. A musí si ji dobývat sám, a to od útlého mladí.

V Daksine takový hoch, opuštěny a přehlíženy, vzaty z milosti do strýcova domu, mívá úspěch i u sestřenice, již nesnadno získat pro rozdíl bohatství a třeba byla zaslíbena jinému.

A zatouží-li po dívce z jiného rodu, ani tu není nic špatného; když v ní takto vzbudí lásku, neuchyluje se z cesty mravnosti. Tak praví Ghotakamukha.

Nechť spolu trhají květy, vázou věnce, staví si domečky a hraji si s panenkami a vaří pro ne ryzí; a to podle známosti a veku.

A hraje s ní a s jejími družkami a služkami: v kostky, o šatečky, na fanty, ano – ne a jiné hry, chyť mě za prst a šest kamenu atd., jak je v tom kraji zvykem. A jiné místní hry provozované s přítelkyněmi pod sirým nebem:

Na schovávanou, na honěnou, na karavanu se soli, na chytání větru, na obchod s pšenici, na pejska.

A s tou, již považuje za její důvěrníci, nechť udržuje trvaly přátelsky styk, a skrze tu známost se dovídá. A nechť si nakloní dceru její chůvy, aby mu prala; neboť ta, příznivě nakloněna a zběhlá v náznacích, podává jim zprávy a je s to zařídit, aby se sešli, aniž byla o tu peci zadaná. A být nezná záměry, z náklonnosti vypraví o jeho přednostech, aby se dívka zamilovala.

A kdykoli dívka po něčem zatouží, obstará to, jedva se doví. Ochotně ji shání nevídané hračky, mezi ostatními sotva známé. Tu ji během krátké doby při různých příležitostech věnuje: nejeden míč různé velikosti a různé barvy a panenky že šňůrky, že dřeva, z rohoviny, ze slonoviny, a z vosku, těsta a hlíny.

Daruje jí: nádoby na vaření rýže a dřevenou ovečku a beránka a ženu a muže vyřezané v dřevě, ani obcují, a svatyně a chrámy vyvedené z hlíny, z bambusu a že dřeva a klece s papoušky, kukačkami, zvonihlásky, loskutáky, křepelkami, kohouty a koroptvemi. džbány na vodu zdobené rozličnými vzory a kuchyňské příbory, malé loutny, skřínky s líčidly, těrné destičky, rudou pryskyřici, červen, žluť, rumělku, čerň atd. a santál a šafrán, oříšky, ovoce a listy, co uzrávají v ten čas. Podle možnosti to dá tajné a věci netajené zjevné.

A má se snažit, aby byl považován za plnitele všech přání.

A jest navázat hovor, ať věnuje zjevné, nebo tajné. Za příčinu tajného darování udá obavu že svých starších příbuzných, nebo že po darech zatoužil jiný.

Vzrůstá-li její náklonnost a dychti-li po vypraveni, baví ji vhodnými příběhy, jež uchvacují ducha. Má-li zalíbení v podivnostech, udivuje ji kouzelnickými kousky. Zajímá-li se o umění, projeví své nadaní. Má-li rada zpěv, líbezné ji zpívá. Při slavnosti podzimního úplňku, při hostině osmé noci po listopadovém novoluní, při oslavě měsíčního svitu, při svátcích bohu, při zatmění slunce nebo při návštěvě ji daruje: všeliké čelenky a náušnice plné perel, roucha, prsteny a šperky, leč jen aby nevyvolal závist.

Dcera chůvina, obdařena zvláštní znalosti mužského pohlaví, ji pobízí, aby se od nápadníka nechala vzdělávat ve čtyřiašedesáti oborech. A on sám, takto povzbuzován, nechť předvádí svou milostnou dovednost. A nechť bývá skvěle oděn a bezvadného vzhledu.

Jeví-li náklonnost, pozná to z náznaku a znamení. Říkává se, že dívky totiž, být se zamiluji do prvního muže, s nimž se seznámí a často setkávají, přece milujíce nevycházejí vstříc.

Tolik o dobýváni panny.

A promluvíme o náznacích a znameních.

Nehledí přímo; a hledí-li, pak se upejpá. Pod nějakou záminkou odhaluje před milencem své údy. Leč hledí na milence nepozorného, samotného a poodešlého.

A na něco tázaná odpovídá usmívajíc se, nezřetelné, nesouvisle a váhavé, hlavu Skloně nu.. Je rada dlouho jemu nablízku. Je-li opodál, hovoří s ostatními vědouc si napadne a myslíc si: Dívej se na mne!

Z toho místa se nevzdaluje. Směje se všemu, cokoli vidí. A stalé navazuje rozhovor, aby neuvázl. Bere do náruče dítě a objímá je a libá. A kreslí služce znamínko na čele. Využívajíc ostatních staví se na odiv tím či oním laškováním.

Důvěřuje jeho přátelům, spoléhá na jejich slova a činí podle toho. Je vlídná k jeho služebníkům, promlouvá k nim a hodí si s nimi v kostky; a uděluje jim své příkazy jako pani.

A vyprávějí-li někomu o milenci, naslouchá velmi zvídavé.

Ponoukaná chůvinou dcerou vstoupí do milencova domu. Učinivši ji prostředníci, přeje si s nim hrát v kostky a vést hovor. Leč neozdobena mu nechodí na oči.

Žádá-li ji o náušnici, prsten nebo vě nec, sejme to z těla zvolna a podá do ruky přítelkyni. A to, co ji dal on, nosí stalé. V rozhovoru s jinými nápadníky je lhostejná a s jejich straníky se nestýká.

Z náznaku a že znamení posoudit lze dívčí city; podle toho jest pak volit prostředky a vhodný způsob.

Malou holku získáš hrami, dívku lapíš na umění, dospěla však vzdá se tomu, jemuž pevné důvěřuje.

Co má dělat muž, aby si získal pannu

Jeví-li panna náznaky náklonnosti, jest obratné zařídit schůzku.

A v hádce při kostkách nebo jiné hře ji chopí za ruku. A nechť provádí různé druhy objetí, dotyk atd., jak řečeno. A ukazuje ji obrázky pářících se dvojic na list nehtem vyryté, jež vyjadřuji jeho touhu; to ji ostatně ukazuje jen občas.

Při skotačení ve vodě se vzdálen od ní ponoří, a přijda k ní blízko a dotýkaje se ji, vynoří se tam. A slavnosti nových poupat atd. jsou zvláště příhodné k vyznání citu. A o svém trápení vypraví srdnaté. A cit vyjeví vyprávěje sen nebo pod jinou zástěrkou.

Při divadelním představeni nebo ve společnosti přátel usednuv vedle dotkne se ji jakoby neúmyslné. A aby neuhýbala, tiskne ji nohu nohou. Pak se ji zlehka dotýká prstem tu i onde. A palcem nohy ji tře špičky nehtu. Tu uspěv, postupuje od místa k místu, touze stalé vyš. Jest ji však nechat přivyknout, aby se nevzpouzela.

Při mytí nohou stiskne její prsty mezi svými. Věnuje-li nebo obdrží-li něco, označí to nehtem.

Při vyplachování úst nechť ji skropí vodou.

Když spolu sedí sami nebo za tmy, nechť činí, co trpí; a také na lůžku.

Tu vyjeví cit upřímné, leč aby ji nepoplašil.

Chtěl bych ti něco říci o samotě. To praviv nechť mlčky sleduje účinek, jak o tom promluvíme v hlavě Paní.

Tu přesvědčen o její náklonnosti předstírá nemoc a pozve ji do svého domu za účelem rozhovoru. A když přijde, požádá ji, aby mu hnětla hlavu, a uchopiv její ruku významné si ji klade na oči a čelo. A lstivé hodnotí její návštěvu co účinný lék.

Jen ty jsi s to mne vyléčit, nikdo jiný mimo pannu nikoli. Tak se loučí s odcházející, zavázav ji k opětovnému příchodu. A takto činí po tři noci nebo tři soumraky.

Přijde-li na návštěvu častěji, porada dýchánek. Pozve také jiné, aby ji vnukl důvěru; a tak se ji přibližuje víc a víc,leč nevysloví se.

Nevšímavosti neuspěje, ať jakkoli hluboká je dívčina náklonnost. Tak praví Ghotakamukha.

A uváží-li, že u ní má úspěch, vejde k ní.

Říkává se, že večer, za noci a ve tmě jsou ženy rozpustilejší, ovládnuty chtíčem a vášnivý, a neodmítají muže; jest s nimi tedy zacházet v ten čas.

Je-li však muži to vše nesnadno zařídit samotnému, přivede si ji do náruč e skrze zasvěcenou dceru chůvinu nebo její důvěrnou přítelkyni, jež chápe toho smysl. Nebo ji podstrčí svou služku, spřátele je.

A samotnou, jež jeví náznaky a o jejíž náklonnosti je přesvědčen, muže zlehnout tu i onde: při oběti, bě hem svatby, na výletě, při slavnosti, během zábavy, při divadelním představeni, kdež jsou lidé zaneprázdněni.

Ženy, jejichž náklonnost je zřejmá, neodvrátí se, jsou-li dobývaný v prostoru a v čase. Tak praví Vatsjajana.

Co má dělat panna, aby si podrobila muže

Panna neurozená, být výborná, chudá, být urozená, nebo opomíjena ji rovnými, či osiřela, být rodu vzneseného, nebo dospěla nechť se o sňatek snaží sama. Ta nechť usiluje o mladíka ctnostného, silného a hezkého, jejž má rada od dětství. Nebo takového, jenž by, jsa podle jejího mínění příliš sláb, než aby ovládal své smysly, byl s to s ní začít i bez souhlasu rodičů. A nechť ho uhání způsoby milými a vlídnými a častým setkáním.

Její matka s přítelkyněmi a dcerami chůvinými ji v tom napomáhá.

Setká se s nim o samotě vpodvečer, ozdobena květy a navoněná, v ruce betelové svitky. A nechť osvědčí zběhlost v oborech a obratnost v hnětení hlavy. A zavede reci sváděnému příjemné a vede si, jak bylo řečeno o svádění dívek.

Leč nechť ona sama na muže se nedere, být rozvášněná; neboť žena sama se podbízející zahání si štěstí. Tak praví učitelé.

Avšak snahy vedené v tom smyslu nechť přijme příznivé. A laskaná nejeví odpor, nýbrž oddává se, milostné se tváříc a jako by to neznala. Ponoukaná k projevu vášně dotkne se váhavé ohanbí. Leč být ponoukaná opět, nechť se sama příliš nespustí, ana nemá jistotu.

Avšak domnívá-li se: Je do mne zamilován a necouvne, tu nechť se k němu má a honem se zbude panenství. A panenství zbavena nechť to sdělí důvěrným přítelkyním.

Tolik o svádění žádoucího.

Dívka nechť si bere muže, jemuž v ochranu se poddá, o němž mini, že dal ho osud, vlídného a poslušného.

Hodlá -li si zvolit muže bez ohledu na povahu podle zjevu nebo jmění, třeba je už víckrát ženat, dokonce i tu je lepé, aby panna dala přednost silnému a poslušnému, ctnostnému, jenž se ji libí.

Třeba chudobný a prostý, jen když nemá jiné ženy; nechť však nechce ženatého, být je bohatý a skvěly.

Boháčovy mnohé ženy obvykle jsou rozpustile, navrch sice samy přepych, avšak uvnitř žádné štěstí.

Dolézá-li zhovadilec nebo šedovlasý dědek, nebo kdo se toulá světem, není hoden sňatku s pannou.

Záletník, jenž snadno vzplane, nebo kdo je oddán kostkám, ženatý a mnohodětný není hoden sňatku s pannou.

Má-li více nápadníku stejných vlastnosti a povah, tu nechť panna voli toho, k němuž cítí nejvíc lásky.

Druhy sňatku

Nelze-li vůbec zařídit tajnou schůzku s dívkou, nechť nastoupí dcera chůvina, zdůrazňujíc, co je milo a příhodno.

Líčí ji přednosti milencovy, aniž dá najevo, že je nastrčená od něho. A vynáší zejména ty milencovy vlastnosti, v nichž shledává zalíbení. Poukazuje na protivné chyby ostatních nápadníku, na neschopnost matky a otce rozeznat přednosti, na jejich chamtivost a nestálost příbuzenstva. A připomíná i jiné dívky téhož stavu, Sakuntalu atd., jež obdařeny manželem podle vlastního rozumu veselily se. A vypraví ji, jak často jsou dívky, připoutané k ženatému muži vzneseného rodu, nenáviděný, nešťastný a opuštěny. A líčí jeho budoucnost. A líčí ryzí štěstí manželky bez spolumanželek a lásku manželovu.

Vzbudila-li touhu, nechť skrze důkazy zapudí její tišen, obavu a stud.

uplatní všechny prostředky poslice: Milenec té vezme násilím, jako bys o ničem nevěděla. A připojí: Budiž objatá pevné!

Je-li svolná a přišla-li na odlehlé místo, tu milenec, přinesa posvátný oheň z domu knězova a rozprostře obě tní trávu lipnici, vykoná po paměti úlitbu; pak obejdou třikrát. Potom nechť oznámí matce a otci.

Neboť sňatky, jejichž svědkem je oheň, se neruší. Tak praví učitelé.

A zmrhaje ji, sdělí to svým časem příbuzenstvu. A z obavy před trestem hledí, aby se její příbuzní vyvarovali rodinné ostudy, a tedy mu ji dali. A pak si k nim vede chováním vlídným a laskavé.

Nebo se pokusí sňatkem polobohů.

Není-li svolná, podplatí jinou prostředníci, nespoutanou rodinnými předsudky, dobré známou a milou, a ta mu ji přivede na příhodné místo pod nějakou jinou záminkou. Pak oheň z domu knězova – a stejné jako prve.

Je-li už dohodnut sňatek, nechť ženichovými vadami zvrhne v pochybnost názor její matky. Pak s jejím souhlasem přivede milence si v noci do sousedního domu; oheň z domu knězova – a stejné jako prve.

Nebo pěkné dlouho věnuje jejímu bratru stejného veku vlídnou pozornost a skýtá pomoc zapletenému do obtížné svízele s kuběnami nebo s cizími paními; a nakonec ho využije k svému záměru. Neboť mladíci téže povahy, zálib a veku začasté obětují i život za vrstevníky. A on ji pak dá pod nějakou záminkou přivést na příhodné místo – a stejné jako prve.

A při hostině osmé noci po listopadovém novoluní atd. ji dcera chůvina opojí kořalkou, a vymlouvajíc se na nějakou svou záležitost, přivede ji na příhodné místo k milenci. Tam opilou zmrhá bez jejího vědomi – a stejné jako prve.

A opomina dceru chůvinu zmrhá spící samu bez jejího vědomi – a stejné jako prve.

Veda, že jde na venkov nebo do zahrady, tu milenec podporován ozbrojenci pannu unese, zastraše nebo pobije strážce.

Tolik o způsobech sňatku.

Jeden každý způsob sňatku mravnější je než ten další; nelze-li však uspět takto, následující jest užit.

Všechny uzavřené sňatky mají za svůj účel lásku, proto sňatek polobohu řádný je, být řazen vprostřed: nese štěstí, lásku, blaho, vykoná se bez průtahu, bez potíží s příbuznými; pročež nejlepší je že všech.

HLAVA ČTVRTÁ: MANŽELKY

Chovaní vzorné manželky i za jeho nepřítomnosti

Jediná manželka, oddaná a milující, nechť se k manželi chová, jako by byl bohem.

S jeho souhlasem vezme na sebe péči o domácnost. A stará se: o čisto v domě, o rozmanité květiny upravené na zametených místech, o hladkou podlahu, o útulny vzhled, o konání úliteb třikrát denně a o oběti božstvům na domácím oltáři.

Není jinak nic, co by více uchvátilo mysl pana domu. Tak praví Gonardija.

Ke starším, k podřízeným, k služebnictvu, k sestrám manželovým a k jejich manželům se chová, jak se sluší. A na vypleté zahrádce pěstuje: zeleninu, houšť cukrové třtiny, a trsy kmínu, hořčice, petržele, koromáčku a kopru.

A v sadě pěstuje plevun, smuten, chebdi, jasmín, laskavec, tavolník, tojest, krivolak, prosvirnik a jiné s mnoha květy, a dá vzdělat záhonky kolem banánovníku a vousatek, jakož i líbezná loubí.

Vprostřed velí vyhloubit studnu, rybníček nebo jezírko

Nechť se nestýká se žebračkami, mniškami všech vír, cizoložnicemi, kejklířkami, jasnovidkami a čarodějnicemi.

A aby to podávala, nebo nepodávala, nechť ví: Toto mu k jídlu chutná, ono nechutná; toto je výživné, ono škodlivé.

Zaslechnuvši venku hlas přicházejícího domu, stoji připravena vprostřed komnaty pravic: Co poroučíš?

Zapudivši služku, myje mu nohy sama. A nepřichází manželovi na oči o samotě beze šperku.

Utrácí-li příliš nebo bezúčelné, vytkne mu to v soukromí.

Slavnosti v domech ženichů a nevést, oběti, výletu, schůzek s přítelkyněmi a pouti k božstvům se zúčastňuje s jeho svolením. A všech radovánek, toliko jak on uzná za vhodno. Uléhá později a vstává dříve a spícího nebudí.

A kuchyně budiž pěkné skryta a pohledná.

Při provinění manželové je poněkud zarmoucená, lez nehubuje příliš. Výtky mu činí jen mezi přáteli nebo mezi čtyřma očima.

A nechť se střeží kouzel a car.

Není jinak nic, co by více probouzelo nedůvěru. Tak praví Gonardija.

Nechť se vyvaruje drsných slov, nevlídných pohledu, odpovědi na pul huby, postávání ve dveřích nebo vyhlížení z okna, klábosení na zahrádce a dlouhého prodlévání mimo dum.

Nechť odstraňuje pot, zubní nečistotu a tělesný pach; jsou to příčiny nelásky.

Hodné šperku, vonné oleje z různých rostlin, rozmanité nalíčení, skvěly sát – takového budiž zjevu, přichází-li k manželovi.

Střídmé roucho z tenké a jemné látky, skromné šperky a navoněná, nepříliš lícení a masti, a bíle a jiné květy – takového budiž zjevu, jde-li do společnosti.

Neboť i ona sama zachovává zbožné sliby a pustý manželovy, a zbraňuje-li ji, odmítá jeho slova:V tom mi zabraňovat nesmíš!

A včas a lacino kupuje nádobí: hliněné, pletené, dřevené, kožené a kovové.

Shromažďuje doma tajné zásoby: soli, másla a oleje, vonných přísad, hrnečku s kořením a bylin, jež je nesnadno sehnat.

Vezme a včas vyseje semena: ředkviček, zemáku, řepy, pelyňku, mombinu, okurek, tykvi, lilku, voskonosek, dýni, hlizovek, sporysu, lustinky, kridloku, ohnivky, česneku, cibule, a vší jiné zeleniny.

Nechť nevyzrazuje cizím lidem výši jmění ani to, co ji svěřil manžel. A nechť vyniká nad průměrné ženy zručnosti, půvabem, vařením, rozumem a chováním.

Spočítavší roční příjem, vydává peníze podle toho.

Z mléka zbylého od jídla dobyt máslo, jakož i tlačit olej a vařit cukr, z bavlny soukat přízi a z příze tkát, plést provazy, lana a sítě, drhnout lýko, dohlížet na mletí zrna a loupání ryze, zužitkovat vodu a pěnu po vaření ryze, rýžové plevy a zlomky a zbytky dřeveného uhlí, hledět na mzdy a povinnosti služebnictva, dbát o polnosti a chov dobytka, a rozhodovat o koních a povozech a pečovat o brav, slepice, křepelky, loskutáky, kukačky, pávy, opice a jeleny a držet v rovnováze denní příjem a vydáni, to nechť zná a umí.

Sbírá jeho odložené a obnošené sátý a pere je a všelijak barví; ty, jež dosloužily, dá služebnictvu co projev milosti, nebo je použije jinak.

Uchovává džbány s vínem a kořalkou a podává je vhodné.

Nákup i prodej a příjmy i vydáni vede v patrnosti.

Přátele manželovy patřičné uctivá venčí, vonnými mastmi a betelovými svitky.

Tchyně a tchána si hledí, je jim oddaná a neodmlouvá, hovoří zdrženlivé a tiše a nahlas se nesměje. A k jejich milým a nemilým se sama chová mile a nemile.

Nechť se nepyšní blahobytem. K příbuzným je laskavá. Bez vědomi manžela nerozdává nikomu. Služebnictvo nechť drží k prací a o slavnostech je obdaruje.

Tolik o chovaní jediné manželky.

Je-li manžel na cestách, nechť zůstane ozdobena snubním náhrdelníkem, uctivá božstva a postí se, a věnujíc se hospodářství, hledí si domácnosti. A lože nablízku starších; poslouchá je v řízeni záležitosti.

Snaží se vydělat obnos. jak zamyslel manžel, a pokračuje v jeho díle. Ani ve zvláštních případech nepřekročí přiměřené výdaje. A záležitosti, jež byl započal, dovrší.

Své příbuzenstvo nenavštěvuje, leda u příležitosti úmrtí nebo oslav. A i tu budiž provázena příbuzným manželovým; leč nezdrží se dlouho a nemění nic na skromném vzhledu.

Obřady a pustý koná se souhlasem starších. Kupujíc a prodávajíc podle mínění věrných a poslušných služebníků, doplňuje majetek a pokud možno snižuje výdaje.

Když se navrátí, uvitá ho nejprve takto vyhlížejíc. A obětuje bohům a přináší dárky.

Tolik o chovaní v nepřítomnosti manželové.

Žena nechť se chová řádné, chce-li blaho miláčkovo; a to platí pro manželku, pro vdovu i pro kuběnu.

Víra, prospěch, rozkoš – to je dar, jejž získá mravná žena; manžel zůstane ji věren aniž ohlíží se jinde.

Chovaní první manželky ke spolumanželkám

Je-li pitomá, ničemná, nesvůdná, jalová nebo rodí stalé jen dcery, anebo je-li manžel vrtkavý, vezme si spolumanželku. Proto nechť se od samého za čátku snaží to odvrátit projevy oddanosti, radosti, rozumnosti. Je-li však jalová, sama ho nabádá k dalšímu sňatku.

A ve vztahu k spolumanželce nechť se že vší sily a třeba lsti domůže rozhodujícího postaveni.

Na tu příchozí pohlíží co na mladší sestru. A velmi pečlivě ji upravuje večerní zjev tak, aby si manžel zvykl. Její vyjevenosti a pýchy že štěstí manželského si nevšímá. A přehmaty v chovaní k manželovi přehlíží. Když však vidí, že si to sama uvědomila, tu ji pečlivě poučuje. A vysvětluje ji mnohé zvláštnůstky o samotě, leč na dosah manželův.

K jejím dětem je jako k vlastním. K přátelům Laskavá.. Svým příbuzným nedává přednost; jejím příbuzným vzdává učtu.

Chovaní spolumanželek k první manželce

Mezi více spolumanželkami nechť se přáteli s tou, jež je ji blízká věkem a postavením.

A ponoukaním vyvolá hádku mezi tou, již manžel vyznamenává, a dřívější jeho oblíbenkyní. A pak ji podporuje. A skrze jednotu ostatních tu vyznamenávanou znemožní, aniž sama do sporu zasahuje. A hada-li se i s manželem, cítíc se silná podporou, povzbuzuje ji. A prohlubuje hádku. Slábne-li hádka, tu ji rozdmychává. Jestliže však vidí, že se ji manžel dvoří i dnes, pak se sama snaží o smiř.

Avšak mladší nechť hledí na spolumanželku jako na matku. Bez jejího vědomi nerozhoduje ani o věcech, jež dostala od příbuzných. Podřizuje ji veškero své chovaní. K manželovi uléhá

jejím souhlasem. A nesděluje jiným, co pravila. Její děti má za lepší svých.

O samot ě si však manžela hledí víc. A nezmiňuje se o žalu z urážek spolumanželčiných. A snaží se v manželovi vzbudit zvláštní a hluboký zájem.

Říká: Vždyť žiji jen tímto blahem!

Leč lásku ani hněv nevykládá venku. Neboť užvaněnou stihne opovržení manželovo.

Po uznáni nechť se pídí tajné že strachu před starší. Tak praví Gonardija.

Starší spolumanželku v nemilosti nebo neplodnou nechť lituje a manžela má k těm už. Převládne nad ní a domůže se postaveni jediné manželky.

Ovdovělá panna

Znovuzléhaná vdova je vdova, jež sužovaná slabosti smyslu najde si znova rozkošníka dobrých vlastnosti. A když se ho svévolné zbaví, řkouc si: Nestojí za nic, tehdy chce jiného. Tak praví učedníci Babhravjovi. A bažíc po potěšeni vskutku znova najde jiného.

Ve vlastnostech a rozkoších je všechna slast; tudíž odtud rozlisování.

Tak praví Gonardija.

Podle vlastní úvahy. Tak praví Vatsjajana.

Ona i její příbuzní očekávají od milence, že nelituje výdajů uspořádá pitky, zahradní slavnosti, dary a oběti a přátelské oslavy. Nebo platí své i její ozdoby svými penězi.

Co se tyče dárku z lásky, není pravidel. Opustí-li dum z vlastní vůle, vrátí milenci všechno mimo dárky z lásky; zapudí-li ji však, nevrátí nic.

V jeho domě se usadí co pani a vládkyně. A k manželkám se obrací laskavé.

K příbuzenstvu je štědrá a mezi přáteli stalé veselá. Projevuje zběhlost v uměních a oborech a znalost mnohého. A je-li na místě výtka, vyplísni milence sama. A o samotě s nim provádí Čtyřiašedesátero. A sama od sebe pomáhá spolumanželkám.. Jejich dětem dává ozdoby. A má se k nim, jako by byly její. Nešetří květin, vonných masti, šperku a oděvu. Ani mnoha dárku příbuzným a přátelům. A vyniká: ve společnosti při pitkách, zahradních slavnostech, výletech a radovánkách.

Nemilovaná manželka

Manželku v nemilosti spolumanželky trápí; a nechť se uchýlí v ochranu té, již má manžel v oblibě. Nechť dává najevo své znalosti veď a oboru veř ejné, ano ji pro nemilost nelze v soukromí. O dě ti manželovy pečuje co chůva. Sblíživší se s jeho přáteli, projevuje svou oddanost skrze ne. V obřadech viry budiž první, i ve zbožných slibech a pustech. K příbuzným je vlídná, na sebe však příliš nehledí.

Na loži pak prokáže svou lásku podle jeho choutek. Nevyčítá, aniž je nevrlá.

A smíří ho s tou, s niž se poškorpil. Zařídí schůzku s tou, již tajné miluje, a tutlá to. Jedna tak, aby manžel uznal: Ba, jsi oddaná manželka, nikoli potvora.

Ženy v královském harému

A stojí tu v téže souvislosti zmínka o harémech.

Komorník nebo komorná přinesou králi věnce, vonné masti a oleje a vzácná roucha řkouce: To posílají bohyně.

To vezma, věnuje jim oplátkou svoje. A vyšnořen prohlédne odpoledne všechny vyzdobené harémy naráz. Tam podle času a místa a jak se hodí a podle úvahy a rozpoložení vede vesele besedy. A pak si prohlédne znovuzléhané vdovy.

A kurtizány, kuběny a herecky. Ty jsou, jak řečeno, různých stupňů a míst.

Komorné, provázeny služkami, přinesou králi, když procitne z odpoledního spánku, pečetní prsteny, masti a oleje a voňavky od ženy, na níž je řada, a od těch, na něž se nedostalo a jež skončily s čmýrou. Tu král oznámí, že vejde k té, jejíž dar přijme. A při slavnostech jim všem prokáže patřičnou učtu a káze jim podat nápoje; jakož i při hudebních a divadelních představeních.

Ženy z harému nevycházejí ven; a vnější nejsou vpuštěný dovnitř, leda zřejmé neobmyslně.

A chovat se mají snášenlivé.

Manžel v mnohoženství

Mezi mnoha manželkami manžel má být spravedlivý: hledí, aby neukřivdil, aniž strpí zlo a faleš.

Nikdy jiným neprozradí, jak se spolu milovali, ani její vady těla nebo obsah jejich sporu.

Příčinu nechť nedá k hádce mezi spolumanželkami; za vinici má vždy zenu, která přijde se žalobou.

Jednu potajmu nechť láska, jinou obdivuje zjevné, další prokazuje učtu, a tak těší každou jinak.

Ta má rada toulky sadem, ona rozkoše, ta dary, ta zas pocty příbuzenstvu, ona však spis milkování.

Dívka však, jež zvládla zpupnost, chovajíc se, jak se sluší, ovládne i chotě svého, první že Spolumanželek..

HLAVA PATA: PANÍ

Povaha muže a ženy

Příčiny a důvody pro vejití k ženě, již má v drženi jiný, už byly vyloženy.

Nejprve jest uvážit: zda je úspěch pravděpodobný, zda není v sázce příliš mnoho, zda nepatří k ženám, jež nejsou k vejití, zda to přinese užitek a zda je rozhodnuti nevratné.

Pokud však muž vidí, že ho chtíč zachvacuje víc a víc, tu nechť vejde k ženám, jež mají v drženi jiní, aby uchránil své tělo záhuby.

A je deset projevu chtíče. A jejich rada je: potěcha že setkaní, náklonnost ducha, zrod záměru, nespavost, hubnutí, nezájem o jiné věci, ztráta studu, vyšinutí mysli, mdloba, smrt.

Ženskou povahu, opravdovost, ctnost, náklonnost a chlípnost lze pozorovat na tělesných tvarech a znacích. Tak praví učitelé.

Proč ženy odmítají naléháni mužů

Názor ženy na smilstvo však se pozná jen z náznaku a znamení, ne tak z tělesných tvarů a znaků. Tak praví Vatsjajana.

Žena vzplane spatříc kteréhokoli skvěle upraveného muže; a také muž ženu.

Leč nezačínají si kvůli různým zábranám. Tak praví Gonikaputra.

Tu potažmo k žene je zvláštnost. Žena, jatá vášni, nedbá na řádnost a neradnost, než nečiní v té věci nic. Mužem jsouc dobývaná, od přirozenosti se odvrací, být vábená. Vzdá se, dobývaná opět a opět.

Avšak muž, být zamilován, zdržuje se, dbaje na řádnost a mrav. A uvážlivý, být sváděn, nepodlehne. Tu dobývá bezdůvodné, tu zanechá už už podléhající, tu se od dobyté odvrátí k lhostejnosti.

Říkává se, že snadno získaná je v nevážnosti, nesnadno získaná se těší touze.

Tu jsou příčiny odmítnuti: láska k manželovi, ohled na děti, pokročily věk, smutek, stálá přítomnost manželova, hněv: chová se sprostě, dojem: nevím , co zamysli; opustí mě; a neupoutám ho, miluje jinou, podezřeni z užvaněnosti, jeho závislost na přátelích a ohled na ně, nejistota: je neupřímný, obava: je násilný, srnčin strach: je náruživosti divé; nebo je urostlý, stud: je to frejíř, v oborech obeznalý; jsme přátele, zvěst: nedbá času a místa, přezírání: je to padouch, opovržení: nechápe má znamení, a slonice: je to zajíc náruživosti chabé, soucit: aby se mu, zamilovanému, nestalo nic zlého, znalost vlastních vad, strach: prozradí-li se to, příbuzní mne zavrhnou, zneuznání: už šediví, přesvědčeni: skrze něj mne zkouší manžel a ohled na viru.

To jest překonat na samém začátku, jedva zjištěno, a to takto: zabraný z ctnosti – rozdýmáním vášně, z nemožnosti – poukázáním na východiska, z ostychu – bližším seznámením, z přezírání – vtipnosti a duchaplnosti, z nedůvěry – pokorou, že strachu – povzbuzováním.

O mužích, kteří jsou u žen úspěšní

Zejména tito muži jsou úspěšní: znalec Kámásůtry, schopný vypravěč příběhů, známý od dětství, statný mladík, důvěrný spoluhráč, jenž je ochoten k službám, příjemný besedník, jenž působí milá překvapeni, bývaly posel jiného, jenž na ní něco ví, po němž touží vznesena, tajný milenec přítelkyně, proslulý co úspěšný milovník, společné vychovávaný, soused, vášnivý, a takový služebník, milenec chůviny dcery, novy ženich v rodině, velkomyslný účastník divadelních představeni a zahradních slavnosti, proslulý co býk, odvážný, hrdina, jenž předci manžela rozumem, zjevem, povahou a silami a kdo se přepychové odívá a milostné chová.

A jako posuzuje vlastní úspěšnost, taktéž snadné dobytí ženy.

O ženách, které jsou snadno k zlehnutí

A tyto ženy jsou k dobytí pouhou snahou: jež postává ve dveřích, jež vyhlíží že střechy do ulice, jež se účastni schůzek v domě mladého souseda, jež stalé hází očkem, jež opě tuje pohledy, jež se rozhlíží na vše strany, jejíž manžel se bezdůvodné znova oženil, jež nenávidí manžela a jim nenáviděná, rozpustila, jalová, jež často navštěvuje rodiče, již pomřely děti, jež se zúčastňuje společenských zábav, jež se snadno spřátelí, manželka hercova, ovdovělá panna, chudobná, marnivá, první spolumanželka, jež má mnoho švagrů, domýšlivá, jež má manžela nemehlo, pyšná na své vědomosti, znechucena pitomosti manželovou, toužící po poučeni, jež, být namlouvaná, přece se nevdala, jež je téhož rozumu, povahy, ducha, stavu a zálib, od přirozenosti k rozkoším lnoucí, bez viny ukřivděná, pokořovaná spolumanželkami, jejíž manžel je na cestách, a manželky žárlivců, špinavců, hrubců, ochablíků, lenochů, bázlivců, hrbáčů, zakrslíků, mrzáků, klenotníku, venkovanů, smrdutců, nemocných a starců

Touha přirozeně vzniká podporovaná vínem.

Rozum zklidní vyplašenou že je rozhodná a pevná.

Muž, jenž schopnosti své znaje ženských znamení si všímá, jenž i námitky zná zvrátit, vesměs mívá u žen úspěch.

Jak se seznámit s cizí pani a jak o ni usilovat

Jako je panna k dosazeni osobně a nikoli skrze poslici, tak zas cizí pani, tajíce své city, jsou k dosazeni skrze poslici a nikoli osobně.

Tak praví učitelé.

Vždy však, pokud možno, je osobní přistup vhodnější; poslici jest užit jen při nesnaží. Tak praví Vatsjajana.

Říkává se, že ženy, jež se spouštějí poprvé, a ty, jež rozmlouvají nevázané, jsou k svedeni osobně; a ty ostatní skrze poslici.

Kdo se snaží osobně, nech ť s ní naváže známost. Setkaní s ní budiž náhodné, nebo nastrojené. Náhodné je nedaleko jeho nebo jejího domu, nastrojené je v domě přítele, příbuzného, ministra nebo lékaře a při svatbách obětích, slavnostech, zábavách, výletech atd.

A když ji spatři, stalé na ni zírá a pomrkává, upravuje si učeš, poškrabuje se nehty, cinká šperky, hladí si dolení ret a předvádí ty či ony hejble.

A když se dívá, vypraví o ní a o tom, co se ji tyká, o své zdrženlivosti i rozkošnictví.

V objetí přítele se protahuje a zívá, pozdvihuje obočí, mluví line a naslouchá jejím slovům.

s dítětem nebo jinou osobou vede dvojsmyslnou řeč, ji určenou, jež praví něco jiného a zastřené vyjadřuje jeho touhu a trýzeň. A libá a objímá dítě, patře na ni, strká mu jazykem betelový svitek, šimraje je ukazovákem na bradě.

A provádí to či ono, jak se hodí a příležitostné.

Dítě v jejím náruči láska a podává mu hračky a bere mu je; a při té příležitosti zavede hovor a spřátelí se s lidmi, již se s ní volné stýkají. A v té souvislosti začne navštěvovat její dum a rozpraví s nimi o Kamasutře tak, aby byla v doslechu, leč jako by ji neviděl.

Když se známost prohloubí, svěřuje v její ruce věci k opatrování a do úschovy.

A z nich si bere každý den a každou chvilku po částech, jakož i voňavky, oříšky a ovoce. Př i soukromých schůzkách ji usadí na zvláštním sedadle se svými ženami, aby ji vnukl důvěru.

A aby ji často vídal, sám se ji stará o vyřizovaní zakázek u zlatníka, klenotníka, puncíře, barvíře namodro, barvíře na červeno atd.

Pečuje o ten obchod, může na ni veřejné hledět po dlouhý čas. A projeví-li zvídavost co do díla, surovin a zručnosti u těchto a jiných řemesel, nechť ji ukáže jejich užití, vznik, původ, zpracovaní, zásady a své znalosti.

A vede s ní a s jejími příbuznými spor o dávných bájích, o běhu světa a o rozpoznání jakosti předmětu. Tu ji urči za rozhodčího o stanovených zástavách té sázky. A pře se s ní a dává ji za pravdu.

Tolik o způsobech seznámeni.

Když už došlo k seznámeni a jeví náznaky, tu nechť ji dobývá těmi prostředky jako pannu. U panen jest vesměs užit způsobu jemných, aby tomu nezvykly.

U ostatních však se jedna otevřené, aby tomu zvykly.

A když projevila náznaky a odhalila náklonnost, tu si vzájemné vymění svoje věci bud to skvěle navoněné svrchní roucho, bud kvě tinu, bud prsten z ruky druha, bud to nabízeni betelových svitku, bud požádáni o květ z jejího vrkoče, když odchází na schůzku s přáteli.

Věnuje ji něco vonného a skvělého, ozdobné to znaky svých otištěných nehtu a zubu. Dalšími a dalšími způsoby pak rozptyluje její zabraný.

Posléze ji odvede na osaměle místo, objímá ji, libá, druh druhu nabízejí betel a nakonec odhrnuv roucho hněte ji v krajině hrmní; tak si vede.

Tam, kde svedl jednu, nechť nesvádí druhou; a je-li stařena do věci zasvěcena, nechť ji přináší mile dárky.

V domě, o ně mž jist je manžel, že tam došlo k cizoložství, milenec nechť nechce zléhat žádnou zenu, třeba svolnou.

Kdo je rozvažný a soudný, toho nenapadniž svádět střeženou a nerozhodnou, bázlivou, a jež má tchyni.

Zkouška mysli ženské

Dobývaje ženu, nechť zkoumá její chovaní; z toho lze vysoudit náklonnost. Nejeví-li libost, jest se snažit skrze poslici.

Odmítá-li snahu, leč přece se ho nestraní, je zřejmo, že má mysl rozpolcenu a je k dobytí postupně.

Odmítá-li snahu a sejde se s nim opět zvlášť vyfintěná, a zejména přijde-li na osaměle místo, je zřejmo, že je k dobytí úsilím.

Snáší-li mnohou snahu, a přece se vytrvale zpěčuje, je ženou chladnou, jež si libuje v marnosti; lze ji získat přerušením styku. Neboť mysl rodu člověčího je těkavá.

Je-li lhostejná k svádění, aniž ho vyhledává, aniž ho odmítá, ať pro učtu k němu, ať pro hrdost v sobě, je k získaní nesnadno, leda soustavnou dvornosti nebo skrze důvěrnou poslici.

Tu, jež sváděná odpovídá spíláním, jest zanechat.

Lze však uspět u té, jež vyspílavši jeví milost.

Strpí-li všeliký dotyk předstírajíc nevšímavost, má mysl rozpolcenu a je k dobytí vytrvalosti nebo trpělivosti.

Položí-li na ni ruku leze poblíž jakoby spě, ona též jakoby spíc toho nedbá, nebo bdíc ji odstrčí, dychtivá opětovného snažení. Tím je i vysvětleno, co kladení nohy na nohu. Když se to povedlo, přistoupí opět jakoby spě k objímání. Nestrpí-li to a vstane, leč druhého dne se chová přirozené, je zřejmo, že si přeje pokračování; neobjeví-li se však, jest užit poslice.

Není-li ji vidět dlouho, leč pak přijde jako obvykle, projevujíc náznaky a znamení, tu nechť k ní přistoupí.

Být nesváděna, činí znamení a příležitostné se odhaluje, mluví hlasem třaslavým a přerývaným, potí se na rukou a nohou a v obličeji, hladí milence po hlavě a hněte mu stehna a zamilovaná ho hněte jednou rukou dotýkajíc se ho významné druhou rukou a objímajíc ho, prohnětši mu stehna, zůstává zmámená nebo pod záminkou dřímoty, klade mu čelo na klín, nevzpouzí se žádosti o tření slabin, zanechá tam jednu ruku nehybnu a sevřenu stiskem stehen vyprošťuje pomalu a takto přijavši snahy milencovy, přichází ho opět hníst druhého dne.

Nechť se příliš nevnucuje, aniž s vzpěčuje. Mezi čtyřma očima projeví náklonost rovnou a zjevné, jinde kradmým posunkem.

A ta, jež mu neodmítá prokázat peci, leč být sváděná, zůstává tak, jak je, bývá k dosazeni skrze důvěrnou poslici. Odmítá-li však, jest si to rozmyslet.

Tolik o zkoumání náklonnosti.

Zprvu učinit jest známost, načež spolu rozmlouvají; rozhovor ten budiž smíšen s náznaky a narážkami.

Shledává-li v odpovědích na narážky kladný ohlas, tehdy chápe se té ženy bez obav a neváhaje. Jestli je to sama žena, která projeví se dříve náznaky a znameními, je už k smilstvu rozhodnuta.

Ta, jež na náznaky tajné odpovídá otevřené, k svedeni je okamžité, chlípná, rozkošná a vilná.

Je-li žena nerozhodná, váhavá a obezřelá, jiných způsobu jest užit.

Avšak svést lze jisté každou.

O poslicích

Skrze poslici nechť dotírá na tu, jež se projevila znameními, jež je zřídka k vidění, a jež je mu cizí.

A přistoupivše k ní mravně, nechť ji baví obrázkovými knížkami, radami o sebekrášlení, lidovými rozprávkami, veršovanými příběhy a klípky o paních a lichotí ji chválou krásy, moudrosti, laskavosti a šlechetnosti.

Zasévá zášť: Jakpak jsi ty, tak skvělá, přišla k takovému manželovi?

A praví: Není hoden být ani tvým otrokem!

Mírně přehánějíc našeptává ji o jeho chabé náruživosti, žárlivosti, falši, nevděku, nechuti k obcování, neřádství, proradnosti a o jiných takových vlastnostech, o nichž ona nemá zdaní. Nechť zdůrazňuje zvláště ty vady, jež jsou ji odporný.

Jde-li o srnku, tu zaječí rozměr není vadou. Tím je i vysvětleno, co kobyla a slonice.

Poslice, jež se těší důvěře, nechť je vyslaná k milence, jež se spoušti poprvé nebo je jemného založeni. Tak praví Gonikaputra.

Nechť vypraví o milencově povaze, svůdnosti a milostných způsobech.

A zviklavši její ctnost, hovoří v tomto smyslu: Poslyš, pani, tuto zajímavost. jistý mladík, syn z dobré rodiny, prý té kdesi spatřil a mysl jeho se pobláznila.

Líčí: Je povahou něžný a nikdy předtím nebyl pro jinou zkroušen. Trápí se od té doby a je docela možné, že žalem zemře.

Ta úspěšná, shledavši druhého dne známky přízně v reci, tváři a pohledu, dá se opět do vypraveni. A vypraví naslouchající pani o Avimarakovi, o Sakuntale atd. a jiné oblíbené příběhy k tomu účelu vhodné.

Líčí milencovu milostnou touhu, znalost Čtyřiašedesátera a štěstí u zen, a jak je hoden chvály za utajené smilnění, ať je to pravda, nebo ne; a pozoruje, jak se na to tváři.

A ona rozmlouvá s úsměvem. A vyzve ji, aby usedla. A ptá se:

Kde jsi byla, kde jsi spala, co jsi jedla, kudy jsi chodila, co jsi dělala?

Svěřuje se ji důvěrné. Znova se vrací k vypraveni. Je zamyšlená, vzdychá a zívá. Dává ji mile dárky. Zve ji jen tak i k oslavám. Loučí se s ní domlouvajíc opětné setkaní. Navazuje řeč: Ženo ctná, výmluvná, copak jsi mi to říkala nepřístojného?

Uvádí chyby milencovy spjaté s jeho falešnosti a nestálosti. A snaží se ji přimět k vypraveni, jak se to stalo, jak ji spatřil a jak ji oslovil, sama o tom nemluvíc. A vypraveni o milencových touhách se směje jako v pohrdání, leč pohoršena není.

Poslice, všimnuvši si náznaku, nechť připomíná vše, co už o milenci prozradila. A pokud se neznají, přemlouvá ji líčením jeho přednosti a lásky.

Nebudiž vyslaná poslice k pani, jež není známa nebo neprojevila náznaky. Tak praví Uddalakovec.

Projevila-li náznaky, být je neznáma, tu budiž vyslaná. Tak praví učedníci Babhravjovi.

Je-li známa, být neprojevila náznaky, tu budiž vyslaná. Tak praví Ginikaputra.

A být není známa a být ani náznaky neprojevila, přece budiž poslice vyslaná. Tak praví Vatsjajana.

Ukáže ji roztomile dárky jež poslal betelové svitky, vonné oleje, věnec, prsten, roucho.

A na nich buďtež, jak sluší, otisky milencových nehtu a zubu v těch či oněch podobách. A na roucho nechť otiskne dlaně žlutí indickou. Ukáže ji otisky na listech, vyjadřující různé úmysly, jakož i milostné dopisy ukryté v náušnicích a čelenkách. Tím projevil svou touhu. A má ji k tomu, aby mu poslala dárky na oplátku.

A když si takto vyměnili dárky, je úkolem poslice sjednat schůzku.

to lze během putování k božstvu, na výletě, při zahradní slavnosti, při obřadu sestoupení do posvátných vod, na svatbě, při oběti, při hrách, během oslav, za požáru, při pronásledovaní zlodějů, na lidové veselici, během divadelního představeni a při tom či onom podniku.

Tak praví učedníci Babhravjovi.

Příhodným prostředím je dum přítelkyně, žebrácký, potulné mnišsky a kajícnice.

Tak praví Gonikaputra.

vždy příhodným prostředím je její vlastní dum, je-li zajištěn vychoď a vchod, je-li postaráno o odvracení nebezpečí a lze-li přijít a odejít, aby nikdo nevěděl.Tak praví Vastjajana.

Poslice jsou: samostatná, pomocná, listonoška, sama sobě, hňupka, trdlo, nemluva a příležitostná.

Samostatná poslice řídi záležitost svým rozumem, zpravená o záměru, jak po něm dychtí milenec a milenka. To obvykle, znají-li se, leč nejsou smluvení. A také jedna sama že zajmu, hodí-li se k sobě, být se neznají.

Pomocná poslice, zpravená částečné o záležitosti a postupu, zařizuje ostatní. To tehdy, znají-li navzájem svou náklonnost z náznaku, leč vídají se zřídka.

Listonoška toliko doručuje poselství. To kvůli stanovení místa a času mezi milenci pokročilého citu.

Sama sobě je poslici, když pověřena vzkazem od jiné přistoupí k milenci sama. Vypraví mu,

jakoby o ničem nevědouc, jak se ji zdálo, že se s nim milovala. Vyjadřuje se neuctivé o jeho manželce co o škvrně rodu, čímž projevuje svou žárlivost. Nebo mu dá něco označeného nehty či zuby. A sdělí mu: Nejdřív mne chtěli provdat za tebe! A opět na něj naléhá mezi čtyřma očima: Zdaž jsem to já, anebo tvá manželka, kdo je vzhledem sličnější? Její spatřeni a vzetí budiž o samotě.

Poslice, jež klamem jinou ošálíc, získá si milence skrze vyrození vzkazu, onu odstrčivši, je též poslici sama sobě.

Tím je i vysvětleno, co milenec jako posel jiného.

Hňupka je hloupoučká manželka milencova, na niž, vemluvivší se neomalené v její důvěru, vyzvídá, jak si milenec vede p ři milovaní; poučuje ji ve způsobech, krášlí ji a zdobí a poštívá ji k hněvu. A nabádá ji: Takto se mu stav! Sama ji učiní otisky nehtu a zubu. Vábí milence skrze ni. A on ji skrze ni odpovídá.

Trdlo pak je, když použije svou hloupoučkou manželku, a spjav ji s ní důvěrou, láká ji skrze ni, dokazuje svou prohnanost. A ona mu skrze ni odpovídá.

Nemluva je služebna dívka špatnosti neznala, vysílaná s nezávadnými věcmi. Tu je ve venčí nebo v náušnici ukryt dopis nebo otisky nehtu a zubu. A zadá od ní odpověď skrze ni.

A příležitostná poslice je ta, jež nestranná vyřizuje vzkaz významu bud zašmodrchaného, jak dříve dohodnuto, a jiným lidem nepochopitelného, bud běžné srozumitelného, leč dvojsmyslného. A zadá od ní odpověď skrze ni.

Tolik o druzích poslic.

Vdova, jasnovidka, služka, řemeslnice a mniška poslici je znamenitou – všude důvěrné se vetře.

Vzbouzí nechuť k manželovi lícíc klady záletníka co do rozmanitých slasti, jak je rozkošný a svůdný.

Potom vypraví té pani, jak je do ní zamilován, jak se vyzná v milovaní a jak po něm ženy sílí.

Poslice svou výmluvnosti přivede ji třeba k tomu, na nějž ani nemyslela, nebo jemuž dala výhost.

Hodnostáři a cizí paní

Nesluší se, aby králové, ministři a činovníci vstupovali do cizích domu, neboť lid jejich chovaní vidí a napodobuje. Ve třech světech též vstávají, spatřivše vycházet slunce, a spatřivše je zapadat, též tak činí. Tudíž nechť se zbytečné nedopouštějí ničeho, co jsouc neradno zasluhuje výtky. A nezbývá-li jim, než se dopustit, nechť použiji vhodných způsobu.

Pro mladého starostu, šafáře a syna stařešinova jsou ženy rolníků, jež světáci zovou rolničkami, k zlehnutí na pouhé slovo.

Lze s nimi obcovat při různých pracích, ve stodole, při svozu nebo odvozu úrody, při úklidu v domě, při prací na poli, při výdeji bavlny, vlny, lnu, konopí a lýka, při odevzdávání příze a motouzů, při koupi, prodeji a výměně tovaru a při tom či onom díle.

A dozorce nad dobytčími stády s pastýřkami.

Správce prádelny s vdovami, osamělými ženami a vandrovnicemi.

Ponocný se záletnicemi, jež se toulají v noci, an to na ně ví.

Kupec při obchodování.

Při hostině osmé ničí po listopadovém novoluní, při slavnosti podzimního úplňku, při jarní veselici atd. se ženy města sídelního, krajského a okresního obvykle zúčastni her s ženami z harému v domě vladařové. Tu po skončené pitce se měšťanky a královské souložnice rozejdou ve skupinkách, jak se znají, po rozkošných komnatách. A poklábosivše, pobavivše se a popivše odcházejí.

Tu pověřena služebnice králova tam osloví vybranou pani, s niž je známa od dřívějška. A nabízí ji k prohlídce nádherné věci. Už prve ji o tom doma vyprávěla: Při nejbližších hrách ti ukážu nádherné věci v královském paláci. A časem tak učiní.

Vně ti ukážu nádvoří vykládané korály a drahými kameny, libosad, besídku z révoví a siné chlazené proudící vodou, tajné chodby, obrazárnu, ochočené jeleny, stroje a přístroje, ptactvo, klece s tygry a lvy atd., jak jsem již vyprávěla dřív.

mezi čtyřma očima ji prozradí vladařovu lásku k ní. A líčí jeho fortel v souložení. A je-li svolná, ujistí ji o zachování tajnosti.

Není-li svolná, tu sám vladař vejda chlácholí ji dvorně, a rozkochanou zlehka vlídně propustí.

Je-li manžel vybrané pani hoden milosti, jsou jeho manželky zvaný do harému stalé, jak se hodí. Tu pověřena služebnice králova – a stejné jako prve.

Nebo se králova souložnice přáteli s vybranou pani posílajíc za ní svou služku; když se spřátelí, pozve ji pod nějakou záminkou na návštěvu. A když přišla, byla uctěná a popila, tu pověřena služebnice králova – a stejné jako prve.

Nebo vybraná pani proslula v nějakém umění a královská souložnice ji uctivé povolá, aby to předvedla. A když přijde, tu pověřena služebnice králova – – a stejné jako prve.

Nebo k manželce muže svízeli či obavou tísněného hovoří žebračka:

Jista královská souložnice, jež vládne králem a drží slovo, dá na mou řeč a je povahou laskavá. A já ti nějak zjednám slyšení a vymohu vstup. A ona odvrátí velkou pohromu od tvého manžela. A je-li svolná, uvede ji dvakrát tř ikrát a královská souložnice rozptýlí její obavy. A když je potěšena poskytnutou záštitou, tu pověřena služebnice králova – a stejné jako prve.

Tím je i vysvětleno, co manželky hamižníku, utlačovaných od ministra, násilím ukřivděných, neuspěvších v soudní při, nespokojených se svým údělem, toužící po milosti králové, dychtících po postaveni u dvora, skřípnutých od příbuzenstva, jež by rádi skřípli příbuzenstvo, donašečů a těch, do jsou za jinými záležitostmi.

Nebo dá vybranou pani zatknout za cizoložství s jiným; odsouzenu k otroctví pak postupně zařadí do harému.

A skrze špeha obviní jejího manžela z velezrady krále a vezma manželku zařadí ji nějak do harému.

Tolik o tajných způsobech, obvyklých zejména mezi královskými syny.

Nechť však vladař nikdy nevstoupí do cizího domu. Kottskeho krále

Abhiru, když vesel do cizího domu, zabil pradlák nastrčeny bratrem. A podkoní krále Dzajatsenu z Kaši.

Leč jsou veřejná cizoložství krajovými zvyklostmi.

Tak v Andre přicházejí provdané dívky z lidu desátého dne s nějakým dárkem do harému a jsou propuštěny toliko zlehnuty.

Ve Vatsagulme přicházejí ženy ministru a činovníků v noci ke králi do služby.

Ve Vidarbhsku jsou hezké ženy z lidu drženy v harému po měsíc nebo čtrnáct dni pod záminkou milosti.

V Aparantsku poskytuji ministři své poledne manželky králi co dárek z lásky.

A v Suratre přicházejí ženy z mést i venkova do královského sídla ve skupinách i jednotlivé, aby laškovaly s králem.

Mnoho způsobu je různých, jak se zmocnit cizí pani; králové jich užívají tam či onde tak či onak.

Král však, jenž dbá blaha lidu, způsobu těch neužívá; zkrotě šestero svých škůdců upevní svou vládu v zemi.

Harémové cizí paní

V harémech, any jsou střeženy, jsou setkaní s muži nevídaná; a pro jedinost manžela a mohutnost zen nedochází k ukojení. Tudíž se důmyslné rejcují navzájem. Oblékne dceru chůvinu, družku nebo služku po mužské způsobe a připevnivše ji podle tvaru kořen nebo plod co úd či uměly pyj, ukájejí svůj chtíč. A lehají s těmi, jež připomínají muže, leč nemají údu.

A soucitní králové, být i necítí touhu, vcházejí jediné noci k mnohým, připevnivše si uměly pyj či nástavec. Zlehnou však chutě ty, jež miluji, na než padlo poradí nebo jež mají po čmýře. Tak ve východních krajích.

A muži nemajíce zen ukájejí svou milostnou vášeň v řitích mladíku, na klisnách, na kozách, na čubkách, na slípkách atd. nebo umělou pochvou, vyrobenou ženskou podobou, vlastní rukou atd.

Občas si královské souložnice dávají skrze služky přivést frejíře oděné po žensku. V této záležitosti se snaží dcery chův a důvěrné přítelkyně, poukazujíce na výhody a lícíce snadný příchod i odchod, rozlehlost paláce, nedbalost strážců, nepřítomnost služebnictva.

Není-li to zajištěno, jest frejíře od vstupu odvrátit, neboť by to byla chyba.

Frejíř nechť raději do harému nevstupuje, být by to bylo snadné, ano hrozí nebezpečí. Tak praví Vatsjajana.

Nechť vstoupí, mnohokrát zván a lačen úspěchu, leda u vědomi, že má kudy prchnout, že libosad je sama houšť, že chodby jsou dlouhý a spletitý, že strážci jsou nepočetní a nedbali, že král je nepřítomen, pozorné zkoumaje cestu a neponechávaje nic náhodě. A je-li možno, chodí tam denně.

Venku se seznámí se strážci, ukáže jim jinou příčinu. Staví se co nápadník některé harémové služky, jež zná pravý zaměř, a zelí neúspěchu. A veškeré vzkazy vede přes ty, jež mají volny vstup. A střeží se královských špehů.

Neuspěla-li poslice, nechť se postaví tam, kde mu pani projevila naznak. A strážcům se vymluví na služku. A pohledne-li na něj, dá ji vedet posunkem. Kudy chodivá, tam zanechá výmluvné kresby, dvojsmyslné popěvky, hračky s vyrytými znameními, čelenky a prsteny.

A odpověď, již mu dá, uváži a pak se snaží, aby vesel.

dostaví se tajné a dříve tam, kam ví, že ona určité přijde. Nebo vstoupí toho času převlečen za strážce a tak uznán. Nebo vejde a vyjde skryt v ložním prádle a pokrývkách. Nebo učiní svůj stín i tvář neviditelnými skrze kouzlo.

Tu je předpis: Praž v dýmu srdce promyky, plody pískavice a kalabasy a oči hadi pak rozmělní se stejným dílem surmiku a vody. Kdo si tím nalíčí oči, kráčí zbaven stínu i tvaru.

Nebo v lampiónovém průvodu při nočních slavnostech, nebo tajnou chodbou.

Do harému nebo z něho záletníkům lze se dostat při dodávkách všeho zboží, povozy když projíždějí, během slavnosti a pitek, pobíhá-li služebnictvo, při zmatku a stehování, nebo při střídání stráži, na vylétá do přírody, během připrav k dlouhé cestě, nebo je-li vladař vzdálen dlouhou dobu mimo palác.

Harémové souložnice znají navzájem své spády; vždyť jsou jedna jako druha, podporujíce se věrné.

Družka družku znemravňuje, oddaný jen jedinému – nenasytné požírají ovoce své rozkošnosti.

A v Aparantsku si ženy z královského paláce zvou do harému statné muže, any nejsou střeženy přísné.

V Abhirsku mají k souložení strážce, tak řečené kyrysníky.

Ve Vatsagilme si skrze služky dávají přivádět po žensku oblečené syny měšťanů.

Ve Vidarbhsku si královské souložnice souloží se všemi syny královskými, vyjma vlastní matku.

V Ženském království obcují se všemi příbuznými, již mají přistup, leč nikoli s jinými.

V Gaudsku s kněžími, přáteli, sloužícími, otroky a raby.

poříčí Sindhu s kurýry, řemeslníky a jinými jim podobnými, již mají přistup do harému. Pod Himalajem vcházejí statní odvážlivci, ziskavše stráže úplatkem.

Na území Vangy, Angy a Kalingy přicházejí do harému městští kněží se souhlasem krále, aby rozdali květy, a rozmlouvají se ženami za zástěnou a při té příležitosti je vpochví.

Ve východních krajích si devět nebo deset zen dohromady drží tajné jednoho mladíka.

Tolik o obcování s paními.

pravé před těmito úklady jest chránit vlastní manželky. Jak si uhájit manželku

Co strážce harému jest stavět muže odolné k pokušením lásky. Tak praví učitelé.

Leč ti mohou podlehnout strachu, úplatku nebo jinak. Tudíž odolné k pokušením lásky, strachu a úplatku. Tak praví Gonikaputra.

Proradnost je nerad a že strachu se i zradí. Tudíž odolné k pokušením neradu a strachu. Tak praví Vatsjajana.

A nechť svou manželku zkouší skrze prostopášnice, jež vyřizuji cizí vzkazy a činí tajná znamení, aby se přesvědčil o její čistotě či nečistotě. Tak praví učedníci Babhravjovi.

Zlo vždy u zen dojde sluchu – a jen aby se nezkažená najednou nezkazila! Tak praví Vatsjájána.

Příčiny ženské zkaženosti jsou: příliš mnoho společnosti, málo ohledu, rozpustilost manželova, nevázanost vůči mužům, zdržuje-li se manžel na cestách, usídlení v cizině, nedostatek hmotných prostředku, styk s chlipnicemi a žárlivost manželova.

Knihou poučen kdo zváží, jak se svádí cizí pani, toho nelze s chotí odvést, neboť zachová se moudré.

Cizoložstva však se zdržte – je to nemravné a drahé; nebezpečenství tu číhá, neboť vše je podmíněno.

Co tu bylo vyloženo, budiž k blahu zen i mužů.

Nezneužije to nikdo k pohoršení mezi lidem!

HLAVA ŠESTÁ: KUBĚNY

Proč kuběny baží po mužích

Od počátku světa mají kuběny z obcování s muži potěchu i obživu.

Souložení pro rozkoš je přirozeno, pro peníze nepřirozeno. Leč i tu jest předstírat přirozenost. Neboť muži vě nuji přízeň zamilovaným. A nechť ukazuje neziskuchtivost, aby mu hověla. A aby nepozbyla vlivu, nechť se nehrne nezpůsobné po penězích.

Jak si získat žádoucího muže a kteří jsou ti žádoucí

Stalé skvěle oděna a ozdobena pozorujíc ulici, budiž nepříliš vykloněná, leč dobré vidě na. Neboť v podstatě jde o zboží. Obstará si pomocníky, již lákají milence a odrazují je od jiných ji ochraňují před nepříjemnostmi, pomáhají ji k úspěchu a braní před dotěry. A jsou to: muži z městské stráže, soudní činovníci, hvězdopravci, siláci, hrdinové, kdo jsou téhož vzdělaní, umělci, nohsledové, světáci, santálové, vazači věnců, voňavkáři, šenkýři, pradláci, lazebnici a žebrací a ti či oni podle řemesla.

A tito jsou dobří k souložení pro peníze: muž samostatný, v nejlepších letech, bohatý, zřejmého důchodu, statní úředník, zbohatlík, jenž chce předčit soka, jenž má staly příjem, ješita, hrdopych a ochablík, jenž si zakládá na své mužnosti, domýšlivý povýšenec, jenž je velkomyslný v utracení, oblíbenec králův nebo ministrův, jenž věří v osud, jenž pohrdá penězi, jenž se vymkl poslušnosti starších příbuzných, o jehož majetek se dere příbuzenstvo, zámožný jedináček, kajícník, tajný smilník, hrdina a lékař.

Z lásky však a pro slávu buďtež milovaní podle vlastnosti: muž že vzneseného rodu, vědec, znalec všeho učení, básník, dovedný vypravěč, výmluvný řečník, ušlechtilý, šikovný v různých řemeslech, uctivý k starším, ctižádostivec, rozhodný, věrné oddaný, shovívavý, štědrý, přátelsky, jenž má rad společenské schůzky, divadelní představeni, pitky, mejdany a zábavy, zdravý, urostlý, statný, neopilec, býk, láskyplný, jenž je ženám radou a záštitou, leč nepodléhá jim, nezávislý co do majetku, vlídný, nežárlivý, nebojácný.

Tolik o přednosti milenců.

Přednosti milenek: krása, mladí, blahověstné znaky, líbezná řeč, oddanost, náklonnost k milencově povaze, a nikoli k jmění, libost k souložení z lásky, pevná mysl, upřímnost, zájem o zvláštnosti a nikdy není hamižná a má rada schůzky a umění.

A obecné přednosti: rozum, dobra povaha, způsobné chovaní, přímost, vděčnost, předvídavost, nehašteřivost, ohled na místo a čas, šlechetnost, varovat se žebrání, bezuzdného chechotu, pomluv, zlomyslnosti, hněvu, chamtivosti, nesnášenlivosti a netrpělivosti, zdravit první, zběhlost v milostné nauce a v jejich pomocných oborech.

Vady jsou opaky přednosti.

K milovaní se nehodí souchotinář, malomocný, jenž má lejné cévy, jemuž páchne z huby, kdo miluje svou manželku, sprosťák, skrblík, kruťas, od starších příbuzných zavrženy, zloděj, poťouchlík, kdo provozuje kouzla a cáry, jenž nedbá cti a nectí, jenž se že ziskuchtivosti spřáhne i s nepřítelem a příliš stydlivý.

Příčiny a důvody k souloži jsou chtíč, strach, peníze, závist, pomsta, zvědavost, potřeba ochrany, nutnost cviku, víra, sláva, soucit, zadost přítelova, stud, podoba miláčkovi, vděčnost, utišení vášně, táž přirozenost, sousedství, stala pospolitost a touha po vlivu.

Tak praví učitelé.

Peníze, odvracení nepříjemnosti a láska

Tak praví Vatsjajana.

Kuběna co řádná družka

Láska však nemař peníze! Ty jsou hlavní. Potažmo k strachu atd. jest uvážit míru závaznosti.

Byť se ji nápadník koří, nechť ho hned nepřipustí, neboť muži si neváží, co snadno získáno. A aby se ujistila o jeho citu, vyšle k nápadníku sobě oddané služebníky, lazebníka, zpěváka a pošuka; nejsou-li, nohsleda atd. Skrze ne se dozví o milencově upřímnosti či neupřímnosti, vášni či nevášni, náklonnosti či nenáklonnosti, štědrosti č i neštědrosti. A byl-li shledán kladným,naváže s nim milovaní prostřednictvím světáka.

Pod záminkou křepelčích, kohoutích nebo beraních zápasu, oceněni mluvy papoušků a loskutáků, divadelního představeni nebo hudebního večírku přivede nohsled milence do jejího domu nebo ji do jeho.

Když přijme, věnuje mu co dárek něco milého a zvláštního řkouc: To je jen pro tebe sama. A jak se mu libí, těší ho pořádáním dýchánku a tím, že si ho hledí. A když odejde, tu za nim často vysílá veselou a výřečnou služku s dárky, nebo jde sama s výmluvou na nějaký důvod, provázena nohsledem.

Betelové svitky, věnce, vonné oleje a masti dává z lásky příchozímu na večírku v jeho počest.

On ji z lásky na oplátku dává peníze a dárky. Avšak touhu po souloži nechť mu přímo neprojeví: to má zvědět z milých dárku, skrze nohsleda či znaky.

S nápadníkem seznámena zahrne ho rozkošemi.

A majíc milence nechť předstírá chovaní jediné manželky, aby ho potěšila.

Řečeno zkrátka, posiluje v něm zamilovanost, aniž se sama zamiluje, leč staví se co zamilovaná.

Budiž v područí zle a lakotné matky, a pokud ji nemá macechy. A ta není nápadníku př íliš nakloněna. A dceru si nerudné odvádí. A tu milenka jeví nevoli, znechuceni a stud, leč rozkazům se nevzepře. A vymluví se na nějakou smyšlenou nevolnost, náhlou a netrvalou, jež nevzbuzuje odpor a není zrakem k spatření. S touž výmluvou nejde k milenci, být je příčina jiná. Milenka nicméně vyšle služku pro jeho včerejší věnec a betelové svitky.

Při souloži obdivuje jeho způsoby, u čí se od něho Čtyřiašedesáteru, naléhá, aby stalé opakoval milkování, jež předvedl, o samotě jedna podle jeho choutek, svěř í mu své touhy, skrývá ohanbí, je-li ohyzdno, obrátí-li se na loži, udělá mu místo, libuje si, laská-li ji hrmu, libá a objímá spícího.

Hledí smutné, je-li duchem nepřítomen, jde-li ulici, dívá se na něj z domu stydlivé a s pokorou, nenávidí, co nenávidí, má rada co má rad, miluje, co miluje, podle něho se raduje i zelí, vyptává se na ženy, nehněvá se dlouho, a podezírá ho, že otisky nehtu a zubu, jež mu učinila jsou dílem jiné.

K milování ho nevede slovy, nýbrž náznaky; vysloví se leda předstírajíc mdlobu, spánek nebo chorobu. Chválí skutky milencovy. Snaží se porozumět pravému smyslu jeho slov a lichotí mu; nepouští nit hovoru, a je-li laskav, navazuje na jeho řeč odpovědi. V hovoru s nim souhlasí, leč nikoli co se tyč e ostatních zen. Vzdychá-li, zívá-li, zakoktá-li se, zakopne-li nebo upadne, projeví s nim účast. Kýchne-li, zakucká-li se nebo je-li zděšen, dí: Žij dlouho! Je-li mrzut, omlouvá ho nemoci nebo uřknutím. Přednosti jiných před nim nechválí, aniž odsuzuje chyby, jaké má on. A dárky si podrží.

Při falešném obviněni nebo v jeho neštěstí odloží šperky a odmítá pokrm.

A pohřížená v smutek pláče a naříká. Navrhuje, že s nim opustí zemi, aby ji vykoupil od krále: Život nabyl smyslu, že jsem dostala tebe!

Domůže-li se peně z, povede-li se zaměř nebo uzdraví-li se z nemoci, nechť přinese dříve slíbené oběti svým božstvům. Oblékne opět šperky, leč ji střídmé.

A v písních opěvá jeho jméno a rod.

Při nevolnosti si klade ruku na čelo a srdce a z toho štěstí usíná. Sedá mu na klíně a spi a všude ho provází.

Přeje si od něho syna a touží zemřít dříve než on. Nemluví o samotě s tím, jejž nezná. Odvrací ho od zbožných slibu a půstu: Hřích padniž na mě! Nezdaří-li se to, zachovává s nim totéž.

Ve sporu budiž sudidlem možnosti milenec.

Na jeho a své pohlíží nerozlišujíc.

Bez něho nechodí nikam do společnosti. A pyšné nosí věnce, jež odložil a ji po něm zbytky.

Velmi si považuje jeho: rodu, povahy, vzdělaní, kasty, moudrosti, stavu, jmění, rodiště, přátel, vlastnosti, veku a půvabu.

Povzbuzuje ho ke zpěvu atd., má-li nadaní.

A chodí s nim nedbajíc: strachu, chladu, vedra ani deště.

Modlí se: Kéž bychom se sešli i v dalších převtěleních!

Napodobuje vkus, náladu a milkování, jak se libí jemu. Obava se kouzel a car.

A stalé se pře s matkou kvůli jeho návštěvám. A nutí-li ji moci k jinému, tu hrozí že zemře jedem, hladem, zbraní nebo provazem.

A skrze posly utvrzuje milence v důvěře. Nebo sama proklíná své řemeslo.

Leč nehádá se ohledné peněz a bez matky nic nezarizuje.

Odchází-li na cestu, zadá na n ěm přísahu na brzký návrat. A když je vzdálen, nemyje se, nelíčí a neozdobuje, leda nosí jediný mušličkový náramek pro štěstí v lásce. Vzpomíná na zašly čas. Navštěvuje jasnovidky a vědmy. A závidí hvězdám, měsíci a slunci. Zdají-li se ji blahé sny, za říkává je: Kéž se mi vrátí! Jsou-li neblahé, je zarmoucená a provádí obřady, jež zapuzuji zlo.

Když se vrátí, uctivá boha lásky Kamu. Přináší oběti božstvům. Přijímá od družek blahopřejné dárky. A sype vranám. To, vyjma sypání vranám, činí ostatně i po prvním milovaní s milencem.

Praví, že by ho následovala i ve smrti.

Znaky oddaného jsou naprostá důvěra, přizpůsobivost v chovaní, poslušnost na slovo, nepodezíravost, nelpění na penězích.

Co tu bylo řečeno, to je na ukázku že spisu Dattakova. A co tu nebylo řečeno, k tomu přivede hemžení světa a přirozenost mužská.

U žen nesnadno se pozná, zda je láska opravdová jednak pro zjemnělost jejich, jednak pro přilišnost chtíče.

Miluji – a náhle zchladnou, laskají – a nemiluji; z muže vytáhnou vše jmění dřív, než si to uvědomí.

Jak přijít k penězům

Dosíci toho, aby milenec klopil peníze, lze bud samovolně, bud vhodnými prostředky.

Tu získá-li samovolné tolik, kolik předpokládala, nebo víc, než předpokládala, nechť už neužívá prostředku nátlaku. Tak praví učitelé.

Leč být samovolnost zřejmá, podroben nátlaku dá dvojnásob. Tak praví Vatsjajana.

Jedna-li se o šperky, cukrovinky, poživatiny, nápoje, květiny, sátý, voňavky atd., být k dodání časem, nechť zaplatí v hotovosti před jeho zraky. A zboží to chválí. Vymlouvá se na slib, na strom, na útulek pro poutníky, na božiště, na vodní nádrž, na sad, na slavnost, na dárek.

Nebo ji stráže či zloději okradli o šperky, když pospíchala za nim.

Nebo že přišla o jmění doma ohněm, vyloupením nebo nedbalosti.

Skrze posly mu sdělí hodnotu šperku, jež mela vypůjčený, a šperku od něho, jakož i výdaje za to, že ho navštěvovala. Kvůli němu učiní dluh a hada se s matkou pro výdaje jim způsobené.

Nezúčastňuje se schůzek s přáteli, ana nemá na dárky. A oni ji dříve věnovali nádherné dárky, jež si přinesla a o nichž mu přece vyprávěla.

Předstírá, že se omezuje i v nezbytnostech.

Jedna s řemeslníky na úkor milence. V té záležitosti se spoji s lékaři a státními činiteli. Přátelům a známým pomáhá ve svízelích, jako je: oprava domu, postřižiny družčina syna, touha samodruhé přítelkyně, nemoc, vyřešení přítelovy tísně.

Prodá kvůli milenci nějaký šperk. A namluví mu, že prodává překupníkům své oblíbené šperky, nádobí a zařízeni.

Koupi si zvlášť pěkné nádobí řkouc, že to její se pomíchalo s podobným nádobím kuběn že sousedství.

A připomíná mu, jak o ní dříve dbal, a pochvaluje si to. Skrze posly mu dává vedet o značných ziscích ostatních kuběn. Leč mezi nimi, předstírajíc stud, líčí za přítomnosti milencovy velice bohatý zisk, ať už je to tak, nebo ne.

A dřívější milence, již se snaží dostat ji znova vyšší nabídkou, veřejné odmítne. A poukáže nato, jak jsou jeho sokové štědří. Je-li zřejmo, že už víckrát nepřijde, tu žadoní jako dítko.

Tolik o způsobech získávaní peněz.

Ze změny přirozenosti a podle výrazu tváře nechť vždy pozná, že ji přestal milovat: dává méně, nebo příliš, chová se ji proti srsti, děla ji schválnosti, nečiní, co se sluší, zapomíná na sliby nebo děla opak, se svými kumpány se domlouvá posunky, spavá jinde vymlouvaje se na přátele, rozmlouvá tajné se služebníky bývalé milenky.

Tu jest se zmocnit jeho cennosti pod jakoukoli záminkou dříve, než si to uvědomí. A od ní je jakoby vymůže věřitel s ní spražený. Pokud by se milenec zpěčoval, předloží spor sudímu.

Tolik o tom, jenž přestal milovat.

Znaky zchudlého milence a jak se ho zbavit

Avšak s milencem, jenž, být dříve velkomyslný, vynáší už málo, jest zacházet lstivé.

Zchudlého, z něhož už nic nekouká, nechť se zbaví příhodným způsobem nastrkujíc jiného.

Děla, co mu nemilo, provádí, co mu odporno, špoulí rty, dupe nožkou na zem, hovoří o tom, čemu nerozumí, nezajímá se o to, čemu rozumí, a pohrdá, zraňuje jeho ješitnost, obcuje s mnohými, nedbá o něj, odsuzuje chyby, jež má on sám, a dává přednost samotě.

Vede-li si milostné, jeví znechuceni, nenechá se líbat, chrání si ohanbí, odmítá otisky nehtu a zubu, překazí mu v objímání trčíc pažemi, nevláční své údy, krizi stehna přes sebe a předstírá ospalost, než vyčerpaného dorazí, nemůže -li, posmívá se mu, může-li, nechá to bez povšimnutí, a doleza-li za dne, uchýlí se k vzneseným ochráncům.

Nevěří jeho řečem, vaznému se vysmívá, při žertování se směje něčemu jinému, hovoří-li, hledí úkosem na služebnictvo a bije je, a vypraví-li příběh, skáče mu do reci, jeho poklesky a neřesti prohlašuje za neodstranitelné a skrze služku zasahuje jeho zranitelná místa.

Když přijde, nepřijme ho, vyžaduje nemožné a nakonec ho vyhodí.

To podstatný výtah z Dattaky.

Zvolivši si z nápadníku smilni s nim jen pro peníze; když je na dne, dá mu kvinde – takový je postup kuběn.

Kuběna, jež jedna takto v obcování s nápadníky, nadělá si pěkné jmění nemohouc být ošálená.

Návrat k bývalému milenci

Zanechavší milence z peněz vyždímaná, naváže styk se svou starou láskou.

A naváže styk tehdy, je-li při penězích a majetku a miluje-li ji.

Chodi-li za jinou, jest to uvážit. V teto záležitosti je šestero tříd: tuto zanechal sám a též onu zanechal sám, od teto i oné odešel vyhozen, tuto zanechal sám a od oné vysel vyhozen, tuto zanechal sám a u oné setrvává, od teto odešel vyhozen a onu zanechal sám, od teto odešel vyhozen a u oné setrvává.

Vemlouvá-li se ten, jenž tuto zanechal sám a též onu zanechal sám, nehodí se k navázaní styku, an opovrhl přednosti obou a je mysli těkavé.

Je-li ten, jenž od teto i oné odešel vyhozen, mysli stalé, a ona ho vyhodila bažíc po vyšším zisku, hodí se k navázaní styku, an je mohovit a na onu rozhněván a ode mne chlacholen dá mi hodné. Leč vyhozen pro chudobu nebo lakotu není dobry.

Dává-li ten, jenž tuto zanechal sám a od oné odešel vyhozen, od začátku hodné, tu je přijatelný.

Vemlouvá-li se ten, jenž tuto zanechal sám a u oné setrvává, jest to uvážit.

A je ledačem zvláštna: prišed k oné zvlaštno neshledal, i zachtěl se vrátit a touží poznat mne; přijda, bude mi dávat s láskou. Nebo spatřiv vady oné, vidí teď četné moje přednosti; a jsa uznaly, bude mi dávat v hojnosti.

Leč chlapec, přelétavý neposeda, proradný falešník, prchavý co žluť indická nebo potrhlý moula po uváže nehodí se k navázaní styku.

Vemlouvá-li se ten, jenž od teto odešel vyhozen a onu zanechal sám, jest to uvážit. Z lásky se touží vrátit a bude mi dávat v hojnosti, an si je vědom mých přednosti a nemiluje jinou.

Leč dříve jsem ho nezpůsobné vyhodila a on, snaze se o mne, hodlá se pomstít, nebo veda, že jsem ho úlisné připravila o jmění, chce se ho op ět zmocnit, nebo mi chystá odplatu, nebo chce, abych se poškorpila se svým milencem, a pak mne opustí.

Muž tak nešlechetné mysli nehodí se k navázaní styku. Uvazuje-li jinak, muže být přijat během času.

Tím je i vysvětleno, co ten, jenž od teto odešel vyhozen a u oné setrvává.

Když se vemlouvají, jedna s nimi sama, být setrvává u jiného.

Vyhodila jsem ho pro faleš a on odešel jinam; je k přivedeni snahou.

Nebo jedva pohovořil s touto, zpřetrhal styky s onou.

Nebo srážím hřebínek ješitnému milenci.

Nebo pravé přišel k penězům, rozmnožil své pozemky, získal vysokou hodnost, utekla mu manželka, dosáhl samostatnosti, nebo se odtrhl od otce a bratra.

Nebo skrze styk s tímto se sblížím se zámožným milencem a získám ho.

Nebo způsobím roztržku mezi nim a jeho manželkou, jež mne urazila.

Nebo jeho přítel miluje mou sokyni, jež mne nenávidí, a já je rozkmotřím.

Nebo získám ho snadno, an je mysli těkavé.

A tehdy mu nohsled atd. líčí, že k jeho vyhozeni dříve došlo jen pro zlou povahu matky, na niž je milenka závislá, být ho nepřestala milovat.

Současného zléhače že nemiluje a souložení s nim je ji hnusno. A přesvědčují ho důkazy a vzpomínkami, jak ho milovala. A tyto buďtež voleny tak, aby připomínaly jeho bývalou něhu.

Tolik o navázaní styku se starou láskou.

Z milence nového a bývalého je bývaly milenec lepší, ana je známa jeho povaha, je zřejmá jeho milostnost a snadno s nim zacházet. Tak praví učitelé. Bývaly milenec není příliš schopen platit, an je z peněz vyždímán, a nesnadno v něm znova vzbudit důvěru; nového však lze obloudit snadno. Tak praví Vatsjajana.

Nicméně je v mužských přirozenostech rozdílnost.

Aby dotěry se zbyla nebo dopálila jinou, nebo kvůli jiné věci chce se vrátit k staré lásce.

Ten, jenž obava se soka, přehlíží i její faleš; miluje a pln je obav, tudíž postrašen dá mnoho.

Kuběna však budiž chytrá, k poslům smilných obmyslná; lne jen k tomu, jenž ji nechce, lhostejná je k oddanému.

Vrací-li se stará láska, kuběna ji časem přijme; nemusí však kvůli tomu vzdát se přízně boháčovy.

S milíkem se pobavivši kuběna jde za boháčem; majíc peněz vyděláno opět s milíkem se kochá.

Než se vrátí k staré lásce, moudra žena uvažuje o budoucnosti a zisku, neboť cit je nepodstatný.

Zdroje zisku

Je-li dost nápadníku a vydělává-li hodné každý den, nechť se nedrží jediného.

Uváživši místo, čas, okolnosti, své přednosti a původ a je-li horší či lepší ostatních, stanoví poplatek za noc.

K nápadníku vysílá posly a sama mu vzkazuje po jeho známých. A věnuje mu jedinému dvakrát třikrát čtyřikrát, ana tak získá hodné peněz; a vytváří dojem šťastného domova.

Sejde-li se najednou více nápadníku a nesou-li týž zisk, tu nechť si hledí zejména toho, jenž nabízí peníze, ana bázi po nich. Tak praví učitelé.

Neboť peníze se nevracejí a jsou kořenem všeho díla; proto toho, jenž dává zlaťáky. Tak praví Vatsjajana.

Ze zlata, stříbra, mědi, mosazi, železa, nádob, náčiní, koberců, přikrývek, rouch, voňavek, kořeni, džbánu s máslem, olejem a ryzí a dobytka je předcházející lepší následujícího. Při rovnosti tovaru a při rovnosti peněz dbejtež zvláště na slovo přítelovo, na trvalost hodnoty, na přednosti nápadníku a na lásku.

Mezi vášnivým a štědrým jest zřejmé zvolit štědrého. Tak praví učitelé.

Leč vášnivý muže být učiněn štědrým, neboť i skrblík ve vášni utrácí; a ani štědrý se nezamiluje nucen. Tak praví Vatsjajana.

Též mezi boháčem a chudákem jest zřejmé zvolit boháče a mezi štědrým a tím, jenž prokázal službu, toho, jenž prokázal službu. Tak praví učitelé.

Leč ten, jenž prokázal službu, prokázav ji jedinkrát, považuje se za dobrodince; štědrý však nedbá toho, co je pryč. Tak praví Vatsjajana.

I tu jest myslet do budoucna.

Mezi žádosti přítele a hmotným ziskem jest zřejmé zvolit hmotný zisk: Tak praví učitelé.

Leč hmotný zisk přijde i tak; přítel však, odmítnut v své žádosti, byl by dotčen. Tak praví Vatsjajana. I tu jest myslet připadne. A vzhledem k záležitosti chlácholí přítele: Bude to zítra, čestné slovo. Pak jde za slibným ziskem.

Mezi snahou o zisk a zamezením úbytky jest zřejmé zvolit snahu o zisk.

Tak praví učitelé. leč zisk je úměrný a po částech; o úbytku však, jedva za čal, není známo, kdy se zastaví. Tak praví Vatsjajana. I tu jest myslet na stupeň závaznosti.

Z toho vyplývá, že při hmotné nejistotě je důležito zabránit úbytku.

Milovné hetery mohou mít hojný zisk z toho, že přijímají od těch, již na to mají, peníze na zakládání chrámu, vodních nádrži a libosadu, na stavby mostu a obětišť bohu ohne Agnimu, na dary tisíců krav kněžím skrze prostředníky a na pořádání oběti a úliteb božstvům.

Krasotinky mohou mít hojný zisk z toho, že nosí ozdoby a šperky na všech údech, žiji ve skvělém domě s drahocennými nádobami a četným služebnictvem a že přehozy a závěsy záři čistotou.

Děvky mohou mít hojný zisk z toho, že jsou vždy čisté oděny, jedí a piji dosyta, vždy užívají voňavek a zvykají betelové svitky a nosí aspoň částečné zlaté šperky.

Z teto zmínky lze vysoudit, z čeho mohou mít hojný zisk i prostřední a nemilované kuběny mezi těmito všemi. Tak praví učitelé.

Je to však nepřesno, nebo ť zisk kolísá ovlivněn místem, časem, bohatstvím, schopnosti, láskou a okolnostmi. Tak praví Vatsjajana.

Šlechetná se spokojí i skrovným ziskem, chce-li zabránit, aby nápadník sel k jiné, nebo chce-li odloudit milého od jiné, nebo chce-li jiné zhatit zisk, domnívá-li se, že obcováním s nápadníkem zlepší své postaveni, vzestup, vliv a přitažlivost, nebo chce-li se s jeho pomoci vymanit z nesnaží, nebo chce -li ošálit jiného nápadníka, hledíc na dřívější milovaní, jako by se nebylo stalo, nebo touží-li toliko po lásce.

Touží-li zisk v budoucnu nebo hodlá-li se s jeho pomoci vyhnout nepříjemnostem, tu nepřijme nic.

Tehdy a tudíž vyžaduje zisk, musí-li: nechám ho a namluvím si jiného, odejde a udobří se s manželkou, přivede mě do neštěstí, přijde někdo výše postaveny a umravni ho, bud jeho pan, bud jeho otec, nebo ztratí své postaveni a je mysli těkavé.

A čeká do budoucna a vede si co vzorná manželka, mysli-li: obdrží od vladaře slíbenou odměnu, nebo bude jmenován na významné místo, nebo se blíží den jeho výplaty, přitáhne jeho karavana, jeho úroda dozrává, u něho to neztratím, nebo vždy stoji v slově.

vždy jest vyhýbat se z dálky, a to platí bez výjimky, těm, již k jmění přišli těžce, nebo krutým milcům krále.

Snažíc se a neváhajíc nechť se oddá, když je zřejmo:

Odmítnu-li, hrozí svízel; souhlasím-li kyne prospěch.

Nechť však nelituje peněz, aby ulovila pana štědrého a zámožného, který za málo dá hodné.

Zisky a ztráty a pochybnosti s tím související

I stává se, že třebaže se jde po zisku už už na spadnutí, zisk je zpochybněn a přijde ztráta.

Příčiny ztrať jsou: slaboduchost, zamilovanost, přílišná pýcha, ješitnost, prostota, důvěřivost, zloba, nedbalost, roztržitost, osud, náhoda.

Důsledky těchto ztrať jsou: neúspěch, zbytečné výdaje, zmařené záměry, škoda na p říjmech, ztráta již získaného, zkažená nálada, protivné chovaní, zdravotní potíže, vypadávání vlasu, zatčeni, mučeni, uříznutí uši nebo nosu.

Proto se má bedlivé varovat všech příčin ztrať a raději oželet i připadne kynoucí zisk. A zisk je trojího druhu: hmotný prospěch, mravní prospěch, prospěch z rozkoše.

Také ztráta je trojího druhu: hmotný neprospěch, mravní neprospěch, neprospěch z rozkoše. Když se jde po zisku a dosáhne se i jiného zisku, je to zisk průvodní.

Je-li nejisto, zda zisk bude, nebo ne, je to pochybnost prostá. Stane se to, anebo ono; to je pochybnost smíšena.

Když jedna příčina přivodí dva účinky, to je dvojúčin. Přivodí-li jich vícero je to víceúčin. Uvedeme příklady. Bylo již řečeno, že zisk je trojího druhu, i ztráta je trojího druhu.

Když kuběna obcujíc s významným mužem domůže se jmění a zároveň s se seznámí s jinými, stane se žádoucí a má nadějné vyhlídky na další zisk, to je zisk se ziskem průvodním.

Obcuje-li kuběna s mužem jen pro peníze, to je zisk bez zisku průvodního.

Přivydělává-li si u jiných mužů mimo svého milence, důsledkem je ztráta přijmu od něho, neboť ji přestane milovat; je nanáviděna a upadne do spatné společnosti. To je zisk s průvodní ztrátou.

Pakliže na své útraty a bez přijmu obcuje s lakotným významným mužem nebo vlivným ministrem, jen aby odvrátila hrozící nebezpečenství nebo si zajistila prospěch a zisk do budoucna, to je ztráta s průvodním ziskem.

Když je na své útraty laskavá ke skrblíkovi, namyšlenému krasavci nebo nevděčníkovi aniž ji z toho něco plyne, to je ztráta bez průvodního zisku.

Když je na své útraty laskavá k muži, jak už řečeno, aniž ji z toho něco plyne, a on je krutý a mocný oblíbenec králův, takže by ji mohl jakkoli uškodit, to je ztráta se ztrátou průvodní.

A podle toho jsou také zisky a ztráty a průvodní zisky a průvodní ztráty z mravního prospěchu i z prospěchu z rozkoše; a jsou také prosté a smíšené i všelijak vzájemné pospojované.

Být uspokojen, dá, nebo nedá? To je pochybnost co do prospěchu.

Mám ho zanechat, když už nemá, co by mi dal? To je pochybnost co do mravnosti.

Bude příjemné, když si s nim začnu? To je pochybnost co do rozkoše.

Tenhle se mi nelíbí; ale když ho nechám, zdaž nebudu škodná? To je pochybnost co do ztráty prospěchu.

On mne miluje; ale když ho nechám, zdaž nebude nešťasten? To je pochybnost co do ztráty mravnosti.

Vyjevím mu, že o něj stojím; ale zdaž mne bude chtít? To je pochybnost co do ztráty rozkoše.

Potud pochybnosti prosté. A nyní smíšené.

Obcování s neznámým, jehož úmysly nejsou zřejmý, být ho uvedl milenec, nebo s vlivným mužem muže přinést zisk nebo ztrátu; a tu vzniká smíšena pochybnost co do prospěchu a neprospěchu.

Když ji zadá přítel nebo ji k obcování pudí soucit, s učencem, se žákem panicem, s obětníkem, s oddaným věřícím, s kajícníkem, nebo s tím, kdo už má života namále, tu vyvstává smíšena pochybnost co do mravnosti a nemravnosti.

Zná-li kuběna muže toliko od vidění a z doslechu a hodlá mu dát aniž ví, zda je dobry, nebo spatný, to je smíšena pochybnost co do rozkoše a nerozkoše.

Potud pochybnosti smíšené.

A Uddalakovec praví:

Když se ji od cizího dostává zisku a od svého rozkoše, to je dvojí prospěch.

Když si je nejistá, zda ji poskytne zisk a zda ji poskytne rozkoš, to je dvojí pochybnost co do zisku a rozkoše.

Když s nim obcuje na své útraty a on ji pak nechá, to je dvojí ztráta co do zisku a rozkoše. Když si je nejistá, zda je mohovitý, nebo zda na něj bude doplácet, to je dvojí pochybnost co do zisku. Tolik Uddalakovec.

A tohle žáci Babhravjovi:

Když obcujíc s novým milencem dosáhne zisku a se starým taktéž, to je prospěch z dvojího zisku.

Když kvůli obcování má nějaké výdaje a pak stejné zisku nedosáhne, to je ztráta z dvojího Neprospěchu..

Když si není jista, zda dosáhne zisku, bude-li s nim obcovat, a zároveň zda dosáhne zisku od jiného, nebude-li s tímhle obcovat, to je dvojí pochybnost co do prospěchu že zisku.

Když si není jista, zda ji bývaly milenec nezpůsobí ztrátu ať za nim půjde, nebo za nim nepůjde, to je dvojí pochybnost co do neprospěchu že ztráty.

A je šestero základních spojeni: zisk tu, ztráta onde; zisk tu, pochybnost o zisku onde; zisk tu, pochybnost o ztrátě onde; ztráta tu, pochybnost o zisku onde; pochybnost o zisku tu, pochybnost o ztrátě onde; pochybnost o ztrátě tu, ztráta onde.

To všechno má kuběna uvážit a poradit se a potom jednat tak, aby dosáhla zisku, aby si připravovala zisk v budoucnu a aby se vyvarovala ztrať a nesnaží. Co platí o hmotném prospěchu, totéž o mravnosti a o rozkoši, neboť takové jsou souvislosti i tu.

Obcujíc s muži má kuběna bedlivé dbát, aby se ji od nich dostalo jak peněz a jiného

prospěchu, tak i rozkoše; mravnost už přijde sama sebou. Při vhodných příležitostech, jako jsou například jarní slavnosti atd., rozhlásí její matka mezi frejíři, že dcera dá tomu, kdo ji splní to nebo ono praní, anebo ji poskytne to nebo ono. A když se k ní blíží frejíři a mladíci, nechť dobré rozvazuje, čeho by se od kterého mohla domoci.

Spojeni a souvislosti šišku a ztrať všeobecné jsou: zisk tu, ztráta všude jinde; ztráta tu, zisk všude jinde; zisk všude , ztráta všude.

A kuběna má také bedlivé posuzovat pochybnosti o ziscích a ztrátách co do mravnosti a rozkoše, nejen co do hmotného prospěchu.

Potud o zisku, o ztrátě, o průvodních ziscích, o průvodních ztrátách a o pochybnostech.

Druhy kuběn

Různé druhy kuběn jsou kuplířka, služka, vilná necuda, cizoložnice, tanečnice, řemeslnice, skvrna rodiny, prodejna kráska, veřejná děvka a kurva.

Všechny tyto druhy kuběn se dobré vyznají v různých druzích mužů a tím pádem vědí o různých způsobech, jak z nich dostat peníze, jak je potěšit a ukojit, jak se jich zbavit i jak je k sobě opět přivábit. A přitom berou v úvahu zisk a ztrátu, průvodní zisky a průvodní ztráty, jakož i pochybnosti podle různých okolnosti.

Potud o kuběnách.

Muži touží po rozkoši, ženy však jdou po penězích.

Ti i ony mají vedet, aby byli poučeni.

Rozkoše a slast a láska ovsem lahodí i ženám; proto jsou tak roztomile. Především však platí prachy.

HLAVA SEDMÁ: RADY

Jak si podrobit srdce milíkovo

Vyloženo poučeni o rozkoši. Kdo však nedojde zamyšleného cíle, nechť se uchýlí k Radám.

Ke štěstí v lásce je zapotřebí: krásy, ušlechtilých vlastnosti, mladí a velkomyslnosti.

Mast z tojeste, kostouchu a listí slivouchového napomáhá štěstí v lásce.

A totéž, pěně rozetřeno, v kahanu s olejem vrcholakovým spáleno a v lidské lebce uchováváno, je černi na oči.

A olej získaný z nocenky, jedomaru, hlemzáku, žlutého laskavce a lístku modrého lotosu je k natíraní. A z toho také věnce.

Lotos bily, lotos modrý a třezalka usušený, rozdrceny a s medem a máslem smíšený, jsouce lízaný, napomáhají štěstí v lásce.

A totéž s listy tojestovými, slivouchými a třezalkovými. jako mast.

Oko paví nebo hyení v zlaté schránce na pravé ruce nošené napomáhá štěstí v lásce.

A zámotek z keře řešetlákového a perla zrovna tak podle zaříkadel Atharvavedy.

Když mlada služtička dospěje pohlavního věku, pán ji drží v odloučení a nepouští ji ven. Tu po ní frejíři touží o to víc a dorážejí, až ji pan svěří tomu, kdo ji poskytne nejvíc zisku a rozkoše. Tak se zvyšuje vábnost a žádostivost.

Taktéž kuběna, když ji dcera dospěje pohlavního veku, posoudí několik vhodných mladíku a rozhlásí, že ji dá tomu, kdo ji poskytne to a ono. A zatím dceru drží v odloučení a nepouští ji ven, dokud některý z nich nesplní její požadavky. Pokud se k tomu nikdo nemá, ukáže kuběna některé své cennosti a řekne, že to už dostala co závdavek od jiného.

Nebo nechá dceru provdat tajné a předstírá, že o tom neví, a pak prohlásí, že se to náhle s náhodou domákla, a zadá od ženicha odměnu za dodatečný souhlas.

Také dcera sama se má snažit upoutat syny bohatých měšťanů, jež její matka nezná, a setkávat se s nimi ve školách umění, v koncertních síních, při dýcháncích jinde a tam či onde. A kdo nabídne nejvíc, tomu ji matka na čas Dá..

A je to jen na jeden rok, pak je konec. Ale i potom, je-li zadaná, muže navštívit bývalého manžela na noc, neboť z toho je zřejmo, že je vábná.

Takové jsou způsoby kuběn, jak zdůraznit vábnost a žádostivost. A totéž platí i o dcerách tanečnic, jež na čas provdají své dcery jen těm, kdož se jim ukáži nějak užiteční.

Potud o dívkách, jež žiji že svých půvabu.

Posilující lektvary

Milovaní pyjem potřeným směsi rozdrceného durmanu, pepře černého, pepře dlouhého a medu vede k oblouzení.

Prášek z listí větrem hnaného a levou rukou uchopeného, z věnce z hrudi mrtvoly a z kosti paví vede k oblouzení.

Prach že supi samičky přirozené chcíplé, smíšený s medem a plody smutnovými v lázni, vede k oblouzení.

Kousky prysce a součky kapinice, jeden po druhem sedmkrát otružníkem a sirou potřený, usušený a rozdrceny, s medem smíchaný a na pyj naneseny při souloži vedou k oblouzení.

Dým téhož za noci páleného působí, že měsíc zda se že zlata. A totéž s lejnem mrouskajícího se opičáka rozmělněného a na dívku vhozeno působí, že nedá jinému.

Plátky puškvorce v oleji mangovém smáčené jest vložit na šest měsíců do vykotlaného kmene lustiňáku a po šesti měsících vyjmout; mast z tohoto,

„Bohumilka“ zvaná, vede k oblouzení, jak se tvrdívá.

A dužina z kapinice nadrobno nakrájená a ve vykotlaný strom na šest měsíců vložena získá vůni jeho květu; mast z toho, „polobohumilka“ zvaná, vede k oblouzení, jak se tvrdívá.

Proso s tojesti smíšené, v oleji mangovém nabučené a do vykotlaného kmene hadnicového na šest měsíců vložené dá mast „hadomilka“ zvanou, jež vede k oblouzení, jak se tvrdívá.

Kost z velblouda ve šťávě hvě zdnicové smáčená, na prášek upražená, v kelímku z velbloudi kosti uchovávaná a tyčinkou z velbloudi kosti nanášena je spolu se surmikem černi pro oči blahodárnou a vede k oblouzení, jak se tvrdívá.

Tím je i vysvětleno, co čerň z kosti jestřába, supa a páva.

Nápoje lásky

Kořen sachoru, pepř cabik a lékořice s cukrem v mléce svařený a vypitý vzbuzují silu býci.

Varlata kozlí nebo berani s cukrem v mléce svařena jsou prostředkem ke zvýšení trtkavosti.

A taktéž pití kopysniku, prysce a lustinky s mlékem.

A taktéž semena dobrušková, třtina cukrová a kopysnik s mlékem.

Kotvice, stripina a lékořice s opihledem rozmělněný, s cukrem, mlékem a máslem na mírném ohni v nákyp svařený a jak se patři požitý uschopni vejít k nesčetným ženám. Tak praví učitelé.

Fazole mlékem opláchnuté, v horkem mašle změklé a vytažené, v mléce krávy odrostlého telete rozvařené a v medu a mašle rozpuštěné a požité uschopni vejít k nesčetným ženám. Tak praví učitelé.

Kopysnik a lustinka s cukrem medem, máslem a pšeničnou moukou v placky zhněteny a jak se patři požitý uschopni vejít k nesčetným ženám.

Tak praví učitelé.

Ryze s vrabčími vejci rozkotána, v mléce svařena a s medem a máslem jaks se patři rozetřená působí jako prve.

Vyloupaná zrnka sezamová s vrabčími vejci rozkotána, s plody kotvice, skřípiny, a lustinky a s pšeničnou moukou, mlékem, cukrem a máslem v placky upečená a jak se patři požita působí jako prve.

Po čtyřech uncích másla, medu, cukru, a lékořice, pul unce šťávy medovníkové a

čtyřiašedesát unci mléka, to posilující lektvar že šesterá součástek, jenž jsa směsi stav povzbuzuje trtkavost a prodlužuje věk

Tak praví učitelé.

Chřest, paznehtník a zahuštěná stává cukrové tř tiny s medem a pepřem dlouhým smíšený a v kravském mléce s kozím máslem svařený jsou, užívaný denně počínajíc vstupem měsíce do souhvězdí Pusja, posilujícím lektvarem, jenž jsa směsi stav povzbuzuje trtkavost a prodlužuje věk. Tak praví učitelé.

plody chřestu, paznehtíku a blaholistu rozmačkaný, ve čtyřnásobném množství vody svařený a po zhoustnutí odstaveny, jsou, užívaný každé ráno počínajíc vstupem měsíce do souhvězdí Pusja, posilujícím lektvarem, jenž jsa směsi stav povzbuzuje trtkavost a prodlužuje věk. Tak praví učitelé.

paznehtník na prášek rozdrcen, se stejným množstvím ječné mouky smíšen a denně zrána, když se vstane, po šesti uncích užíván je posilujícím lektvarem, jenž jsa směsi stav povzbuzuje trtkavost. Tak praví učitelé.

Lektvary a recepisy vhodné k probouzeni lásky znají lékaři a vědmy, Atharvaveda a tantry.

Střežte se však nepravosti věci nečistých a hnusných, které ubližuji tělu nebo ohrožují život.

Způsobu se takých držte, jež jsou běžný u vzdělanců, které chválit mohou kněží, přátele a dobrodinci.

Jak si příhodné upravit a zvětšit pyj

Kdo nemůže ukojit zenu náruživosti divé, nechť se uchýlí k prostředkům.

Přistoupiv k souloži hněte hrmu rukou a počne-li ronit šťávu, dá se do trtkání to je dohonění slasti.

A ližba muže náruživosti chabé, starého, tlustého nebo rozkošemi znaveného, to je dohonění slasti.

Nebo jest použit nástavců. Ty jsou zhotoveny že zlata, stříbra, mědi, železa, slonoviny, rohoviny.

Cínové a olověné jsou jemný a chladivý a v díle drsný.

Tak praví učedníci Babhravjovy.

A dřevené podle záliby. Tak praví Vatsjajana.

Vnitřek budiž podle rozměru pyje a navrch mnohé hrubé hrbolky.

A dva takové jsou dvojce.

Tři nebo více podle délky jsou obojky.

A drát podle rozměru omotaný je náramek.

A nástavec se dv ěma dírkami k uvázání, mohutný, drsný, tu a tam i s hrbolky, podle rozměru užity a k bedrům přivázaný je krunýř či pancíř.

Není-li jich, pak tykvice, rákos a bambus, olejnými pomádami namazaný a šnůrkou k bedrům přivázaný a dřevenými korálky nebo mnohými peckami smutonovymi omotaný.

Tolik o použiti nástavců. Leč nepoužívají se nikterak samy o sobě.

V Daksine propichují pyj jako boltce děti. Mladík, propíchnuv jehlici, stoji ve vodě, dokud prýští krev. A aby se raná nezacelila, obcuje té noci bezuzdné.

Pak čisti obden mastmi a postupně zvě tšuje šířící se otvor třískami rákosovými nebo kutlíkovými. A čisti lékořici a medem. Pak rozšiřuje olověnými tyčinkami a masti olejem dobruškovým.

Tak připevňuje rozličné uměle pyje nejednoho tvaru: oblé, kuželovité, prohnuté, tvaru poupěte, hrbolaté, čtverhranné co volavčí kost, jako sloni chobot, osmirhrané, posuvné, co trojhranný jehlan a podle záměru, účelu a díla, a to hladké nebo drsné podle nálady.

A také se tře pyj hmyzem, jenž obdařen chloupky rodí se na stromech, a pak se po deset noci masti olejem a opět t ře a opět se masti, než pomine svědivost, a otvorem v lůžku učiněným nechává se viset. Tu chladivé balzámy postupně tiší způsobenou bolest. A je to na cely život, mezi světáky zváno hmyzí zduřelec.

Užívá-li se k tření postupně a střídavá mochyně, povijnice, vodní mech, lilek, buvolici máslo, a stává z lopušníku a slunečnice, zvětší se na jeden měsíc.

Tře-li se týmž v oleji svařeným, na šest měsíců.

tře se nebo smáčí olejem, v němž byla na mírném ohni svařena semínka granátového jablka a tykve a stává z routy a lilku.

Po těch i oněch prostředcích jest se pídit u zkušených.

Tolik o způsobech zvětšení.

Různé rady a předpisy

A na niž vhodí rozdrceny stonek pryšcový smíšený s nocenkou, lejnem opičáka a kořenem pupálkovým, ta se nezamiluje do jiného.

Jedva se dotkne hrmy potřené masti z rozdrcené routy, škaredníku, hvězdnice, železného prasu, cípatky a plodu pistulaku a hrebickovce, pozbude ztopoření.

A jedva se dotkne vykoupasne v buvoličím podmáslí, v němž byl zamíchán prášek z hovniválu, z chrustavce a z cípatky, pozbude ztopoření.

Mast z květu mořiny, mombinu a hrebickovce maří lásku. Jakož i věnce.

Mast kaparova působí, že pochva slonice se zhoužví na jednu noc.

Mast z medu, v němž byl rozmě lně n prášek z lotosu bílého, lotosu modrého, mořiny a vrcholakové pryskyřice, působí, že pochva srnky se rozhoužví.

Plody smutoňové naložené v popelu z prysce, routy a klejichy a ve sťávě z plodu skarednikovych zbělí vlas.

Vodička z kořene jasmínu, kutliku, cernivky, postevnice a ebenovníku v lázni přivede vlas nazpět.

Potíraní tímtéž v oleji pěkné škvařeným, postupně přivede nazpět, ano černi.

Ruda pryskyřice po sedmkrát rozpouštěná v potu že šourku bílého hřebce působí, že červený ret zbělá.

A jasmín atd. přivede nazpet.

Ta, jež zaslechne zvuk flétny potřené sťávou z chroustavce, kostouchu, tojeste, slivouchu, sosny a prysce, je oblouzena.

Nápoj se sťávou z plodu durmanu vede k zesílení

A zcukernatělá stává třtinová přivede nazpět.

Předmět dotknutý rukou, jež byla pomazaná trusem páva poživšího žlutý a červený otrušík, stane se neviditelným.

Popel z dřeveného uhlí a trávy s olejem smíchaný dává vodě barvu mléka.

Směs z plodu vrcholáku, mombinu a aglaje působí, že železné nádoby vypadají jako měděné.

Kahan, v němž hoři olej aglajovy a knot z lýka a hadi kůže, působí, že klacky vedle pohozené vyhlížejí jako hadi.

Pití mléka bíle krávy, jež má bíle tele, vede k slávě a vysokému věku.

Jakož i požehnání proslulých kněží.

Poučiv se z dávných spisu jakož že způsobu běžných, psal jsem pilné, s péčí toto Poučení o rozkoši.

Ten, kdo pochopil to správné, nezanedbá trojí smysl; dbaje svědomí a lidu nehrouží se do chlípnosti.

Obrázky tu vylíčené sice občas chlípnost dráždí, jsou tu však jen pro úplnost, důrazné to podotýkám.

Není přece nutno páchat všechno, o čem je tu zmínka; soustavnost je základ védy, avšak způsoby jest volit.

Tuto Kamasutru sepsal, zasvěcen svým starým mistrem do babhravjovskeho díla, probadav je Vatsjajana, jenž se bránil pokušením, soustřediv se na svůj traktát, aby lidu podal návod, jak se v lásce vyhnout zlému.

Ten, kdo trojího dbá smyslu, kdo si v světe vede řádné, kdo i Kamasutru zvládl, žije šťastné, vyrovnané.

Neboť rozvažný a moudrý dbá vždy na viru a prospěch – a být v rozkoších se kochá, má jen úspěch, zdar a štěstí.

A tu končí Vatsjajanovo Poučeni o rozkoši.