Kadeřnice Káťa

Vydal jsem se hledat holiče a byl to pro mne nový zážitek. Donedávna mne stříhala manželka. Ale teď, po rozvodu, bylo jasné, že některé věci v mém životě budou prostě jinak. Vzpomněl jsem si, že jsem nějakou chlupotechnu zahlédl zastrčenou v sousední ulici. Mimochodem… při slově „zastrčenou“ jsem si připomněl, že kromě stříhání vlasů budu muset vyřešit ještě jiné věci. Ale upravil jsem si kalhoty v rozkroku a vydal se tam.

kadernice-008 Byl už večer a oficína byla prázdná. Přesně řečeno nebyla prázdná, byla tam naštěstí nějaká docela dobře vypadající slečna, která se tvářila jako kadeřnice. A mám-li být přesný, byl jsem tam ještě já. Takže prázdno tam vlastně vůbec nebylo. Ale rozumíme si – nemusel jsem čekat ve frontě až na mne přijde řada a to pro mne bylo důležitější než puntičkářské lpění na přesnosti vyprávění. A z té obavy z čekání frontě je alespoň patrné, že jsem byl u holiče naposledy jako malé pachole někdy za totáče.

„Tak jak to bude?“ zeptala se poté, co jsem se uvelebil v křesle. Tuhle větu říkají holiči už stovky let. Lituju že jsem propásl příležitost nechat si ji patentovat. Kdybych dostal za každé její použití desetník, byl bych dnes jak se „říká za vodou“. Ale patent nemám, tak jsem řekl jen klasické „Nějak zkrátit“ a pozoroval jsem v zrcadle tu fešnou lazebnici.

kadernice-003 Měla blonďaté vlasy a krásně štíhlou postavu. Na to já si potrpím. Kraťoučké šaty odhalovaly perfektní nohy s hladkými a pevnými stehny. Byla drobná a strašně sexy. Aspoň pro mne.

„Vy nejste zdejší?“ byla její první věta, když se nůžkami pustila do mého pohlavního porostu.
„Proč myslíte? Bydlím tady za rohem… už pár let.“
„Já, že jsem vás tady neviděla.“
Vida! Pamatuje si zákazníky. To se dneska nevidí. Zdá se, že staré poctivé řemeslo kadeřnické ještě nebylo zcela vytlačeno moderními prefabrikovanými službami moderních salónů krásy, kde se kadeřnice mění každý měsíc, protože stříhat dvanáct hodin denně zpocené chlapy kteří mají dvojsmyslné narážky a ještě k tomu za mizerný plat, to asi baví málokoho.

„To víte, stříhala mne manželka… dokud jsem se nerozvedl.“ cítil jsem potřebu se svěřit. Zatvářila se účastně: „Jo, to já znám…“. Vyprávěla, že má za sebou také rozchod. A podle toho jak o tom mluvila, tak zdaleka ne tak klidný, jako byl ten můj. Najednou jsme si začali vyprávět o tom, jaké to bylo když jsme se ocitli po dlouhé době najednou sami. Co se nám všechno změnilo, jak má člověk občas takový smutný pocit, ale vlastně neví z čeho protože je rád že to má všechno za sebou a nový život před sebou.

kadernice-010 Nakonec jsme se shodli, že život prostě nějak plyne, a můžeme být jenom rádi že jsme dopadli právě takhle.
„Ale občas je člověku smutno.“ prohodila zamyšleně a její nůžky se na chvilku zastavily. Podíval jsem se na její obraz v zrcadle. Stála a dívala se do prázdna.
„Nejen člověku… mně taky někdy není veselo!“ snažil jsem se jí potěšit. Usmála se.
„Hlavně večer…“ nadhodil jsem a mrknul okem bokem oknem ven. Pomalu se stmívalo. Že bych ji pozval někam na večeři? Za chvíli jí určitě padla a když má „padnout“, tak se mnou, ne?
„Jo to známe!“ zasmála se. „Vy chlapi se jenom kasáte a potom…“ větu nedokončila a mávla rukou. To mne napružilo.
„Jaképak kasáte? Na to jsou důkazy!“ a nedalo mi to, abych významně nedodal „Hmatatelné!“ Kousl jsem se do rtu, jestli jsme to nepřepísk. Pro jistotu jsem si odpustil poznámku o „soft facts“ a „hard facts“ která se mi drala na jazyk. Ale podařilo se mi ji spolknout.

„Tak hmatatelně, jo?“ zasmála se nahlas a položila mi ruce na ramena. Chvíli jsme si vzájemně dívali do očí. Přes zrcadlo. Najednou se otočila. Obrátil jsem hlavu abych viděl kam jde. Šla ke dveřím a zamkla je. Hm… řekl jsem si pro sebe. Tak večeře dnes asi nebude. Nebo „až potom“…

kadernice-029 „Tak schválně…“ řekla s úsměvem když se vrátila a postavila se těsně přede mne.
„Schválně… co?“ usmál jsem se na oplátku a položil jí zkusmo jednu ruku na bok.
„Já jsem Katka.“ špitla tiše.
„Ahoj Katko, já jsem Petr.“ představil jsem se a přitáhl si ji blíž. Její tělo krásně vonělo a svůdně se kroutilo pod mýma rukama když jsem ji hladil. Stála přede mnou a vychutnávala si moje doteky, stejně jako já si užíval ten dlouho nepoznaný pocit blízkosti krásného ženského těla. Pomalu, pomaloučku jsem jí stáhl jedno ramínko.

kadernice-034 kadernice-036 Podprsenku neměla. Tenká látka šatů se svezla dolů a odhalila krásné pevné ňadro, přímo svádějící k mazlení. Pobízet jsem se věru nenechal. Pohladil jsem ten nádherný kopeček nemotornými prsty a cítil jsem, jak se Káťa zachvěla. Naklonila se nade mne abych na ni dosáhl ústy.

Vinula se ke mně blíž a blíž a za chvíli mi seděla a klíně, zatímco já jsem ji laskal svými ústy. Líbal jsem ji všude kam jsem dosáhl. Ale po chvíli bylo jasné, že nám šaty prostě překážejí. Káťa ze mne servala tričko a já jí zase stáhl kalhotky.

kadernice-088 kadernice-084 Káťa mi začala stahovat kalhoty, ale jakmile rozepnula poklopec a vykoukl na ni můj nástroj, nechala kalhoty kalhotama a lačně se vrhla na můj úd. Mazlila se s ním jako dítě se zapomenutou a znovu nalezenou hračkou. Polkla jej hluboko do úst, objížděla žalud jazykem a občas mne i lehounce kousla.
Bylo to úžasné, ale už jsem se nemohl dočkat, až budu v ní. Rychle jsme ze sebe shodili zbytky šatů, já jsem se posadil zpátky do křesla a Káťa se vyhoupla do sedla.

kadernice-105 kadernice-107 Oooh… to byla nádhera! Cítil jsem jak si na mne pomaloučku nasedá, jak zajíždím do té sladké uzounké mušličky. Byla vzrušením tak mokrá, že jsem do ní zajel jako po másle.

Vzrušeně vydechla a začala se vlnit v bocích. Chytil jsem ji a pomáhal jí v těch vzrušujících pohybech. Položil jsem jí ruce na zadeček. Měla ho krásně pevný a byl to náramný pocit tisknout a hníst ty krásné tuhé oblinky. Káťa na mně rajtovala stále rychleji a rychleji, vypadalo to, že si to užívá stejně jako já.

Po chvilce vstala, ale jenom proto aby se obrátila. Nasedla si na mne obráceně a dala mi tak příležitost obejmout ji zezadu a stisknout rukama její krásná pevná ňadra.

kadernice-118 kadernice-120 Sevřel jsem ji v náruči a naše role se prohodily. Už nerajtovala ona po mně, ale já jsem si ji narážel na svůj vztyčený nadržený úd.

Byla lehoučká jako pírko a její kundička nádherně klouzala po mém klacku. Těsně ho obepínala a Káťa při každém nabodnutí hlasitě vykřikla.

kadernice-130 kadernice-131 Zvedl jsem ji a postavil na křeslo. Klekla si a vyzývavě obrátila hlavu ke mně.

Nečekala dlouho. Už jsem stál za ní a zajížděl svým ptákem do její promočené broskvičky. Prohnula se v zádech a s přivřenýma očima se oddala tomu sladkému šoustání. Zarážel jsem se do ní… stále prudčeji a prudčeji, až se židle začala povážlivě naklánět. Snesl jsem Káťu ze židle a položil ji na zem.

kadernice-150 kadernice-154 Zarazil jsem se do ní a začal nedočkavě přirážet. Už jsem chtěl završit ten báječný dort vzrušujícího šoustání pěknou červenou třešničkou vlastního vyvrcholení.

Cítil jsem to příjemné mravenčení po těle, které signalizovalo, že TO na sebe už nedá dlouho čekat. Vyskočil jsem na nohy a Káťa si poslušně klekla přede mne. „Otevři pusu, ať ti to tam můžu nastříkat!“ vykřikl jsem – možná trochu zbytečně, protože Káťa už se zářícíma očima a lačně otevřenými ústy čekala na můj výstřik.

„A… AAAH!“ zařval jsem rozkoší v okamžiku kdy mnou prošlehla vlna rozkoše a první dávka horkého semene vystřelila do těch sladkých otevřených úst. A za ní další a další. Něco spolykala, něco nechala stékat po bradě na svá krásná ňadra.

Nahmatal jsem za sebou křeslo a vděčně se do něj posadil. Káťa se přitulila k mému klínu a začala mne jazýčkem pečlivě čistit. Jako kočka. Hladil jsem ji po vlasech, popadal dech a bylo mi zase po dlouhé době skvěle.

Hodnocení
[Celkem hodnotilo: 89 návštěvníků   Průměr: 3]

Napište komentář